Roma

Absolutna vyhra formy nad obsahom. Cleo je ako list na strome- je objektom diania ktore sa toci okolo nej, bez akejkolvek moznosti zasiahnut. (25.04.2019)

Formálne majstrovské dielo. Novodobý učebnicový príklad filmárskych postupov ( kompozícia záberov, kamera, zvuk, strih ), z čoho pramení aj prítomnosť viac, ako len niekoľkých vizuálne najpôsobivejších filmových záberov v histórii filmu. Zaslúžený Oscar za réžiu. Trochu horšie, je to s príbehom. Nejde o nič supervýnimočné, aj keď niektoré scény dostanú do kolien ( pre mňa osobne sekvencia pôrodu ), napriek tomu to proste aj tak len tak prebehne. Ako hovorím, toto je FILM ktorý ponúka pôžitok hlavne prvej signálnej sústave. (27.04.2019)

Žiaľ dejovo to nie je ani zďaleka tak prepracované ako som dúfal. Čakal som zaujímavejší dej aj viac dramatickejších momentov. Jediná skutočne pôsobivá scéna (pôrod) na 135 minútový film skrátka nestačí. Ale v podstate kus poctivej filmárčiny. Taký život obyčajnej rodinky koncom šesťdesiatych rokov, príjemné ale nič extra čo by ma výraznejšie zaujalo. Plus Cuarónovú posadnutosť dlhými zábermi bez strihu skrátka nechápem, ten film by mohol byť o dobrých 20 minút kratší a to bez toho aby v ňom chýbalo všetko podstatné. (01.01.2019)

No tak já teda nejsem žádnej filmovej expert, ale to, co působilo jako kouzlo v 60. let, je už dneska malinko přežité, ne? Ano, je to velký ALFONSO CUARÓN, ale i tak je to podle mě velice rozvleklý film o zhruba roce života jedné chudé služky, která je ve službě bohatých gringos v Mexiku 70. let. Jo, při veliké demonstraci, kdy se protrhne hráz (muhehe) a voda vyteče do ulic, je to silný film, líbil se mi i pobyt rodiny u moře, ale jinak... Jinak jsem u Romy poměrně dost trpěla. Nemyslím si, že je to špatný film nebo špatně udělaný, to ne. Jen mi zkrátka přijde přežitý a nerozumím té nominaci na Oscara/Oscary. Emocionálně se mě Roma zkrátka nedokázala dotknout, a to vidím při takové stopáži jako problém. Scény s neustálým mytím bobků mě zaujaly a asi doteď přemýšlím, proč ten pes kadil na dlažbě a ne na tý jejich zahrádce. (21.02.2019)

Zajímalo by mě, jak Alfonso přemýšlel "Hm, chtěl bych natočit film, ale nemám žádný nápad, tak ho natočím o svém dětství z pohledu chůvy. Ale to je vlastně o ničem, tak to udělám černobíle a bez hudby aby to vypadalo, že vím co dělám... Hodím tam nějakou neznámou herečku, ale pane bože, ne aby mluvila. To by se ukázalo, že neumí hrát. No a hovna. Na příjezdové cestě musí být hovna." Jakože cože? Já chápu, že nějaký filmový fanatik si to zpracování užije, ale vždyť je to hrozná nuda. Začalo to být zajímavé až v poslední půlhodině. A to je fakt pozdě. Má to být pocta matkám a ženám, ale já tam vidím jednu chuděru, co se nechá zbouchnout a neví co si počít a druhou, sice silnou, ale ničím výjimečnou matku, která lže dětem. Některé záběry byly moc pěkné, ale to nestačí. Nejzajímavější na tom byl ten klučina, který jim vyprávěl o svém minulém životě, a každý ho ignoroval. 2* a už to vidět znovu nechci. (01.02.2019)

Ach, to zas byl kus skvělé filmařiny. Jistou technickou dokonalost nelze upřít. Kamerová kompozice jednotlivých scén taky obohacující. Jinak ale odtažitý a bez šancí emocionálního dosahu, čemuž nepomohou ani herci neherci. Bohužel nejvíc si budu pamatovat chodbu posetou exkrementy, což mě nutí k zamyšlení, jak toho tolik ten pes dokázal vyprodukovat, nebo jen ty lidi byli tak líní a nechávali si je tam smrdět týden. Průměr 60% (30.12.2018)

Je to krasne natocene a plne peknych cernobilych kompozic? Ano. Je to realna story ze zivota a velmi osobni kousek pro samotneho Cuarona? Ano. Bavilo me to? Moc ne. 6/10 (21.01.2019)

