Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný

Recenzie (1 249)

plagát

Náš čas (2018) 

Opojné esteticky i tematicky. Začátek jako mexické American Honey se po dvaceti minutách změní v křehkou i bolestivou analýzu toxického manželství, které si v sobě ale stále ukrývá určitou pokoru a láskyplnost. O ústupcích, které děláme, aniž bychom znali jejich skutečnou hodnotu. O pravdách, které často dokáže odhalit jen ten nejnevinnější pozorovatel. O magii, která se skrývá v každodennosti. O době, která může být kohokoliv z nás. 95 %

plagát

Annette (2021) 

První film za poslední 2-3 roky, u kterého jsem měl pocit, že sleduju něco jedinečného, neopakovatelného. Na absolutní dřeň ohlodaná tragická romance, která se svou záměrnou doslovností zvládá nořit mnohem hlouběji do těch nejzákladnějších lidských emocí, než je u filmů zvykem. Záměrně boří veškerá očekávání, se kterými do ní člověk vstupuje, svou operetní stylizací dává vzpomenout na nejlepší momenty Petera Greenawaye (hlavně Dítě z Maconu mi v hlavě dost rezonovalo), zvládá se vyjadřovat k otázkám jisté zvrácenosti přehnaného medializování vztahů celebrit, k MeToo i exploataci dětského talentu. A přitom je především nádherně očišťujícím, filmařsky i hudebně neskutečně propracovaným filmovým ZÁŽITKEM, který v sobě nese punc něčeho, co mimo velká plátna nevynikne. Po streamových covidových měsících a letech působí jako dar z nebes. Neo-baroko pro mě se svou excesivitou, bořením hranic mezi stylizací a realističností, dostalo význam až zde. 100 %

plagát

Outsider (2020) (seriál) 

Vlastně asi ideální způsob, s jakým přistupovat k adaptování Stephena Kinga. Podívat se na předlohu, uznat, že jde o atmosférickou fantasmagorii, která chytlavě začíná a postupně se zamotává do balastu nesmyslů ve vlastním fikčním světě. A při transferu do audiovizuálního díla dávat maximální důraz právě na převod oné atmosféry - paranoidní, vidlácké, potemnělé a bezvýchodné. Outsider je jako první série Temného případu, jen s sebou na noze táhne tu kouli kingovské nestřídmosti a nedotahování nápadů do konce. Škoda, že tvůrci nedotáhli dál ono váhání mezi realistickým a fantastickým vysvětlením událostí, jako se to povedlo například první sérii The Haunting of Hill House. Jako čistá kriminálka s temnými podtóny nadpřirozena by to fungovalo ještě líp. 80 %

plagát

Love, Death & Robots - 2. svazek (2021) (séria) 

Menší počet epizod oproti první sérii Lásce, smrti a robotům prospěl, protože se výrazně zvýšil poměr vynikajících epizod vůči těm slabším. Na čtyři skvostné povídky (Pop Squad, Snow in the Desert, The Tall Grass, The Drowned Giant) připadá jedna bizarní, ale v poselství funkční miniatura (All Through the House), dva krásně animované kousky, které by především chtěly rozpracovat (Ice, Life Hutch) a jen bez úvodní epizody bych se vyloženě obešel (Automated Customer Service). Stále je to ale super coby seriálový ekvivalent knihy plné sci-fi/fantasy povídek a doufám, že se Netflix bude konceptu držet. Je to osvěžující.

plagát

Falcon a Zimný vojak (2021) (seriál) 

Politické podhoubí chvályhodně zakomponované, snaha otřást symbolem jménem Captain America a poukázat na jeho limity super. Jinak ale vlastně dost nanicovatá podívaná, která trestuhodně nevyužívá žánrový rámec buddy-movie, ve kterém měla být její síla, plus je často dost nanicovatě natočená, především ze střihu v akčních sekvencích bolí oči. WandaVision měla alespoň zezačátku odvahu jít neprošlapanou cestičkou. I když to nedotáhli do konce, dá se ocenit snaha. The Falcon and the Winter Soldier se chtějí vyjadřovat k palčivým problémům dneška skrze důsledky Endgame, bohužel ale mají v zádech pouze chaboučkou dějovou kostru, často jako ze seagalovského céčkového akčňáku. Což je smutné, protože Kapitánova trilogie docela funkčně ukázala, že společenský přesah, vysoké produkční hodnoty a na poměry marvelovek obstojně funkční scénář nejsou nedosažitelnou kombinací. 55 %

plagát

WandaVision (2021) (seriál) 

