Veľryba

Kdo by od spojení A24 a Darrena Aronofskeho čekal takové drama? Ještě před pár měsíci asi nikdo. Výsledkem je ale nadstandartní umění, které v moderním filmu víceméně nemá obdoby. Na jednu stranu velmi citlivé, na druhou stranu depresivní, pochmurné, temné a až umělecky poetické drama a devastační srážka s realitou, při které se místy dělá až fyzicky špatně. Jestli byl Brendan Fraser vždy průměrný hlavní herec, tak zde je to čistě jeho one man show a životní role, na kterou se ode dneška bude vzpomínat a po které bude označován za „toho herce z The Whale“, protože takhle ikonická role se zapíše do dějin a bude oslavována ještě dlouhou dobu. Charakterově vymazlené, herecky perfektní a režisérsky mistrovské, zkrátka je vidět, že zde mají všichni dokonalý cit pro scénu a umí v rámci „obyčejného“ dramatu navodit i nečekaně intenzivní atmosféru a pocity napětí. Nevěřil jsem, že by The Whale mohla být až tak dobrým filmem, ale teď vím, že všechny nedávne ocenění a tituly má prostě právoplatně. (05.03.2023)

Nevím, do jaké míry se filmové zpracování podobá tomu divadelnímu (předpokládám, že hodně, když scénář sepsal autor divadelní hry), každopádně rukopis Aronofskyho z toho vůbec necítím. Spíše jsem měl pocit, že Aronofsky do toho šel proto, aby si mohl natočit něco menšího, co by do budoucna ujistilo všechny studia, že mu můžou svěřit větší projekty, aniž by se báli, že na tom prodělají majlant. Brendan Fraser působil sebevědomě a velmi lidsky, zatímco Sadie Sink si prostě zahrála Max ze Stranger Things. Kdo ví, jestli se dokáže zbavit tohohle hereckého prokletí. Její postava jednala naprosto iracionálně, což mi hrozně lezlo na nervy. (22.02.2023)

Kdo by byl kdy řekl, že největším problémem filmu odehrávajícím se v jedné místnosti, bude scénář. Je tu dohromady pět postav, z nichž ústřední jsou tři a ty jsou dost špatně napsané. O protagonistovi víme, že je univerzitní profesor, ale prostě to filmu musíme věřit, nejsou nám podány jediné důkazy, v čem jsou v tomto směru jeho kvality. Jenom svým studentům říká vágní fráze. Jeho dcera projevuje sice celkem věrohodné znaky autismu, ale myslím si, že to není záměr, nýbrž pomýlená snaha o to napsat edgy teenage ženskou postavu. Misionář Thomas jakožto katalyzátor pointy, nás obtěžuje prakticky nejnudnější backstory, kterou jsem kdy slyšel a jeho dějový oblouk je vyloženě vymodlený. Ta zšeřelá Libatiqueho kamera se naštěstí snaží z toho vehementně vykřesat nějakou atmosféru konce dní a Simonsenův soundtrack bych místy s tím Mansellovým klidně zaměnil, ale jinak je to fádní jak nedělní příloha. Hvězdu navíc dávám právě za to, že je to filmařsky kompetentní, což po několika nedávných zážitcích musím konstatovat, že bohužel v kinech již fakt nemusí být samozřejmost. Další hvězdu zvednu, pokud se dozvím, že to je prequel k Se7en. PS: ale stejně ten poslední záběr mě nadchnul a já vím, že ten Aronofsky tam pořád je a stále se těším jaká velkopanská zhůvěřilost z něj vyleze až ho pustěj zase z baráku. (26.05.2023)

Silný dramatický smutný příběh, dostal mě do kolen. Skvělý natočený film, dvě hodiny utekly jak voda. (06.03.2023)

