Známí neznámí
Perfect Strangers
Réžia:
Zuzana MariankováKamera:
Peter BencsíkHudba:
Slavo SolovicHrajú:
Táňa Pauhofová, Klára Issová, Martin Hofmann, Tomáš Měcháček, Tomáš Maštalír, Petra Polnišová, Anna Kadeřávková, Sväťo Malachovský, Hana Müllerová (viac)Obsahy(1)
Sladko horká komédia o partii českých a slovenských priateľov, ktorí sa schádzajú v pražskom byte, aby oslávili príchod Nového roku. Poznajú sa už dlho a aj toto stretnutie by sa nieslo v duchu klasickej silvestrovskej oslavy, keby... Keby sa nezrodil zdanlivo nevinný nápad: dať mobilné telefóny na stôl a nahlas zdielať každú správu a prichádzajúci hovor. Koľko toho o sebe nesmieme vedieť, aby sme mohli zostať priateľmi, milencami, manželmi, rodičmi...? Stačí jeden večer a z dobrých známych sa stanú neznámi. (Itafilm)
(viac)Recenzie (373)
Italský originál jsem neviděl (a už asi ani nechci), ale podle lidí, kteří ano, je česk(oslovensk)ý remake prakticky totožný film, jen s našimi herci. A já tomu věřím, protože Známí neznámí na mě opravdu tak působili. Jako zahraniční film, v němž kromě Prahy a jazyka není vůbec nic našeho, což je škoda. Možná to licence nedovolovala, ale já bych si ideální remake zcela vážně představoval zasazený do prostředí silvestrovské oslavy v hospodě čtvrté cenové skupiny a nesoucí se v hořce humorném duchu Okresního přeboru. Pak by se možná povedlo odstranit i to, co mi vadilo hlavně - všudypřítomné extrémy. Od začátku je jasné, že každá postava něco skrývá, jednání všech je postupně víc a víc přehnané, aby děj gradoval, náhoda za náhodou přichází právě vždy v tu chvíli, kdy je třeba ještě přiložit pod kotel, a přitom máloco z toho překvapí... A nakonec mě ty postavy už vůbec nezajímaly, nedokázal jsem se s žádnou ztotožnit a bylo mi úplně jedno, co ještě vyjde najevo a jak to dopadne. Herci a herečky jsou super, jenže já tyhle škatulkové role, kde jsou karty předem jasně rozdané, prostě nemám rád. Nabízí se srovnání s Papouškovou trilogií o Homolkových, v nichž se zdánlivě jasně definované postavy během filmů proměňují jedna báseň. Tady ale ne. ()
S mírnými kosmetickými úpravami Naprostí cizinci. Nikdy nepochopím význam podobných počinů, Snad si tvůrci myslím že to natočí lépe? Nebo jde jen o prachy? ()
Až díky vygradované poslední půlhodince film získává nějaké ty body navíc. Hercům občas není moc dobře rozumět. Jinak ten scénář je díky předloze tak silný, že úspěch je téměř předem zaručen. Spíše do očí tluče ta zbytečnost. Originál je samozřejmě pouze jeden a ani megapopulární Martin Hoffmann na tom nedokáže nic změnit. 60% ()
Projevuje se tu stejný efekt jako když průměrný malíř namaluje kopii nějakého originálního díla. Vypadá to podobně, ale chybí původní svěžest a občas i smysl některých motivů. ()
Viděl jsem jak italský originál, tak německý remake. Pokud uvidíte Známí neznámí jako první, ty 4 hvězdy si to zaslouží. Je to režijně, kamerově i herečky zvládnuté. Jasně, je to okopírované, ale neztrácí to mnoho oproti originálu. ()
Originál je len jeden (film s roku 2006 s názvom Perfetti sconosciuti), no moc zmien naši nespravili, takže aj v našich končinách si môžeme užiť tento príbeh v celkom kvalitnej podobe. 70% - 3* ()
Tak hele, kdybych měl já takovouhle bandu kámošů, místo telefonu dám na stůl výpověď. To je jedna věc, teď k filmu. Jeden by ani neřekl, že se doslovným přepisem původního scénáře dá něco podělat, ale ono se čoveče ukázalo, že "hořkosladkou komedii" neumíme už ani opsat. Tu bizarnost chování nevím kdo a jak tam přidal, jestli za to můžou scénáristi, režisérka nebo samotní herci, ale výsledek je každopádně na kočku. Napsal bych, ať radši uděláte něco svýho, ale ono možná bude nejlepší, když už nebudete dělat nic. ()
