M.i.k.e

zatímco první série se ještě zvládla maskovat jako detektivka osazená lynchovskými figurkami, dvojka to na  trojnásobně větším prostoru rozjíždí naplno. Ještě zhruba do poloviny se pokračuje v trendu, který nastavila jednička, ale pak se to zlomí a postupně se Twin Peaks přetransformuje do mysteriózně komediálního Lynchova mindfucku. Snad jen těch 22 epizod je až moc a prostříhání by druhé sérii jen prospělo. Buď jak buď, u druhé série sem se překvapivě bavil víc než u té první a nakonec (byť je těsně) si ty čtyři zaslouží...70%

trochu to sice smrdí prvoplánovým kýčem, ale potom co jsem těsně předtím viděl Kapitána Ameriku z roku 1979 by mi cokoliv přišlo jako super film. Proti Bloomovi nic nemám, nicméně na jeho místě bych si dokázal představit kohokoliv jiného a věřím že by to fungovalo lépe. Naopak ženská část v čele s Kristen Dunst a Susan Sarandon funguje velmi dobře a hlavně vystoupení Susan na vzpomínkové akci na manžela je jednou z nejzábavnějších scén z celého filmu. Bavil mě i slušně vybraný soundtrack a jakkoliv se na mě žádné velké hřejivé poselství nepřeneslo, nijak extra sem u Elizabethtownu netrpěl...60%

Kapitán McGyverica vrací úder a i když je to pořád bizár, je to o něco menší utrpení. V civilu je tenhle Steve citlivý chlapík malující krajinky, ale když nasadí svojí obří helmu na motorku s Asterixovskými křídly a hópne na svoje kapitánské rogalo je to síla. Dvojka je, jak už je dobrým zvykem, akčnější a možná to nebyl úplně dobrý nápad, nicméně na druhou stranu je šílený vědec Christophera Lee, který ohrožuje Ameriku virem stárnutí (huh?!) a ten sem v žádném filmu neviděl. Nemůžu říct, že bych se nějak extra bavil, ale rozhodně má tenhle kousek blízko k tomu být tak blbý až je zábavný...30%

perlička pro všechny milovníky bizáru, která má s Capem tak jak ho známe z komiksů a marvelovek společnou jen hlavní postavu (a to navíc jen jménem a kostýmem) a jinak vypadá jako jedna ze slabších epizod MacGyvera nebo Knight Ridera. Dneska je to celé takové hodně úsměvné a tupé, ale počítám, že obstát to výrazněji nemohlo ani v roce vzniku...20%

vtahující a strhující soudně rodinné drama, které sice může odrazovat extrémní stopáží, ale osobně sem se nenudil ani minutu. Sandra Hüller si celý film s přehledem ukradla pro sebe a její Sandra je správně nejednoznačná postava, kterou divák může stejně tak milovat jako nenávidět. Vůbec se mi hodně líbilo jak Justine Triet nevodí diváka za ručičku a až na drobnou výjimku kdy je trochu napřed oproti osazenstvu ho staví do role účastníka procesu a je jen na něm jak celou situaci bude vnímat. Je chladná a na oko nepřístupná Sandra opravdu vrah? Nebo je to "jen" životem zklamaná a zkoušená žena, která se vymyká stereotypu ženy v domácnosti? Čekal sem hodně a nakonec dostal ještě víc...90%

Bogart s Audrey se mi k sobě sice úplně nehodí (rozdíl třiceti let je tady prostě vidět), ale oba dva mají tak velké charisma že by utáhli s přehledem i mnohem horší filmy. Sabrina je příběhově prostá klasická romantika, která sice nemá moc čím překvapit, ale i tak ty necelé dvě hodinky celkem slušně utečou (což ovšem neznamená, že by lehčí krácení nepomohlo)...70%

na režijní debut to není úplně nejhorší. Sly už v té době věděl (nebo minimálně tušil) co chce a je vidět, že prostředí chudé části New Yorku mu není vzdálené. Jenže co naplat když dohromady to prakticky nefunguje a to ani jako regulérní drama ani jako to sportovní. Sly si střihnul pro něj celkem netypickou a dost ukecanou roli, ale upřímně mi v ní moc neseděl stejně jako zbytek...50%

ač nejsem úplně fanda muzikálů, tak mám paradoxně slabost pro tyhle rozjuchané muzikály z padesátých let. Tím spíš když v nich hraje Fred Astaire a tady navíc ještě božská Audrey. Bohužel ne každý den je ale posvícení a tahle dietní variace na My Fair Lady mě zdaleka neoslovila a nebavila tak jak sem čekal. Písničky jsou fajn, ale nenajde se tu žádná kterou bych musel nutně slyšet znova. Astaire i Hepburn tančí skvěle, ale opět to není nic co bych už v podobných filmech neviděl. No a příběh, který je viditelně inspirovaný již zmíněnou My Fair Lady také příliš originality nepobral. Tak snad příště s jiným muzikálem...65%

Sinfelda sem si matně pamatoval z dob kdy běžel chvilku na Nově a když se naskytla příležitost si ho dát na Netflixu vcelku neváhal sem a i když to chvilku zabralo, konečně sem se prokousal všemi devíti sériemi a jsem za to upřímně rád. Už kdysi mě Seinfeld bavil, ale v pokročilejším věku sem si ho přeci jen užíval trochu víc. Ano, je to seriál o ničem plný sebestředných, sobeckých, zlých a pokryteckých postav, které se vyžívají v neštěstí jiných, ale i takový umí být život a lidi kolem nás (včetně nás samých) a Seinfeld s Larry Davidem už před víc jak třiceti lety věděli jak to uchopit a to i za cenu že mnohdy nešli divákům úplně naproti. Finále s vystavením účtu a vysvědčením ze sobectví a malichernosti už je jen taková třešnička. Dneska už by podobný sitcom vznikal horko těžko, i když je fakt, že co do nesympatičnosti postav mu zdatně konkuruje It´s Always Sunny In Philadelphia...80%

Videodrome je paranoidní haluz, která svého režiséra opravdu nezapře, nicméně jak je Cronenbergovým dobrým zvykem nabízí krom slušné porce nechutností i nastavení zrcadla společnosti, které je i po čtyřiceti letech slušně aktuální. Sice už nejsme závislí na videu, ale zase máme všechny ty streamovací platformy, kabelové televize, sociální sítě a libovolné porno na pár kliknutí. Nemluvě o uspokojování potřeb čím dál rozmanitějším a anonymnějším způsobem...70%