Malý pitaval z velkého města

Ve 3. díle začíná jít do tuhého. Zločinecky i společensky. Ještě před vyšetřením rozkrádání prádla ze šňůr je třeba odhalit organizovanou zločineckou bandu, která si mimo jiné pořídila loupeží ve skaldu zbraní arzenál ze samopalů a pistolí. K tomu vzhledem je zarážející, že naši vyšetřovatelé nikterak neztrácejí dobrou náladu a vůbec neberou v potaz možný politický rozměr tak závažné věci. To jako vážně. Velmi zajímavý je jejich protivník v psychologickém zápase: vzorný gymnazista z lepší rodiny, jejíž vily interiér i distinguovaná máti napovídá vzdělanecky-buržoazní původ, mladík pyšný, sečtělý, inteligentní, individualistický, uzavřený do sebe a zvrhle ctižádostivý, v odpovědích duchaplně jemně jedovatý, prostě jako vystřižený z romanticko-psychologického románu přelomu 19. a 20. století nějakého lepšího, nejspíš německy, možná francouzsky píšícího autora. Tady se Dietl opravdu vytáhl a Schneider to dává delikátně suverénně. A ačkoli jde o společensko-politicky pro normalizační kriminálku vysoce exponovaný, žádoucí a rafinovaně konstruovaný typ (v součinnosti s již zmíněným profilem rodiny) pachatele, nikde ani náznak příslušného hodnocení, jeho vlastnosti vyčítáme toliko z jeho komunikace s vyšetřovateli a též naopak jejich přístup je ryze věcný a, lze-li to tak říci, proklientsky individuální. Prostě ta očividná možnost postavit to třídně je zcela opominuta, což je myslím dost cenné pozorování. Není zač, přátelé, jsem tu od toho. Ze společensko-politického hlediska (ne v příběhu samém, ale v tom, co se divákovi předkládá) je velmi pozoruhodná také scéna v tančírně, kde nejenže anglicky zpívá rockandrollovým bandem doprovázený Miki Volek, ale navíc můžeme mezi hosty sálu vedle několika vymazlených typů obdivovat i povážlivé vlasatce, jejichž tváře nenaznačují vřelý vztah k socialistickým ideám a zřízení, a přesto zde nejsou žádným náznakem problematizováni, jsouce prostě jedněmi z davu ve vší slušnosti se bavících hostů. Nutno k tomu ovšem podotknout, že očividně nejde o ortodoxní hároše a navíc stran "odvážnosti" celého toho obrazu máme co do činění se záludným anachronismem, protože pseudononkonformní mládež pařící na hudbu, na níž mainstreamově ujížděli její rodiče, že ano... Tyhle chytáky Dietl uměl a uměl to tak, že prostě nevíte a i soudruzi jistě nevěděli, co tím jako ten soudruh scénárista vlastně myslí. Nebál se jevy, které se bez negativních filtrů neukazovaly, bez těchto filtrů ukazovat, podle mě ale s tím ďábelským záměrem, aby je přivedl ke smíření, ztupil jejich hrany a pojal je i s divákem do všeobjímající náruče Strany (v tomto seriálu doposud cudně neviditelné, což je vzhledem k prostředí zvlášť zchytralé, ačli je mé podezření správné). Co do obsazení je zde nepřehlédnutelná rozkošná sisynka z prodejny kožešin (Magd. Holendrová), poskytnutá zde coby možná známost "benjamínkovi" sboru Peškovi, jenž se na tomto, svém prvním velkém, případu stává hrdinou dne. Naučil se používat znalosti a postřehy starších kolegů i svědků, absolvuje, nedbaje utržených ran (které jsou zcela v logice dramatu, jak se záhy vyjeví), akční noční honičku po střechách, v jejímž závěru se (pro někoho nelogicky, pro mne bezpodmínečně nutně) s přímočarou nereflektovanou odhodlaností vrhá za svým podezřelým do několikametrové skleněné hlubiny, takto s ním navazuje mystický vztah (společně si projdou údolím smrti), což posléze jemu i nám - samozřejmě skrytě v symbolické mluvě policejní taktiky - přivádí ke vzklíčení guru náčelník Břéťa, odhalující se v této fázi jako pravý mystagog, aby vše vykvetlo tím, co se zde v policejní mluvě nazývá výslechem. Následuje odlehčující fáze plató, během níž jsou ostatní zadržení pachatelé, mezi nimi jeden kladší ozbrojený odpor (scéna pro otrlé, v níž slyšíme několik výstřelů v garáži), vedeni k výslechům jako na nějaké obchodní jednání. Po prodělané iniciaci posílá guru našeho adepta vyšetřit krádeže sušícího se prádla, tím se ale nenechme zmást. Sledujeme-li znovu veškeré střetávání oněch blíženců - vyšetřovatele a pachatele - od samého počátku, nemůžeme už nyní nechápat každé hnutí (např. nastupování a vystupování z tramvaje) jako symbolické zobrazení jednotlivých fází Cesty. Název "Benjamínci", jakkoli trapně zní, je hluboký, hluboký! (10.04.2021) (menej) (viac)