C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
Réžia:
Mike MillsScenár:
Mike MillsKamera:
Robbie RyanHrajú:
Joaquin Phoenix, Gaby Hoffmann, Woody Norman, Scoot McNairy, Jaboukie Young-White, Kenneth Kynt Bryan, Elaine Kagan, Mary Passeri, Brandon Rush (viac)Obsahy(1)
Rozhlasový reportér Johnny cestuje spolu s kolegami po Spojených štátoch. Navštevujú veľké mestá a pýtajú sa detí rôzneho veku, aký majú život a čo si myslia o budúcnosti. Z Detroitu zavolá svojej sestre Viv, s ktorou nehovoril posledný rok od smrti ich matky na demenciu. Viv sa opýta Johnnyho, či môže prísť do Los Angeles a postarať sa na pár dní o jej deväťročného syna Jesseho. Ona musí odcestovať do Oaklandu, aby sa postarala o svojho odcudzeného manžela Paula, ktorý zápasí s duševnou chorobou. Johnny súhlasí a keď musí Viv zostať v Oaklande dlhšie ako očakávala, s jej súhlasom zoberie Jesseho so sebou do New Yorku. Dvojica sa vydáva na cestu naprieč Spojenými štátmi. Medzi New Yorkom a New Orleans sa rodí nevšedné priateľstvo, ktoré oboch ovplyvní na celý život. (ASFK)
(viac)Recenzie (110)
"Samý blá-blá. Samý blá-blá-blá." Jo, tento citát z filmu můžu podepsat. Nedali pokoj ani během závěrečných titulků! Ale ta obrazová černobílost je moc krásná. Až zas někdy budu mít chuť se na něco podívat, chci vidět něco skandinávskýho - film, kde si vystačí s pár větama. ()
Vrelé filmové objatie. Nápis na plagáte k tomuto filmu je tentoraz do bodky presný. C'mon C'mon je totiž jemný, pokojný film, ktorý netlačí nijako na emócie, ani na vyhrotený príbeh a svojou atmosférou predstavuje balzám pre dušu diváka. Prirodzené dialógy, civilné, ale pritom vynikajúce výkony všetkých zúčastnených, ambientná nevtieravá hudba a krásna čiernobiela kamera tvoria feel-good movie, ktorý som ani nevedel, že už som potreboval vidieť. Film zo života o živote. Tu viac slov nie je potrebných ... CELKOVO: 7/10 ()
Sebepoznání skrz výchovu. Když vás nečekané životní proměnné přinutí k reflexi nad vlastními neúspěchy a zalepení osobních roztržek uvnitř rodiny, které si v domnělé dospělosti sami zbytečně zveličujeme, aniž by nás napadlo, že naivní dětská optika – v čemsi neomylná a čistá – je dokáže vyřešit za nás. Navrch terapeutický výkon zdecimovaného Joaquina Phoenixe, sežehnutého lety v seriózních dramatech, kde ztvárnil bohatou kolekci šílenců a mentálně vyprahlých individuí, aby zde konečně chvíli jenom pofelil s prckem v magických rámech Robbieho Ryana. Nenápadnej balzám. 90% ()
Místy možná zbytečně rozvláčné, ale jinak vtahující a plné bohatých dialogů. Phoenix je jistota, ale výkon malého Woodyho Normana je úžasný a celá chemie ústřední dvojice funguje na výbornou. Příjemná civilnost ve spojení s černobílým vizuálem a šikovnou prací se zvukem, vytváří celek, který člověka baví sledovat, i přesto, že se na plátně neobjevuje v tu danou chvíli nic strhujícího. Na závěr se dostaví i chvilka dojetí, kdy se člověk musí hodně snažit, aby zamáčknul tu slzičku. PS: Rozhovory s mládeží napříč celým filmem jsou super koncept, který mě bavil ještě i v závěrečných titulkách, protože děcka měli fakt co říct. ()
RECENZE: Filmová esej C'mon C'mon s Joaquinem Phoenixem i přes mnohá klišé baví. Téma vztah dospělý-dítě je filmaři z celého světa všeobecně vyhledávané již od dob Chaplinova Kida. Když už se však tvůrce rozhodne znovu sáhnout po "věčné" látce, musí předem nalézt alespoň jeden ozvláštňující aspekt, originální klíč, který ohranému motivu přidá na novém pohledu. Tedy spíše než co se tentokrát nabízí otázka jak. Snímek C'mon C'mon více než hraný film, byť s divácky vděčným základem, zpodobňuje opojnou audiovizuální esej o sblížení novináře Johnnyho, v přesném podání neselhávajícího Phoenixe, se svým synovcem Jessem. Na společné cestě plné otázek se společně zabývají vizí budoucnosti, jeden druhého odhalují a zároveň