F.W.Colqhoun

That's... definitely bigger than the last one. /// Nový útok není horší, méně zábavný a méně chytrý, méně logický, dokonce ani méně originální než první díl. Vyložte si to jak chcete :-)

A kdopak vám to dítě očkoval? / Komáři, vosy, žáby.... O trochu zoufalejší pokus o rozvíjení osudů postav, kterým to slušelo v bezčasí kvazi-muzikálové frašky. Tenhle Rok na vsi šmrncnutý Plechovou kavalerií je na pohled hezký jako reklamní spot na minerálku, možná i trochu hezčí. Scénáristický přínos Nimcové-Schlesingerové (chci věřit, že to light-pohanské blábolení je od ní a ne od toho démona, který natočil Kouř) se dal tak tak snést, když jí bylo dvacet+ a neodmítala se před kamerou svléci. Vorel ml. je buď skutečný myslivec, nebo docela slušný herec. Vorel st. neměl z města nejspíš vůbec odjíždět, nebo se tam zase rychle vrátit - prostě rychle domů.

Nezapomněl jsi něco? Otevřít fascinující téma paměti a místo otázek a odpovědí mazat bradavky Anny Mouglasis pěnou na holení. Typicky francouzský podraz. Kdykoliv ale na plátně není Anna nebo další překrásná akvizice Paz Vega, jde pouze o rádoby-cool, pseudo-intelektuální nudu. Slušná hudba: Marianne Faithfull feat. Beck: Sex With Strangers z úžasného alba Kissin' Time.

Proč nám nechtějí to povolení dát? ... Protože o nás nestojí. To jsou celí oni. Člověk jim dá práci v pizzerii, potom dokonce na hydroponické farmě. Pomůže jim zapojit se do ekonomiky na přiměřeně odborné pozici. A oni ho nakonec snad i okradou. Filmy bratří Dardennů jsou zvlášť silné tehdy, podaří-li se jim najít zajímavou a námět posilující formu vyprávění. Tou v minulosti zdařile vyvažovali formální strohost a zavilé trvání na sociálních tématech. Nejlepším příkladem takového úspěchu jsou Dva dny, jedna noc. Tori a Lokitě, dětem, které mají řádně naloženo, tato kvalita schází. Jejich putování od titulků k titulkům odpovídá sledování padajících kostek domina, jedná se o klinický, poučný, ale právě pouze determinismus. Dardennové navíc víc než dřív podléhají puzení víry v lidi a vykreslují dvojici v lepším světle, než prospívá věrohodnosti - totiž jako jaksi dobřejší, než jsou osoby, s nimiž se běžně setkáváte mimo životopisy světců. V duchu morálního rozměru kapitalismu jsou oba pracovití jako včeličky, posílají love rodičům (aby tito mohli posílat jejich sourozence do školy), ublíží jen v obraně. Peníze šetří, neutrácejí za nic pro sebe. Ona zpívá, on kreslí. Mají se rádi a to jim stačí. Chyby dělají jen z dobrých důvodů, především lásky. Typičtí teenageři... Apropos láska... Staří dramatikové, a možné též mladší Dardennové věděli, že láska je navíc, osud odshora i odspoda bohatě stačí. A že o 'sourozence' nikdo nestojí málo dojme ty, kteří tuší, že tu nestojí nikdo o nikoho. Pobavila další projev zatíženosti Dardennů na cyklistiku (kolo = dopravní prostředek chudiny) a nejspíš nezáměrný odkaz na Kokosy na sněhu.

I'd like a poke. Na Člověku je znát, že ho v roce 1973 točil již starší člověk. To není kritika, ale nápověda pro vytvoření přesnější představy o jeho jemně anachronických kvalitách: Zpětně představuje jisté překvapení, že úvodní titulková scéna, podkreslená výrazným cimbálovým motivem Maurice Jarreho, přejde z černobílého ladění do barvy. Starosvětsky prostý špionážní příběh bez paranoidních zvratů, nepočítáme-li nepřekvapivou pravou povahu konzervativního MP, ale nepostrádá působivou atmosféru a zajímavá obrazová řešení (především irská část). Jedním z takových je kromě obsazení koukavého Američana Newmana do britských reálií především čtyřiadvacetiletá francouzská Mrs Smith, něžná Dominique Sanda, chladným půvabem nikoliv nepodobná Rosamunde Pike.

