Karlos80

Giallo masterpiece, po technické stránce naprosto bez slabin. Lucio Fulci se touto kritikou na Katolickou církev skutečně vytáhl. O filmu jsem věděl dlouho předtím, než jsem jej zhlédl a napsal tento komentář, tušil jsem dle hodnocení a komentářů že to určitě bude stát zato. Nicméně mě k němu přivedli úplně jiné faktory, a sice moje stoupající obliba k hercům Tomas Milian (zde zpravodaj) a Euro-baby Barbara Bouchet (znuděná, bohatá mladá ex-narkomanka), Florinda Bolkan také nezklame a tady skutečně nezklamala, jako potrhlá cikánská čarodějnice, ovládající starobylé praktiky voodoo magie ve svém tragickém pojetí, doslova excelovala (např. její záchvat na policejní stanici, při jejím vyšetřování). Lucio Fulci, udělal právě tímto filmem díru do světa, byl to právě tento film, kde použil násilné gore efekty a sraženou krev. Co film dělá úspěšným? Tak zajisté perfektní realistická kamera+oslnivé exteriéry Italského městečka Matera, jeho opravdu hrůzostrašná a velmi znepokojitelná atmosféra (tajemné předměty, jehlami propíchnuté panenky, decentní vraždy malých chlapců, pochmurná vesnička a efektivní hudba), tajemné vraždy+značně intrikářský příběh, kdy téměř do konce nevíte kdo za nimi stojí, pachatelů může být dle indicií hnedle několik a někteří z nich jsou i neprávem obviněni (viz čarodějnice Florinda Bolkan). Gore efektů a grafického násilí ještě tolik nebylo, jako v pozdějších režisérových filmech, ale byly tu dvě scény, které se mi nesmazatelně vryli do mé paměti. Efektivní a velmi drsná hřbitovní scéna (jak to jen ten Fulci udělal?) s čarodějnicí Florindou Bolkan, kde ji pár místních chlapů zlynčuje řetězy. Opravdu precizně odvedená práce, včetně všech těch drobných ranek, ze kterých se ihned po úderu vynoří krev a opomenout výkon Florindy Bolkan, která se totálně zkrvavená, na pokraji všech svých sil, zhroutí u silnice, po které právě projíždějí auta, to opravdu nelze. Druhá která se mi vryla do paměti byla ta úplně na konci, kde skutečný vrah padá ze skály a ve speciálních efektech je tu znázorněno jak si dře hlavu a tvář o tvrdou skálu. V této scéně musel divák doslova strnout hrůzou. Přítomnost roztomilé, neuvěřitelně svůdné Barbary Bouchet, byla velmi zdařilým doplňkem, ve scéně kdy totál nahá ležela na pohovce a sváděla dvanáctiletého kluka, jsem se docela i já červenal. Takže zas po dlouhé době, jedna giallo paráda a tudíž spokojenost nadmíru.

Brilantní taliánská gangsterka s politicko sociálním podtextem u které se mi nachází jen velmi těžko nějaké slabina, pokud tedy vůbec nějaká je..Film je první z výtečné trilogie od režiséra Fernanda Di Lea (viz ještě pokračování "MALA ORDINA, LA" 72' a "II BOSS" 73' ten je jako jediný z této trojice známý i u nás, vydaný firmou MIDO v roce 2007, u ostatních se snad časem také dočkáme, ale zatím toto opomenutí moc dobře nechápu). Zpět ale k tomuto filmu, realičtější a atmosféričtější film v podobě organizovaného zločinu jsem doposud neviděl a když už tak za mnoho nestály. Najdeme tu přímočaré násilí, úchvatně rychlou ostře řezanou akci, různé spiklenecké propletence, realistické charaktery, nechybí ani trocha toho erotického jiskření, balíčky z rozbuškami a skvělou efektivní přestřelku na venkovské slavnosti. Asi pětiminutový prolog