Zuzana Marianková jede na jistotu a bez kapky studu vykrádá scénáře a kousky dříve natočené. Každý ať si o tom myslí své, nicméně já obdivuji umělce, kteří jsou originální. Kteří tvoří něco nového, případně jiného, svého, vlastního. A když je to geniální, budiž jim za to po zásluze dopřána sláva či dokonce bohatství. Ano, je to těžké, nezastírám. Ale to už je úděl kumštýřů. Přezpívávat staré hity a přetáčet starší úspěšné filmy (dnes se tomu říká remake i když filmy od sebe dělí jen třeba 8 let jako v tomto případě) považuji za srabárnu a i určitý projev jakési umělecké nevyzrálosti. Kdo viděl Perfetti sconosciuti film podobného jména - Naprostí cizinci, nebude zde ničím překvapen. Chápu to nadšení těch, kteří toto viděli jako první. Ale kdo viděl originál, bude asi napnutý a překvapený stejně, jako kdyby na podruhé četl detektivku a už věděl kdo je kdo a kdo je vrah. Pro mne tedy smůla. Člověk se tak alespoň mohl zaměřit na jednotlivá herectví všech zůčastněných na večírku. Nejstrašnější byla asi Polnišová, která tedy moc hrát neumí. Kdo se mi herecky hodně líbil byl Maštalír. Jsem zvědav co nám paní režisérka Marianková připraví jako další remake... Nedotknutelné? Známí neznámí jsou do detailu licenčně vyrobeným Fiatem v Mladoboleslavské Škodovce. Hodnotit tedy lze jen naše řemeslné zpracování, nikoliv design ani výkon italského motoru. Přesto jednu originální věc vyzdvihuji a tou je závěrečná titulková píseň Tiny a Martina Hofmanna - Jedno ráno. Dávám za 3 krabí chlebíčky a dosoluji. * * * ()
Úvod taký ťažkopádny, ale od chvíle, čo položili na stôl mobily, tak sa to rozbehlo. Mám rád takéto konverzačky, zvyčajne k tomu nie je treba veľa a výsledok väčšinou stojí za to. Aj v tomto prípade, až na pár momentov, ma to celkom pobavilo. Ten záver sa mi zdal už moc prekombinovaný, dosť pochybujem, že by to stálo za námahu a hlavne za ten risk ohroziť vzťahy. V každom prípade, pokiaľ má niekto rád podobné konverzačky, kde sa zíde skupinka ľudí a začnú sa riešiť veci, alebo staré krivdy, tak odporúčam napríklad Romana Polanského a jeho Carnage. To je iný level. Lepší priemer. 65/100 ()
Nejzbytečnější film na světě - ostatně jako jakýkoli jiný remake. Pokud člověk zná originál nebo viděl nějaké jeho jiné remaky, nedostane zde jediné překvapení, absolutně nic navíc, snad kromě těch okoukaných hereckých tváří (pokud chce někdo obsazení vydávat za pozitivum). A když zmiňuji ty herce, doslova mě šokovalo, když jsem na začátku filmu zjistil, že je každý partnerský pár tvořený česko-slovenskou hereckou dvojicí - jaký mělo toto proboha mít smysl? (a jak je statisticky pravděpodobné, že by se v Praze v jednom bytě na Silvestra sešly 3 takové páry? a ještě by všichni do jednoho měli mobil Samsung...). Toto, spolu s jistou odtržeností filmu od reality, a již zmíněnou nepůvodností, u mě nakonec bylo hlavními důvodem, proč jsem to veskrze protrpěl (a možná o to víc, oč jsem si u toho uvědomoval, jaký typ lidí bude z toho filmu nekriticky nadšený). ()
„Mobily tu nahé leží, něco vysvětlíš jen stěží.“ Duše obnažené, telefony slibu mlčenlivosti zbavené a všechna tajemství i lži teď na stole bezbranně leží. Písmenka esemesek jak žiletky řežou maso vztahů a obrázek rozcapené slečny je k zprvu k popukání, ale ve skutečnosti časovaná bomba. Iluze o druhých i o sobě samém se tříští jak vzácný porcelánový hrneček na zem spadlý. Od nezávazné komedie k vyhrocenému dramatu, jak už to v životě bývá. Trochu k pobavení, hodně k zamyšlení, zda bych i já... položil? Určitě ne, však i světci hřeší sedmkrát za den... Perfetti sconosciuti mi ochotný kolega Gilmour93 uložil ve svém sejfu, řka: „Správný sběratel má kopii na zdi a originál v trezoru.“ Mé návštěvy tedy mohou ve vitríně obdivovat jen kopii režisérky Mariankové, ale to nevadí. Laik rozdíl nepozná. Sbírku plánuji rozšířit i o další exempláře. OKÉNKO REMAKŮ: [][] Španělsko [] Francie [] Jižní Korea [] Maďarsko [] Polsko [] Německo [] Libanon / Egypt [][] Nejvíc se však těším na Gilmourem avizovaný remake v produkci Trinidad a Tobago. ()
