Priznanie policajného komisára prokurátorovi republiky

Mrazivé kriminální drama, jaké se dnes již netočí. Atmosféra by se opravdu dala krájet, děj spěje od špatného k ještě horšímu, přičemž na závěr příběhu zůstává nepříjemná pachuť na jazyku s otázkou, zda vůbec existuje na světě nějaká spravedlnost a pokud ano, má v tomto světě ještě šanci vyhrát? Řada syrových scén (pohřbívání do betonu), výborně napsané dialogy a herecký koncert Franca Nera a Martina Balsama (obzvlášť v jejich společných scénách) už jenom potvrzuje sílu a nadčasovost tohoto filmu. 80%. (30.04.2021)

Skvělý film, který i přes své stáří je pořád aktuální a může se odehrát kdekoliv. Příběh má ponurou atmosféru, i když se odehrává ve slunné Itálii a konec je takový, jak by asi v reálu skončil. Sice se komisař mohl lépe připravit na místo, kde věděl, že skončí, ale budiž. Jen jsme se za téměř 50 let posunuly a z těch "podnikatelů", kteří sháněli hlasy pro politiky se sami stávají politiky, alespoň u nás. Film byl uveden v cyklu Velikáni filmu - nezbývá než souhlasit, Damiani je velikán. (19.03.2019)

Sľubná samopalová strieľačka zo začiatku filmu je iba malou osviežujúcou kvapkou v mori nudy a siahodlhých, miestami priam "guľometných" dialógov, prebiehajúcich prevažne medzi policajným komisárom a okresným prokurátorom. Je známe, že subžáner poliziotteschi reagoval na vtedajšie búrlivé politické a spoločenské dianie v Taliansku a odsudzoval ho, dalo sa to však odprezentovať aj pútavejšou a menej ukecanou formou než zvolil Damiano Damiani. (12.07.2017)

OBSAHUJE VULGARISMY: Ano, bez koření to tentokrát zase nepůjde. Damianiho střelba do vlastních řad je totiž kurevsky povedená a chčije do tváře prohnilé (státní) moci naprosto nadčasově a nadnárodně. Politická moc omrdávaná šedými eminencemi tzv. podnikatelské sféry a se spravedlností si vytíráme prdel. Fakt, který je méně či více viditelný, ale je tu stále už od dob, kdy jsme se vydali první migrační vlnou z Afriky oblažit tuhle planetu svou humanitou. „Kdyby teď schválili zákon o znovuzavedení útrpného práva, mučil byste, pane prokurátore? - Používáte extrémy, pane komisaři – Hm, možná, ale kde jsou vaše hranice?“ Jak dodržovat a lpět na zákonech země, kde se zmrdství stává národní politikou? Damiani odpovídá vcelku jasně, nezbývá než je postřílet do posledního kreténa. Ale je to řešení? Po zhlédnutí tohohle filmu pravděpodobně i ten největší pacifista odpoví minimálně: Těžko říct. Ti radikálnější nabrousí nůž. P. S. Smutné na tom je, že mnozí si myslí, že tento pradávný přístup bezohledných dravců stojí vlastně za úspěchem lidstva jako celku. Tak se zkuste zamyslet, co se asi tak stane s vypatlaným predátorem, když se jeho druh přemnoží… (23.09.2017)

Damiano Damiani je prostě pan Někdo. Nikdy si nebral servítky a jeho milované vlasti to dokázal naservírovat s plnou parádou. Jeho politická dramata jsou skvosty kinematografie a plně jim věřte, Itálie v sedmdesátých letech byla opravdu divoká, mafie si servítky nebrala a nedejbože Sicílie. Takže charismatický Franco Nero a vynikající Martin Balsam ve výborném filmu, oba jdoucí po mafiánském bossovi z Palerma, jen každý trochu jiným způsobem a ne každý končí šťastně. (10.07.2016)