filmu stál taky zato, byl víc akční, brutálně násilný ale hlavně vynalézavý jak některé americké filmy za celou dobu. Nutno ocenit i vynikající hudební doprovod, který se vždy z poklidné vlny proměnil v progresivní rockový nářez něco ve stylu Jethro Tull. O to se zde postarali skladatel Luis Enriquez Bacalov (viz II BOSS) a italská progresivní grupa Ossana. Obsazené filmu bylo rovněž fantastické jen považte Gastone Moschin, Frank Wolff, Mario Adorf, Luigi Pistilli, Phillipe Leroy, Lionel Stander nebo Barbara Bouchet.!. Co jméno to pojem! Vše se sice točilo kolem bývalého charismatického gangsterského kmotra Uga Piazzi (Gastone Moschin) klasického stoika, který kouřil jedno cíčko za druhým, nepřidělával si zbytečně starosti, nicméně dokonale mu zde sekundoval, možná ho dokonce zastínil opravdu famózní a silně přesvědčivý Mario Adorf (známý ze série Vinnetou) jako Rocco, který byl prostě všude, co scéna, to scéna, byl jak rozjetá parní lokomotiva, splašený býk kterého právě prohání toreador. Nebezpečný, šílený a silně ukecaný, radši se mu vyhnout..Dále tu byla zajímavá postava taková fatale femme, noční barová tanečnice, kterou hrála neskutečně přitažlivá blondýnka Barbara Bouchet (ve filmu jako Nelly Bordon-rozhodně sledovat!), její smyslný tanec asi netřeba představovat, ten musel vzít naprosto každého muže! Vrcholná scéna se samozřejmě odehrává na konec, to je ta pomyslná třešnička na dortu, neuvěřitelně překroucené a nepředvídatelné finále, to jsem opravdu ani ve snu nečekal a opět u toho byla trojka Moschin, Adorf a Bouchet, z nichž opět jasně kraloval právě příchozí Adorf. Osobně film řadím mezi mou pomyslnou desítku těch nejlepších italských gangsterek všech dob! Film je jedním z dalších který zcela jistě poskytl mnoho inspirace a vlivů pro takové velikány jakými jsou třeba Tarantino nebo Scorsese, sám Di Leo, se zas učil od klasika Jeana Pierra Melvilleho, věčný to kolotoč ale bohudík za něj..Tohle je opravdu majstrštyk ve svém žánru! Komentář zde jako třetí v pořadí.

Netypické ale o to více kvalitní a velmi originální eurocrimi (poliziesco), pěkně to vystihl už ve svém komentáři uživatel Cabal. Tři mladíci pracující u počítačové analytické společnosti, na první pohled inteligentní slušnáci, bavící se ve dne v noci různými šílenými eskapádami, vše se zvrkne vyprovokovanou a zcela nesmyslnou vraždou, jednoho dělníka od míchačky a pak se ten kolotoč už nedá zastavit. Do toho všeho ještě předtím nutno připočíst i stereotypní druh práce a jistou frustraci, především u Joea Dallesandra, který se nudí v manželství (moc pěkně zahraná úloha, scéna kdy Dellesandra v autě unavuje dlouhé čekání na přechodu v zácpě, tak jednoduše střílí na červené světlo na semaforu byla hodně vypečená). Rušné ulice Říma, surové násilí, syrové scény, vraždy tu jsou opravdu velmi lahůdkové, především ta v depu s vysokozdvižným vozíkem, jedna je tak trochu v duchu neslavného konce italského diktátora Benita Mussoliniho. Konec sice nebyl úplně podle mého gusta, ale i tak jsem byl nad očekávání spokojen a nezbývá mi nic jiného než vám tento poněkud zvláštní film vřele doporučit, fandům žánru by se měl tento polozapomenutý mistrovský klenot zcela určitě líbit. Progresivní hudební doprovod byl rovněž lahůdkový!