Hodně slabé 4*. Marná sláva, Cuarón taky stárne a tak si po famózní Gravitaci (kde byla jeho režijní invence setsakra znát) zvolil hodně osobní látku, jejímž prostřednictvím si dost možná chtěl doléčit svá dětská traumata nebo se prostě jen nostalgicky ohlédnout za dětstvím. Osobně nemám nic proti tomu, když tvůrce používá filmové médium jako prostředek k vlastní meditaci či terapii. Richard Linklater, Oliver Stone a Steven Spielberg jsou důkazem, že jde natočit hluboce osobní film, který je zároveň divácky atraktivní a silně emocionální. Já samozřejmě chápu, že ta emocionální plochost Romy je od počátku cílená. A rozumím tomu, že se Alfonso Cuarón snažil stylizovat spíše do role zaujatého pozorovatele než invenčního režiséra. S jeho tvůrčím záměrem se ale bohužel nedokážu úplně ztotožnit. Asi i proto mě celkem minul ten všeobecný hype. Kvalitní filmařina to ale bezesporu je a kompozice některých záběrů je hodně působivá. Jen mě to prostě nechytlo tak, jak jsem si představoval. (10.02.2019)

Obyčejný film o obyčejných věcech. I takových je třeba. (20.02.2019)

Je to tak - na výtvarné umění nemám buňky, a podle všeho se to vztahuje i na pohyblivé obrázky filmové. V tomto ohledu jsem buran. Vím, jaké je buranem nebýt, protože pro hudbu mám naopak buňky dobré. Takže ty kraviny, co poslouchá 98% lidí, mě naprosto neuspokojují a nezajímají. --- Z dramatického (literárního) pohledu jde o minimalistický příběh, triviální. Zaujalo mě to jako svého druhu sonda do sociální reality Mexika před 50 lety. Ale podruhé to vidět nepotřebuji. --- Berte moje hodnocení jako zcela individuální. Jsou prostě lidi, kterým tento způsob umění nic neříká. Jiní mohou být (a zřejmě jsou) nadšení. (29.06.2019)

Tá réžia+kamera (jedno je druhého neodmysliteľnou súčasťou) je ako z inej galaxie, ak niečo Cuarónovi vždy išlo, tak to bolo objavovanie nových filmárskych (najmä po technickej stránke) limitov, tak trošku až chvástanie "pozerajte čo dokážem", ktoré každý filmový fajnšmeker musí doceniť. (17.12.2018)

Takú optiku akú má ROMA nevidieť každý deň. Krásne zachytený život v meste ktorý dýcha, a jeho bežnosť je zachytená tak reálne až som mal pocit, že sa nachádzam niekde na ulici a nie na gauči pred projektorom. Príbeh síce nie je s tých najdramatickejších no príjemne odsýpa, nenudí a vizuálne nasýti. Avšak nič Vás nepripraví na dramatický (skoro) záver vďaka ktorému odo mňa Roma "vyfasovala" 5 hviezdu. (09.01.2019)

Roma zpočátku diváka jen tak lehce ošplouchává jako hlavní hrdinka v úvodní scéně omývá dlažbu na dvoře domu rodiny, pro kterou pracuje. Postupně však přituhuje a jak film plyne, emoce a dramatické okamžiky přichází ve stále silnějších vlnách. Osamění. Strach. Bezmoc. Tíživost nevyhnutelného. Smutek. A vlny postupně nabírají na intenzitě. Až jsou silné jako vlny v takřka závěrečné scéně, kdy přichází příboj emocí, kterému jsem podlehl a Romu si na první zhlédnutí zamiloval. 100 % (26.01.2019)

Od Cuaróna zklamání. Ať už jde o sebe osobnější projekt, Roma je film příliš dlouhý na to, kolik toho vlastně odvypráví. Za těch 135 minut se toho příliš nestane a jakkoliv jsou některý pasáže (popřípadě konkrétní scény) působivý, tak to pořád nemění nic na tom, že je zatraceně těžký vydržet v soustředění, nedívat se na hodinky nebo dokonce nezívat. Mít to stopáž Gravitace, tak možná hodnotím jinak, takhle to ale nezachrání ani nesporná řemeslná kvalita, kdy Cuarón s grácií sobě vlastní komponuje krásný obrázky pomocí dlouhých vypiplaných záběrů, na kterých ani není poznat, že se na jejich tvorbě tentokrát nepodílel Lubezki. (24.12.2018)