Mám radost pokaždé, když mě dění v nějaké komoře vtáhne tak dokonale, až zapomenu, že jde jen o film. A zdejšímu tvůrčímu kolektivu se to povedlo takovým způsobem, že mi výsledný dojem nepokazily ani titulky vygenerované Google Překladačem. Brendana Frasera mám zaškatulkovaného jako komediálního herce, ale tady mě přesvědčil o tom, že by si za svůj výkon nějakou tu cenu zasloužil. Oscar je v mých očích notně politicky profláklou soškou, ale pokud z ní má mít někdo radost, ať je to Brendan Fraser. Milovníci akčnější podívané, by se u snímku asi nebavili, já jsem se ale do příběhu opravdu ponořil a užil jsem si úhlavního pomalého sebevraha i všechny vedlejší, podvyživené postavy. Velmi mě bavila postavou sice menší, ale duchem třímetrová Liz a v roli mrchoidní Ellie se blýskla Sadie Sink. I přes hlubokomyslné sondy se film neroztekl v nudné filosofování nad pomíjivostí lidského života, tvůrci ho naopak skvěle okořenili pizza večerem, jež se zvrhl ve večer pana Creosota, a já jsem valil oči. Nemohl jsem si nevšimnout evoluce, která se nevyhnula ani Heimlichovu chvatu a jsem rád, že si tvůrci našli prostor i pro občasné záblesky jemného humoru. / "Ještě jednou řekneš promiň a vrazím do tebe nůž!" "Moje orgány chrání šedesáticentimetrová vrstva tuku, čeho myslíš, že dosáhneš?" / Poučení: Pokud se rozhodneš pro sebevraždu, uvědom si, že jsou některé metody časově a finančně náročné. 5*- (27.03.2023)

Úžasně vtahující komorní drama, z něhož každou vteřinou stopáže tryská na diváka smršť nevyřčených hlubokých emocí. Tak zhruba nějak takto lze popsat snímek režiséra Darrena Aronofskyho The Whale, v němž se skrývá mnohem víc než se na první pohled může zdát. Je jasné, že na první dobrou Vás zde zaujme samotná hlavní postava, která, pokud se tedy dobře pamatuji, ještě v žádném filmovém počinu nebyla tak dokonale a zároveň tak intimně zpracována. To je samozřejmě také lví zásluhou Brendana Frasera, jenž se tímto velkolepým způsobem vrací z hereckého zapomnění na pomyslný vrchol způsobem, v nějž asi nedoufal opravdu nikdo. Právě on postavě Charlieho propůjčuje tolik potřebnou dynamiku a intimitu k dosažení dokonalé harmonie mezi bravurním scénářem a hlubokými duševními, potažmo i fyzickými šrámy. Všechno to nakonec koliduje v perfektním filmovém koktejlu, přesně tak záhadném a nevyřčeném jaký máme od matadora Aronofskyho tak moc rádi. Ve finále zde tedy pouze zamrzí snad jen lehce přestřelená stopáž, díky níž i toto dílo obsahuje několik hluchých scén. V tomto bodě je také záhodno zmínit výtečnou Sadie Sink, která velmi zdatně sekunduje již výše zmíněnému Fraserovi, přičemž právě díky ní dostává celý počin ten správný osudový náboj. Co tedy dodat na závěr? The Whale je velmi osobitým a komplikovaným snímkem, kterému přijde na chuť asi jen málokdo. Nicméně pokud máte rádi režisérovu předchozí tvorbu a tento typ filmů, v nichž si musíte odpovědi na palčivé otázky nalézt sami, tak přesně právě Vám mohu The Whale jen a jen doporučit. Vážně totiž stojí za to. Skvělá práce! „Do you ever get the feeling that people are incapable of not caring?“ (08.03.2023)

Niektoré veci mi tam vadili. Iné boli zase veľmi dobré. Aronofsky spravil rovnaký fígeľ, ako pri Wrestlerovi a od začiatku nás pripravuje na určitý typ emočného zdierania. Našťastie to nerobí úplne účelovo a v zásade hrá takú tradičnú žánrovú hru. Ten film možno nie je ten typ z ktorého padnete na zadok, ale herecky je presný. A vzhľadom na to, že sa jedná práve o film založený na hereckom prejave a ktorý má určité divadelné aspekty z ktorých koniec koncov vychádza, je pre mňa v rámci tejto zložky funkčný. Hoci poslednú bodku si mohol tvorca odpustiť. V zásade sa mi koexistencia vzťahov páčila. Nebolo tam nič prekvapivé, nebolo tam vyslovene nič tiahnuce k zamysleniu, ale bolo veľmi príjemné vidieť Morton, Sink, Simpkinsa, Chau a hlavne Frasera v postavách, ktoré mali hĺbku a ktoré na diváka vplývali. Či už príjemne alebo nepríjemne. Malý comeback ukazujúci pestrosť Brendanovho prejavu a je pozitívnym prísľubom, že o tomto chlapíkovi ešte budeme počuť. Trošku nadhodnocujem, ale vôbec mi to nevadí. (22.02.2023)

