Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (246)
Takřka komorní snímek s minimem herců a minimalní změnou prostředí. Vše je postaveno na dialozích a konáních postav. Pan Čepek je opravdu jedinečný a v jedné ze svých nejlepších rolí. ()
HUDBA : Zdeněk Liška ()
František Vláčil se zhostil převedení dnes již klasické novely Adelheid na stříbrné plátno velmi dobře. Za celou stopáž filmu jsem se nenudil a vychutnávál si herecké výkony Petra Čepka a Emmy Černé. Především však musím vyzdvihnout opravdu věrné dodržení knižní předlohy. ()
Vláčil je prostě česká špička 20. století a Adelheid to potvrzuje každým svým políčkem. 90% ()
Beznadějný film, zcela odlišný od toho, jak období krátce po válce podali jiní matadoři naší kinematografie v rozjuchaných filmech plných nadšení. Realita poválečných Sudet v plné nahotě. Silný příběh, skvělí herci pohybující se v plíživé atmosféře rozvrácených poměrů a promarněných lidských osudů. Petr Čepek v životní roli, František Vláčil v životní formě. ()
Kamenná tvář páně Čepkova se táhne celým filmem a jen zvyšuje nudu celého příběhu. Stejně jako jeho podivný, zženštilý hlas. Jednotvárnost a šeď, to je vše, co film nabídne. Snad jen dvě nebo tři scény to trošku rozčísnou, ale to asi jen proto, aby probraly diváky z letargie. Já jsem se nemohl dočkat konce. Ten byl alespoň trošku napínavý, když už nic. Potřetí vidět nemusím. ()
Ve zmatené době těsně po válce, kdy převládaly emoce nad rozumem a chaos různých samozvaných autorit v podobě revolučních národních rad a jiných orgánů nad systémem se v zjitřeném revolučním období odehrává mikrodrama na pozadí dramatu o mnoho většího. Česká křivda, tolik desetiletí až staletí potlačovaná, vytryskla proti čemukoliv německému v nejvyšší možné formě. Brilantně zfilmovaná skvělá předloha Vladimíra Körnera s velmi zvlášním soužitím ústřední dvojice dearizátora se špatným žaludkem a mlčenlivé záhadné Němky. Ve vedlejších rolích navíc Lanďák a Jan Vostrčil. Velmi dobrá práce. ()
Vo filme sa stretavajú dve vojnou traumatizované postavy-byvalý vojak zo zapadnej fronty a dcera miestneho vysoko postaveného nacistu. Celu dost pochmúrnu atmosferu filmu ešte dotvára zborova hudba od Wagnera, Bacha a Straussa. Výborne sú aj herecky výkony a kamera. "Cloveče vy ste ale kurva,chcel ste si kupit žensku za dve lahve konaku". ()
Film z roku 69 v barvě. Mladý 29letý Petr Čepek si tu jako mladý důstojník s žaludečními vředy a v civilu odejitý do pohraničí ukousne trochu velké sousto. Je to trochu zvláští film a pro mě prostě není za 4 frčky. 70% ()
Po Sokratově podzimu druhý film s hlavní dramatickou rolí Petra Čepka, který jsem neznal. A druhý, který dokazuje, že to byl herec skvělý. Film vcelku vkusně popisuje situaci po válce. Ne všichni němci byli právem nenáviděni, ale též ne všichni Češi by dnes mohli být právem odsuzováni za to, jak se k nim pak chovali. Můj názor. Prožili totiž neskutečné hrůzy. Na druhé straně i někteří němci chtěli prostě jen přežít. Adelheid je toho dalším důkazem. Těžko ji soudit, ona se prostě jen narodila otci, kterým byl čím byl. Dobrý film. ()
Ač by se mohlo zdát, že s koncem války přijde i nový začátek, přichází jen tečka za větou v podobě černé kaňky v naší historii. Podzim, do kterého je děj usazený je tolik příznačný pro poválečné období. Nečeká nás rozkvět v podobě jara ale stagnace v podobě zimy. Viktor se vrací do válkou zničené vesnice, kdy největší obětí se stala morálka. Stejně jako je apatický Viktor je apatie cítit z každého, kdo se v obrazech Adelheid mihne. Navzdory tomu, že je zatížen zkušenostmi stejně, jako každý druhý, nachází v sobě cit, který mu nedovolí chovat se nelidsky. Mladá Němka, která ke svému osudu přistupuje tiše a své myšlenky nedává znát