Nadčasový, pozoruhodný, úchvatný, elegantní, film natočený ve velikém stylu, každá minuta filmu, každá scéna, to je dokonalost sama o sobě, prostě pecka, klenot, jak je libo, jinak ale skutečně jeden z nejoriginálnějších a nejnápaditějších italských filmů z konce 60s co jsem kdy viděl a možná dokonce vůbec. Skvělá stylová (lehký nádech avant-gardy) pop-artová věc s fantastickou psychedelickou scénografií, skvělou vizuální stránkou a kamerou, která dokáže udržet vzrušující pohled na senzační, značně omezený interiér v čistě art/ futuristic designu (jo tohle byla věc, všecky ty úžasné moderní dekorace, spolu s těmi všemi abstraktními obrazy!), film zároveň klade i velký důraz i na nejrůznější detaily. Impozantní byla např. obří socha ležící ženské s doširoka rozevřenýma nohama (jako když rodí) - kde se nachází vstup do jejího utrobí! Příběh zůstává výhradně omezen na vztah Leroye a Lassander, nalezneme v něm krom vskutku bizarní erotiky i tyto prvky - misogynii, voyeurismus, sadismus, S&M hry, ale i třeba humor. Fanda euro-sleazy a trashe si přijde skutečně na své. Celé je to ale velmi inteligentní, rafinované, smyslné a zábavné s mnoha zajímavými zvraty a s suprovým, leč možná trochu předvídatelným závěrem (ale to vůbec nevadí). Snímek má úžasné obsazení, krásná Dagmar Lassander - herečka původem z Čech (nikdy jsem ji moc nemusel, měl jsem vždy za to že neumí moc hrát - asi jsem změnil názor), balancující zde mezi dvěma rovinami (smyslnost, strach), kdy obě zvládá na jedničku, a na druhé straně perverzní narcista - s ledovým výrazem v obličeji Philippe Leroy jako její partner, oba ve svých rolích téměř dokonalý. Pro Dagmar to byl v její později velmi úspěšné filmové kariéře, velmi výrazný úspěch a dobrý posun vpřed, herečka tu má neuvěřitelně silnou obrazovou přítomnost, často se převléká a mění i svou vizáž. Tento film skutečně plně odkrývá nahotu a krásu těla Dagmar Lassander (tak jak se píše v její biografii) tak jako nikdy předtím a ani snad potom. V jedné pamětihodné scéně tady (schválně jestli uhádnete v jaké?) je opravdu téměř nepřekonatelná, to s jakou smyslností, hravostí, lehkostí a vůbec svým vlastním stylem tuto památnou scénu (jednu z z nejvíce nádherných a erotických chvil z celé italské kinematografie té doby!) zvládla, to se jen tak nevidí. Napovím jen, že tam zazní podle mě vůbec nejlepší skladba filmu "Sophisticated Shake". Podmanivé a ohromující skóre Stelvia Ciprianiho dobře pasuje i co se samotného prostředí týče. "Femina Ridens" je po všech stránkách vskutku pozoruhodný debut režiséra Schivazappa, který v historii italské kinematografie tímto svým filmem nastavil skutečně velmi vysokou laťku, a je pro mě zcela nepochopitelné že na tuto svou vysokou úroveň, už nikdy v životě nenavázal, nebo se ji alespoň nepřiblížil, což je opravdu veliká škoda, protože talent rozhodně měl. Je to asi jako v hudbě, kdy se skupině nebo zpěvákovi podaří napsat veliký hit (který se hraje dodnes) kdy ale později už na svůj úspěch nikdy nenavážou. Vybroušený sexy briliant - umělecké dílo a skutečně zážitek který se vám nejspíš už navždy vryje do vaší paměti. Pokud na film náhodou narazíte, nenechte si ho rozhodně ujít. Vřele doporučuji všem! Nedoceněný a neprávem přehlížený a opomíjený klenot, který si zaslouží určitě větší pozornost a publikum. Podobné filmy; "Venere in pelliccia - Le malizie di Venere", "Venus in Furs", "Lo strano vizio della signora Wardh", "La donna invisibile" nebo roztomilý "Diabolik".

Excelentní, velmi realistický, exploitation eurocrimi/thriller (oblíbeného "TALIÁNSKÉHO" 70's subžánru poliziotteschi). Skvělý začátek, nečekaně zvratový konec, super honička v poli, zvučný a nezapomenutelný Ciprianiho hudební doprovod. Neříkám, že film ve své době nezaujal, to musela být přímo pecka, dnes s odstupem času, film místy působil už poněkud legračně a zastarale, v samotném žánru však stále jedna z 5 absolutních špiček, která posloužila mnoha jiným tvůrcům jako zdárná předloha pro své filmy (viz. třeba Quentin Tarantino-Pulp Fiction). Trio maniaků ("Běsní psi") byli od režisérů Bavů vybrány skutečně velmi dobře, jejich charaktery skvěle vykresleny (zejména psychicky labilní a neovladatelný Trentadue, ten si roli evidentně užíval a fanoušci Eastmana si zde přijdou skutečně na své, tohle je jeho jedna ze dvou nejlepších rolí). Film však podle mě postrádal nějaký větší spojovací článek, měl však dobrou přímo klaustrofobickou atmosféru, i když snad po celou dobu se prakticky jede jen v autě a mluví a mluví, vyhrožuje, napadá, s vulgaritou a násilím si tvůrci opravdu moc hlavu nedělali. Po této stránce je film opravdu hodně brutální. Po nějaké době to vše působí občas pěkně únavné, zvláště ve spojitosti s temperamentní italštinou:-) Prvotina Lamberta Bavy a jeden z posledních snímků od Maria Bavy (který se jednoznačně vymykal všemu co doposavaď tento mistr hrůzy natočil). Ode mně nakonec ale i tak dostává za 5*. Každá minuta filmu je pro všechny pasažéry v autě skutečně životu nebezpečná a téměř vyčerpávajicí. Podobné filmy: "Autosop rosso sangue apodo", "Violent Professionals" nebo "Reservoir Dogs" atd.