konfrontují vlastní názory na svět, jež je postupně spojují dohromady. Úvahový film se vůbec málokdy vidí, zvlášť dnes v záplavě diváckých senzací. Vždy navíc potěší, když se nezávislému filmu, který má co říct, podaří proklouznout do širší kino distribuce a nikoliv jen na festivalové uvedení. I co do formy má C'mon C'mon co nabídnout. Předně je černobílé a tím i přirozeně atraktivnější, což se v době digitálních omalovánek vděčně vyjímá. Zároveň je nad míru zajímavé povšimnout si jeho narativního vzorce a rovněž úplné absence dějové dynamiky. Ve výsledku však zamrzí, že jakkoliv je to film formálně nevšedně zajímavý, vnitřně uklidňující a obsahově až neskonale upřímný, není tak oslnivý jako některé jiné tituly z dílny americké nezávislé produkce, která k mému velkému zklamání v posledních let, až na drobné výjimky typu The Florida Project, bohužel upadá do zapomnění, popřípadě si nachází cestu jen k omezenému publiku. Pokud ale toužíte po filmu, který vás uklidní, rozesměje i dojme, pak je černobílé C'mon C'mon ze současné nabídky kinosálů ideální volbou. Vyhozený čas ani peníze to jistě nebudou. 70%. ()
spíš než o drama jede o příjemný feel good movie o tom jak nezvykle civilní Joaquin Phoenix chce pomoci své sestře a začne se tak dočasně starat o svého synovce.Vzhledem ke své práci ho tedy vezme do Nových Yorku a Orleans a začnou se sbližovat a vzájemně si obohacovat život.Celé je to dobře zahrané,černobílá kamera je kouzelná a dialogy přirozené a životné.Prostě obyčejný,ale o to lepší a silnější film...80% ()
Joaquin Phoenix je výborný herec, o tom rozhodne nejdeme polemizovať. Ale tento film na mňa pôsobil až príliš obyčajne a lyricky. Celé to bolo také mdlé a bohužiaľ, musím použiť aj slovo nudné... Najzaujímavejšie z celého filmu bola samotná tvorba dokumentov, keď sa detí pýtali, ako si predstavujú budúcnosť. To jediné ma bavilo. Ale ten vývoj vzťahu Johnnyho a Jesseho, to ma nijako nezaujalo a aj keď to malo zopár zaujímavých fáz, ako celok to bolo pre mňa proste ťažkopádne. ()
Rozhovory mezi dějem s mladými respondenty a specifickou hudbou v pozadí patří mezi to nejlepší, co vám tento film nabídne. Plus úchvatný JP. ()
Absolútne magické. Ďakujem. ()
Pekné kompozície New Yorku, vážna hudba aj vkusný filter... žiaľ, cítil som trošku z toho faloš. Neveril som niektorým scénam, aj napriek dobrému detskému výkonu a štandardne dobrému Joaquinovi. Štruktúra stála viac na chvíľkových pocitoch (než koncepte road-movie) a tie pocity nie stále u mňa (za)fungovali. ()
C'mon C'mon je takové příjemné černobílé pohlazení, kde hraje prim Joaquin Phoenix a pěkně mu sekunduje malý Woody Norman jako jeho synovec. Všechno pak stojí a padá na jejich interakci. Já se do podobných věcí bohužel nedokážu dostatečně vcítit a tak to jde ve finále trošku mimo mě. Bohužel nevidím na C'mon C'mon nic výrazně zajímavého a trošku se nedivím, že tento film nezabodoval na nějakých filmových cenách. Normálně se tam něco podobného roku od roku objevuje. Nicméně doslova šeď a nuda. ()
Ten pocit, když si uvědomíte, že až doposud jste v kině viděli jen samé akčňáky bez výrazné myšlenky, a že najednou sedíte v sále, před vámi hraje toto, a vy si ucvědomíte, že toto je skutečný film. Já to zažil ve třinácti letech (a většina mých vrstevníků to nejspíš nezažije). Takhle si sedím v kině, koukám na přiblblé reklamy, když v tom sál potemní a ozve se hlas Joaquina Phoenixe. A pak ta hudba! Film má v sobě neuvěřitelnou emotivní sílu, která vzniká úspěšným mixem herců, hudby, kamery a klidného a milého příběhu, který je sám o sobě velice chytrý a emotivní. Budete brečet? Ano! I když... jak tam je takový skoro až podivný střih, kde se střídají scény plny smíchu se scénami, u kterých byste brečeli. Ale jak máte z minulé scény ten úsměv na tváři, tak mi brečet nějak nešlo. Postavy filmů jsou skvěle propracované... jak napsané, tak zahrané. Ani jsem netušil, že i takhle malé dítě věku devět let dokáže hrát takhle přirozeně. Já tomu zkrátka nemám skoro co vytknout. 9/10 Je dobře, že se stále točí takovéto filmy. Má to myšlenku, příběh, herce... důkaz, že i kvalitní filmy v sobě nemusí mít ani kapičku krve. A za to jsem velice rád. VIDEORECENZE ()
