Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Animovaný
  • Komédia
  • Dráma
  • Krátkometrážny

Recenzie (465)

plagát

Kolaps (2024) 

Jsem jediný, kdo má pocit, že z toho šlo vytřískat výrazně víc? (kámo, reálně se podívejte i ten plakát!) Já osobně jhsem na tento film byl poměrně natěšený - celý ten koncept ,,co kdyby v Americe probíhala občanská válka'' mi přišel strašlivě zajímavý a v rukou šikovného a odvážného tvůrce (jak jsem při přívlastku ''A24'' též očekával) by dokázal Americe a vlastně celému světu vlepit silnou realistickou facku, která by donutila svět se zamyslet nad toutou zemí, nad vším, co se o ní říká, co je pravda, jak se samy na sebe koukají a tak. Bohužel to ale do filmu musíte vlít krapíček té nenávisti a nezachovávat si mediální nestranost (jako reportéři ve filmu *geniální narážka*). Tenhle film svou absolutní nestraností absolutně ignoruje kulturní rozdíly v Americe (a jak jsme s kámoši po skončení filmu probírali ,,Rozdíly a přeci jen tu soudružnost, co z nich stále dělá američany'') a celý ten prvek, co dělal filmu největší reklamu, je absolutně zahozen a nakonec celý příběh, kolem kterého se film točí, by mohl být zasazen do absolutně jakékoliv války. I ze samotných amerických měst zdevastnovaných válkou vidíme vlastně úplný hovno, protože tam máme všudyvšude dvě scény, které se odehrávají alespoň na nějakém známějším místě a ne někde v lese, u jezera, na benzínce, v hotelu či i v blbý Santově vesničce... sorry, ale tohle fakt může být úplně kdekoliv a vůbec se nemusel vymýšlet takhle zajímavý koncept, na kterém vlastně stál i celý marketing. I to, že je film absolutně politicky nestranný, tak se vlastně nedozvíme o válce vůbec nic (ok, víme že Texas válčí, ale to je samo o sobě docela jasné, protože by se to stalo kdykoliv, ale proč se spojil s Floridou? proč jdou tyto dva státy proti Washingtonu? proč nejdou naopak proti sobě? je prezident demokrat nebo republikán? jaký je tam tedy sakra problém? v Americe je hromada států a fakt je tam mezi nimi i rozdíl, proč to ten film tak okázale ignoruje?). Máme v celém filmu jedinou scénu, která je napětím skutečně napěchovaná a tu bych zcela jistě nechal kdekoliv pročkoliv, protože je to rozhodně to nejkvalitnější, co film nabídl (je to ta s Jessem Plemonsem, kde se alespoň trochu ukáže charakter různých (amerických) vojáků a jejich smýšlení (což jsem ale chtěl v celém filmu!!!), škoda, že se to pak zase vše pokazí). Celý hlavní příběh se tedy točí kolem reportérů, až na to že ani ten nefunguje. Postavy neprojdou žádným vývojem (leda na závěr máme těch pár vteřin s tou holkou, až se podíváte, budete vědět), neutvoříte si k nim žádný vztah, ani herecky nejsou nijak výrazní (leda Jesse Plemons, který je fajn překvápko, Stephen McKinley Henderson je zase od přírody sympaťák, což udělá půlku práce, ale nejvíc se snad snaží popravdě Wagner Moura). Dokonce i kamera je na mě tak nějak nic moc, protože působí takovým strašně umělým dojmem - kdyby to byly fotky (což je tam občas moc hezky prostřihnuto), tak nic neřeknu, ale v pohybu to moc nefunguje, což mi bohužel osobně vadilo. A je pravda, že někde sehnat Emmanuela Lubezkiho, hned by o tu autentičnost v tomhle post-apo světě bylo postaráno (snad jediná scéna, kde bych to nechal, jak to je, je již zmiňovaná s Plemonsem, kde snad vše funguje). Nejlepší na celém filmu je ale zvuk. práce s ním je rozhodně moc pěkná a ty hlasité šoky jsou moc příjemným kopem do reality. Líbí se mi, že v tomto celém filmu je cítit určitá podobnost s filmem Zóna zájmu, když jde v některých záběrech o ten zvuk a tu ignoraci, že kdesi je něco špatně, postavy to ale ignorují. A na tuto notu bychr ecenzi ukončil, bohužel jsem si ale ještě vzpomněl, že celý film bohužel taky dojíždí na tu občas až komornost. Ať už jde o válečné scény, které občas působí jak nějaké video z youtube, jelikož postavy se vůbec nehýbou a vše se to oidehrává na nějakém úplně zaměnitelném místě - naštěstí je pak závěr, který je vlastně (i přes jeho absolutní nepřehlednost co se politické situace týká) tím, co od filmu chceme, a to realisticky podaný akční drsný film ve válkou rozbořené Americe. No a pak to skončí a já si cítil nějak prázdný a nijak neovlivněný. Na to, že tenhle film mohl svým konceptem ovlivňovat a lidi varovat, se jedná o strašně prázdný projekt a promarněný potenciál, který v podstatě věci jen řekne, že novináři si nemají tvořit emoce, jinak se pozvrací. Hotovo, šmitec. Jsem fakt rád, že to dopadlo takhle *sarkasmus*. Prosím, natočte někdo remake, ale jinak. Na druhou stranu to ale zas tak strašné není a několikero dobrých věcí, co na dojmu dopomůžou, se najde. Ale nevím, proč bych to měl chtít vidět znova, protože mi to vlastně nic nedalo a ani si u toho neodpočinete. Což aspoň něco by film splňovat dle mě měl. 6/10 P.S. navíc reálně co to je, když máš drama film a dáš do největší drsné akce takovouhle příjemně hipízáckou muziku - jako třeba při cestě autem nebo v komedii úplně klidně chápu, ale tady (konkrétně v jedné scéně, se podívejte a pochopíte)

