Dni hnevu

Pistolník Lee van Cleef sleduje hlavně své sobecké cíle a jako vynikající střelec likviduje všechny, kdo se mu postaví do cesty. Outsider městečka, Giuliano Gemma, všemi opovrhovaný nemanželský syn barové tanečnice, se u něj vyučí zásadám boje. Idea příběhu osciluje mezi volbou přijetí údělu nespravedlnosti v relativním klidu nebo volbou osobního „osvobození“ a revolty proti stávajícímu stavu za cenu zabíjení. Film byl sice po vizuální stránce profesionálně natočen, se všemi atributy italowesternu, a řadou herců, které známe ze soudobých leonovek, ale scénář nebyl nikterak oslnivý. Příběh působí dosti utahaně, až nudně. Chybí dějový spád, momenty překvapení a gradace napětí, Záplatka vyřizování účtů po návratu do městečka se stále jakoby opakovaně zauzlovává a tak nemůže dojít k pořádnému rozjezdu. Závěr s „legendární“ pistolí Doc Hollidaye působí jako laciný pokus dát tomuto víceméně nezáživnému příběhu, nějakou myšlenku. Od začátku jsem váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec tedy slabé tři (v žádném případě víc!). (03.12.2010)

Aj keď sa to zo začiatku nezdá, je to celkom slušný príbeh. Leoneho vplyv cítiť práve v naratívnej rovine tohto filmu. Všetky iné než Sergiove špageťáky zlyhávajú v oblasti narácie. Vedia zaujať manieristickým štýlom a inými bizardnosťami, ale čo sa týka scenárov a schopnosti režiséra "rozprávať príbeh", je to často bieda. V dňoch hnevu je však pekne štrukturovaná zápletka, precízne vybudovaný dramatický oblúk a iné rozprávačské triky. Štýl je naopak oproti iným špageťákom dosť konzervatívny a miestami mal bližšie ku klasickým westernom ako k talianským hyperbolizovaným napodobeninám. (23.09.2012)

Není pravda, že jsem se tím pronudil. Jen je to příliš vyčpělý špageťák, který dost dobře nefunguje jak v rovině scénáře, tak po stránce stylu. Žádnou citovou ani estetickou odezvu nevyvolal. Kdyby bylo více pozornosti dáno postavám a proměně jejich vzájemných vtahů, mohlo by to být vtahující a v klíčové momenty více odměňující. Celé je to však šito horkou jehlou: Gemmův protagonista je v úvodu šikanován obyvateli města, dokud se neobjeví pistolník Van Cleef, kterej si ho namotá, ten pak za nim furt pobíhá a on si z něj cvičí bodyguarda, protože sám již stárne a chce se zabezpečit. Protagonista má samozřejmě vlohy, takže od boku střílí přesně hned poprvé, co vezme do ruky zbraň. Pistolník se hodlá napakovat na obyvatelích onoho městečka, kteří dříve off screen obrali jeho bývalého parťáka ve zločinu. Pistolník tedy zametá s obyvateli města, odolává jejich pokusům ho zabít nebo vystrnadit a v závěru tak zabije jediného obyvatele městečka, který se kdy k protagonistovi choval dobře, což vede k duelu mezi ním a pistolníkem, který není nikterak pamětihodný. Není dost výrazný svým stylem a ani střetem dvou silných osobností (potažmo tím, co představují), přičemž by se napnulo očekávání "kdo z koho". Celé by to chtělo víc psychologicky a tematicky prokreslit, aby to bylo zajímavější a poutavější. O dva roky starší Pro Pár Dolarů Navíc je úplně někde jinde, ale pokud čtenář hledá jiné pozoruhodné špageťáky mimo Leoneho, tak doporučuji radši Velkou přestřelku nebo Mé jméno je Nikdo (i když na tom se prý taky podílel trochu Sergio). (11.12.2023)

Scott je žumpař, který je pro svůj nemanželský původ všemi opovrhován. Když do Scottova městečka přijede respektovaný pistolník Talby (Van Cleef), který se Scottem skoro jako jediný jedná slušně bez předsudků, je to pro Scotta možná jediná šance dostat se ze zoufalé situace. Scott proto nakonec Talbyho přemluví, aby ho učil pistolnického řemesla... Poutavý, chytře napsaný příběh o člověku (Scott) bez jakékoliv perspektivy budoucnosti, který musí celý život snášet ponižování jen z toho důvodu, že nepochází z dobré rodiny a nemá šanci se z ničeho vymanit. Je to vlastně silně nadčasové téma o pokrytectví, předsudcích, lidské nenávisti k čemukoliv vymykající se danému standartu. Mně se v tom Gemma líbil, role mu sedne jako ušitá na míru. Kritiku snese snad jenom vykreslení vztahu Talbyho a Scotta, které mělo být důkladnější a tím pádem vyhrocenější. S tím souvisí i častá filmová chyba časové kontinuity, kdy se jen těžko odhaduje jaká doba mezi událostmi uplynula. TOP 20 SW. (28.05.2013)

Giorni dell'ira anglicky Day of Anger je další z velké řady Spaghetti westernů se kterými se v 60. letech roztrhl pytel. Tenhle především vyniká velice slušnou hudbou (Riz Ortolani) kde zaujme nejvíce chytlavý ústřední motiv. No a samozřejmě Van Cleef který má charisma tak velké že by mohl zabíjet pohledem . Prakticky utáhne celý film sám protože Giuliano Gemma (známý především z telenovel o Angelice) příliš hereckého talentu nepobral a většinu filmu se tváří jako nevinný kuře. Jeho přerod z prosťáčka se kterým každý zametá v bouchače je velice nevěrohodný. Scénář není ničím výjimečným a režisér je typický Talián co okoukal filmy Leoneho a Corbuciho. Přesto jsem se dobře bavil. (02.03.2008)