Když jsem začala koukat na tohle drama, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Asi i kvůli tomu mi chvíli trvalo, než jsem se naladila na tu správnou emoční strunu, abych si mohla vyprávěný příběh alespoň trochu užít. Sympaticky civilní herecký projev Joaquina Phoenixe jsem si však užívala od samého začátku. Často mívám pocit, že jeho herecký rejstřík je prostě nevyčerpatelný. Tady mu docela dobře a velice přirozeně sekunduje mladičký Woody Norman. Určitě to není film pro každého, nicméně šanci byste mu dát měli. Třeba právě pro ty nevšední rozhovory vedené introvertním rozhlasovým novinářem Johnnym, které lze považovat za takovou malou sondu do neutěšeného stavu mysli nastupující generace. Ty totiž poměrně jasně naznačují, kde děláme neodpustitelné chyby. (70%) ()
Skvělé uvěřitelné a přirozené herecké výkony. Během filmu padne taková spousta otázek, který by si měl dát každý člověk. Paradoxně protichůdně ve vztahu k černobílému obrazu po celou dobu vnímáme, že nikdy není nic jen černé nebo bílé, ani černobílé... ()
Je tento snímek bezchybný? To rozhodně ne. Je tento snímek něco, co jsme potřebovali po dvou letech nejistot a stresu, když ani nevíme, jak dlouho ještě takto budeme muset pokračovat? Rozhodně ano. ()
Příjemný. Rádoby přirozený, ale pořád v jádru hezký film. Na otázku Jesseho "jestli Johnny zapomene..." víme, že Johnny určitě ne. Ten moment je po tom všem obyčejném ničem a přesto něčem melancholicky hřejivý. Mám ovšem obavy, že já na tenhle film zapomenu snadno a velmi rychle. Rozhovory s dětmi to táhnout nahoru natolik, až zastiňují hlavní dvojici. ()
Všetkým vám tu už musí jebať na tie hlavy pojašené. Super ODPAD! ()
Malý jednoduchý filmeček o vztahu bezdětného, pozdního čtyřicátníka s jeho odcizeným synovcem. Hlavně reputace předchází a kritici chválí, musím jenom upozornit, že film má svou vlastní atmosféru, trochu přesahu a velmi, velmi pomalý děj. Přesto nečekejte nějaký přehnaný herecký koncert, Phoenix jede tak trochu na půl plynu (což bohatě stačí k tomu být na vrcholu letošních hereckých výkonů). Pár festivalových cen si film pobere, a za rok, dva si na tento černobílý malý klenůtek málokdo vzpomene. 75 % ()
Velmi náročný film. Podle mě jej dokáží ocenit pouze diváci s konkrétní emocí, která jim sepne a donutí je film alespoň dokoukat. Pro mě bylo velmi obtížné udržet pozornost, takže jsem se několikrát vracel v sekvencích což ve finále nebylo k ničemu, protože kouzlo filmu očividně netkví z děje. ()
Pomerně nudná variace na něco jako třeba starší věci Jima Jarmusche, ovšem ne tak hravé a zábavné ani zdaleka. S otravným dětským hrdinou, který téměř poloatuisticky komunikuje s okolím a minimem postav co za něco stojí. Joaquin Phoenix je jediná světlá a zábavná věc, jinak nezaujalo výrazněji asi nic a téma vnímání zvuků okolí, které se vine celým filmem, postupem času dost nudí. Citace z filmu " zvuky a pocity tě ze všech stran oblévají" naprosto přesně vystihuje, co mě na filmu právě vadilo. Jestli nejsem schopen ocenit roztomilost nebo bezprostřednost dětského hrdiny, případně zřejmě autentické zpovědi dětí na mikrofon, nemůžu asi dostatečně posoudit. Festivalovka jak řemen, ovšem na můj vkus asi moc. ()
Súvisiace novinky
Nejlepší letošní filmy podle Baracka Obamy
Jako každý rok, i letos si bývalý americký prezident a zároveň obří filmový fanoušek Barack Obama sedl, aby sestavil své oblíbené kulturní žebříčky. Vedle knížek tak došlo pochopitelně i na filmovou… (viac)