plagát

Kdo chce zabít Jessii? (1966) 

A teď mi někdo povězte, co o týhle (mimochodem naprosto geniální) šílenosti napsat?

plagát

Gentlemani (2024) (seriál) 

Konečně dal Netflix někomu (15+) volnost a konečně ten někdo byl Guy Ritchie. A tak nám tento mistr dodal Gentlemany... film žeru jako nic, stejně jako snad všechny jeho filmy, ale tenhle seriál - byť pylně makal jen na dvou epizodách - je čirá esence toho, co mám na tomhle pošukovi rád. Ztřeštěnost a pomatenost s promícháním gangsterky s těma nejhustšíma mafiánskejma kecama, který se dají citovat jak Tarantino, zároveň skvělá ''alegorie'' alá míň dramatický Sedlák na dnešní dobu, zároveň s nenucenými přestupy do vážnějších scén a příjemnýma a především sigma postavama, kde hlavní roli mazaně obsadili třeba tou nejvíc charakternímu herci s třeba nejvíc anglickým (a nějak divně přitažlivym) hlasem. Celkově celý je to propletený fakt dobře sebraným ansáblem neokoukaných (případně stále chtěných) tváří, kde každý vydá to nejvíc ze svého charakteru a předvede se tam ve fakt úžasně napsaných postavách (konkrétně monolozích/dialozích (všemu přesto vládne Ray Winstone)). A příběh je prostě tak akorát, aby nebyl hloupej a zároveň se dalo odpočinout. prostě je to moc pěkně namíchaná *cosi*, co jsem si zamiloval (a nebýt uřvaný borky s mačetou, je to dokonalý). 9/10

plagát

Opičí človek (2024) 

Akční náhul (i když se první třičtvrtě hodiny akce dostane minimum a pak zase asi na dvacet pět minut minimálně), řežba ve slova smyslu, že nejenom nožem a zkrátka překvapení ve všech směrech. Dev Patel byl skutečně poslední, koho by si kdo kdy tipnul v takovémto filmu (a ještě na postu režiséra, ke všemu jeho první film). Ono tady vlastně není moc co hodnotit. Akce je tu dost, srší to kreativitou, vizí, krví a zkrátka je to přesně ta věc, co tu dlouho nebyla a snad každý ji chtěl. A pro zařazení, dělíme-li akčňáky mezi Jackieho Chana a Bruce Lee, coby komedie a dramata, toto je rozhodně Bruce Lee. Jediné snad, co mohu vytknout, je občasný přechod v kvalitě obrazu (kamery) a občasně až moc natahovaných sekvencích bez akce. Jinak jsem si to moc užil. Byla to sranda a bude-li rejža pokračovat, budu se těšit. 8/10 více ZDE: P.S. zcela upřímně to je nejlepší fillm Jordana Peela

plagát

Dracula (1931) 

Zábavná (ve smyslu zajímavý) taškařice (ve smyslu film) s legendárním sigma-facem už ze třicátých let (ve smyslu toho, co ten podivný výraz ''jako z jiné dimenze'' má vůbec znamenat). Měl bych si nasledovat více hororů ze třicátých let (klidně starší či o něco mladší), protože jsou prostě vizuálně poutavé a příběhově nápadité... jenom jak a kde to zhlédnout, to jest otázka (hlavně že furt všude jsou remaky, že jo, streamovací platformy co mám?!). Bela Lugosi v hlavní roli hraběte Drákuly je velice zajímavá anomálie (ten Ed Wood taky nakecá, ale chytře a naláká... a mě to nezklame) a jeho výkon je rozhodně zapamatovatelný - stejně jako postava Renfielda. Ve zkratce, jsem spokojen (a s Drákulovým vnímáním kříže docela soucítím = špatný ftip).

plagát

Nestratíme sa (2023) 

