Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (246)
Film o beznádeji, ktorému škodí, že nebol natočený v čiernobielej. Mám problém mu dať vyššie hodnotenie kvôli Čepkovi, ktorého nemusím, a ani táto rola mu nesadla. ()
Prostě toto je ČSFD.Kdyby kdysi Vláčil natočil reklamu na vložky, dostal by 5 hvězd, protože naplno bodovat Vláčila přece svědčí o "odbornosti" hodnotitele. Toto je celkem slušně nudný film. ()
Tohle psychologické poválečné drama s mladým Petrem Čepkem mne zase tolik nezaujalo. ()
Překvapuje mě, že má film tak vysoké hodnocení... Na jednom vzorku, chladné a odtažité Němky, vám chtěli tvůrci ukázat, jak chudáci museli po životě v přepychu strádat a jak jsme se k nim chovali nehezky. Už týden přemýšlím, co o tomto filmu napsat a o čem vlastně byl... Depresivní a sychravá atmosféra byla vystavena skvěle. Jinak ale opravdu jen sledujete melancholické procházky po domě. Nevšimla jsem si ani postupného budování vztahu s pěknou Adelheid. Prostě ji jednu noc ojel (dle Adelheid si počínal dosti sobecky, a proto není divu, že už si tento skvostný zážitek nechtěla zopakovat) a doufal, že se i ona zamilovala do něj. Láska bohužel nedopadla. Film skončil vcelku překvapivě. 2* dávám za neustálé napětí, protože jsem stále doufala, že se něco bude dít (vždyť má film 84 %). ()
myslel jsem si, že se dozvím víc o jejich osudech, doslova jsem po tom toužil, ale dobře natočeno, dobrá atmosféra ()
Příliš vlekoucí se film, kterému ale nemůžu upřít kvalitu - Čepek mě snad ještě v žádném filmu nezklamal. ()
Tomuto filmu se nedá naprosto nic vytknout, je tam síla osudu, zachycuje psychické tlaky tak tvrdě a realisticky, že běhá až mráz po zádech... ()
Moc pěkný ač zdlouhavý film. Nejvíce se mi na něm asi líbila geniální Bachova hudba. Vláčil patří k nejlepším českým režisérům. Jenom mi není jasně proč se zde píše, že to je thriller. Podle mě se tenhle žánr velice liší od tohoto filmu... ()
Nic se tomu nedá vytknout, skvělá režie, kamera, vynikající Petr Čepek, ale bylo to maličko zdlouhavé a na můj vkus trochu nudné. ()
Čepek byl výborný herec a tohle byl film přesně pro jeho typ herectví. Jako film to ale na mně bylo trochu moc vláčilovsky vláčné. ()
Sudety 1945, Körner a Vláčil ... stačí? Dobrá, přihodím ještě Čepek, Vostrčil a Černá. A nyní již máte dostatek indicií, abyste pochopili, že toto je jeden z nejlepších tuzemských filmů všech dob. ()
Další příklad dokonalé spolupráce Vláčil + Körner. Příběh o obyčené touze žít a milovat, která se v rozvrácené době těsně po válce jen těžko naplňuje. Tichá a zšeřelá balada s jímavě zranitelným Petrem Čepkem a rozporuplnou postavou Adelheid Emmy Černé. ()
Temné a beznádejné, ako bola doba samotná. Herecký koncert dua Čepek - Černá. ()
Naprosto strojová adaptace bez vlastního nápadu, což mě na Vláčilovi poněkud zaráží, má to někdo jako on zapotřebí? Scéna za scénou, věta za větou. Někdo by mohl namítnout, že převést text do obrazů doopravdy věrně je umění. Ano, ale ne u knihy napsané tak strohým způsobem jako je Adelheid. Knižní předloha u mě jednoznačně vítězí. ()
Vladimír Körner... ()
Údolí včel se mi líbilo víc. Navíc vůbec neumím německy, takže jsem mnohdy moc nechápala, o co jde.. ()
Vytknout není co, jasný plný počet, ke chválení bych vypíchnul vynikající Emmu Černou (ze které úplně čisí hrdost německé ženy, např. když si zapaluje retko petrolejkou) a hudbu JSB. ()
Jednoduchý baladický příběh, ve kterém místo komplikovanosti děje ponechali režisér František Vláčil a scénárista Vladimír Körner prostor pro vykreslení atmosféry českého pohraničí po skončení 2. světové války a psychologické stránky několika málo postav. Veškeré dění, které drží diváka přikovaného u obrazovky nebo v kině, je tak doslova vykřesáno z minima textu, gest a mimiky v nezapomenutelných výkonech Petra Čepka, Emmy Černé a Pavla Landovského a z ponurých záběrů nacisty opuštěné horské samoty a jejího nejbližšího okolí. Adelheid je skvostem české kinematografie a František Vláčil nově mým oblíbeným režisérem. ()
Hodně syrové a svým způsobem i surové drama. Pan Čepek hraje výborně, celé to skvěle podporuje i famózně zakomponovaná hudba. Divná doba to byla... ()
Velká tragédie pro český film, že bylo Františku Vláčilovi na dlouho dobu znemožněno další dílo v momentě, kdy se nacházel na vrcholu tvůrčích sil. Fantastická kamera, bravurní výkon všech představitelů, úzasně výtvarno, barvy. ()
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)