verbal

Poblitej, bezprostředně po protrpění poslední části, jsem mrknul na Homobázi, co o tomhle zbrusu novým mástrpissu píče J*A*S*M, páč na mě vyblafl jako první. Ach, tihle samozvaní rádoby hororoví exprdi bez špetky vkusu, co jsou schopni opětkovat i několikahodinové tvrdnutí chleba, hlavně když na ně u toho ze špajzu sem tam bafne ňáký negr a má to žužu barvičky. A jako gej by měl být naopak rád, že se svět obrátil v prdel, no ne? Tak držte huby, a vyhýbejte se téhle otravné narkáčské čalamádě náhodně losovaných a pod vlivem psychotropních látek stříhaných scén bez hlavy a paty a ubíjejícímu maratónu alogických negrohalušek a THCdialogů důsledněji než katolická panna análu. Protože přesně to THEM je. Čtyři jakž takž silnější scény a jeden slušný díl mimo kontext (9.), obalené osmi hodinami hoven, a neúměrně natahovaný, bestiálně nudný přiblblý pozérský zvratek o tom, že rasismus vlastně vynalezli holandští análbabtisté, protože jejich pastor byl debil, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct devil. Ovšem co se týká rasismu, tak to ten narkoman Malý Márvin vyPeeloval k dokonalé ironii a těžkému mementu! Compton padesátých let byl zjevně hnusně bezpečným, slizce kulturním a nechutně idylickým místem k životu, plným až k totální odpornosti vykreslených, zkurvených předsudečných bílých rasistů. Ti však zaplaťsatan svou tradiční baštu nekorektnosti, příkoří a zla neudrželi, a tak se mohl Compton stát tím, čím je dnes. Úchvatně zničenou stokou s nádhernou diverzitou hnědé a jedním z nejúžasněji nebezpečných míst v Americe s rekordním počtem vražd na negroobyvatele, kde se mírunenávistně prohánějí už jen Ajsové a Tupáci a kam se bojí jezdit i policajti. Prostě integrace a asimilace fungují skvěle! Tak jen poklekávejte, volte čektekové smažky, demokrady či jiné neomarxistické fašisty, a třeba vás to štěstí dokonale harmonického soužití taky záhy nemine.

Na papuče a cévkování pomalu zralého rachitického dědu Nýsna tentokráte přestalo bavit střílet prérijní kojoty, a tak se pomazlil s hvězdotřpytným praporem, vrazil nitrák pod jazyk a vypravil se střílet mexické kokoty. A zase si při tom hraje na zachránce slabých a utlačovaných, zejména bezbranných vdov a sirotků. Aby to při své matuzalémovosti neměl příliš těžké, poslal na něj jeden z rozvracečů mexické hospodářské soutěže v odvětví chechtavého zemědělství čtyři přitroublé otyloně, kteří by nebyli zjevně schopni nafiletovat ani profesionálního kvadruplegika, natož vyklepaného a rozkornatělého důchodce z NAVY SENILS, ze kterého prostě Stalone nebude ani na Silvestra. Nasraně druhé je třeba docenit, že to děda dal celé bez chodítka, docela to ve své blahoslavenosti odsejpalo a bylo to trochu méně xblití než předchozí patetické telenovely o záludnostech akčního stárnutí. Čili 2,500000000128.

Ve 21. století již lidstvo prorejdilo oblohu křížem krážem, dávno deflorovalo exosféru, atakuje hranice sluneční soustavy a audiovizuálně nade vši pochybnost prokázalo, že tam nahoře fuckt, kurva, nesedí na obláčku žádný fousatý strejc, hrající z nudy škodolibé šachy se vším biologickým a řídící osudy vypatlaných kokotů! Přesto však stále existují celé národy, žijící ve fanatickém tmářství lidových bajek, protože svádět své neúspěchy a životní mizérii na vis major je daleko pohodlnější, než s nimi aktivně bojovat, a jako psychická berlička slaboduchých i levnější, než třeba chlastat nebo brát drogy. Taky je to skvělý makrodementizační nástroj pro všechny ty pány loutek, neboť ať už se v těch mikrosvětech sváří cokoliv, stačí zatahat za nitky víry a celé dříve rozpolcené stádo je rázem jedna velká, dokonale soudržná a rozumově zaslepená vypláchlá kudlanka, protože toho staletími pracně mocensky programovaného Boha fuckt nasrat nechceš. Blízký východ je nárazovou zónou dvou táborů vymatlanců, zejména poté, co nějakého génia napadlo uznat pár milionovému etniku poválečně kňučících Židů čtyři tisíce let starý, lidovou slovesností „jednoznačně prokázaný“ Jehovův zápis do pozemkového katastru Palestiny a povolit jim vytvořit stát přesně uprostřed fanatického pekla konkurenčního náboženství. Naši kluci v podstatě ukazují, že sionističtí ortodoxi jsou úplně stejná účelově dogmatizovaná a řádně vygumovaná lůza jako islamističtí fundamentalisté, přičemž u obou jakýkoliv zdravý rozum, kritické myšlení, behaviorální logika a většinou i vírou vágně vštěpované zásady humanismu (záměrně vyložitelné v podstatě jakkoliv) končí u nejbližšího pasáka blahoslavených (čti „imáma / rabína“). Takže když si Hizballáh udělá ragů ze tří židodětí, celý národ poháněný Bohem okamžitě falešně altruisticky a hnusně pokrytecky lká, jako by každému povraždili vlastní neviňátka, načež ti nejzarytější virouši prohlásí okamžitě Jehovovo okřídlené „Oko za oko“ s tichým požehnáním pasáků za nadstátní a nadzákonnou povinnost a hurá na grilování náctiletých muslimů. Je tedy docela škoda, že scénárista studoval dramatizaci a spád výhradně z Tóry, a tak promodlil tohle docela zajímavé a nebývalé progresivní střílení Izraelitů do vlastních řad do místy až narkoleptické procedurální prudy, navíc nemilosrdně dovatěné nejméně o dvě hodiny největších hitů židovského liturgického popu v plné stopáži.