Chápem, že Aronofského fanúšikovia sú sklamaní. Namiesto tých artových alebo nepríjemných príbehov, natočil obyčajný jednoduchý príbeh, ktorý neraz dokáže dojať viac ako kórejské melodrámy. A presne preto mi to sadlo. Verím, že Fraser dostane Oscara (dostal, yes), lebo podal nádherný výkon. Ale ani ostatní nezaostávajú. Nejaké drobné výčitky typu, že je to scenáristicky občas okato vykonštruované a že v tom cítiť divadelné korene, sú zbytočné. Dokonale to funguje ako celok a finále je úchvatné. Inťouši (ktorých si napriek tomu vážim) si môžu znova pustiť WTF Fontánu (mrk, mrk Adrian). Ja si od Aronofského radšej znova pustím túto veľrybu. 9/10. (08.03.2023)

Hluboké osobní drama, které jde v průzkumu duše svého hrdiny až na dřeň a z něhož doslova prýští emoce v neskutečně široké paletě mísící bolest s radostí nebo zoufalství s nadějí, a to jak díky nádherně komornímu pojetí, tak díky zcela fantastickým hereckým výkonům. K tomu pouze dodávám, že především v těch pasážích, kde se mluví o majestátních kytovcích teda autoři diváky rozhodně nešetřili. 90 % (11.03.2023)

K*revsky nepříjemný film... Aronofsky prostě tyhle věci umí. A i Fraser poměrně velkou dávkou svého umu přispěl k tomu, aby tohle byl až děsivý doják. (01.11.2023)

Mohol by som napísať celú recenziu čisto iba o Brendanovi Fraserovi. Napísali sa o jeho výkone tisícky stránok internetových, i tých papierových, dostal Oscara atď. Bolo by to neoriginálne a zbytočné. Ide tu o film samotný. Myslím, že vedľajšie úlohy boli viac ako veľkou pomocou hlavnému predstaviteľovi k jeho úžasnému hereckému výkonu a Darren Aronofsky je tvorca, ktorý vie kde kamera vtedy a vtedy byť má. Smutný príbeh, ktorý na viackráte použitie určite bude ešte viac dozrievať. (03.12.2023)

Filmy odehrávající se na jednom místě mám rád, stejně jako herce Frasera (především díky Mumii) a byl jsem velmi zvědavý jaký bude návrat tohoto herce na filmové plátno. Po zmíněné oblibené filmové sérii se tento herec objevoval v čím dál tím horších filmech až se na nějaký čas úplně vytratil. Nakonec podle mě nešlo až o takovou pecku, nicméně si myslím, že si tuto postavu na nějaký ten čas zapamatujete a třeba se i na něčem ve svém životě pouvažujete a to za mě určitě má smysl. Někomu možná bude vadit tlačení na emoce, ale ty k takovým typům filmů určitě patří, stejně tak jako dobrý scénář, atmosféra a silné dialogy. Nevím jeslti to je vyloženě výkon na Oscara, ale každopádně palec nahoru pro Brandona za tuto roli...75%. (01.03.2023)

Zážitek, který vám připomene, jaké to je poznat hodnotu našeho fyzického i duševního zdraví... Čili toho jediného, co my lidé potřebujeme k životu. Neuvěřitelně impozantní a intimní film, který vám odhalí, kolik se za oponou našich nudných a vyhrocených životů skrývá přívalů krásy. A já pro krásu nemám slov, a to ani pro tu, kterou nám velmistr Aronofsky představil již po tolikáté skrze dokonalé charaktery v tomto snímku. Mám radost, když mě smutný příběh dokáže rozveselit, stejně jako jsem smutný, když se ve filmu odehrává až příliš mnoho veselých momentů. Jeden velký kolotoč emocí, který se po celou dobu nepřestal točit... Mám jediný vzkaz pro tvůrce takto emotivně vygradovaných filmů: Děkuji. (07.03.2023)