Brilantní a naprosto úžasná drsná eurokrimoška z taliánského subžánru poliziotteschi, která mě po "Street Law" s Francem Nerem opět velmi mile překvapila. Tady se béčkař Enzio se vší jemu vlastní zručností skutečně vytáhl. Při vší úctě, pokud chcete Castellariho, tak sáhněte nejlépe po nějakém jeho starém fláku, nejlépe ze 70. let. Malé město, skupina organizovaných zločinců, kteří sabotují místní podniky a vydírají malé obchodníky. Hlavní roli tohoto filmu inspektora Nico Palmieriho hraje Fabio Festi, který, jak plyne čas a kdy policie už nedokáže zastavit stále sílící násilí, se později spojí asi ze šesticí mužů, kteří byli přímo nějak postiženi aktivitami tohoto gangu (jednomu znásilnili dceru, která později spáchala sebevraždu, druhému podpálili dům, ve kterém mu uhořela jeho žena, atd), někteří jeho nabídku přijmou, nicméně ne všichni mají zkušenosti s takovouto akcí, někteří z nich drželi zbraň v ruce poprvé. Ze všech těch odvážných mužů, kteří měli k odplatě důvod, když opomenu tvrdého, ale jinak sympatického Festiho, se mi líbil nejvíce zázračný profesionální střelec Gianni Rossetti, který zaperlil už ve scéně na nádraží, ale špatný nebyl ani ve finále. Já jsem si doslova zamiloval tohoto senzačního střelce! Big Racket je skutečně velká podívaná, jedna parádní scéna tu následuje ještě lepší, film vás téměř nenechá vydechnout. Úžasně rychlý přímý akční pohled s tolika detaily a tolika zpomalovacími sekvencemi, které byly v té době v módě. Co se týče střelby, ty konečné rány ve výsledném efektu mohly být místy ještě více propracované. Film má opravdu odvážně a rozmanité akční násilné sekvence, vcelku barvitý děj a všechny charaktery ve filmu tu jsou divákovi více než výsostně představeny. Krvavá finální řežba ve skladišti (podobná scéna se odehrávala ve Street Law) nebo scéna na nádraží patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím v tomto druhu filmu viděl! Nebo kde jinde jste měli možnost vidět opravdu do detailu propracovaný pád auta s kopce, v němž se ocitá Fabio Testi, jeho pohled skrz vymlácená skla mluví za vše! Tato scéna se vážně povedla! Film zcela jistě vycházel z amerických klasik ze stejné doby, nicméně v některých ohledech, navíc s nižším rozpočtem, byl stokrát lepší, než jiné z téže doby! Komentář zde jako první v pořadí.

Připojuji se ke zdejším komentářům nešetřícím různými superlativy...Jedná se o méně známý ale přesto co do žánru vynikající exploitation psychothriller nebo psychologický thriller. Herecké výkony daleko za hranicí veškerého psychického vypětí, dějové a zvratové linky naprosto úžasné, pořád se něco děje, divák se rozhodně nenudí. Nechybí ani mix lehčí erotiky a vážně povedená hudba od mistra Morriconeho, která do zdejších kalifornských reálií (samé hory, písek a nekonečně dlouhé silnice) zapadá jako puzzle. Některé scény kopírovaly jiné nízkorozpočtové béčkové filmy, ale třeba ta s nákladním autem pak zcela jistě veleúspěšný film Duel (i zde není vidět řidič za předním sklem, překvapený divák se pak nestačí divit, s kým opět má tu čest), ale to by nevadilo...Celý film až do konce je opravdu nadmíru skvělou a napínavou podívanou. Stále jsem si říkal, zda nakonec utečou tomu šílenci Hessovi a jak a kdy budou mít k sakru příležitost se dostat ke svým ukrytým zbraním (v karavanu). Konec to tak napůl vyřešil, ale do definitivního konce ještě nejméně půl hodina chyběla, tak o čem to k sakru ještě dál bude? Nakonec bych ani ve snu nečekal takovéto rozuzlení...Takto se, prosím, dělá kvalitní silniční thriller a ke všemu de facto jen se třemi hlavními herci! Podobné filmy: "Duel", "Cani arrabbiati".