Hm, hm, pod názvem jsem si představil brutální rozškrábáváni hnisavých lezí stafylokokové infekce jako obvykle přitrouble se chovajícími Javánci, a překvapivě jsem dostal učesaný, sysluplný, atmosféricky a vůbec tak nějak celkově kulantní horor, v němž impetigo nikdo viditelně neměl a v tratolištích krve ani hnisu se to taky dvakrát nekoupalo. To se takhle jen zajímavě exotický, pohlavně nezvykle vyvinutý a i jinak apelačně zakřivený sendvič ve složení Sukamputra Prasitfalus Ratakundová a její nejlepší porážková kamarádka Jana vydal dědit hnusnou až strašidelnou nemovitost do proklatě odlehlých džunglvidlí, kde jim ale kluci místo zápisu do katastru nabídli unikátní permanentní peeling. Kapku tomu sice podřezali krk dost komediálním koncem, ale i tak je to dle mého názoru nadstandard, který zasluhuje lascivně se pohupující čtyřky.

Dvouhodinové audiovizuální mučení diváka kancelářským tlacháním o mučení dozajista nevinného Alkájdou trénovaného islamisty s přímým číslem na Usámu, který se prý chudák přiznal jen proto, že mu ty až nelidsky sadistické svině pouštěly před spaním deathmetal. Lesbofeministka s fretčím xichtem jako vždy na pěst, Benedikt Okurkáč vypadá i hraje jako po chemoterapii, scénárista i dramaturg jsou novodobými průkopníky v léčbě insomnie. Vynikající matroš ke zdokonalení účinnosti guantanámských mučících technik. Tohle pustit nějaké hadrové hlavě třikrát za sebou, tak se z té bestiální nudy totálně složí a v pohodě se přizná i k tomu, že nabořil Boeingem do WTF. Ale demokrati by mu to určitě zase taky neuznali.

Kdo zabil Sáru? No já vám to rozhodně nepovím, ani kdybych chtěl. Z obrazovky na mě totiž vydefilovala partička hystericky přehrávajících, důkladně progelovaných a mimořádně slizkých metromačů a homokládů, jímž zdatně kundovala afektovaně intonující a strojeně gestikulující kohorta prkenných, totálně vybrakovaných plastických trhavin s tlustýma, krabatýma prdelema, narvaných do o dvě čísla menších šatů, a ten nesporný výkvět živočišného neherectví za zvuků hudby z porna a s dialogy jako z Ústavu pro léčbu cerebrálních malformací rozehrál krystalicky žumpoidní mexickou telenovelu tak prudce sofistikovanou, že mi po třetím díle narostlo vole, měl jsem neodolatelnou chuť hladit kočky, skáknout si s pár životem zklamanými obézními padesátkami na dortík a na bingo, načež s nimi pak pořádně zapařit u TV Šlágr. Tak jsem to raději vypnul. Takže ať už Sáru zabil třeba José Armando Tontuelo, utajovaný čtvrtý levoboček zlotřilého miliardáře, dona Juana Marca de Inbecilidad a jeho homosexuálního komorníka Paca, nebo Esmeralda Putañismo, holka tuk a strie, udržující vášnivý a nesmírně romantický incestní vztah se svým postiženým bratrem Enriquem, o němž si celou dobu nedopatřením myslela, že je to nevlastní strýc tajemné bohaté vdovy a gastronomické mecenášky Pillar Abohetado y Coprpulenta, skrývající špinavé rodinné tajemství o tom, jak ji hanebně zradila její vlastní tortilla, jsem štěstím bez sebe, že jsem se to nedozvěděl. Sedm dalších hnisajících dílů by mi totiž mohlo klidně přivodit rakovinu vkusu či traumatickou demenci.

