Muka neviňátek

Ranné giallo kontroverzného talianskeho režiséra Lucia Fulciho je možno považovať za jeden z jeho formálne najprepracovanejších filmov. Je dôkazom toho, že existovali časy, keď sa Fulci sústredil aj na scenár a že dobré talianske giallo sa kľudne zaobíde aj bez nadsadených gore efektov. Záverečné rozuzlenie je pomerne nečakané a tak to u tohto subžánru má byť. (27.05.2010)

nemyslim si ze kriminalky s horrovymi prvky Fulcimu nesvedci, o tom sme se mohli presvedcit v jeho 10 let mladsim famoznim rozparovaci.... bohuzel v tomto giallu sem Fulciho nepoznaval... na jednu stranu se porad jeste jedna o originalni thriller zasazeny do proslunene sicilske dedinky, na druhou stranu dej byl znacne prekobinovany, zmatecny a hlavu motajici.. s propracovanosti krvavych efektu, pro ktere mistra clovek obtivuje (ci zatracuje), je to na stiru.. za zminku stoji pekne aktorky, zvlaste Barbara Bouchet... (13.02.2008)

Fulci v plné síle předkládá žlutý klenot, který vás na začátku chytne a na konci rozcupovaného vyplivne. Za doprovodu podmanivé žánrové hudby vás vede po cestičkách k rozuzlení případu, k nalezení vraha malých chlapců, které však záhy končí slepou uličkou. Čím více jste si jisti, že jste vraha odhalili, tím více vás režisér přesvědčuje o omylu. Nádherná kamera se vyžívá jak v panoramatických obrazech, když snímá město, dálnice, či hory, tak v detailech - eroticky zabarvená scénka s chlapcem nesoucím odpočívající nahé B.Bouchetové džus, nebo záběry na ruce propichující a pochovávající panenky představující chlapce (ejhle, voodoo v Itálii). Maloměsto, zabředlé v pověrách a mýtech, se touží vypořádat s vrahem samo. Fulci krásně ukazuje, jak zfanatizovaný dav postrádá veškerý rozum, a tak se dopouští ještě horšího zvěrstva a křivdy, než vrah. Umírněné gore má dva šťavnaté vrcholy - bičování řetězem (režisérův fanoušek si musí okamžitě vybavit Beyond) a konečné zúčtování. Čarokrásná hudba doprovázející temné scény připomene další italské filmy, které pracují podobně. Za všechny bych uvedl Kanibaly R.Deodata. (16.02.2012)

Byť je Fulci známý hororový veterán a proslavil se především díky slušným gore scénám, tenhle film nedisponuje žádnými, tudiž nadšení se nekoná ani nejmenší a Fulci mne zklamal. Giallo subžánr mám celkem rád, vždyť je téměř identický se subžánrem Slasher, ve kterém jde především o zábavu, tenhle film je bohužel celkem nudný, pomalý a navíc bez krve i bez odhalených žen, jediné šokující zde je, že umírají mladí chlapci, i samotný zvrat mi nepřišel tolik šokující jako od Maria Bravy či Martinéze, takže za mne velmi průměrná detektivka nezasloužící si nést podtitulek Horor. 50% (19.04.2015)

Na rozdiel od Bavu, Argenta alebo napríklad Lada, ktorých giallo filmy sa odohrávajú v mestskom prostredí, Lucio Fulci umiestnil dianie v Non si sevizia un paperino do vidieckej oblasti na juhu Talianska. V tomto prostredí sa dodnes žije archaickým spôsobom a stále významné miesto majú povery a ľudová mágia. Práve na týchto pilieroch režisér vystaval atmosféru zaostalého vidieckeho sídla zahľadeného do seba, ktoré spája s civilizovaným svetom iba diaľnica. Časté zábery kamery na diaľničný viadukt nad mestečkom divákovi pripomínajú protiklad: moderný svet - zapadákov. Non si sevizi un paperino má typické znaky pre giallo (do poslednej chvíle záhadný sériový vrah, bezradná polícia, viacero podozrivých...), je však o to drsnejší, že v ňom zomierajú deti. Fulci prekračuje klasický rámec žánru a ponúka aj sociálnu drámu. Predstavuje vnútorne rozporuplný malomeštiacky kolektív rozdelený závisťou a súťaživosťou, ale stmelený poverami a predsudkami. Z tohto kolektívu sú oddelené postavy, ktoré doň nezapadajú a sú automaticky podozrivé. Ide o cigánku označovanú ako čarodejnica, ktorú hrá Florinda Bolkan, po celý čas špinavá so zababranou tvárou, ale napriek tomu krásna. A potom je tu George Wilson v úlohe čudného pustovníka, ktorý žije v horách za mestom. Práve tieto postavy vdychujú Fulciho filmu mysteriózny charakter. Vo filme samozrejme nechýba nahota, ktorá má priam kacírsku povahu, krásna Barbara Bouchet sa predvádza v úplnej kráse svojho odnaženého tela asi 13- ročnému chlapcovi. Scenár nemá prakticky žiadne prázdne miesta, samotný príbeh je prekvapivo logický a inteligentný, a to je (vzhľadom na tvorbu režiséra a taliansky kontext) vcelku príjemné zistenie. (02.08.2010)