Riz Ortolani

Všestranný italský skladatel, hudební aranžér a dirigent, jehož tvorba stojí rozkročena mezi filmem a divadlem a zahrnuje klasickou i televizní hudbu se narodil jako Riziero Ortolani v přístavním městě Pesaro poblíž Rimini. Byl nejmladším z šesti bratrů. Otec miloval operu. Ve dvanácti byl přijat na Rossiniho konzervatoř (Pesaro je rodištěm slavného skladatele Gioacchina Rossiniho), kde studoval kompozici a flétnu. Studium ukončil v 19 letech a nastoupil jako první flétnista v orchestru města. Od 22 let působil v Římě jako pianista – hrál k tanci - a později se připojil ke skupině mladých hudebníků ve vysílací stanici RAI. Zde brzy zaujal vedoucí pracovníky a byl pověřen vedením jazzově-symfonického orchestru. V raných padesátých létech založil a vedl populární jazzovou kapelu.

V letech 1955-1960 žil převážně v zahraničí, se svým orchestrem účinkoval v prestižních tanečních podnicích včetně slavného nočního klubu Ciro's v Hollywoodu. V roce 1956 se v Mexiku oženil se zpěvačkou Katynou Ranieri (1927). Měli civilní sňatek, církevní obřad v italštině proběhl o osm let později. V roce 1961 se vrátil do Itálie, kde spolu s Ninem Olivierem složil hudbu k exploitation-dokumentu MONDO CANE (1962), jehož ústřední píseň "More" nazpívaná Ortolaniho ženou, se stala světovým hitem, získala ocenění Grammy a ve své kategorii byla nominována i na Oscara. "More" se dočkala více než patnácti set nahrávek od největších světových umělců (např. Frank Sinatra, Judy Garland) a 70 milionů prodaných desek. Na Oscara i Zlatý glóbus byla nominována ještě jeho píseň "Till Love touches your Life" z filmu MADRON (1970).

Ortolani složil hudbu k více než dvěma stovkám filmů. Mezi nejznámější patří tragikomedie SVÁTEČNÍ VYJÍŽĎKA (1962) s Vittoriem Gassmanem a Jeanem-Louisem Trintignantem, gotický horor DANZA MACABRA (1964), hvězdami nabitý ŽLUTÝ ROLLS-ROYCE (1964) – Zlatý glóbus za píseň "Forget Domani" + nominace na Zlatý glóbus pro "The Yellow Rolls Royce", drsný dokument AFRICA ADDIO (1966), italoněmecký western I GIORNI DELL'IRA (1967) s Lee Van Cleefem a Giulianem Gemmou, válečné drama ANZIO (1968) s Robertem Mitchumem a Peterem Falkem, BRATR SLUNCE, SESTRA LUNA (1972) o životě svatého Františka z Assisi, krimi VALACHIHO SVĚDECTVÍ (1972) s Charlesem Bronsonem a Lino Venturou a konspirační thriller MÁM STRACH (1977).

V Evropě vůbec skládal hudbu převážně k spaghetti westernům, kriminálkám, giallo filmům a hororům. Známý je taky jeho hudební doprovod k historickému dramatu BOJ O ŘÍM I. (1968), BOJ O ŘÍM II. (1969), k westernu OLD SHATTERHAND (1964) či k povídkové komedii SEDMKRÁT ŽENA (1967), ve které se kromě Petera Sellerse nebo Philippa Noireta objevil opět i "Old Shatterhand" Lex Barker. Slavná skladba zazněla ve westernu situovaném do Brazílie PÍSEŇ OHLAŠUJE POMSTU (1970) a známá a hojně využívaná je jeho úvodní syntezátorová sekvence z kontroverzního hororu KANIBALOVÉ (1980) Ruggera Deodata.

Jeho výbušné kytarové medlodie k spaghetti westernům a nejen ty využil Quentin Tarantino ve filmech KILL BILL: VOLUME 1 (2003), KILL BILL: VOLUME 2 (2004), HANEBNÝ PANCHARTI (2009) a NESPOUTANÝ DJANGO (2012). Píseň "Oh My Love" v provedení jeho ženy se objevila na soundtracku krimi thrilleru DRIVE (2011). Spolupracoval s režiséry jako Vittorio De Sica, Dino Risi, Franco Zeffirelli, Terence Young a Edward Dmytryk. Dlouhé a plodné umělecké partnerství udržoval s Damianem Damianim (od první řady u nás ve své době velice populárního seriálu "Chobotnice" (1984)) a, zejména v posledních letech, s Pupim Avatim.

V roce 2001 bylo v Rossiniho divadle v Pesaru uvedeno jeho symfonické dílo: "Sinfonia della Memoria" (Symfonie paměti). V roce 2004 byl na festivalu "Maggio Musicale Fiorentino" představen jeho první balet: "In Una Parte di Cielo" (V kousku nebe), inspirovaný životem Michelangela. V roce 2007 založili spolu se ženou nadaci (Fondazione Riz Ortolani) k propagaci hudby prostřednictvím stipendií mladým umělcům, seminářů, koncertů a výstav. Ve stejném roce měla v benátské La Fenice premiéru jeho opera-muzikál „Il Principe della Gioventù" (Princ Mládí), inspirovaná spiknutím Pazziů ve Florencii vrcholící v dubnu 1478 vraždou prince Juliána Medicejského.

Během své dlouhé kariéry Riz Ortolani dirigoval prestižní symfonická tělesa v Londýně, Berlíně, Houstonu, Rio de Janeiru, Mexiku, orchestr operní scény v Benátkách, operního divadla v Ŕímě, královského divadla v Turíně a Filharmonii Monte Carla. Památné je jeho japonské turné s Vídeňskými filharmoniky. Dvakrát byl nominován na cenu Emmy pro nejlepší hudbu (1985 - miniseriál "Kryštof Kolumbus", 1994 – drama UOMO DI RISPETTO). V roce 2001 obdržel Stříbrnou medaili prezidenta Italské republiky Ciampiho a v roce 2013 Cenu za celoživotní dílo od The World Soundtrack Academy. Umírá v 87 letech na komplikace bronchitidy, zanechává po sobě ženu, syna a dceru.

Marek "džanik" Janík