8/10 – Osudová role Brendana Frasera a další skvělý film Darrena Aronofskyho. Velryba sází na epické šťavení emocí, což je jejím základním kamenem a také největší slabinou. Krom toho ne každý rád mošty, proto ta propastně rozdílná hodnocení. Snímek je navíc obohacen i o jisté komediální prvky, především je řeč o gazích, kterými je na oko zdrcující drama prošpikováno skrz naskrz, a že jsou prostě báječné. Situační humor většinou vyplývá z Charlieho tlustosti a pohybové neschopnosti, z nekompromisní ráznosti jeho vietnamské pečovatelky, z drzosti jeho zvlčilé dcery a ze zakřiknutosti jednoho synka, odhodlaného hlásat v Charlieho domě slovo boží. A nejlépe samozřejmě hned z několika těchto aspektů najednou. Místy se tedy film mění na nevyzpytatelnou komedii. A to jen proto, aby zase o několik okamžiků později přeskočil zpět do srdceryvného dramatu. Právě tohle mne na Aronofskyho Velrybě nejvíce zaujalo a jsem díky tomu ochoten odpustit přestřelenou snahu o ždímání slz, které se u mě úplně nesetkalo s úspěchem. Jsem toho názoru, že smutnost a tragičnost nějaké situace musí vyplynout sama, nikoliv být sdělena slovy. Tento film se vše snaží prezentovat skrz intimní dialogy, u kterých je bohužel znát, že byly napsány přesně za tímto účelem. Zákonitě proto nefungují. Trošku problém mám i s některými hereckými výkony, zejména moje oblíbená Sadie Sink byla tentokrát tlačena scénářem do přehrávání. Jednání postav je občas mírně v rozporu s jejich logikou, ale vzhledem k žánru (a komediálním prvkům) jsem i tohle ochoten přehlédnout. Dohromady jsem se velmi bavil a i si z filmu něco odnesl (plný močový měchýř). Krom toho se jednalo o zábavu za pouhé 3 miliony dolarů, přesto jsem se bavil mnohonásobně víc, než na mnohonásobně dražších projektech. Verdikt: „Za málo peněz hodně faldů!“ (26.02.2023)

Silný film, ktorý nie je úplne príjemný na pohľad, ale zároveň v sebe skrýva niečo krásne čo vie chytiť za srdce. Minimalistický a komorný snímok, ktorý ťaží hlavne zo skvelo napísaných dialógov, ktoré sa dostanú pod kožu a nútia človeka zamyslieť sa. Brendan Fraser ťahá ten film bravúrne (a tá maska vyzerá výborne) a jeho Charlieho si napriek počiatočnej nechuti na konci zamilujete, svoj čas na plátne naplno využíva aj Hong Chau, ktorej výkon vás dostane, tešil som sa aj na Sadie Sink, no tá bola protivnejšia než bolo treba, ale zase to konečné vyústenie vzťahu s jej otcom bolo super. Na myšlienky bohatá dráma, ktorá ma na konci úplne zomlela a napriek občasnému tlačeniu na pílu od Aronofskeho, som si to veľmi užil. Nesúďte knihu podľa obalu, lebo aj tá najmenej vábivá môže v sebe ukrývať krásne vnútro. P.S. dajte Fraserovi prosím toho plešouna. 8/10 (05.03.2023)

Divadelní scénář, který měl zůstat v divadle. Plátno mu totiž nic navíc nepřináší. (27.03.2023)

Darren Aronofsky se po lehce transcendentální matce! vrátil zpět na Zemi a dopadlo to... vlastně dost slušně. Ta civilní poloha ála Wrestler mu svědčí o mnoho více, přičemž Velryba je dalším střípkem do jeho mozaiky filmů, kde hlavní postava šíleným způsobem trpí. Naprosto fascinující práce s hudbou (zejm. v první čtvrtině a potom těsně před finále), kdy se Aronofskému jako obvykle daří silně ztotožnit pocity/úděl hlavní postavy s divákem a důmyslně vystavět na samotném soundtracku rostoucí napětí. Aronofsky je v tomhle pořád extratřída stejně tak jako ve vyčerpávajícím využití prostředí (ten film se odehrává na nějakých 15 čtverečních metrech a každé místo je tu využito vskutku bravurně). Trošku jsem si vzpomněl na Black Swan, kde Aronofsky dokázal podobně do posledního milimetru využít baletního zákulisí. Opět se téměř ve všech ohledech jedná o hodně vysokou filmařinu s výbornými vedlejšími rolemi (ošetřovatelka a teenagerský pánbíčkář s přehledem vedou) a až na samotnou dřeň hrajícím a trpícím Brandonem Fraserem. Na Aronofského celkově takový lepší průměr, pro Brandona Frasera životní role a fakt mu dejte toho Oscara. Finále je sice slzopudné a lehce vydírající, ale taky silné jako prase (nebo spíš velryba teda). [80%] (10.02.2023)