Čeští a slovenští herci v zajetí divadelního aranžmá, nevýrazných dialogů a snaživé realizace. Mobilní (de)generace dolehla i na skupinu letitých přátel středního věku, kteří se sešli jednoho silvestrovského večera, aby přivítali nové a možná i lepší zítřky. Byt plastického chirurga (Tomáš Maštalír) a psycholožky (Klára Issová) zažije klasickou hru na pravdu, co dlí v moderních telefonních krabičkách, jejichž důvěrný obsah se druhým zásadně nesděluje. Místo silvestrovské dobré nálady na povrch vyjde utajovaná nevěra i skrývaná homosexualita. Existence italského originálu se sice nedá úplně ignorovat, mě ale vskutku nezajímá. Předpokládám, že se v něm neřeší odhalený koitus s domestikovanou kočkou či znásilnění průvodčího v tunelu, takže směle můžu přeskočit i německou kopii a rovnou jsem se pustil do české verze. Ta je zpočátku celkem nevýrazná, zaměřená na určitý kontrast mezi postavami vytváří dialogové přestřelky, na kterých se staví, protože statická kulisa bytu diváka příliš dlouhodobě neuspokojí. Anna Kadeřávková je napumpovaná sexappealem, jenže není přímou účastnicí sedánku a bytové prostory záhy opouští, aby v závěru do nich ještě jednou nahlédla. A kupodivu z vizuálního hlediska není nikdo, kdo by její auru nahradil. Netvrdím, že herecká sestava byla do jednoho špatná, jen neperlila, nepředvedla se a nehláškovala takovým kalibrem a formou, abych si její počínání vybavil i za několik dalších dnů, případně upozornil bych potenciální diváky na neskutečné herecké vystoupení. Z herců prostě nikdo nevyčníval. nikdo ale vyloženě nebyl kazivým faktorem. Prostřední část je na filmu tím nejlepším. Dialogy rázem chytnou slinu, režie se opře do tempa a postupně se začnou kupit nečekaná odhalení, která mají náběh do komického absurdna. To filmu nějaký limitovaný úsek vydrží, pak se ale vše překlopí do nemožného, opravdu NEMOŽNÉHO zakončení, které předchozí sympatickou snahu naprosto shodí. Zíral jsem, zda je možné takto příšerně zakončit slibně rozběhnutý filmový akt, přičemž jsem si pomyslel něco moc nelichotivého o scenáristovi. Ostřílený Petr Jarchovský to závěrečné rozuzlení rozhodně nevymyslel na přívětivou známku, rovnou neuspěl. Režisérka Zuzana Marianková oproti jeho průměrnosti byla režijně v pohodě, přechody z dramatu do komiky zvládala nerušivě. Film, respektive nestabilní scénář, celkově skvělý a na české poměry nevídaný námět solidně pohřbil. 5/10 ()
Oproti Naprostým cizincům to nepřináší vůbec nic nového, jedná se o jeden z mnoha zbytečných remaků. Hofmann je sice dobrý herec a Maštalír pěkný chlap, ale to mi k diváckému zážitku nestačí. ()
Pre niekoho "známy", pre niekoho "neznámy" film a čím viac je pre vás neznámy, tým lepšie. Prečo to tak je, je jasnejšie ako Slnko. Československá adaptácia je verná kópia talianskeho originálu, vrátane pointy, ktorej sa napríklad vyhla nemecká verzia. Dôležitejšie ale je, že herci sú vo svojich úlohách presvedčiví a námet a scenár originálu je skvelý a tak to stačilo iba nezmrviť. No a k tomu našťastie nedošlo a tak sú Známi neznámi nie zbytočným filmom, ale celkom príjemným prekvapením. ()
Na tom snad nešlo nic pokazit. Prostě kopie italského originálu v československém prostředí. Stejné postavy, zápletky, prostě všechno. Až na pár drobností člověk přesně ví, co čekat. Škoda, že u nás takových filmů nevzniká víc. Holt asi neumíme napsat zajímavý scénář. Herecké výkony jsou taky super. Zasmál jsem se, i když jsem věděl, co přijde. "Jsem prostě teplouš!" ()
Italský originál je jen jeden, nicméně na českou tvorbu je to povedený remake. ()