mu po chvíli začne imponovat. Období druhé světové války, kterému zdánlivě chyběla jakákoli kladná silná emoce vzala za své a po ní přichází poválečné období plné frustrace, které se lidé mohou zbavit pouze dvěma způsoby. Agresí či láskou. Viktor, který nepostrádá jemnocit se rozhodne, že agrese bylo dost. Bohužel tento pocit nemá každý. Adelheid je drama, které se odehrává ve světě, který nebyl jednoduchý pro nikoho. Bere nám iluze a dává naději. Nacházím v tomto snímku několik společných prvků s "Kočár do Vídně", to vidím především v neschopnosti se s prožitými traumaty adekvátně vyrovnat. Hrdinové obou snímku neví, jak po válce naložit se svým životem, ztratili veškerá očekávání a zůstalo prázdno po spálených emocích. ()
Co všechno se dá vyjádřit obrazem, s minimem slov... František Vláčil to věděl. Přijde na to i některý z dnešních českých režisérů? Dávám 90%, knižní předloha má u mě 100. ()
Vláčil prostě nemůže zklamat. Ponurá atmosféra doby, uvěřitelné postavy unavené a celkem psychycky vyosené válkou, všudypřítomný zmatek a apatie lidí je vykreslena dokonale, prostě Vláčil umí natočit film, že může mít člověk pocit, že je jeho součástí. Myslím, že v tomhle aspektu se trochu podobá dnešnímu Slámovi (mluvím ale jen o vykreselní syrové a uvěřitelné atmosféry). Hodnocení dávám ale nižší, protže jsem od Vláčila viděl i lepší filmy. ()
Jedna z filmových věcí od nás na které jsem velmi hrdý . Tohle je dílo ,které už dneska nikdo nezopakuje . Skvělý Čepek , který potvrzuje , že opravdu umí hrát a taky to patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších filmů v kterých hrál. Pro mě symbol skvělých 60, let naší kinematografie . ()
Pochopil som myšlienky, páčili sa mi postupy (réžia, kamera), ale strašne som sa nudil. Dej sa vlečie. Pre niekoho to je filmový zážitok, pre niekoho zas nie. P.S. Mne sa viac páčila Černá, veril som jej každé jedno gesto. ()
Tomu se říká Psychologický snímek z éry "Nové kolonizace Sudet". Film par excelence, celou dobu jsem měl pocit že je to někde v místech kde jsem vyrostl.... A nebyl to zrovna hezký pocit. Doba to byla zlá, snímek neni o nic lepší. Připomělo mi to děsivé snímky Pět hříšníků a traumstadt - avšak jen svým způsobem tím šílenstvím a divnou atmosférou. Jinak provedení špičkové. ***** ()
Temný, smutný, nádherně zpracovaný snímek podle neméně skvělé Körnerovy knižní předlohy. Nedovedu si představit, že by někdo jiný zvládl tak přesvědčivě zahrát postavu Viktora, jako Petr Čepek. Jeho smutek v očích, pasivita, celková životní únava prostupuje celým zašlým venkovským sídlem jako mor a jen doplňuje bezvýchodnost osudu jeho i Adelheid. Šílenou roli si mistrně vystřihl Jan Vostrčil a po tomto filmu ho snad nikdo nemůže označovat titulem "neherec". Jeho postava je nejkontroverznější v celém filmu a ukazuje velmi naturalisticky tu nepříjemnější stránku konce války, vyhnání okupantů a nastolování nových poměrů. Při jeho střelbě do uměleckých děl se tají dech a člověk by po něm s chutí skočil, aby ho zastavil. Emma Černá se mi nelíbila, ale ona se neměla líbit, nejde o žádnou romantiku. ()
Kvalitní film, leč Vláčilovi zatím nemůžu přijít na notu, ponurá Bachova hudba mi k tomu příliš neladila. Výkon Čepka byl dobrý, ale znám i lepší, ostatní postavy dost zapadly. Hodnocení: 65 % ()
Tak na tomhle mlčenlivém a táhnoucím se díle mě zaujal jen Čepek s Vostrčilem a hudební doprovod, jinak jsem se umělecky naladil absolutně jinak než jak chtěl básník. ()
Lze si jenom domýšlet, jak by se vztah Viktora a Adelheid vyvíjel v jiné době...takhle se ten tragický konec dal na jednu stranu předpokládat, i když jsem do poslední chvíle čekala aspoň na náznak lepšího konce. ()
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)