Byl jsem hodně smutnej, když se seriál, který zezačátku tak hravě experimentoval se sitcomovou estetikou a tvářil se, že za tím je i něco víc než pouze hravý gimmick, v posledním díle proměnil v další generickou marvelovku. Možná jsem byl naivní, ale fakt jsem si myslel, že Feige po delším čase pustil ven něco skutečně progresivního. No, ne tak úplně. Ale na tři se mi jít nechce už jenom kvůli tomu, že prvních cca 5 dílů mě bavilo víc než cokoliv jiného od Marvelu od prvních Strážců Galaxie. A taky mi došlo, že mi ten vesmír za ty skoro dva roky absťáku fakt docela chyběl a to anti-netflixovské týdenní vypouštění epizod taky. 75 %

plagát

Lovecraftova země (2020) (seriál) 

Nefunkční žánrový mišmaš neví, zda chce být Green Book s dotekem nadpřirozena, skutečným lovecraftovským kosmickým hororem nebo dobrodružnou slátaninou ála Šifra mistra Leonarda. A je to škoda, protože dílčí aspekty jsou zajímavé a poselství důležité. Dokud nenastoupí reálné nadpřirozeno, je první díl brilantním creepy našlapováním kolem strachu, který afroameričané coby "ti druzí" v poválečné Americe cítili. Občas se to svou tělesností blíží osmdesátkovému Cronenbergovi, návrat do Tulsy dává podobně jako ve Watchmenech pocítit beznaděj a frustraci jako máloco. Vratká a nekoherentní konstrukce fikčního světa to ale spolu se zmíněnou žánrovou nevyhraněností neustále tahá dolů. Škoda, potenciálu tu bylo habaděj. 55 %

plagát

V sieti (2020) 

Nazývat radikálním experimentem film, který si hned na začátku definuje výsledek a potom ho jen 100 minut znovu a znovu potvrzuje, mi nepřijde úplně adekvátní. V síti není schopno dojít v tématu dál než za své marketingové slogany a jediné, co je na dokumentu radikální, jsou produkční hodnoty, které umožňují celý ten z PR hlediska nesmírně přitažlivý a provokativní koncept. Že je Klusák trochu plačka a moralista víme už dávno, tady alespoň narozdíl od Daliborka organicky zapadá závěrečná "konfrontace", ale mám pocit, že kdysi odvážný režisér už neví, jak skutečně provokovat, aby zároveň zůstal v těch marketingově vděčných mantinelech, které dokážou z každého jeho nového projektu udělat dokumentární událost roku. Výsledek je bohužel opravdu zajímavější jako událost vybízející k diskuzi, než jako film. 60 %

plagát

Kouř (1990) 

Absurditou provoněná metafora normalizace, ale také obecný komentář na téma svržení totality, které se obrátí samo proti sobě. No a navrch strašně zábavná, gilliamovsky stylizovaná hříčka, jejíž specifický humor a rytmus za těch třicet let v podstatě nezestárnul. Nevím, jak je to vůbec možné. Každopádně asi furt nejlepší porevoluční domácí produkt, na čemž je smutné, že přišel v podstatě hned. A pořádného konkurenta dodnes nenašel. 95 %

plagát

Dámský gambit (2020) (seriál) 

Úplně obyčejný, lehce stereotypizující, hezky retro seroš, který ani na okamžik neodbočí z klasického "From Zero to Hero" narativního oblouku. Vypadá to pěkně, Anya je tradičně super, o šachách je to asi tak stejně jako Big Lebowski o bowlingu, protože jakákoliv taktika je podána tak, že hráč táhne figurkou a následně dramaticky kouká do kamery. Aspoň že Rusáci tady nejsou tak jednoduché karikatury, jak to mají tyhle synekdochy Studené války ve zvyku podávat. Hype kolem tomu výrazně uškodil, když člověk čeká seriálovou událost roku a dostane lehce nadprůměrné šolíchání, ve kterém musí v závěrečném díle přijít moudrá afroamerická kamarádka jak z devadesátek a hrdince vysvětlit, jak má žít svůj život, tak nemůže moc řvát nadšením. 60 %