Dva hippie maníci a nuzné existence (jeden extrémně ohavný a zlí, druhý spíše humánnější a pod jeho vlivem) překupníci drog, zloději, únosci ale hlavně vrazi na své šílené cestě za zbohatnutím, napříč Arizonou (Tuscon), policie se je snaží zastavit ale bezúspěšně, oba kráčí od zločinu k zločinu, kam vkročí nemůže si být před nimi nikdo jistý svým životem. Tolik spoiler. Tohle je fantastický nízkorozpočtový kousek, který milovník starých zaprášených '70 exploitačních grindhouse filmů, musí bezpodmínečně vidět! Luxusní raritní drahokam, který obsahuje všechny ty typické žánrové prvky filmů násilné exploitace, výkres a režie je jednoduchá a velmi neomalená, najdeme tu opravdu spoustu nadměrného a velmi brutálního násilí a krve, velmi povedených živě vypadajících výstřelů (zpomalovaček, výstřiků krve), bodnutích nebo různého druhu zmrzačení, krvavý make-up, dělal známý Rick Baker, později několik Oscarů, na rok '73 docela síla, přemíry nahoty, sexu, drog a parádně vyhroceného finále, mrtvých je tu jako máku, ani jsem je všechny nepočítal, protože jsem měl co dělat abych se vůbec pořádně soustředil. Film musíte brát samozřejmě s velkým nadhledem a rezervou, přeci jen jde spíše o amatérský trash (špatné hraní, chudá výroba, nějaké ty filmové kiksy, nebo směšná hudba, to všecko je tu strašné, ale dá se to ještě snést), ale fandové podobných kousků jistě ocení. Inspirace klasickými biker movies "Electra Glide in Blue" nebo "Easy Rider" zde byla evidentní. Doporučeno!

Parádní, a pro mne doposavaď zcela neznámá záležitost!!! Nemám slov, tohle jsem nečekal, film mě určitě hodně překvapil...Kam ho zaškatulkovat, těžko říct, jestli to byl jeden z ranných grindhouse, pár prvků zde bylo i ze žánru exploitation, ale spíš to byl jen obyčejnej ale kurevsky napínavej psychothriller! Tak ale pěkně popořadě.. Už jen ten děsivý prolog, poté začátek s vytřeštěným obličejem a skvělou psycho hudbou (a.k.a Psycho 60'), k tomu pěkně ostrá retro černobílá barva, to vše naznačovalo něco ve smyslu, že určitě se nudit nebudete..A nuda nebyla i přes trochu vlažný začátek s pomalým rozjezdem, kde se jasně dalo vytušit, co bude nejspíš následovat. Celý film měl de facto velice jednoduchý děj, celé se to odehrávalo jen na jednom místě na nějakém odlehlém vrakovišti s okolní přírodou, to vše původně mezi pěti osobami, které zde odstavily svůj vůz kvůli poruše, jak ale postupně plynul čas, tak osob ubývalo..Hlavní vinu na tom všem měl samozřejmě náhlý příchod (kdy jste viděli zprvu jen záběr na revolver) vyšinutého, sadistického psychopata, jednoduše dementa - tento výraz jsem musel použít. On tak skutečně vypadal, když se řehtal, musel jsem se smát, bohužel, i já, k tomu ta kolébavá chůze kripla, no, prostě síla, tvůrci nemohli vybrat lépe..V noci na procházce bych ho rozhodně potkat nechtěl, předem bych věděl že můj osud je zpečetěn. Jeho partnerkou mu zde byla opět poněkud prostoduchá slečna, jménem Judy (společně si zahráli už ve filmu Eegah 1962), která snad za celý film ani jednou nepromluvila, jen se smála, s nálepkou straky - co viděla, to ukradla. Pár se skvěle doplňoval zejména při taneční scéně, ale vy jste i nadále nevěděli, díky jejich nevypočítatelnosti co udělá...Nebezpečí z obou přímo sršelo, blázen je vždycky nebezpečný, a to i neozbrojený..Bylo to o tom kdo s koho, bylo to dlouhé čekání na chybu, pořád se však něco dělo a adrenalin v těle přibýval a