Lékořicová Pizza

Jak já se nechám prodat filmům, které mají brilantně vybudovanou atmosféru. A tím právě Lékořicová pizza je. Není to o nějakém větším příběhu. Je to jen o vztahu, ale zároveň a hlavně o naladění se do správných pocitů a ty si vychutnávat. Já se naladil i vychutnával. Film často přešlapuje na místě. Čímž vás asi překvapím, že to myslím v dobrém. Absence toho, že hlavní hrdinka neví co od života chce, totiž přímo koresponduje s vybraným stylem vyprávění. Není proto problém, vše kolem ní otočit o 180 stupňů - a přitom stejně jejím jediným pojítkem zůstane druhý hlavní protagonista Gary. Vztah mezi nimi funguje v pořádku, i když je místy klišoidní. Jenže ne bez účelově, ale proto aby šel s budováním prostředí tak daleko, že pocit sedmdesátých let jde cítit úplně všude. Vybudování správné atmosféry je jedna z věcí, co si u filmů hodně cením, takže primární záměření na ni mi bylo velmi sympatické. Při psaní této recenze jsem zjistil, že se mi o Lékořicové pizze mluví poměrně těžko. Shrnu to tedy takto - Je to dost unikátní zážitek. U kterého se neočekává, že sedne všem, ale u mě to tak bylo. Takže spokojenost. **** (24.09.2022)

Pro někoho šťastný návrat k Andersonovým kořenům, pro mě bohužel právě návrat k Andersonovým kořenům. Mnohem raději bych viděl nějakou ambiciózní drámu, které posledních patnáct let akademii v pravidelných dávkách servíroval, než rozpačitý výlet do oblíbeného údolí. Tak jako jsem byl kdysi zmatený u subjektivně nepříjemných Opilých láskou, cítím se podobně i dnes, u série řadových historek s podmíněným zcizovacím efektem, kterým chybí pevný základ. Nevím, k čemu je mi psychopat na motorce nebo maniak na benzince. Nahazují obraz doby, který sedmdesátkám dělá medvědí službu a jen zvyšují frekvenci kroužení hlavní dvojice, která k sobě na první ani na druhý pohled nepasuje. S osvědčenými vypravěči potulných mladistvých příběhů nemá ani cenu srovnávat. (25.03.2022)

Paul Thomas Anderson pro mě bude asi navždy tříhvězdičkovým režisérem. Jeho styl neodpovídá mým preferencím a tomu, co mám rád. Na druhou stranu v tomto konkrétním případě kromě označení snímku za zvláštní bych vyzdvihl velmi přesné vystižení dobové atmosféry umocněné hudební složkou, pěknou kameru a bizarní humor. Ústřední duo mi nesedlo, i když chápu směřování autora, že nechtěl film obsadit plakátovou herečkou a hercem. Tak snad mě někdy posadí nějaký počin pana Andersona na zadek... (28.03.2022)

Přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl podobně podivnou filmovou romanci. Ani bych se nedivil, kdyby to bylo před pěti lety zrovna na Andersonově Niti z přízraků, která šla taky takříkajíc "o kousek dál". Hlavní dvojka je opravdu po čertech zvláštní (ať už vzhledem nebo věkem) a na plátně se epizodicky protočí nejedna známá osobnost (Sean Penn nebo Bradley Cooper). Běžný divák tak může mít trochu problém s tím, že je spousta vedlejších linek na první pohled jen banálně načtrtnutých a zdánlivě neukončených, ale ono to docela funguje. Lékořicovou pizzu už pro její specifické pojetí znovu vidět nepotřebuji, ale zážitek to byl zajímavý. P.S.: Taky by to mohli dávat i v českých kinech. (28.03.2022)

Film, ktorého hlavným a asi aj jediným skutočným problémom je dramaturgia. Ono to občas v tak osobných projektoch chodí, že si režisér robí film pre seba a občas zabudne, že treba viesť aj divákovu pozornosť. Po subjektívnych troch hodinách sledovania som si všimol, že ubehla iba hodina z filmu, pričom našťastie tá druhá mala väčší spád. Je fajn, že sa PTA rozhodol do hlavných úloh obsadiť nie zrovna tradičný pohľadný pár či dvojicu a riskuje, že si divák k dievčaťu ani chlapcovi nenájde cestu. Zaujímalo by ma, nakoľko je scenár autobiografický. (24.01.2023)