F.W.Colqhoun

Wait, you're in Prague? Zvláštní být svědkem toho, jak se hi-tech tituly mění v průběhu až příliš krátkého diváckého života ve filmy pro pamětníky. Zestárnutí technické stránky ale nakonec odkryje někdy trvalejší hodnoty filmu. Ty jsou v případě prvního filmu Cruisovy série překvapivě nezanedbatelné. Čas zjistit, jak se zub času podepsal na dvojce Johna Woo. Ale možná jsem se kromě ucházející špionážní zápletky nechal unést Vašutem, Karlem Dobrým a kulisami Prahy sladkých bláznivých devadesátých let. Škoda že se nepodařilo proniknout do filmu Divadlu Sklep a toho, jak by z toho Vávra a Hanák udělali de Palmovi Pražskou pětku.

I didn't come on this job to shitcan some guy just cos he's gay, captain. Pacino jako Lou Reed, oběti jako Lou Reed, každý s pěstí v zadnici vypadá jako Lou Reed. Nebo Ben Stiller. Za homofobní budete film považovat jen domníváte-li se, že láska může být jen něžná a nemá nic společného s vazelínou. Film zaujme hlavně navozením sugestivní atmosféry, vyplývající ze zručné externalizace smíšených pocitů fascinující hlavní postavy. Vztah Pacina a 'jeho' pachatele se v průběhu velmi pomalého filtrování kalných vod zápletky ukazuje osudově bližší, než jsou dvě strany téže mince. Kromě kvalitní režie a kožené výpravy se o to zasloužil hlavně písňový soundtrack, logicky připomínající The Velvet Underground, a disonance Jacka Niezscheho, posouvající řadu scén někam do světů Davida Lynche a Angel Heart, jiného skvělého filmu s postavou přesvědčenou, že ví(m) kdo já jsem. Nebýt svým způsobem pochopitelné kontroverze, způsobené šťavnatými kulisami a kostýmy resp. jejich častou absencí, Lovu by se jistě dostalo lepšího přijetí.

To je holt ten reálnej kapitalismus... Se mi líbí tihle milovníci přírody a venkova, kteří musí ledňáčka a jelena generovat v Maye :-) Tomáš Vorel prokázal především v první polovině své kariéry ojedinělý talent pro podvratné groteskno. I první Cesta, byť operující s poněkud amishskými, avšak Krista-prostými tezemi, šla konzumovat právě díky možnosti domnívat se, že ne všechno se musí brát úplně vážně. Po Skřítkovi, kde v tomto směru Vorel pravděpodobně vystřílel všechno co zbývalo, se rozhodl stát Bohdanem Slámou - s tenkým vocáskem Davida Lynche. A vypadá to trochu podobně, jak by možná dopadl Slámův pokus o Kouř.

ČESKÝ ŽURNÁL S2E2 Bydlet s Cigánama... Problém xenofobie je problém chybného zobecnění. Kdybych byl přinucený zobecňovat zkušenost na základě dokumentu Tomáše Kratochvíla s etnickými Čechy, musel bych dospět k závěru, že nejsou čistě xenofobní, ale jednoduše poprdění, úzkoprsí, zlí a hloupí. Jsou [všichni] Češi takoví? Udělejte něco pro sebe a najděte si cigánské známé.  DARKNESS TO LIGHT

On si myslí, že jste mu zastřelil pejska ... ... Ha ha ha. Ha ha ha. Ilustrace venkova, plochá a malebná jako ladovská pohlednice, nicméně ani tak málo realistická Sklepení plná přírodních všeléků; bodré hospodské rvačky a žertovné domácí násilí; výměnný obchod; smažení přírodních halucinogenů bez rizika následků; neproduktivní dřina posvěcená přirozeným štěstím, spontánní zpěv sklepáckých písní.  Někteří autoři jsou chameleoni, jejichž filmy a hrdinové se jeden druhému nepodobají. Filmy Tomáše Vorla jsou z 80% Tomáš Vorel - většina postav prezentuje přesvědčení, myšlenky a humor Tomáše Vorla tím, že mluví jako Vorel. Další hovoří tak, jakoby je diktátorsky napsal a jejich projev vedl Tomáš Vorel. Vesničané a vesničanky jsou Vorel na chalupě. Někteří z nich jsou dokonce přímo Tomáš Vorel. Máte rádi idiosynkrazie Tomáše Vorla?

