swinevenca

Nejsou to úsměvy, nejsou to pro mě smutný osudy, je to především sled hnusných alkoholem způsobených mužských výjevů. U filmu tohoto typu jsem absolutně postrádal nějaké motivace proč zrovna lejou, proč se zrovna léčí, proč nevydrželi abstinovat, proč nevydrželi lejt. Vladimír Menšík rules.

Alkoholická matka Tereza Ramba (její TOP výkon nerovná se ženský TOP výkon) měla mnohem větší potenciál, než se sledem ožralých klipů bez jakékoliv psychologického vhledu propít k lůžku, na kterém to za jednu propocenou noc jednoduše skončí.  Neboli se po filmu ani náhodou nedostavila taková kocovina, že se zapřísáhnu k doživotní abstinenci, ale mám pocit, že jsem byl na flámu, který se mi sice zvrtnul, ale jedno blbé nedělní ráno to spraví, aniž by mojí duši stálo za to se v další opici nějak pitvat. Plus trapné přírodní arty a hudba. Vladimír Menšík rules.

75-ti letej Sly vyleze z lochu do novýho Milénia, charakterně pro sebe uzme kdejakej špinavej kšeft v Tulse, bezcitně umlátí pár bezcitnějších "mladíků", outlocitně okouzlí kdejakou padesátku a navrch se pod jeho zkrvavený ruce ráda přitiskne zavrhující dcera. Byť je to Tulsa, má to ten Sly nějak moc jednoduchý, ale protože mu to člověk přeje a protože svižnější epizodní stopáž to dělá dobře koukatelný, dokáže být swině při tom kvantu Sheridanem vyblitých kvalitních věcí vůči troše zjednodušení tolerantní za tučné 4*.

Všechno nejlepší Swině. Narozeninová sólo návštěva Theatre de Luxe, senzační sál jenom pro mě (plus pár, slovy asi šest, křenů) a audiovizuální stimul tisíciletí. Úplnému kino orgasmu obrazně překážela absence nějakého těžko definovatelného "mrdu" v tom hutném ději, fakticky mu překážela příliš velká "velká" cola a právě těch pár křenů.

Od žádnýho českýho filmu jsem si asi tolik nesliboval a za žádný film jsem ještě nedal víc peněz. Mašínofil jako já zatím neměl možnost si jejich příběhy a boje filmově užít, ale přesně takové mašínofily film nemůže uspokojit, neb toho hustí příliš moc do příliš malého prostoru, pročež je výsledný dojem, navzdory sehrané ústřední dvojici, poněkud rozplizlý, místy až alibistický. Samozřejmě i úměrně očekávání, na tom mám svůj podíl viny. Kdybych já měl peníze a filmařského fištróna, viděl bych Mašínovi na celou minisérii, protože to je prostě příběh jako kráva:  1. díl -  Narukování Mašína st. do c.a k. armády, legie, rozvědčíkování, návrat kolem světa. 2. díl - První republika, založení rodiny, vojenská "nuda", mobilizace. 3.díl - Mnichov, protektorát, odboj. 4.díl - Odboj, poslední návštěva doma, zatčení, výslechy, dopis, poprava, věznění Mašínové, odboj mladých Mašínů na konci války. 5. díl - 3. republika, dospívání mladých Mašínů, komunistický puč, začátky třetího odboje. 6.díl - pokračování odboje včetně kontroverzních momentů, zatčení Ctirada, jeho činnost v lágru, příprava na odchod. 7.díl - Útěk do Berlína, popravy "pozůstalých".

