Meno

Aj takto môže prebiehať nejeden večer v partii starých známych. Typická francúzska jednohubka s temperamentom a kopou hlášok. Všetkým hercom ide jazyk riadne zostra a celú dobu je na čo pozerať. Vtípky, doberania a uštipačné poznámky kraľujú na vrchole pyramídy, ktorá je poskladaná z rozhovorov a stojí ma pevnom vzťahovom základe. (28.06.2013)

Na stejné vlně (i když tohle je spíše několikapatrová tsunami) jako v poslední době kupříkladu Bůh masakru či nespočet jiných. Jo, jde „pouze“ o další z nekonečné řady interiérových čistě konverzačních (tragi)komedií, které nedělají z diváka hlupce a jsou založeny na divadelních inscenacích. Ne, nepřináší vůbec nic nového. A ano, je to zcela jedno, jelikož je to tentokrát prostě a jednoduše nejlepší konverzačka široko daleko. Nic více a nic méně. (26.11.2012)

Já myslim, že je jasný, kde se Naprostí cizinci inspirovali - naštěstí vidět nejdřív je a až potom starší Jméno ničemu nevadí, protože každej film na to šel trochu jinak a každej jinak i vyznívá. To peklo, který se rozpoutá a ta špína, která se začne prát momentem, kdy se vtipálka kamarádi zeptaj, jak se bude jmenovat jeho syn, je strhující a mě to teda bavilo moc (POZOR, TROLEJ) - právě i kvůli těm myšlenkám, jak moc je nebo neni v pořádku (nebo jako moc je to odsouzeníhodný, nebo jak moc to koho má zajímat) pojmenovat svý dítě Adolf; jak moc je v pořádku chodit s někym, koho miluju, i když je tam generační rozdíl a ještě je to matka mýho kamaráda; ale bavilo mě to třeba i pro ten krásnej domácí rozměr hostujícího páru: chlap - snob, kterej si nad nepříjemnejma domácíma pracema i nad "špatnejma" názorama svýho okolí povýšeně meje ruce, a ženská - frustrovaná, i když dobrosrdečná máma smířená s tim, že líp už asi nebude... A líbilo se mi, že jako největší bigota a omezenec se nakonec asi přece jenom ukázal právě tenhle snob-intelektuál, i když to nebylo nijak ostentativně nebo efektně podávaný - o což líp to možná nakonec fungovalo. Oproti Cizincům tohle dopadne vlastně docela dobře (smířením), ale úplně nepatřičně to nepůsobí asi i proto, že prádlo, který se na každýho vytáhlo, bylo vlastně "jen" typu "Smrdí ti z huby, nemeješ si nohy a pastu vymačkáváš od prostředka - ha, a máš to, hajzle!" - což nakonec ostatně představuje 90% partnerskejch nebo přátelskejch neshod, a vlastně jsou to právě tyhle konflikty, který opravdu smírem skončit můžou a nakonec by upřímně řečeno smírem skončit asi i měly, i když překročit Rubikon ve vztazích jde samozřejmě i v sebemenší prkotině (v Cizincích se řešily vlastně mnohem extrémnější a zásadnější situace, kterejm zase konec právě v Cizincích padnul líp). Upřímně řečno jsem se ale trochu ztrácel v Améliovskym úvodu, i v rodinnejch vazbách pozdějc už během návštěvy - kdo se zná s kym odkud, jak dlouho a kdo je s kym jak spřízněnej, to jsem v tý francouzštině a v tom tempu chytal prostě těžko. Ale to je malej problém - jinak je to skvělá konverzačka se spoustou zajímavejch myšlenek. (01.08.2018)

Tvůrci si evidentně nebyli jistí, zda chtějí natočit konverzační komedii, nebo drama plné upřímných výpovědí členů jedné rodiny. A tak natočili dva v jednom. Film se s neskutečnou noblesou přelévá z velmi vtipné komedie do studeného dramatu a zanechává diváka v němém úžasu, že něco takového je možné spáchat s takovou lehkostí. Dlouhou dobu jsem si přála mít staršího bráchu. Přála bych si to ráda dále, ale již tomu pomalu přestávám věřit, že se mi podaří si ho pořídit. Když jsem viděla Patricka Bruela jako Vincenta, moje touha po starším bráchovi se značně zintezivnila. (28.05.2013)

Skoro jsem přehodila výhybku díky zpatlanému oznamovacímu úvodu, včetně dost nezáživné žabomluvy, a to bych udělala obrovskou chybu. Když se nesourodá svita na cestě do zatracení dostala z bodu A do bodu S(servírování) a začala slovní palbou jednoho po druhém odpalovat jak na střelnici, teprve se rozjela ta pravá jízda. Pasáž "rozboru" jména na inkriminované písmeno A mě rozvibrovala na maximum, děkuju tvůrcům za takové kvantum příjemného šimrání. Vedení si pro sebe ukradl jednoznačně Patrick a tak to i zůstalo do konce. Ten chlap byl jak utržený ze řetězu, jen občas jej přeřvala rovněž dokonale hysterizující Valérie (budiž jí země lehká). Neznám lepší ukázku předsudky svázané soudobé konvenční společnosti - gordicky uzel to byl doslova a do písmene. Aneb jak funguje skupinová rodinná terapie. "Víš, co mě přesvědčilo? Ta uniforma."☺☺ (23.09.2013)