Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Animovaný

Recenzie (1 245)

plagát

Pozůstalí (2014) (seriál) 

Existenciální tíha nepochopitelné ztráty rozkvétá v seriálové variantě Pozůstalých do mnohem propracovanějších rozměrů než v knize, jejíž okovy tíží Damona Lindelofa jen v první sérii. Ta je z toho důvodu nejslabší, ale nevyhnutelně rozjezdová. To, co je pak seriál schopen rozehrát po příjezdu do Jardenu, je masterclass v neotřelém přístupu k seriálovému vyprávění. Každá epizoda tvoří propracovaný mikrosvět stojící sám o sobě, provoněný interpretační volností a vyzývající diváky k aktivní participaci a přemýšlení nad tím, co vlastně sledují. Kevinovo "Homeward Bound" z konce druhé série pro mě sice už v té třetí nic nepřekonalo, fascinace ale neopouští ani pár dní po dokoukání poslední epizody. Jak mě u jiných HBO seriálů to topení se v neustávající depresi spíš štve, tady jde o neprůstřelný umělecký koncept, který opět ukazuje genialitu tvůrce, jež nám dal LOST, ale nebylo mu to dost. 95 %

plagát

Doctor Strange v mnohovesmíre šialenstva (2022) 

Cringe hororová komiksovka mohla ve svém žánrovém uchopení ála Sam Raimi zajít ještě dál. Generická story mě u Marvelu už opravdu neznepokojuje, naopak si cením toho balastu okolo, který to pro mě osobně posouvá vysoko nad adorovaného Spider-Mana. Ten fakt nemá takový tvůrčí ksicht a krom fan-servisu neoplývá nápady, kterých je tady na rozdávání. Doctor Strange no. 2 je rozjívený a často jde vtipně i nepříjemně proti srsti tomu, co lze od komiksových blockbusterů pro široké publikum očekávat. V tom trochu připomíná první Strážce Galaxie nebo třetího Thora, tzn. ty nejlepší marvelovky. Samozřejmě úplně jinak, ale se stejným diváckým impactem. Větší využití multiverse by bylo záhodno, protože ten jeden letmý průlet možnostmi ukázal a navnadil mnohem víc, než pak Raimi reálně nabídnul. Ale i tak - Marvel už sleduju spíš z povinnosti, ale když ta povinnost vypadá takhle, nemám s tím nejmenší problém, protože se bavím. 75 %

plagát

Zaklínač - Série 2 (2021) (séria) 

Tož nečekal jsem, že mě přechod ke klasickému lineárnímu vyprávění v případě 2. sezóny Zaklínače tak vytrhne z nadšení. On to ale asi nebude jediný důvod, proč je dvojka oproti jedničce o dvě kvalitativní patra níž. Zatímco v první sérii se stihlo odvyprávět neskutečné množství věcí, tady tempo drhne a celých osm dílů by se podle mě dalo kondenzovat do polovičního počtu. Role Geralta je zde trochu nevděčná, protože jeho proměna v zodpovědného "otce" Ciri je dost lame, stejně jako postava Vesemira a celé Kaer Morhen, čekal jsem od ostatních zaklínačů větší roli než pouhého křoví. Celkově se tu jede spíš taková chytlavá fantasy rutina než cokoliv jiného, což ale neznamená, že by to nemělo i dobré stránky. Relativizace pozice Nilfgaardu coby záporáků je velmi cenná, linka Yennefer šlape výborně a když se na scéně objeví Marigold, nelze než jásat. Třetí série ale musí šlápnout do pedálů, jinak si Zaklínač pozici seriálové události roku těžko udrží. 65 %

plagát

Bílý lotos (2021) (seriál) 

Mike White ála Yorgos Lanthimos si na dovolené vyřizuje účty s kolonialismem a white supermacy. Nádherně vtipné i znepokojivé. 90 %

plagát

Náš čas (2018) 

Opojné esteticky i tematicky. Začátek jako mexické American Honey se po dvaceti minutách změní v křehkou i bolestivou analýzu toxického manželství, které si v sobě ale stále ukrývá určitou pokoru a láskyplnost. O ústupcích, které děláme, aniž bychom znali jejich skutečnou hodnotu. O pravdách, které často dokáže odhalit jen ten nejnevinnější pozorovatel. O magii, která se skrývá v každodennosti. O době, která může být kohokoliv z nás. 95 %

plagát

Annette (2021) 