Coby metafora velice příjemný kousek, který ale za mě získal větší hodnotu až po skutečnosti, že po projekci přišla zástupkyně z charitativní společnosti (aspoň mám takový dojem) a v rámci školní projekce se s ní diskutovalo - ale o politice, takže jsem se raději na nic neptal a zeptal jsem se pak ''mimo záznam'' přímo na film (otázka byla, jestli tu výpravu do Himalájí poskytli ještě někomu, nebo jestli to bylo jen na efekt pro film (podívejte se na film, pochopíte), protože mi přijde docela náhoda, že vybrali zrovna tuto pětici). Film pojednávající o nezlomnosti lidského ducha a naději, především pak dětské. Ale je škoda, že největší vztah si uděláte až u závěrečných titulků. Taky mi přišlo podivné, jak ten dokument přechází ze skutečného záznamu do (očividných) hraných scén, které jsou ale zahrány, jak asi můžete očekávat (konkrétně nic moc). Ale jo, vím že mi absolutně nepřipadá právo posuzovat věci jako jsou toto - situaci a následný film. Ale zkrátka mi to nějak neprodali, i když několikero fajnových věcí, nad kterými bych se pozastavil a pochválil, tam vlastně bylo.

plagát

Ako svet prichádza o básnikov (1982) 

Hele, nějak mě to nechytlo... (a i když mám intelektuální humor rád, musí jim být rozumět) - co jsem ale viděl zatím z dvojky, vypadá to nadějněji a dám ještě někdy šanci.

plagát

Jeden život (2023) 

Tak nějak jednoduše příjemný film, kde vlastně všechno funguje tak, aby to byl prostě fajn a tak nějak průměrně čtyřhvězdičkové úsmněvné a zároveň vážné drama. Má to fajn stopáž a chce to říct něco důležitého a to se daří (a kdyby vedle mě na projekci neseděli samý idioti ze všech stran, co ustavičně čuměli do mobilů a povídali si spolu, bylo by to perfektní (mimochodem, je mi 16 a mám lepší vychování než tyhle padesátníci, to jsme ale zkažená generace)). Herci skvělý, především pak Anthony Hopkins, tkerý svým klasicky skvělým výkonem, který tak, jak to poslední dobou dělá, proplétá veselejšími okamžiky (vtipného poťouchlého dědy) a pak najednou zvážní a zcela přirozeně vytlačí slzy. Což je taky důvod, proč tomu filmu přeci jen známku o něco zvyšuji. Protože když už mě ten film (i přes nepříznivé podmínky v sále) dokáže takhle tolikrát rozbrečet, je v tom něco víc. 8,5/10 více ZDE: p.s. čeština proplétající angličtinu potěší, aspoň se chvilku nemusí číst titulky (chudáčci američani, aby si nenamohli oči :D)

plagát

Manželia Stodolovci (2023) 

Film dobře natočený, nejvíce je to vidět na kameře a hrátkách se zvukem. Ústřední herecké duo je ovšem to nejlepší z celého filmu, především pak Jan Hájek, kterého je skoro až líto. A v tom se to stane. Co má tenhle film znamenat? Já na to totiž nepřišel. Skoro jako kdyby se vrahů zastával - a narozdíl od loňských  Bratrů, zde není ani pomyšlení, že by to bylo nějak odůvodnitelné. Teda krom toho, že do toho filmu spadnete jak po hlavě a nedovíte se za celou dobu o vraždách nic, i když to je v podstatě hnací motor příběhu, na něhož se alespoň trochu zajímavě nabalují postavy se soukromím. Ale vlastně i kdyby se o to odůvodnění pokusili, tak to je špatně. Protože tohle je jednoznačné. A vzhledem k tomu, že tu alespoň co vím, nebylo moc správně ani historicky, tak to ani neposlouží jako pomyslný pomník obětem. A taky tu je osobní vztah k danému tématu... který je v naší rodině přeci jen trochu osobnější (a už v samotném traileru věta ''největší lovestory české kriminalistiky'' mi přijde urážlivá). Možná je to mnou, možná že vím pro sledování tohohle filmu moc, možná mám až moc osobních věcí, ale tohle na mě prostě nemůže zapůsobit. Tvůrce obdivuji za technické kvality filmu, ale k látce měli přistoupit prostě asi jinak, pokud vůbec. Raději bych to využil na nezávislou kriminálku stejné kvality, ale beze jmen. 6/10 více ZDE:

plagát

Oscar 2024 (2024) (relácia) 

Všichni to říkají a je to pravda. za tu dobu, co jsem si dal sledování Oscarů jako tradici, byl toto zatím nejvydařenější ročník, ať už jde o vítěze či moderátory. Respektive, vtipy byly skutečně vtipné - možná až na tleskajícího psa, což, jak ''někdo'' chytře poznamenal, je takový ''americký ftip''. Jimmy Kimmel, Arnold s Dannym, John Cena, Donald Trump, Ryan Gosling nejen s I'm Just Ken... a to je jen pár z povedených gagů. Řeči o rovnoprávnosti ve filmech šli prakticky úplně stranou (ještě že tak, když to v podstatě nikoho nezajímalo a jen se na to dělali debilní vtipy, které se ale hned museli vzít zpět)(zmínila se vlastně jen Lily Gladstone coby indiánka, setsakra dobrá herečka). Oppenheimerovi to neuvěřitelně přeju (stejně jako většině ostatním výhercům), především ale pak Christopheru Nolanovi, u kterého stačil jediný pohled, aby mě dojala jeho upřímná radost. Inspirativní muž. A zkrátka konečně skvělý galavečer v Dolby® Theatre v americkém Los Angeles.