Posledné recenzie (88)
Koyaanisqatsi (1982)
Nazval bych to totálním odsouzením postmoderní doby. Godfrey Reggio nám to skutečně dává sežrat. Pravdivě ukazuje naprostou nesmyslnost lidského spěchu, povrchních hodnot, které vzápětí ničíme. Ukazuje svět konzumu, stereotypu. Je to nesmyslný kruh, který může skončit jenom tragicky. Hudba Phillipa Glasse skvěle (nesmím říci doplňuje, protože obrazy a hudba jsou tu na stejné úrovni a společně tvoří úžasné tempo, gradaci, ucelenost) působí na divákovy nervy, zapadá do celkového vyznění filmu, který je dech beroucí, omračující, nejméně k zamyšlení hodný. Jsem milovníkem minimalistické hudby a tohle jsem si vychutnával do poslední chvilky. Myslím, že to je nejlepší díl z celé trilogie.
Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979)
Po prvním shlédnutí filmu Věry Chytilové Panlestory, jsem byl nadšený. Úvodní sekvence, v níž dominují hlavně kamera, hudba a střih, je skvěle natočená a udává směr, jakým se celý film bude dále vyvíjet. Hudba mě neskutečně potěšila, zařadil bych jí do témbrové nebo aleatorické muziky. Poněkud roztěkaný styl, který je u Chytilové velice častý, mi velice vyhovuje. Mám v oblibě ruční kameru a Jaromír Šofr si sní skvěle poradil. Chytilová si je moc dobře vědomá, jaké výhody ruční kamera obnáší a dokáže ji skvěle použít ve většině jejích filmů. Výsledek je velmi hysterický, svižný, modernistický film, který je nad všemi sračkami, které se za normalizace točily.
Smrť v Benátkach (1971)
Luchino Visconti je opravdu prvotřídní režisér a dokázal to i tímto filmem. Dlouhé záběry, krásná hudba mého oblíbeného skladatele Gustava Mahlera, která podtrhuje posmutnělou atmosféru filmu. Dirk Bogarde tu převádí skvělý herecký výkon. To, co se mi tu ovšem tak nezamlouvalo, byla práce kameramana se zoomem. Podlouhlé zoomování jsem nikdy moc rád neměl, protože k filmu tohoto typu se to podle mě nehodí. Vítal bych zde nějaké delší jízdy a klidně i delší záběry. I přes tento nedostatek jsem si dokázal tento film vychutnat do sytosti. Slabších pět.