Kdyby severozápadní půlka světa, čili anglosasové, neholdovala tak moc ateismu, nemusela holdovat ani MeeTooismu. Ejhle, znásilnění, nesouhlasný styk nebo nedej Bože dotyk, zde je můj šampión a hyn sa pravda ukáže. Někteří z nich přitom možná zemřou, já však tuto oběť hodlám podstoupit. Toto téma bych v kulisách 21.století předsudkově odsoudil minimálně k nezhlédnutí, ale jak se to dá do historickýho hávu, úplně jinak to vyzní. Swině velmi cení tu trojitou vypravěčskou perspektivu, protože to úplně jinak vyzní víckrát. A ještě víc swině cení, jak ten příběh pasuje na soundtrack Balady pro banditu, t.č. hrajícího v autě. ("Dcero moje spěchej domů, provdávám tě nevím komu. Za pacholka válečníka, válečníků náčelníka" - "Touha po válčení, lásku převyšuje, ať se u mé milé, žádný nestavuje" - "Někdo mě zabije, nebo já někoho" - "Ani tak nehoří svíčka farářovi, jako by hořely mojí milé nohy"- "Zabili, zabili, chlapa s polohledím (sic!)"

Volha, Volha, Volha, širý Hádek, křivý mrav. Až dosud jsem nikdy poctivě neochutnal knižní ani filmové umění Josefa Švejka, ale nevím, jestli mu chci vůbec dávat šanci sesadit z trůnu pro největšího českého ojebávače Standu Pekárka, protože tomu *u*ákovi [chudákovi] to nevyšlo v Bohemce, a kdyby mu nevyšlo ani tohle, tak to by pro něj bylo moc ran najednou. Standa si pluje socíkem, sází hlášku za hláškou, nachcává skluzavky, ojebává realitu a nejen ji, a přitom všem začíná docela slušně zmrdět. Poslední díl jediný slabší, ale při práci s takovým sebereflektivním materiálem jsem se bál nějakého totálního mozkového mravokárného průjmu, a ten se naštěstí v souladu s předchozím dějem nedostavil. A Hádkoj voe za výkon samozřejmě nezbejvá než potřást voe.

O prst vedle středu. Docent baví. Docent jede. Docent se nenadýmá. Všechno kriminalistické pátrání v Docentovi odpovídá mému vidění kriminalistické práce podle Mareše, ale skoro všichni kromě docenta se chovají jako dementi. Jestli je to úlitba sledovanosti, za mě se nepovedla. Jestli je to objektivní obraz z pracovního života Mareše, přešla mě chuť jít to slavné mordparty dělat i posledního uklízeče. A jestli je to subjektivní obraz z pracovního života Mareše, měl by si koupit jiné brýle.

Africká linka scénáristicky hraničí s šikanou hlavních postav, ale do haluzně se proplétající cesty sází Sheridan takové obrazy, že se poprvé v životě stydím za dlouholetou dvojku z výtvarky. Tu ukáže sílu, krásu a nebezpečí matky přírody, tam zabrnká na lidské city, onde do toho naznačí, jak je náš život kapička pouhá v moři lidské historie. A vždycky to necitlivě ro*mrdá další katastrofou pro zrovna si oddychnuvší hrdiny. Na starým dobrým ranči to valí na stálém udržování dobytých pozic, které odlehčí prakticky jen retro výprava za automatickou pračkou. Ford a Mirrenová si neodolatelně napsané postavy ze starých časů dávají tak na pána, že by jim člověk přál i stálou pohlavní svěžest (bez obrazu, kdyžtak citlivě nasnímanou minimálně přes jednu zeď). A indiánskou linkou Sheridan ukazuje, jako v každém svém Paramount projektu, na místa v Jú.Es. historii, za která by tváře přistěhovalců měly chytit stejný odstín jako kůže jejich hraček a místo odchodu paviánových sraček (pokud to tak opravdu bylo...). Zase jiný, ale za mě pořád skoro stoprocentní příspěvek do Yellowstone universa.

Vizuální jízda, na kterou stálo za to jít kina, ale na kterou nebylo rozumné brát děti do 6-ti let pro občas vtipný a často strašidelný příběh s přesahem pro dospělé a hloubající. Což s těma dětima moc nejde.