První film za poslední 2-3 roky, u kterého jsem měl pocit, že sleduju něco jedinečného, neopakovatelného. Na absolutní dřeň ohlodaná tragická romance, která se svou záměrnou doslovností zvládá nořit mnohem hlouběji do těch nejzákladnějších lidských emocí, než je u filmů zvykem. Záměrně boří veškerá očekávání, se kterými do ní člověk vstupuje, svou operetní stylizací dává vzpomenout na nejlepší momenty Petera Greenawaye (hlavně Dítě z Maconu mi v hlavě dost rezonovalo), zvládá se vyjadřovat k otázkám jisté zvrácenosti přehnaného medializování vztahů celebrit, k MeToo i exploataci dětského talentu. A přitom je především nádherně očišťujícím, filmařsky i hudebně neskutečně propracovaným filmovým ZÁŽITKEM, který v sobě nese punc něčeho, co mimo velká plátna nevynikne. Po streamových covidových měsících a letech působí jako dar z nebes. Neo-baroko pro mě se svou excesivitou, bořením hranic mezi stylizací a realističností, dostalo význam až zde. 100 %

plagát

Outsider (2020) (seriál) 

Vlastně asi ideální způsob, s jakým přistupovat k adaptování Stephena Kinga. Podívat se na předlohu, uznat, že jde o atmosférickou fantasmagorii, která chytlavě začíná a postupně se zamotává do balastu nesmyslů ve vlastním fikčním světě. A při transferu do audiovizuálního díla dávat maximální důraz právě na převod oné atmosféry - paranoidní, vidlácké, potemnělé a bezvýchodné. Outsider je jako první série Temného případu, jen s sebou na noze táhne tu kouli kingovské nestřídmosti a nedotahování nápadů do konce. Škoda, že tvůrci nedotáhli dál ono váhání mezi realistickým a fantastickým vysvětlením událostí, jako se to povedlo například první sérii The Haunting of Hill House. Jako čistá kriminálka s temnými podtóny nadpřirozena by to fungovalo ještě líp. 80 %

plagát

Love, Death & Robots - 2. svazek (2021) (séria) 

Menší počet epizod oproti první sérii Lásce, smrti a robotům prospěl, protože se výrazně zvýšil poměr vynikajících epizod vůči těm slabším. Na čtyři skvostné povídky (Pop Squad, Snow in the Desert, The Tall Grass, The Drowned Giant) připadá jedna bizarní, ale v poselství funkční miniatura (All Through the House), dva krásně animované kousky, které by především chtěly rozpracovat (Ice, Life Hutch) a jen bez úvodní epizody bych se vyloženě obešel (Automated Customer Service). Stále je to ale super coby seriálový ekvivalent knihy plné sci-fi/fantasy povídek a doufám, že se Netflix bude konceptu držet. Je to osvěžující.

plagát

Falcon a Zimný vojak (2021) (seriál) 

Politické podhoubí chvályhodně zakomponované, snaha otřást symbolem jménem Captain America a poukázat na jeho limity super. Jinak ale vlastně dost nanicovatá podívaná, která trestuhodně nevyužívá žánrový rámec buddy-movie, ve kterém měla být její síla, plus je často dost nanicovatě natočená, především ze střihu v akčních sekvencích bolí oči. WandaVision měla alespoň zezačátku odvahu jít neprošlapanou cestičkou. I když to nedotáhli do konce, dá se ocenit snaha. The Falcon and the Winter Soldier se chtějí vyjadřovat k palčivým problémům dneška skrze důsledky Endgame, bohužel ale mají v zádech pouze chaboučkou dějovou kostru, často jako ze seagalovského céčkového akčňáku. Což je smutné, protože Kapitánova trilogie docela funkčně ukázala, že společenský přesah, vysoké produkční hodnoty a na poměry marvelovek obstojně funkční scénář nejsou nedosažitelnou kombinací. 55 %

plagát

WandaVision (2021) (seriál) 

Byl jsem hodně smutnej, když se seriál, který zezačátku tak hravě experimentoval se sitcomovou estetikou a tvářil se, že za tím je i něco víc než pouze hravý gimmick, v posledním díle proměnil v další generickou marvelovku. Možná jsem byl naivní, ale fakt jsem si myslel, že Feige po delším čase pustil ven něco skutečně progresivního. No, ne tak úplně. Ale na tři se mi jít nechce už jenom kvůli tomu, že prvních cca 5 dílů mě bavilo víc než cokoliv jiného od Marvelu od prvních Strážců Galaxie. A taky mi došlo, že mi ten vesmír za ty skoro dva roky absťáku fakt docela chyběl a to anti-netflixovské týdenní vypouštění epizod taky. 75 %

Reklama

Reklama