Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (246)
Akoby Vláčil bez čiernobielej a stredoveku stratil časť svojej charizmy. Hudba nebola vybratá šťastne. Niekedy sú scény zbytočne predlžované o komunikačnú nevýhodu. Filmu chýba nejaká jednotiaca myšlienka. Trocha imaginácie a Petr Čepek sú však fajn. ()
Pět s chlupem za ten konec, ten mě zklamal. Domnívám se, že situace nebyla tak bezvýchodná, aby to Adelheid se svým psychologickým profilem v danou chvíli "vyřešila" tímto způsobem, navíc tak zkratkovitě. To zrovna, takovou radost by jim neudělala. Ne a ne! Jinak do filmu výtečně zvolená klasická hudba, která velmi pěkně dotváří i tak bezvadně natočenou atmosféru míst. ()
František Vláčil ma opäť nesklamal. Film bol veľký zážitok. Petr Čepek podal famózny výkon. ()
Vynikající. Úsporná a přesná režie, požitek z každého záběru. Vláčil doslova maluje jednotlivé scény, jistotou a mistrovstvím velkého umělce. Pocity a city, nechuť a únava světem a válkou a atmosféra temná jako černá káva. Vynikající Petr Čepek, zde hraje zejména svýma temnýma očima, každý pohled a gesto je naprosto přesné. Jeho touha po klidu, v něčem co toužebně očekává a něco čeho už asi nebude schopen, jeho plachost a lidskost a znovu a znovu ty jeho oči! Emma Černá v roli Adelheid, svým pohledem přivolává děs i soucit a povýšenou nevypočitatelnost. I po tolika letech, je film natolik skvělý, že převyšuje většinu české produkce před i po. Studená poválečná poetika, krásný a chladný film. Jako mráz na zdi, není potřeba o tom mluvit, je potřeba to vidět a vychutnat. ()
Filmy pana Vláčila mě nějak míjí, Údolí včel bylo ještě fajn, ale Adelheid dávám jen tak tak 3*. Kvality se jí upřít nedají, ale pro mě to bylo moc bez děje, strašně se to vleklo, subjektivně bych řekla, že má přes 2 hodiny. Že se tam objevovala němčina též nepomohlo, člověk si část odvodí, ale stejně to není ono. Čepek samozřejmě výborný. ()
Podobne ako maestro Bergman dokáže aj Vláčil dokonale vykresliť ľudské povahy, či národný charakter.Smutná, trochu poetická, ale hlavne pravdivá sonda do našej histórie, v ktorej poznávame sami seba aj po desiatkach rokov. ()
Aktuálně se v médiích bouřlivě diskutuje o tom, jestli má draze zrekonstruovaná kopie Adelheid ty správné parametry, respektive že obličeje tady hrají snad celým spektrem barev, vyjma těch, které by si tam žijící původní tvůrci a skalní fanoušci tohoto filmu přáli vidět. Je pravda, že líčka se Petru Čepkovi právě nečervenala, celou dobu se zelenal a jednou šel i do modra, ale kdyby mi někdo řekl, že to byl původní záměr, tak na to bez problémů přistoupím, protože: 1. Chotovicki se právě vrátil z války, navíc ze Skotska, což, pokud vím, není země zaslíbená letním radovánkám, 2. on byl docela vážně nemocný a jí se nedávno zhroutil celý svět, 3. všechno tady bylo ponuré, ti vzývaní růžovolící lidé by mi do toho naopak nezapadali. Ale hlavně! Alespoň v mých očích učinila ta tolik kritizovaná rekonstrukce ten film velice atraktivním, protože technicky téměř dokonalým. Působil úžasně svěže, kdyby člověk nevěděl, že se tady točí jen srajdy, tak by si mohl myslet, že je to horká novinka. Tím spíš, když pak stejně jako já zažijete diskuzi s paní Emmou Černou, která je v neskutečné, ale opravdu v neskutečné kondici - a to jak fyzicky, tak i mentálně. Tu krásnou mladou Němku si klidně mohla střihnout loni na podzim, já bych jí to zbaštil. Konečně se snad dostávám k filmu samotnému. Na můj vkus to bylo příliš langsam. Nic, nic, nic, pak najednou něco, a místo toho, aby se to nějak dál rozvíjelo, tak to skončilo. Podle mě měl ten příběh ohromný potenciál, protože těm dvěma mladým lidem se mohlo stát úplně cokoliv. A to i za předpokladu, že se nezmění pravidla hry - kdy on se do ní zamiloval, a ona by ho třeba nikdy milovat nedokázala. Ale i ten respekt by stačil k tomu, aby společně svedli bitvu proti zbytku světa. Tohle tam ovšem nebylo. A podle mě být mohlo. Třeba v nějaké obměně, ale čekal jsem dramatičtější vyústění téhle zakázané lásky nelásky. Takže 20 procent dolů za příběh, který se z mého pohledu ani pořádným příběhem nestal. Jinak klobouček, poklona, dělali to mistři. ()
