Josef Štefl

V padesátých letech značně populární, dnes však již prakticky zapomenutý herec Josef Štefl byl brněnským rodákem a Brnu také s přestávkami zůstal celý život věrný. Pocházel z prostých poměrů, vyučil se fotografem a v tomto oboru také do konce války pracoval. Souběžně se od mládí se zájmem věnoval ochotnickému divadlu, soukromě se také vzdělával ve zpěvu a herectví. Po osvobození vystudoval herectví na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Brně (1949). Ještě za studií začal účinkovat na jevišti Svobodného divadla, po absolutoriu zde nalezl i stálé angažmá.

Již jako student začal Josef Štefl spolupracovat s brněnským studiem Československého rozhlasu, jeho následný vstup do světa filmu byl kromě odborné průpravy podmíněn jeho životními zkušenostmi z doby války a v neposlední řadě také sympatickou vizáží vhodnou pro filmové tituly budovatelského zaměření vznikající po roce 1948. Šteflovým filmovým debutem byla postava zámečníka Tondy Buráně v dramatu VELIKÁ PŘÍLEŽITOST (1949). Další typově podobné role ztvárnil ve filmech ZVONY Z RÁKOSU (1950) a USMĚVAVÁ ZEM (1952). Dnešní oprávněné výtky k uměleckým hodnotám těchto filmů z doby nadšeného budování socialismu nijak nesnižují realistické herecké výkony Josefa Štefla.

V době svých filmových začátků byl Josef Štefl vojákem základní služby, vzápětí dostal nabídky ke vstupu do Divadla ABC nebo Vinohradského divadla (tehdy Ústřední divadlo československé armácy). Štefl se ale vrátil do Brna, kde Svobodné divadlo mezitím prošlo transformací na Krajské oblastní divadlo a v jeho zájezdovém souboru působil Štefl tři roky (1950-1953). V roce 1953 získal angažmá ve Státním divadle (později Národním divadle) v Brně a v jeho činoherním soubou setrval až do svého odchodu do penze počátkem osmdesátých let. Na přední brněnské scéně se Štefl musel spokojovat s vedlejšími až epizodními rolemi, nicméně třicet let patřil k užitečným oporám brněnského divadelního herectví.

Kromě již zmíněného působení v rozhlase navázal Štefl poměrně úzkou spolupráci s televizními tvůrci a účinkoval v řadě inscenací, které vznikly v brněnském televizním studiu (GAZDINA ROBA, 1962; JEDINÁ NOC, 1963; TÍM HŮŘ, KDYŽ PADNOU, 1972; REZIDENT S FLÉTNOU, 1985). Příležitostně byl znovu osloven pro práci před filmovou kamerou, jako komunista Komárek se objevil v tendenční historické kronice DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974), později jsme jej jako doktora Herrmanna mohli vidět ve filmu PĚSTI VE TMĚ (1986), točil také na Slovensku (ÚHOL POHĽADU, 1984). Jeho posledním vystoupením před kamerou byla nevelká role v koprodukčním filmu KASPAR HAUSER (1993).

Své působení rozšířil Josef Štefl počátkem šedesátých let také o pedagogickou činnost a v letech 1960-1975 vyučoval na brněnské JAMU. Psal také pohádky a verše pro děti, svůj kultivovaný hlasový projev uplatnil též v uměleckém přednesu a recitaci.

Josef Štefl zemřel v Brně 14. března 2002 ve věku 78 let.

Pavel "argenson" Vlach