Stopy zločinu: Pátek, čas motýlů

Znásilnění? Nezájem. Vydírání? Zív.. Vražda? To už Jirka Bartoška lehce zvýší pracovní nasazení, aby starej neprudil.. 31.případ Jendy Zemana o životě na vysoké noze podmíněném jejich roztahováním zaujme spíš než vyšetřováním spoustou úsměvných detailů. Symbolické paroží nad panem ředitelem, good-rapist Potměšil, co vyhlásí hochům z lešení fajront a oni ho za 0,92 sekundy poslechnou, taneční kreace při vystoupení poKrokové kapely Spray (něco podobného naposled předvedli v Bronsonovi klienti blázince na Pet Shop Boys) či letální facka, která přehodí oběť přes svodidla. Tohle neuměl ani Bud Spencer! (11.09.2020)

Kriminalisté řeší vlastně dva případy najednou. Líbila se mi inovace v podobě řidiče - násilníka, který obětem platil. Vychytralá oběť také příběhu pomohla. Kriminálka se zarytě drží toho, že má spád a nenudí. Chybělo třeba víc napětí jako v Recept na rozloučenou, ale zase se rozloučil Oldřich Navrátil, ale při vší úctě k němu to pomohlo, a bylo zajímavé tipovat pachatele. (04.09.2020)

Z toho co jsem viděl (bohužel dodnes reprízovali jen část cyklu) opravdu nejlepší část. Zápletka rozhodně zajímavá, herecké výkony rozhodně nejsou špatné, ať už jde o budoucí paní Pavel Soukupovou coby oběť (která si to opravdu doslova vykoledovala), Potměšila jako nefalšovaného Smooth Criminal, nebo "Majora Zemana" výjimečně na opačné straně barikády (a samozřejmě i detektivy, ale ti jsou trochu víc v pozadí a příběh se spíš soustředí na zápornější postavy). Je pravda, že kdyby scénář použili na Pitavala nebo Zvláštní skupinu, tak by to bylo podstatně lepší, ale zase bychom přišli o nádherné záběry pozdně osmdesátkového Brna, což by pro mě byla ještě větší škoda. (21.04.2019)

Československá televizní kriminální film z cyklu Stopy zločinu, jenž produkovalo brněnské studio. Film se zpočátku zabývá mužem, jenž bije a znásilňuje stopařky a poté jim nabízí peníze, když budou mlčet. Jedna z obětí, atraktivní úřednice pochybného charakteru Hana (I. Siegelová) však této příležitosti využije k tomu, aby získala peníze na předraženou garsonku. Poté tato podvodnice stopuje muže, ve voze předstírá nevolnost, a když řidič zastaví na opuštěném místě, vyhrožuje, že nahlásí znásilnění, pokud nezaplatí nějaký finanční obnos. Její drzé a nevybíravé chování však začne být na obtíž jejím bývalým milencům a jednoho dne zmizí. Případem se začne zabývat nadporučík Kosma (J. Bartoška) a jeho kriminalistický tým a když dopadnou agresora v podání L. Potměšila, věnují se případu zmizelé ženy. V roli bývalého milence se ukázal V. Brabec a současného partnera hrál vykutálený kytarista M. Havelka. Dále se ve filmu objevil M. Klásek jako nebohý řidič, jenž byl zneužit všeho schopnou stopařkou a O. Brousek coby náčelník kriminalistického oddělení. Bartoškovi kolegové byli nevýrazní a neznámí. Název snímku pochází z věty, kterou pronesla vyděračka před pátečním stopováním. Kriminálka S. Strnada mě zaujala zatím nejvíc z celého cyklu a domnívám se, že v tomto případě mohu s klidným svědomím udělit tři hvězdy. (13.05.2022)

Československá akční kriminálka, jejíž znělka zní líp než kdejaká 8 bitová automatová arkáda, nemůže bejt špatná. Když navíc připočítám vzhled 80. let a že zahraje i muzika jak ukradená ze hry Transport Tycoon, oblíznu se až za ušima. Diváka potěší celkem originální výstavba scénáře a odvážné zpracování, na kterém se ovšem podepsal nízký rozpočet a až laxní režie. Major Kosma a parta neohrožených čmuchalů řeší případ násilníka, který zneužívá stopařky (hanebník a dneska obdobnýho slizoně hájí motorkář Preiss v jakoby moderním zpracování téhož námětu). Ten jednoho plodného večera narazí na osudovou Helenu žijící na hraně. Když je následně nalezeno její jak v konzervě lančmítu tuhé maso, nejen násilník, ale i všichni Helenini chlapci tak mají díky jejímu nesocialistickému způsobu života motiv k vraždě. (12.01.2014)