Anyway, it's cheaper than therapy and the mountains always listen; they never talk back. Chudák hlavní hrdinka, zachraňující postavu, která o záchranu nestojí. Chudák podchlazený, traumatizovaný John - to, co s ním hlavní hrdinka provádí, se jen tak nevidí. Chudák divák, nucený sledovat 'epickou', čistě časově celkem krátkou záchranu, spočívající víc než v praktickém zvládání sestupu v jalovém ukecávání sebevražedného Johna, že to bude lepší. (Nebude.) Chudák týž divák, sledující Watts, jak prezentuje různé turistické gadžety; jak opravuje hůlky lepící páskou; dávící se nikoliv sněhem, nýbrž bílým polystyrenem; trmácí se s otravným břemenem v souladu se zápletkou DOLŮ, nicméně napříč nelogicky se střídajícími vegetačními pásy.  Chudák Naomi Watts, že se ocitla v tom nejhorším možném typu filmu, totiž filmu mírně podprůměrném. Z jednoho důvodu souvisejícím s příběhem není košer hovořit o karmě.

Isn't it touching how a perfect murder has kept our friendship alive all these years? Dva páry šejdířů, první větší, druzí menší, se střetávají na poli lehčího i těžšího zločinu. Zápletka vypadá jako něco, z čeho by o pár let dříve mohl Mistr vyrobit cosi ve stylu To Catch a Thief. Ale: 1)Bruce Dern a béčkové slizký William Devane nejsou přes všechny kvality Cary Grant (a dokonce ani Jimmy Stewart), 2)podzimní Kalifornie není Monako, 3)John Williams není Bernard Herrmann (i když se snaží jím být), 4)řekněme to otevřeně, Mistr již už není tak docela přítomen.

Otto el piloto. Té poněkud zmatené historce o nevlastní sestře, které by možná slušel úplně jiný žánr, se Medem snaží dodat na mystice, jímavosti a hloubce, ale právě to snažení je kámen úrazu. Kieslowski, jehož filmy mi připadají jako vhodný/nefér referenční bod, svou snahu (přestože musela být nezměrná) nikdy najevo nedával, takže jste se u sledování nemuseli ani moc stydět. Zatímco zde je stud zcela místě. Divácký zážitek hodně zachraňují netypické zimní exteriéry, krásné ženy, nemnoho té jejich nahoty a Alberto Iglesias, který ladí osudovou atmosféru stejně efektivně jako v kterémkoliv filmu Pedra Almodóvara.

Fuck of the century. Vydavatel DVD scénu s bobrem umístil jako loop přímo do hlavního menu média. Ta úleva, stopovat a přetáčet již netřeba. Výjimečně zábavný film, který navozuje napětí, vzrušení a legraci v absurdně nepřetržitém pásmu. Od devadesátkových parodií, v nichž odkaz na Instinkt představoval povinnost, jej dělí jen široká propast filmových kvalit. Ruku v ruce s jemně parodickou polohou jde Douglasův herecký výkon, v dobrém prostě k popukání, i postava šukadelické verze autorky detektivek, která se nestydí chodit na ostro, přináší smrt všude, kam se vrtne. A pořád o tom něco píše. Jerry Goldsmith mezi polohami Bernard Hermann, Planeta opic a Total Recall. Supervtipná vzájemná reference se Simpsonovými.

There's kid on the escalator! Přesun z večerky do obchoďáku, od monochromu k barvě, od Star Wars k Marvelu, sympaticky ponechanému v papírové podobě. Nová forma se starým obsahem. Kluci, holky, kámoši, drogy, Hollywood. 90210 s nerealisticky vtipnými, realisticky ztracenými postavami. Brenda? (...) DICK!