Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (246)
Až fanaticky protiněmecké, beznadějné... ()
Sledovanie tohto filmu bolo pre mňa zážitkom aj keď uplynulo 40 rokov od jeho vzniku. Všetko podstatné na jeho adresu už bolo napísané v iných komentároch. Mňa trochu rušila časť vybranej hudby a tiež farby nekorešpondujúce s pochmúrnosťou príbehu. Príjemne ma prekvapili herci. Nielen Čepek, od toho som to očakával, ale aj Černá so širokou paletou výrazov, Vostrčil, ktorého som si bez Formana nevedel dosť dobre predstaviť a prekvapujúco mi nevadil ani Landovský, čo nie je častý prípad. Asi to nie je epochálny film, ale do mojej stovky najlepších čs. filmov sa hravo zmestil. ()
Osudová přitažlivost a základní instinkty v českém pohraničí těsně po II. světové válce. Erotické dusno v poetickém hávu Vláčilovy režie. Velmi přitažlivá Emma Černá a jen na první pohled drsný Čepek v defektním milostném příběhu, který neměl šanci na dobrý konec, ale kde mne přesto jeho syrovost překvapila. ()
bohuzial na moj vkus prilis melancholicke, fadne, pomale, nudne a nezaujimave. poslanie a hlavna idea filmu my sice neusla, ale ide to vsetko akosi mimo mna. hold nie kazda klasika je automaticky pochutinou pre vsetkych. ()
Jak jednoduché to vypadá: jeden rozlehlý dům, dva (občas až čtyři) herci a ono to úplně stačí. Výborně navozená atmosféra, kterou mají na svědomí zejména kameraman František Uldrich a pak také pánové Strauss a Bach, jejichž hudba je tu převážně použita. O mistrovství Františka Vláčila tehdy nebylo třeba pochybovat, a o Petru Čepkovi vlastně platí totéž. Vladimír Körner se k odsunu Němců ještě párkrát vrátil, ale nikdy už nebyl výsledek takto silný. Pro režiséra to bohužel byl z rozhodnutí soudruhů konec jeho zlatého období. ()
Téměř na každém Vláčilově snímku je jasně patrné jak si s daným tématem umí skvěle pohrát. Snaží se mu dodat nějakou originalitu, scénu, na kterou bude divák dlouhou dobu vzpomínat, ale ten hlavní důvod, díky kterému vyhledávám jeho filmy, je jeho výjimečná schopnost zabalit své dílo do fantastického vizuálního hávu, což má zásadní podíl na kvalitě zážitku. Adelheid je tentýž případ. I zde je režisérův charakteristický rukopis. Nádherná práce s kamerou a obrazem, silná chemie mezi hlavními postavami a romantika(?) činí Adelheid jedinečným dílem, na které můžeme my Češi být po právu hrdí. 80% ()
Robila som, čo som mohla, ale ani kúsok lásky som v tom filme nenašla ... v tej všetkej tme. Ale tú novelu by som si rada prečítala. Úplný záver oceňujem, hudba príšerná. 3,5* ()
Vláčilovi filmy jaksi nejsou můj šálek kávy. Toto je teprve jeho druhý, který jsem viděl ale moc mě nezaujal. Ani nevím co jsem od filmu čekal ale podle dostupných obrázků to vypadalo, že by se zde mohlo něco dít. Ale bohužel. Film se vleče a nějaké dramatické "akce" by divák hledal marně. Co však vyniká je civilní a hlavně výborný výkon mistra Čepka. ()
Dnes už slavná Vláčilovská klasika. ()
Vláčil opět nezklamal. Adelheid je zdánlivě "příběh téměř o ničem" a přitom je v něm celý svět... Nenávist a strach, láska i samota, touha po společenství, cit a vášeň, dětské vzpomínky, neuvěřitelná člověčí křehkost i krutost, míjení se, nepochopení, krása i ošklivost. To všechno nesmírně sugestivně, syrově, autenticky a zrale předestřeno, s minimem nadbytečných slov a gest, vizuálně nesmírně krásně a přitom se vší sychravostí onoho nevlídného času... Prostou samozřejmostí jsou zde bezchybné herecké výkony, skvělá kamera, dokonalé řemeslo. To všechno přitom jen jako základní podmínka, nikoli artistní režijní či herecká exhibice. V kontextu českého filmu zjev velmi mimořádný... Malý filmový zázrak, který se dokáže zahryznout do srdce možná i víc než Markéta nebo Údolí včel... Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, sportovec, Radek99, Pohrobek ()
Těžké, ponuré drama, jehož brutálně syrová atmosféra zaleze až do morku kostí a už nikdy nevyjde ven. Magie vtěsnaná do každého záběru kamery Františka Uldricha a pohledu Petra Čepka. http://www.youtube.com/watch?v=N1bgLzEfe_I ()