Asi každý režisér se pokusí udělat film pro sebe, ze sebe, o sobě, film sebstřený. Ne každému se to však podaří, aby i divák dokázal vnímat tuto sebestřednost jako svojí. Přestože Cuarón vyzdvihuje svoji Cleo, pro díváka mají nejspíš všechny osoby svůj nezaměnitelný význam, svébytný podle toho, jak jsou zasazeny do prostředí Colonia Roma. V takových filmech mám rád silné a propracované šoty (zde jako nahodilý příklad, skoro následné "bojové umění", "buzení dětí", "odjezd vozu"). Pozn.1: Ostatně s bojovým uměním (ani tyčkou bambusu / bych nechtěl dostat přes pusu) se setkáme ještě dvakrát; při tréninku a v praxi - "El halconazo" (“Los Halcones” - oddíl bojového umění, jehož součástí je i Fermín, Halcón = Sokol (tedy Sokolové měli asi všude obdobné cíle), kterým se Cuarón okrajově zabývá - nebo též Masakr na Svátek Božího těla, 10. června 1971), není u nás sice tak populární jako pozdější "Masakr na náměstí Nebeského klidu", ale podobá se mu v tom, že střílet do lidí je přece jen pohodlnější, než do nich tlouct, člověk si to nejspíš nebere až tak osobně. Pozn. 2: Po shlédnutí Felliniho "Amarcordu" jsem byl nějakou dobu v Rimini. Všechna ta místa, která jsem znal z filmu, měla pro mě zvláštní kouzlo (hele, tudy jezdil "Prďoch"). Myslím, že Colonia Roma by na mě působila obdobně. - Rozhodně to ale není pravidlo: V Herzogově zpracování "Vojcka" na mě "malé německé město" (rci Telč) nepůsobilo příliš dobře; možná proto, že jsem ho znal (a znám) nezávisle na filmu (a mnohem lépe než režisér). (17.01.2019)

Jako příběh hezky odvyprávěnej, černobílá dobrá, ale co mi měl příběh služebný sdělit, mi nějak uteklo... až na suché cv režiséra... zklamání, ani art to nebyl. (20.01.2019)

Cuarón natočil hodně osobní film vzdávající hold silným ženám, které na všechno zůstaly samy (tedy bez partnerů), ale dokážou si poradit. A to je celé. Roma je v podstatě nedějový film lákající cinefily na precizní technické zpracování, mně ale bohužel nepředal žádné poselství ani emoce (snad jenom u scény porodu). Ale Akademie si z toho sedne na zadek, to je tutovka. (07.02.2019)

Asi po půl hodině jsem si říkala - co na tom všichni vidí? Ale potom mě začalo zajímat i to, jak ten pes pořád sere v průjezdu. Nevím, jak to ti španělsky mluvící režiséři dělají, že tak rozumí ženám. Člověk by spíš čekal machistický přístup. Ale jak Guilermo del Toro, tak Alfonso Cuarón a hlavně Španěl Almodóvar jsou režiséři, kteří umí ženské postavy napsat i zrežírovat na jedničku. Roma znovu potvrzuje, že černobílý formát má velké kouzlo a scény - třeba požár lesa nebo ty u u moře jsou vážně nádherné. (19.02.2019)

Roma. Prostě dobrý film. Yalitza Aparicio si jde pro Oscara, stejně jako režisér Cuarón. Jestliže Netflix někdy vyprodukoval opravdu velký film, pak je to Roma, kterou jen těžko v dohledné době něco překoná. Děkuji za uvedení v kinech, byť je neskutečná škoda, že se Roma na velkém plátně (kam jasně patří) promítá jen omezeně. Doufám, že Netflix bude v budoucnu v kino distribuci pokračovat; rozhodně na to má. Roma je upřímným příběhem z dětství, kde se hlavním východiskem stávají vzpomínky na Mexico City 70. let a vyrůstání v nepříliš funkční rodině. Cuarón své "autobiografické" vyprávění nazírá zejména pohledem jedné konkrétní postavy, služky Cleo, jež ho i jeho sourozence částečně vychovala. Skrze dívčin osud sleduje situaci rodinou, tak i tu politickou. Režisér přesto ani jedinkrát nesklouzne ke zbytečnému vysvětlování, natož k laciné efektnosti. Cuarón raději vypráví; kouzelně, přirozeně, výjimečně. Snímku vévodí úžasná černobílá kamera a také skvělý zvuk. Zajímavé je, že během celé 135 minut dlouhé stopáže film pracuje s téměř totální absencí hudby. Roma nemá přesně daný příběh, žádnou strukturu v ní nehledejte, je spíše nahlédnutím do života obyčejných lidí a jejich každodenních strastí i radostí. Přesto vás od začátku do konce naprosto pohltí. Alfonso Cuarón si tento film natočil především pro sebe (a své milované blízké). O to větší radost mám z jeho univerzálního dopadu a ohromné filmařské úrovně. Cuarón opět dokázal, že je jedním z nejlepších režisérů dneška. Vrcholná scéna na pláži je nesmírně působivým momentem, který Vás dožene k slzám. Mexická kinematografie vzkvétá, Roma, v čele s Cuarónem, je její současnou královnou. U mě 85%. Tři Oscary za nejlepší kameru, režii a zahraniční film. (21.03.2019)

A pure arthouse. Novodobá klasika. Cuarónův částečně autobiografický mexický epos, na který se sice nekouká s úplným zanícením, ale každý, kdo trochu rozumí filmu, musí tenhle humanistický zážitek docenit. (15.12.2018)