film čím dál tím víc s každou další scénou bral na obrátkách..Dva záporáci - opět mladý pár Ed+Doris, dva negativní hrdinové Charlie a Judy, mezitím scéna s policajty, ale to byla jen malá vsuvka, a teď kdo s koho...jedni byli ozbrojeni, druzí měli jen holé ruce ale zas používali mozek.....? Slabší povahy film může vyděsit, a to byl asi účel Hallova nevídaného herectví. Byl to jeho film, jeho životní role, po které jeho otec Hall sr., díky němuž se nejspíš dostal i k filmu, na něj mohl být pyšný. Jeho emoce zejména v jedné nejmenované scéně ke konci filmu byly hodně skutečné.. Atmosféra strachu a všudepřítomného teroru, šílenství, skvělý výkon v hlavní roli, perfektní hudba a skutečně napínavý závěr společně s nečekanými zvraty a obraty..To jsou celkem 4*. Samotný film The Sadist, byl prý inspirován skutečnými zločiny s velkou řadou mrtvol, které se odehrály v 50. letech minulého století pod taktovkou dvacetiletého Charlese Starkweathera a jeho čtrnáctileté družky Caril Ann Fugate. Podobné filmy : Hitcher, Duel, Zapadákov, Takový normální zabijáci, Starkweather, Hitch Hike, Frighteners, Murder in the Heartland atd.

Ze začátku, jestli sem náhodou zabrousíte, tak bych vás všechny chtěl upozornit, že tento můj komentář je tak trochu jednou velkou historickou výpovědí a pak teprve až názorem k filmu samotnému. Vše spolu ale souvisí...Svého času šlo skutečně o vysoce kontroverzní a skandální film, od kontroverzního a skandálního režiséra s kontroverzní a skandální tématikou. Kdo nečetl na toto téma alespoň nějakou zajímavou knihu nebo životopis (nejlépe "Caligula hrozivý bůh", Suetoniusův "Život dvanácti císařů" nebo Gravesův román "Já Claudius" zabývající se nejen tímto despotou, tak jako by nic nevěděl a může se jen domnívat. Možná to jsou všechno jen spekulace, ale něco pravdy natom bude. Každopádně tento snímek, jako žádný jiný předtím ani potom nedokázal vzbudit tolik vášnivých a emotivních debat, odpovědět na plno otázek a odpovědí. Film působí věrohodně a do jisté míry to i všechno do sebe pěkně zapadá. To že morálka v nejvyšších kruzích Říma v té době byla zkažená, krvavá, násilná a značně zkorumpovaná a že častým politickým nástrojem byla vražda, to je známá věc. A proč by navíc císař-krutovládce, který má více méně neomezenou moc a lid ho považuje za polovičního boha (v té době to bylo jakési hellénisticko-orientální království), nemohl ztratit zábrany vyzkoušet co všechno mu může projít a kam až může zajít ? Moc historických nepřesností v tomto filmu nenajdeme (až na velkou arénu-Colloseum, které v té době ještě nestálo, a ani žádný sekací stroj na hlavy-vážně neexistoval). Smrt Tiberia udušením, smrt Gemella, Macrův vzestup i pád-který ale ve skutečnosti končí trochu jinak, ale pěkně zahrané to na něj bylo i tak, se všemi jeho sestrami, pěstoval incestní vztah, ale žádnou z nich nemiloval tak jako Drusillu, když se mu zachtělo tak mohl mít jakoukoliv jinou ženou, která se mu jen zalíbila, opojení svou absolutní mocí, pozdější přemožení, když už neví coby a konečné záchvaty šílenství, které vyvrcholí až jeho násilnou smrtí (ano je tu i známý Cassius Chaerea nebo Cassius Longinus i pantomimický herec Mnéstér to všechno a tito všechny osoby zde naleznete, a to všechno dá se říct že se i skutečně stalo, stejně jako třeba nařízení vražd svých rodinných příslušníků, poradců, senátorů a lidí z vysoké aristokracie, samozřejmě že se