ČESKÝ ŽURNÁL S2E1 /// COCAINE Kde jsou buchty.... Vepředu. Dělníky, Sladký život po česku, považuji za úspěšný pokus Pavla Novotného ukrást dokument ČT, unést ho přímo z placu i s režisérem 'Vítečkem' Klusákem. Prodat to/se lidem, které bulvár nezajímá nebo jím opovrhují. Cvičením v manipulaci s publikem, které nežere hvězdičky, nekliká na pejsky a chápe, že anticiganismus není cool. Rozšířit cílové publikum tím, že bulvár od-prezentuji realisticky jako žumpu, kterou se nicméně brodí docela zajímaví lidé. Klusák udělal svému dokumentu tím, že únos vědomě či nevědomě dopustil, dobrou službu. Kdo by si pomyslel, že majitel Extra.cz považuje za celebritu Noama Chomskyho.

ČESKÝ ŽURNÁL S1E5 Romane, mikrofon, mikrofon! Čin Romana Smetany byl lidsky pochopitelným, legitimním a marketingově inteligentním projevem občansky demokratického odporu. Tykadla nejsou kosočtverce a jako graficky jednoduchý doplněk obratně demaskují patos politické reklamy. Reakce představitelů ODS byla logicky hysterická - něco takového se nemůže trpět: Krystalicky deprivantské vykrucování 'poškozeného' Ivana Langera, kterému Smetana 'muklovsky' tyká, a jehož žena Svobodu zcela logicky soudila; bohorovný nadhled Petra Nečase, zaklínajícího se odpovědností k zákonům ČR, které 'platí pro pana Smetanu stejně jako pro mě'; morální pobouření 'bouřkového' Pavla Blažka, žehrajícího na upadající úroveň doby. Lidem se odpovědnou politikou prostě nezavděčíte. Na druhé straně chudák Smetana, vláčený nadšenými dokumentaristy po všech čertech, konfrontace s kolemjdoucími na nejužší olomoucké lávce nebo s typem, který dnes nazýváme oříznivci dezinfo scény (=lůzou). Za dobré znamení považuji skutečnost, že už o Smetanovi není slyšet. Snad to znamená, že se má ten sympatický muž dobře. Dokument Remundy a Klusáka jako obvykle trochu deklasuje okatá snaha stát se protagonisty. PS: Jestli jste to nestihli opsat: 602714534. Tak, a teď máte číslo na 'Íčka' i vy.

Obvyklé kyberpunkové tropy, utopené v omáčce podivuhodné chuti. Tak autisticky precizní urbanistické omalovánky by si zasloužily, aby se na jejich pozadí odehrávalo něco méně adolescentního, méně hikikomori, než jalově vyjádřené touhy po otcovském uznání a vlhké sny o nevinné, silné a zároveň ultra submisivní robotické sexuální hračce. To dobré: elektro jazzový soundtrack na pomezí Delty, soundtracků z filmů Woodyho Allena a tucky Parov Stelara; animace postav připomínající dílem Fallout, dílem Byl jednou jeden život; lehké, bohužel málo četné odkazy na nedostižnou klasiku Fritze Langa.

Zlý sen je lepší než žádný. Jen mrtvým se nic nezdá. Homeopaticky surrealistický portrét starého chlíváka, kterému hučí z mladé schovanky nejen v hlavě jako po úderu zvonem, a s ním i celé jeho odpudivé kasty. Komu se Deneuve (nebo jinde a jindy nezapomenutelná 'dvojka' Bouquet/Molina) nesvlékají v práci před kamerou, hledá jinde. Třeba i v dětském pokojíčku. Kromě hlubokého vhledu do temné, dalo by se říci surrealistické mechaniky mezidruhových vztahů je film nemile aktuální zobrazením výběrového liberalismu - takového, který z kritiky tradičně nespravedlivých poměrů vynechává otázku legitimity vlastních privilegií.

COMPLETAMENTE LOCO  O lásce si myslím, že ten krocan je vynikající... :-) Teď, když už toho tolik znám, si mohu trochu zagenerelizovat: 1)Kvalitu většiny Buñuelových filmů lze zjednodušeně popsat jako až neumělecky precizní skupinové či individuální psychopatologické anamnézy, doplněné působivými surrealistickými šlehy. To, jak trefně iracionální prvky ilustrují lidské charaktery je trochu strašidelným, ale cenným podnětem k úvahám o tom, co je člověk vlastně zač. 2)Buñuel se s postupujícím věkem ke starým buržoustům, jimž věnoval ve svých filmech tolik prostoru, nestával shovívavější. Naopak. K nekrofilnímu paranoikovi Francescovi vyjadřuje na rozdíl od svých pozdějších odpudivých chlapů jistý soucit. 3)Na to, že byl šťastně ženatý skoro 50 let, Buñuel pozoruhodně často sugeruje, že manželství nebo i jiná dlouhodobá forma vztahu se ženou není vhodný způsob, jak řešit cokoliv, hlavně ne duševní nerovnováhu.