Honza__St.

Jestli se má Moonwalker hodnotit jako přehlídka Jacksonových klipů, tak je to naprosto výborná záležitost. Ale když se na to koukám jako na film, tak nic moc. Po úvodu v podobě raritní verze Man In The Mirror přichází koláž v podobě pohledu do Michaelovy minulosti, kde jsou k vidění ukázky jeho tvroby od jeho dětství až po (tehdy) současnost. Pak přichází dětská parodie na Bad, která mi přišla až na pár skečů těžce nudná. Potom docela psychedelicky udělanej Speed Demon (rozhodně pěkná písnička, a bezpečně plná legračních míst). Dál je neskrývaný prostředníček bulvárním novinářům v podobě Leave Me Alone (jeden z nejlepších klipů), a pak už následuje Smooth Criminal. Teprve v tuhle chvíli začíná hlavní příběh, ten je ale až přespříliš pohádkovej a dětinskej. Navíc kontrast s vlastní písní, kde Michael zpívá, tančí a mejdaní s mafiánskou smetánkou (jednoznačně nejlepší klip nejen z filmu, ale i z desky Bad, akorát mám radši tu krátkou verzi, protože ta není uprostřed přerušená těma prapodivnýma jakoby-orgiema bez hudby a bez smyslu), je totálně do očí bijící. Je to jako smíchat Starostlivé medvídky s barem v Mos Eisley. Ano, i u Bad jsou nemalé rozdíly mezi vlastní písní a dějem okolo, ale tam to ve výsledku není slepenec. A končíme, jak jsme začali, klipem z koncertu, který je s hlavním dějem propojen jen tak, že Michael bere ony děcka do zákulisí (ovšem jak začne píseň, děcka vysublimujou). Jestli chtěl Michael udělat lepší film, než Čaroděj, povedlo se mu to. Jestli chtěl udělat výborný film, tak to pohořel. Tady by bylo daleko lepší, kdyby prostě vydal videokazetu s nijak nepropojenými klipy z desky Bad (klidně i s tou koláží Michaelovy historie a dětskou verzí Bad jako bonusy), a hotovo. Většina klipů za 5, film jako celek za 3, tak to zprůměrujem.

Československo ani nečekalo, až k nám dorazí Moonwalker. Hned v osmaosmdesátém jsme si natočili vlastního Moonwalkera s Ivetou Bartošovou. Ve výsledku je to spíš taková přehlídka klipů, ale tak to bylo i u již zmíněného Jacksona, akorát tady se přece jen dá opravdu mluvit o nějakém příběhu - byť je ten děj vlastně jenom sen. Akorát se nemůžu zbavit dojmu, že regulérní videoklipová zpracování písní Když láska schází, Dva roky prázdnin, nebo Útoč láskou, si přece jen vedly líp. A asi největší škoda je, že film natočili jen pro televizi, místo aby šel do kin nebo aspoň na videokazety. Určitě by si nevedl hůř, než F.T. (který byl už jen přehlídkou klipů, a těm oslím můstkům, co mezi nima občas jsou, se ani nedá říkat příběh).

Jeden z těch nejzajímavějších dílů (taky šlo o jeden z těch prvních, takže místo kavárenských cvoků, zaprodanců či rovnou vlastizrádců, mutantů, a podobných individuí, tu máme skutečnou osobnost). Samozřejmě si nemohli odpustit to navážení se do něj za to, že si dovolil zpívat za komunistů a nezpíval proti nim (jako by na tom bylo něco špatného), ale od ČT snad ani nejde čekat nic jinýho. Aspoň že si autor položil otázku, která spoustu lidí ani nenapadne - Proč zrovna on je tím obětním beránkem, a ne třeba Žbirka, Kotvald, nebo Penk? Jakmile se to ale přesune k tomu hlavnímu, je jasně vidět, že hlavní rozdíl mezi tím klukem zapalujícím noty na zahradě a Michalem dneska nejsou vlasy ani váha, a už vůbec ne která světová strana je zrovna v kurzu. Prožil něco, co si nezaslouží snad nikdo, a tím pádem už sotva může být tak vseslej jako dřív. Přesto našel způsob, jak se s tím aspoň zčásti smířit. Můžeme si o tom myslet, co chceme (já taky nejsem zrovna věřící, byť ten nejrozšířenější názor na to, jak to je, mi čím jsem starší přijde jako největší nesmysl), ale kdo to nezažil, nedokáže si představit, čím si ten člověk musel projít. Nemluvě o tom, že některé mnohem častější a pozemštější způsoby vyrovnávání se s něčím takovým (utápění se větších a větších depresích, snaha utišit bolest alkoholem či něčím ještě horším, nebo rovnou pokus o sebevraždu) jsou ještě horší. Michal David opravdu dokázal, že slova "Já chci žít non stop, a s tím, co přijde, mám chuť se rvát." pro něj nejsou jen prázdná fráze, ale že podle nich skutečně žije.