V princípe jednoduchý príbeh odohrávajúci sa však v ťažkých povojnových časoch. Všadeprítomná nenávisť k porazenej menšine či rabovačky opustených sídiel sa odohrávajú akoby mimo obrazu, v popredí je citlivý príbeh dvoch ľudí. Vedel by som si však predstaviť zrozumiteľnejšie dialógy ( záverečný preklad starej prekladateľky z nemčiny je otrasný ). Herecké výkony na výbornú. ()
Körner, Vláčil, Čepek... perla české kinematografie. Komorní, ale přesto strhující film. Rozšířeno 6. 7. 08 - Rozhodně nejde o standardní konzumní film, takže to, jestli se Vám tenhle film bude nebo nebude líbit, je ovlivněno hned několika faktory. 1 - máte rádi tvorbu Vladimíra Körnera, která je téměř vždy temná, bezvýchodná. Zároveň také historicky výborně podložená a psaná bohatým jazykem. 2 - nevadí vám, když film nutně vše nevypráví jen dialogy postav, ale spíše obrazem a nedořečenými náznaky. Dost se tu spoléhá i na to, že divák určité historické reálie (odsun Němců, revoluční gardy, návrat zahraničních vojáků...) zná. 3 - máte rádi Petra Čepka, protože tady si ho užijete opravdu hodně. A poslední poznámka: je velmi s podivem, že komunisti tohle dílo v roce 69 pustili, protože doba poválečné obnovy a odsun Němců (nebo vyhnání, chcete-li) bylo pro ně téměř posvátné téma. Stejně tak bylo velkým tabu násilí českých polovojenských jednotek na civilistech a účast ČS vojáků v západním odboji. ()
Adelheid není v žádném případě špatný film a stále váhám mezi 3 a 4. Nicméně s ním mám podobný problém jako s Údolím včel. Zdánlivě se v něm nic neděje. Ač to zní pitomě (ostatní snímky Nové vlny jsou také postaveny na podobném cítění a u nich problém nemám), nedaří se mi s Vláčilem najít společnou řeč. Ale abych jen nekritizoval. Čepek je samozřejmě skvělý, kamera taktéž a hudba, stejně jako třeba v Kočáru do Vídně, tvoří značnou část hutné atmosféry. 6,5/10 ()
Přiznávám, že formou je to naprosto dokonalé, ta práce s obrazem, kompozicí, světlem, hudbou, výtvarná řešení, starý, opuštěný dům, ale ten příběh mi přišel odfláknutý až běda (on to občas Körner takhle mívá). Jestli jsem dobře pochopil, on ani tak nehledal milenku, jako maminku, a protože se ztratili v překladu, holka myslela, že je stejný jako ostatní a jde mu jen o to jedno, a žel si to pomocí tlumočnice vyříkají až před koncem, přičemž ty svíčkové báby jim to mohly přetlumočit daleko dřív. Z tohoto pohledu mi jednání postav moc logické nepřišlo, včetně toho Vostrčilova četníka a starosty v jednom. A konec mi připomněl Cigaretku na dva tahy od Müllera: "priamým smerom na míny". Vlastně tu není nikde žádná naděje, a nakonec ani kladná postava, což je smutné. Jasně, jde o baladu, ale přece jenom není život jen o tragédiích, drobné radosti se dějí. ()
For ME 87% ()
Věrohodně vyprávěné drama lidských duší poznamenaných válkou, tj. stavem vnuceného sváru, který vyvolává z hlubin ideální lidské vznešenosti (domnělé božské tvořivosti) parazita (jakousi podstatu, ono „jádro pudla“, jemuž se člověk vzpírá, a tím jej posiluje). Dokonalému naplnění introspektivního záměru filmu ovšem brání kamennost obou hlavních herců. Dvě loutky, postrádající tvárnou a sdělnou mimiku, jež by vyjádřila niterné dění, tak vlastně jako by překážely. O to více promlouvají prostory v až nebezpečně citlivých záběrech, které svou zkušenost, paměť bezprostředně vyjevují svým vzhledem a atmosférou. ()
V první polovině dokonale poetická,jemně tklivá filmová báseň o dvou zničených a osamělých lidských duších,která odsuzuje válku bez jediného výstřelu.A když ten výstřel přijde...začne Adelheid působit rozahaným a nepřístupným dojmem.Pořád stíhá fascinovat Čepkovým zamlklým intelektuálem a obrazy,které Vláčil komponuje,ale emocionální síla prvních desítek minut se někam vytratí.Přesto fascinující portrét poválečné doby,kdy deziluzi propadali jak poražení,tak i vítězové. 85 % ()
Smekám před výkonem Petra Čepka, který dokázal svou roli zahrát i beze slov. ()
Nádherně natočená depka, která dá člověku naději jen proto, aby ho mohla vzápětí srazit ještě hlouběji. Emma Černá a Petr Čepek jsou snad tím nejtragičtějším párem, jaký jsem měl možnost na plátně či obrazovce vidět. 100% ()
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)