Tak a je to tady, i Češi mají svojí verzi #Dej #Mobil #Doprostřed #Stolu. A ano, bylo to fajn. On scénář, respektive motiv filmu je dafacto předepsán předem, šlo jen o to, aby představitelé hříšníků nesklouzly do trapno-debat, což se z mého podařilo. Ano, samozřejmě, těch notifikačních náhod je tu habaděj, ale to se dá u filmu tohohle formátu očekávat. ()
Nejslabší ze všech variant, co jsem viděl. ()
Naši vedia v poslednom čase len kopírovať a rovnako ako politici plagiovať a našťastie im to vyšlo dobre. Nepokazili tak úžasný scenár ani trochu, pretože ho vôbec nezmenili. Na rozdiel od Nemcov, ktorí dávali kondómy 14-ročnej, alebo Francúzi, ktorí vybrali obsadenie vôbec nechytajúce sa na originálnych Talianov. Naši si dali prácu, že tie postavy sa aj podobali a zahrali to, čo mali. Okrem Polnišovej, tá tam vôbec nemusela byť. A ak už ide o československú produkciu, tak by Slováci mohli všetci hovoriť slovensky, nechápem, prečo je s tým stále problém. ()
Italská komedie Naprostí cizinci se zapsala do historie. Komedie z roku 2016 se totiž dočkala rekordního počtu předělávek, který by měl k dnešnímu dni atakovat číslo 20. Vznikla tak již verze španělská, francouzská, jihokorejská, turecká i německá. A nyní vznikla i verze československá. Režijní celovečerní debut Zuzany Mariankové tak koncept o sedmici známých, kteří se skrze své mobily dozví, že jsou spíše neznámí přenáší do lokálních vod a je jen otázka, zda má smysl pořád kráčet do stejné vody. I proto, že tato novinka vlastně dost možná zas tak moc nového nepřináší. Hned na samotném startu by se nejspíš hodilo oznámit, že autor textu neviděl italskou původní verzi. Viděl ovšem bohužel verzi německou a celý koncept mu přijde z lidského hlediska prakticky nevěrohodný. Proč by sedm lidí dobrovolně dovolilo se koukat do vlastních mobilů? A argument, že by je odmítnutí mohlo prozradit ve finále nefunguje jako argument. Kterákoliv z ústředních postav by totiž snadno mohla užít argumentaci, že jde o soukromé záležitosti a do těch nikomu nic není. I kdyby měl v mobilu dětskou pornografii či Felixe Slováčka v tangách. Česká verze je alespoň sympatická v tom, že v závěru přináší svěží nápad (který německá verze postrádá, obsahuje ho ovšem původní italská verze), který vlastně na celý sociální experiment přitažený za vlasy hází tak trochu jiný pohled. V myšlenkách se tak divák může upínat k myšlenkám o tom, zda někdy přeci jen není lepší nějaká ta tajemství mít a zda neplatí známé ´´co se člověk xxx nedozví, to mu neublíží´´. Jde o lehké morální dilema, kdy se především ukazuje, že náhlá absence tajemství a prozrazování citlivých informací náhle člověka může vybarvit ve zcela jiném světle. I když tak Známí neznámí i původní Dokonalí cizinci chtějí být nejspíš především komedií, vyznívají ve finále tak trochu tragikomicky. Hlavní problém Známých neznámých tak ve finále tkví především v tom, že jde o 20x variaci téhož, která skutečně nic navíc nepřidává. Ať už po struktuře scénáře či hypotetickým dodatkem. Ve finále se tak mohou ocenit především velmi dobré herecké výkony, slušná řemeslná stránka a fakt, že se to celé podařilo nepokazit. I když to vlastně moc pokazit nešlo, protože se to celé pořád drží pevného základu. Angažování scenáristy Petra Jarchovského (Pelíšky, Musíme si pomáhat) tak ve finále nehraje zas tak moc stěžejní roli, jeho role spočívala především v lokálním přenosu. Humor je například znatelně méně vulgární a nevhodný než v případě německé verze Téměř dokonalá tajemství, k vyložené zábavnosti ovšem téměř žádný moment nespěje. Klíčový tak zůstává fakt, že se žádnou nadstavbou tahle česká verze nepřichází a zaujmout tak může jediné neznalé předchozích verzí. Známí neznámí tak v součtu budou o poznání snesitelnější než většina lokálních českých komedií, protože berou odjinud. Na druhou stranu ovšem původní koncept nedokázali úplně zničit a sázka na jistotu se v tomto ohledu spíše vyplatila. Přesto je smysl existence spíše na pováženou...... () (menej) (viac)