zabraním jejich veškerého majetku, nucení senátorů pracovat v jím vybudovaným nevěstinci, vysoké, nesmyslné a neúměrné daně skoro na všecko, udávání a donáčení otroků na své majitele-do té doby nevídaná věc, spaní se svým koněm, olizování těla své mrtvé sestry, znásilnění nevěsty a ženicha brr.. je mi zle ! Toto byl úpadek Říma, který trval až do Neronovi smrti do roku 68 n.l, a pozdějšímu skoro jednoročnímu anarchistickému bezvládí, kdy se na trůně vystřídali čtyři císařové! Zpět ale k filmu: film působí jako velkolepé stylizované divadelní představení, scény jsou obrovské a členité a stále se v nich něco děje, všude mnoho lidí a každý něco dělá, když zrovna tedy ne*uká! Ke kratší soft-verzi, vydané před nedávnem se radši vyjadřovat nebudu, sám mám doma tu dvou a půl hodinovou,kde je všechno tak jak má. Filmové a sexuální orgie s ansámblem pornoherců z Penthausu, morální zásady nikde, svévolná brutalita, špatné hospodaření a konfiskace majetku senátorů, dekadence, sexuální extravagance, fyzické a psychické násilí, jednoduše teror, který neměl nikdo přežít, nikdo si nemohl být jist svým životem, ať se jednalo o hlavní aktéry, rodinné příslušníky a nebo jen o jejich přátelé a známé. Caligula si nebyl jistý před nikým a ničím, a vždy se obával svých domnělých nepřátel. Sedět u jednoho stolu s Caligulou, nebo být jen hostem na zábavě bych vážně v té době nechtěl. Na druhou sranu, odmítnou však tuto poctu, to se rovnalo sebe-odsouzení, tak si pak vyberte. Dostta se jen do jeho blízkosti, dát najevo že je člověk v něčem lepší, uznávanější, nebo dokonce hezčí, to bylo skutečně životu nebezpečné. On si vás pamatoval a už jste se ho nezbavili! V této ponuré vizi světa bylo snad jediným štěstím být mrtev, aneb kdo přežil toto jeho 4-leté běsnení mohl děkovat samotnému Jupiteru ! Sám Caligula byl také tak trochu závistiví a nepřející, pohrdal vlastním lidem, bylo mu dovoleno vše a na všech. Opět k filmu, pro roli Caliguly nemohli filmaři skutečně vybrat v té době lépe. Stačí se podívat jen na samotnou Caligulovu bustu:-) Malcom McDowell byl skutečně úchvatný ďábel a svou roli zahrál od začátku až dokonce opravdu bravurně a přesvědčivě. Svou smrt si předpověděl a sám si ji pak nakonec bohužel poprávu i zasloužil. Peter O'Toole jako císař Tiberius velký a nemilosrdný požitkář ale ve své podstatě také tak trochu zrůda, byl ronež vynikající, ostatní dá se říct že splynuli s davem. Ve filmu snad dokonce zazněli i Caligulovi známé výroky jako "Ať si mne nenávidí jen když se bojí", "Ještě jsem naživu", to vynesl, krátce po napadení atentátníky, nebo ta o té "jedné šiji a jednom národu." Pro mě jednoznačně jeden z nejlepších dramatických filmů ze starého Říma a jedna z nejlepších autobiografií, jednoho velkého megalomanského šílence, jaký kdy vládnul Římu. Možná to byl jen drastický, zvrácený, ohavný a hlavně perverzní pornofilm, ale v době vlády Caliguly tomu opravdu nejspíš tak bylo, a to se tu tvůrcům povedlo bez jakékoliv cenzury zachytit v plné míře (a říkejte si co chcete) a dokonale oproti dnešním rádoby historickým filmům, které sice násilí ukazují v plné míře, ale perverzi té doby jaksi opomíjejí a dělají jako by nebyla. Jsem rád že se toho kdysi tvůrci chytli i když se později někteří distancovali (Brass, Gore Vidal a herci McDowell, Gielgud a O'Toole) a ukázali tu skutečně vše! Hodnoceno a komentováno 8. 5. 2006. Komentář zde jako 25. v pořadí.