Aronofsky to tu miestami trochu prehnal s pátosom (najvýraznejšie napríklad pri záverečnom video calle so študentami), no ja by som ho za to nesplachoval. Za mňa veľmi funkčná a chytro vystavaná body horror dráma o depresií, ktorá požiera myseľ i telo. Emočne na mňa fungovala, aj napriek tomu že občas trochu príliš tlačí na pílu - preferujem filmy vyvolávajúce emócie, pred tými akademicky chladnými. (22.02.2023)

Velryba není jednoduchá na sledování a teď nemám na mysli pouze morbidně obézního protagonistu Charlieho. Stejně jako u něj se za tunou sádla skrývá pozitivní člověk se šrámy z minulosti, tak i za zdánlivě depresivním příběhem se skrývá poselství naděje. Záleží však, jestli ho v něm divák dokáže najít. Já sám s tím měl docela problém, jelikož naturalistický přístup režiséra Aronofskyho z už tak náročného dramatu dělá ještě o to tíživější záležitost. A ke konci mi to emocionálně tolik nesepnulo i z důvodu, že toho na mě po těch dvou hodinách bylo asi až moc. Úzce s tím souvisí i můj vztah k postavám, kde jsem to měl tak půl napůl. Ošetřovatelka Liz je výborná, stejně tak misionář Thomas, jehož menší příběh by vydal na samostatný snímek. Naproti tomu Ellie i její matka mě spíše nebavily a místy skoro až štvaly. U samotného Charlieho ani několik dní po projekci pořádně nevím, co si o něm myslím, ačkoliv jeho situaci film vysvětlí více než dobře. Výkon Brendana Frasera každopádně zaslouží obří pochvalu. Kromě zmíněných subjektivních výtek nicméně musím pochválit skvělý hudební podkres a povedenou práci s prostředím a kamerou. Veškerý děj se odehrává v jedné místnosti, která je ale využita na maximum a po pár minutách má divák pocit, že s Charliem v podstatě sdílí domácnost. Zároveň oceňuji ryze divadelní detaily typu siluet za okny, jež předchází nástupu postavy „na scénu“. Velryba je kvalitním počinem, který možná nejsem na první zhlédnutí schopný plně docenit, rád si jí však pro tyhle účely v budoucnu pustím znovu. 7/10 (04.03.2023)

Je to už nejaký ten piatok čo ma Darren Aronofsky takto emočne ošklbal (mám v podstate rád všetky jeho filmy, aj zatracovaný Noe (2014) a úplne šialená Matka! (2017) mali dačo do seba, ale Black Swan to teda neboli). Snímka  The Whale ma uchvátila z viacerých uhlov pohľadu. Môžem sa na to pozerať ako psychológ, psychiater, sociológ, cinefil, terapeut a nepríde mi to akoby to ako plytká, neosobná umelecká výpoveď. A to, že vďaka tejto snímke sa vrátil Brendan Fraser späť do pomyselnej elity hereckých hviezd Hollywoodu, je jeden z posledných dôvodov na ktoré by som chcel poukázať. Obezita je spoločenský fenomén, ktorý je problémom dnešnej civilizácie. To, čo sme v tejto snímke videli nie je úplne ojedinelá vec. Závislosť na jedle, ktorá dokáže spôsobiť takéto závažné zdravotné problémy, nie je novinkou. Nikdy som však, až na pár reportáží a videí na YouTube nevidel, že by sa nejaký tvorca chytil tohto zaujímavého, neprebádaného konceptu a natočil o tom takto explicitne, surovo, výpoveď. Sám som pri sledovaní pociťoval za hlavnú postavu hanbu. Nie, že by som trpel týmto problémom, ale tiež si rád vychutnám jedlo, no pri sledovaní Veľryby som nemal chuť jesť nad rámec hladu a pre pôžitok. Vzťahy ktoré boli tiež dôležitou časťou snímky, možno najdôležitejšou, boli zachytené tak dôveryhodne, že som im všetko uveril. Či už išlo o akože opatrovateľku, či o dcéru alebo o pomýleného misionára, dialógy boli napísané tak skvele, že by som si rád pozrel aj pôvodnú divadelnú hru, z ktorej táto snímka čerpá. Neštítim sa povedať, že ide o jeden z najlepších filmov ktoré som videl za rok 2022. (17.03.2023)