Nejlepěí Vláčiluv film jenžmá v sobe skrytého více,než se zdá.Jednoduchý příběh o návrátilci z války,kterou strávil ve skladu a stal se správcem německého panctví a mladé německé dívky,které se hrotí život.A tii dva jsou středobodem křehkého milostného příběhu,který je velikou metaforou o vztahu dvou národu,které žili po boku 1000let a nedokáží k sobě nalézt cestu potozumění,míru a tolerance.Jeden z pozice velkého silného a druhý z pozice malosti a nynější pomstichtivosti za mnoholeté utrpení.Navíc měl Vláčil obrovské štěstí na herce,o Čepkovi ani nemusím psát,ale pro náš film prakticky neznámá Černá předvádí jedny z nejlepších hereckých výkonů v našich filmových dějinách.O Adelheid by se dal psát velký rozbor,ale to se mi opravdu nechce,ono je vždy na takových filmech krásné ono hledání,to co zpusobí,že se na něj podíváme znovu a znovu a pokaždé v něm nalezneme další kousíček obrovské skládanky kterou po sobě zanechal jeden z našich nejvetčích tvurcu,kterého zlomili pruměrní a on hledal utěchu v láhvi rumu a samotě.On byl vlatně stejným jako hlavní hrdina-tichým člověkem co chtěl pouze kousek toho štěstí,ale lásku našel v tom,co jej ničilo a zničilo. ()
škoda že väčšina filmov s podobnou tématikou sa musí končiť nejakou tragédiou, či už samovraždou alebo zastrelením. podobný koniec filmu som predpokladal už asi v jeho polovici a nemýlil som sa. nehovorím že by sa mi tu páčil happy end, ale mohlo sa to skončiť aspoň nejako neutrálne a nie stále nejaká tragédia. ()
Nečekal jsem, že Adelheid takhle protrpím. Chyba bude asi na mém přijímači, protože 86% tady asi nemá tenhle snímek náhodou. A ikdyž asi chápu, co tímhle filmem chtěl básník říci, tak ve výsledku jsem tohle Vláčilovo dílko prostě moc nepobral..4/10 ()
Těžko předvítelný a velmi realistický příběh. A kruté přemýšlení. Lze odpustit upřímnému náckovi? U mě tedy ne. ()
Romeo, Julie a odsun. Odjet si po válce léčit podlomené zdraví do pohraničí je jeden z horších nápadů, které Viktor Chotovický má. Ale není to ten nejbláznivější - tím je nechat v churavém těle zaznívat akordy toho, co by se za jiných okolností mohlo nazývat láskou. Vláčil ilustruje poválečnou místní situaci jako čas a místo, které jednoduchým a čistým harmoniím citu nepřeje, dozvuky kakofonie války rezonují všude, v pohraničí dokonce naplno s hudba sfér už možná nebude stejná nikdy. Nálada snímku je těžká a lepkavá jako bahno cest, které nikdo neudržuje a osamělá jako domy, kde nikdo nebydlí. Nebo kde se bydlí, ale nájemníci tam nejsou doma. Vláčil této samotě odevzdává diváky v dlouhých záběrech, nesmělých záblescích objevené barvy a výjevech jako z kalendáře apokalypsy. Bláznivost Viktorových nápadů se náhle nezdá tak iracionální, přestože je v sázce vše, co zbývá. Není toho totiž moc. ()
Geniální a dechberoucí přepis novely Vladimíra Körnera. Dokonalý film Františka Vláčila o vztazích Čechů a Němců. Klasika. ()
Vláčil umí vyprávět příběh, umí si zvolit herce a prostředí, umí navodit atmosféru, konflikt, pocity... Adelheid je toho jasným důkazem. ()
Film se vyznačuje extrémně pomalou plynulostí, temnotou a nepopsatelnou atmosférou, která dodává vážnosti celému dílu. Ovšem větší plynulost by filmu dodala zcela jinou tvář. ()
Vláčil opět nezůstal nic dlužen svému příjmení a vláčí příběh spletí symbolů v poklidném tempu a melancholickém duchu. Přiznám se, že mě mnohem více udržují v pozornosti filmy s komplikovanějším dějem. Adelheid má přesto nesporné klady, mezi největší patří ideový základ a herecká trojice Čepek- Černá - Vostrčil. 60% ()
Ponurá atmosféra, podmanivé postavy a autenticita P. Čepka tomuto dílu dodala punc lidství, přímosti a lidské frustrace. František Vláčil bravurně zdolal laťku literární předlohy, které se držel, ale zároveň ji obohatil. To se často nestává. ()
Sice jsem nečekal další palbu ve stylu Údolí včel nabo Markéty Lazarové, ale přesto mě to trochu zklamalo. ()
Kdyby se na konci nejvic nesympaticka postava nezabila bylo by o hvezdu min. ()
Výborný snímek zachycující osamělého kluka vracejícího se po válce do vlasti, zbídačené a nenávistné proti Haknkrojcům. Na zámečku zabraném po místním gauleiterovi se seznamuje s dcerou tohoto německého pohlavára a pokouší se vrátit do života normálního člověka, který má války po krk a všech lidí s ní spojené také. Češi prostě tyhle psychologická dramata uměli, vtáhne vás to až vás zamrazí. ()
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)