Prízrak lásky

Nevím, jestli škatulka hororu tomu filmu spíše neškodí... přesto, že tématem nadpřirozených sil a duchů mrtvých lidí do žánru hororu skutečně spadá, hororový zážitek v tom tradičním slova smyslu divákovi určitě nabídnout nedokáže. Jde totiž o výrazně pocitové romantické drama s jistým mysteriózním a současně melancholickým nádechem, které za mě občas bohužel i trochu ztrácí na pohltivé atmosféře a zvláště rozjezd v první polovině mi tu občas připadal trochu nevýrazný. Přiznávám, že jsem se spočátku do té zvláštní atmosféry a velmi pomalu se odhalujícího tajemství dostával hůře... Nicméné ve scénách, kde ta melancholie, tajuplnost a něžná romantika kdesi mezi nebem a zemí fungují, si film bohatě vystačí i s potemnělými komorními prostory a často jen dvěma herci, kteří ve společných dialozích vytvářejí z Přízraku lásky působivou podívanou. S velkým příchodem Romy Schneiderové v její plné kráse na scénu naplno ožil i celý film, doposud jakoby puštěný jenom na půl plynu, a Romy mi opět potvrdila svou jedinečnost spočívající v obrovském kouzlu a šarmu její osobnosti, stejně jako v nenahraditelném talentu. Této paní herečce se stačilo leckdy podívat do kamery, aby si podmanila diváka a zároveň tím pohledem vyjádřila vše podstatné o své postavě, a tento film právě na fascinujícím výkonu madam Romy hodně stojí. [75%] (22.12.2021)

Mysteriózní podivnost s předpokládanou pointou. Romy i Marcello jsou dobří, tu skutečnou kvalitu ale filmu dodává především úžasný Eduard Cupák v původním skvělém dabingu z Barrandova. Námět je to ve filmech častý, muž se setkává se starou známou, dávnou láskou, která má být ale mrtvá. Pravda ne a ne vyjít najevo, a ačkoliv zkušený divák tuší, občas s námi filmaři trochu zamávají. Tentokrát ne, a horor v Přízraku lásky taky nehledejte. (18.10.2014)

Jiný film od Dina Risiho jsem neviděl, a tak Přízrak lásky vnímám především v kontextu Mastroianniho filmografie, s níž jsem naopak obeznámen poměrně důkladně. V tomto ohledu film vykazuje celou řadu atributů, které v mých očích představují jisté známky, řekněme, úpadku v porovnání s Mastroianniho staršími klasickými filmy z 60. let - namísto většiny jeho dřívějších snímků je tento natočen na barevný film (černobílému obrazu se podle mě nic nevyrovná; verze, kterou jsem zhlédl, měla nadto nevalnou obrazovou kvalitu, ale to bude spíš vina toho, kdo ten film dal na net - osobně jsem rád, že se mi vůbec podařilo tento film vidět), namísto nádherných klasických aut z 60. let se zde Mastroianni prohání vozem Fiat Ritmo (což je neobyčejně ohavné auto produkované v letech 1978-1988), doma sleduje barevnou televizi s mnoha kanály a dálkovým ovládáním, kouří cigarety s jasně viditelnou značkou Marlboro, apod. - ten film přímo křičí tím, že byl natočen na začátku osmdesátek, což je éra, kterou dlouhodobě nemůžu ani vystát a jejíž kulturní produkce je v mých očích dnes paradoxně mnohem zastaralejší a zaseklejší v době svého vzniku, než zmíněné klasické nadčasové filmy z šedesátek. Z uvedeného je ovšem patrné, že to jsou spíše výtky subjektivního rázu k době, kdy film vznikl, než k fimu jako takovému - protože pokud jde o jeho dopad na mě, velmi mě oslovil a zasáhnul. A to především zásluhou ústředního hereckého dua Mastroianni & Schneider, která zde zazářila ve své předposlední roli, než ji dostihla předčasná smrt - jako by už to samo nepřidávalo filmu na smutném podtónu, film je už sám o sobě celkově neobyčejně posmutnělý a melodramatický. Neobyčejně dojemný závěr je tak jímavý, že mnou doslova otřásl - nelze slovy vyjádřit hloubku Mastroianniho oduševnělého hereckého rejstříku, z nějž své postavě stárnoucího nešťastného muže propůjčil všechnu tu bezmeznou působivost - ty jeho výrazy tváře a tón hlasu, ty všeříkající pohledy, ty oči zalité nefalšovaným pohnutím a horoucím srdcem! Fantastická herecká kreace, které není rovno a pro niž nenacházím slov. Už pro neobyčejný požitek z herectví tohoto mého velkého italského oblíbence nemohu hodnotit méně než 5 hvězdami - Přízrak lásky je pozoruhodný filmový skvost, který navzdory ohavné době svého vzniku (která se na filmu dosti podepsala) představuje výjimečnou podívanou plnou svébytných filmových kvalit, jako je všudypřítomná tajemná atmosféra, mlha a nádherná hudba. Vidět tenhle film pro mě bylo velký zážítek - tohle je film, který ukazuje, že i smutek má svou krásu. (22.11.2015)

Škoda, že Risi nakrútil tak málo hororov. Fantasma d'amore má podobne ako Anima Persa podmanivú sychravú melancholickú atmosféru a skvelo vyskladaný mysteriózny príbeh s niekoľkými scénami, ktoré naženú husiu kožu. A casting je opäť bravúrny. Nikomu okrem Risiho sa v Taliansku do hororov nepodarilo nalákať takých kvalitných hercov. (03.01.2019)

Srdcervoucí a dušervoucí mysteriózní psychothriller o skutečné lásce až za hrob, která přerostla v životní posedlost. Spolu s hlavním hrdinou Ninem (nejlepší Marcello Mastroianni) se divák propadá z jedné do druhé a ještě větší deprese a úplně se mu smazává rozdíl mezi realitou a snem. Žena jako krásná vzpomínka, žena jako nemesis, která se vrací kvůli pomstě. Exceletní Romy Schneiderová možná v životní roli. Musím rovněž pochválit vynikající dabing mistrů svého oboru Eduarda Cupáka a Mileny Dvorské. Všechny ostatní filmy o posedlosti láskou v čele s velice působivou "Osudovou přitažlivostí" působí oproti "Přízraku lásky" jako idylické příběhy. Stačí pouhá scéna, kdy Nino stojí s deštníkem uprostřed temné a mlhavé ulice a proti němu kráčí Anna až děsivě zsinalá a vyhublá a já mám jasno. Mistrovské dílo o lásce v tom nejhorším stadiu. 95%. (28.12.2010)