Godzila vs. Kong vs. Přeplácaná retardovaná pičidita je skvělou ukázkou toho, jak lze jednou megakokotinou elegantně spláchnout do hajzlu celý snaživě budovaný svět, tentokrát ťamanských Gigapokémonů. Tam, kde to v předchozích dílech kluci ještě jakž tak drželi v intencích sice kapku jednoduché, ovšem spektakulární, poměrně temné, sysla skoro dávající a místy i brutální podívané, nablil prostě Wingárd do hrnce růstovými hormony náhle vyhoněného goriláka, trapného nukleárního stegosaura a transformery, přihodil tři hrsti mozkové obrny, tunu čínských polymerů, koňskou dávku chaotického digibordelu, vagón fermentované debility a hovna, zamíchal imbecilitou postiženým Vernem, načež tu šlichtu bez zardění vychrstnul do xichtů mentálně atrofovaných školáků, usilovně si vyrypávajících šušně z nosu u Netflusu či jiného vzdělávacího kanálu. Jo, jo, hranice mezi kreativní fantazií a akutním kretenismem bývá holt někdy opravdu tenká.

Další vymítací film, který z diváka spolehlivě vymete poslední zbytky víry ve svižné, zábavné a sysluplné posedávače a co vypadá, jako by jej uplácala zfetovaná oligofrenní kudlanka po nedělním foukání do šalmaje v sakristii. A tak se až démonický neherec a mimořádně leklý, slizký jeliman s konstantně strnulým výrazem „právě-jsem-přeblafnul-Belzebuba“ hodinu a půl potácí žumpou scénáristické bezradnosti a kauzálního kokotismu, přičemž recituje náhodně losované úryvky z Bible divně soptícícm statistům, když tu náhle jednu vypálí zrcadlu, udělá to puffff a pekelník se na to zčistajasna vysere. Narkoleptický exorcismus pro zvláštní školy, po němž kromě puchu zkažených vajec zůstanou jen tři palčivé otázky: Kdo pustil za kameru takového nesvéprávného idiota? Jaký hňup dal na takovou otravnou, do pekla volající debilitu dobrovolně prachy? a Co v něčem takovém, kurva, dělal Gej Hruškáč???!!!

Klišovitá, přitroublá, logicky obskurní, ovšem slušně natočená a poměrně nenudící snůška vykrádaček všech možných bankoloupeživých filmů se sympatickým mužským osazenstvem. Ovšem to ženské jednoznačně přidává k anotaci Akční / Napínač ještě Zombíhoror. Děsivě botoxem zpotvořená Famke taky evidentně nedala stárnutí a vypadá, jako by si to před kameru namířila ihned po olizování pláství v rozzuřeném úlu, ovšem to je pořád jen rozkošně hnisající vřed na nádherně krabaté, celulitické prdeli oproti té „modelce“ v hlavní „ženské“ roli. Absolutně nechápu, jak se něco tak fyzicky slizkého a odporného, navíc s hereckým talentem i vizáží týden staré mrtvoly, mohlo prokouřit do hauptky v relativně áčkovém velkofilmu, aniž by kameře děsem praskl objektiv a vyblila všechny mikročipy. Kafilérie, septiky, kontejnery s nemocničním odpadem a zooporno mají tímto novou nekorunovanou královnu, která svou oku až nesnesitelnou nestvůrností strčí do kapsy klidně i slečnu Stránkovou (i po přišití čuráka) či Káru de Lues. Brrrrr.

Ano, ano!!! Taxe mají točit filmy! Nesympatický, samozřejmě hloupý!!!(jak jinak) zkurvený předsudečný rasista a zapřisáhlý xenofob spolu se sympatickým, filantropickým, chytrým a megasprávňáckým sluničkářem mají problém v naprosto přirozené a všemi chtěné hnědodánské ummě plné jen a jen bílých ovcí, spravedlivě rozhořčené po hnusně rasistickém zakleknutí krystalicky nevinného Hassana ibn Floyda. A jak už to v Novém světě musí chodit, sluníčkář rád položí za svou svatou a neoddiskutovatelnou pravdu život, zkurvený rasista zchytří a prozří, jaký byl zaslepený předsudečný debil, vezme práci v neziskovce a naučí se ze srdce milovat všechny ty kulturně nádherné a společensky totálně prospěšné islamisty, co ho postřelili, a se kterými se přeci každý tak rád podělí o generacemi zasraných privilegovaných otrokářů vybudovaný blahobyt. Je mi teď upřímně líto například Saudské Arábie, Ománu, Jemenu, Jordánska, Sýrie a dalších tolik pokrokových zemí, jejichž pilíře společnosti raději odcházejí do roztrhání těla pracovat pro rozvoj západní civilizace nevěřících psů, než aby přispěli ke zvelebování své rodné hroudy až k dokonalému chalífátu. A kromě té přízemní demagogie to navíc byla na hlavu postavená a zoufale nudná Shračka. Loučím se předvolebním heslem čektekových antifasmažek – Mohamedán do každé rodiny! Pěkně za tím korektním světem všude kolem zaostáváme. Musíme si tedy pořádně vrhnout rukávy, soudruzi, a začít daleko usilovněji pracovat na těch lepších zítřcích. Vždyť bez práce s budováním přistěhovaleckých ghett v žádném případě nejsou koláče v podobě nepokojů v nich!