Psycho
Psycho
Réžia:
Alfred HitchcockScenár:
Joseph StefanoKamera:
John L. RussellHudba:
Bernard HerrmannHrajú:
Anthony Perkins, Vera Miles, John Gavin, Janet Leigh, Martin Balsam, John McIntire, Simon Oakland, Frank Albertson, Patricia Hitchcock, Vaughn Taylor (viac)VOD (3)
Obsahy(3)
Marion Craneová, sekretárka z Phoenixu, chce zmeniť svoj život. Jej najväčšou túžbou je zanechať stereotypnú prácu a začať nanovo s milencom Samom Loomisom. To však nie je jednoduché, pretože Sam má finančné záväzky voči bývalej manželke. Marion preto spreneverí značnú finančnú čiastku z realitnej kancelárie, v ktorej pracuje, a vydá sa za Samom do Kalifornie. Na úteku po dlhej jazde nájde útočisko pred búrkou v opustenom moteli, ktorý vlastnia matka a syn Batesovci. Po Marion pátra nielen polícia, ale aj jej sestra a súkromný detektív Milton Arbogast. Spolu odhaľujú hrozivé okolnosti Marioninho zmiznutia aj smrteľné tajomstvá, ktoré skrýva starý ponurý dom a opustený motel vedený duševne narušeným Normanom Batesom. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (1 161)
Tak a teď mi někdo povězte, kde byly v tomhle filmu nějaké prvky hororu? Já viděl pouze drama s prvky krimi. Na to, že byl film natočen v roce 1960 mi přišel velmi moderní, ale to je tak asi vše. Čekal jsem, kdy se koněčně stane něco, díky čemu se mi projede mráz po zádech a bohužel jsem se nedočkal. Alfred Hitchcock má sice moje uznání za jeho celoživotní dílo. Ale nepatřím k těm uživatelům, kteří hodnotí podle jména režiséra a podle úspěšnosti filmu v letech dávno minulých. Film mě nenudil, koukalo se na to pěkně, už jen kdyby to bylo díky perfektní hudbě a nečekanému závěru, přesto film ve mne nevyvolal absolutně žádné emoce. Maximum co z toho dostanu jsou * *. Prostě nemohu dát víc jen proto, že film byl kdysi průlomový. Nepřijde mi to jako fér vůči ostatním novým filmům, které jsou téměř po všech stránkách více dotaženy. ()
Hahaha! Komedie jak vyšitá. Psycho - 1998 je úplně stejné jako toto originální Psycho, až na to, že tohle je černobílé a trochu méně vtipné. Takže bych řekla, že to novější bylo ještě lepší. Opravdu by mě zajímalo, kdyby se všichni podívali na tyto dvě verze, jestli by nezměnili své hodnocení, nebo hodnotili obě verze identicky. Hlavní aktérka jako vždy zajímavá a blonďatá. Klasická psycho hudba + prostředí motelu. Tento film se nikdy nedostane na žebříček "starých" snímků, které cením, bohužel. ()
Byl jsem velice příjemně překvapen. Bál jsem se trochu toho, že Psycho vyčpělo a že při dnešních měřítkách a vůbec posunu filmové techniky už nebude děsivé. Za čistokrevný horor bych ho neoznačil, ale za podařený thriller s hustou atmosférou a několika hororovými okamžiky zcela jistě. Chválím především hudbu a výkony Anthonyho Perkinse, Janet Leigh a Martina Balsama. Při finálním odhalení se ukáže, že to bylo doopravdy Psycho... 100% ()
Jak už jsem avizoval u mnohých hororových filmů, horory starší, než jsem já sám zkrátka nedokážu docenit tak, jako starší generace (z pohledu mého). Starší generace zase tolik neocení horory 21. století, které se z většiny líbí nám, "mladší generaci." Takže tohle je takový zakletý kolovrátek. Na základě tohoto atributu na mě (bezesporu) Hitchcockova klasika Psycho působí monotónně a bez špetky napětí. Omlouvám se tedy všem, co Psycho milují. ()
Konečně jsem se k této Hitchcockově klasice dostal. Bohužel už jsem po všech těch nakoukaných filmech konec odhadnul. I tak to ale na svou dobu muselo být super. Skvělá atmosféra i práce s hudbou a kamerou. Z Normana jde opravdu strach. Snímek byl doceněn až po letech. Dodnes jsou některé scény ikonické. "Matko, cos to provedla?!" ()
Ano, ano. Nechci se po všech opakovat. Zkrátka jsou filmy výborné, dobré, průměrné, podprůměrné a odpady. A taky jsou filmy, které definují určitý žánr a z tohoto rámce absolutně vybočují. Seznamte se s Normanem Batesem. ()
Nebudu lhát; jubilejní 1500. hodnocení a 400. komentář jsem si neschovával pro tenhle hororový kult náhodou. Nadešel tak čas "smazat" tento titul z mého ostudného seznamu snímků, které by měl zkrátka každý alespoň jednou vidět. Sychravý večer, samota, natěšený jak prase na drbání a konečně jsem mohl se zadostiučiněním zmáčknout play. A Fredy mě naprosto smetl ze židle. Čekal jsem něco velkého, silného, strhujícího, nicméně jsem stále bral v potaz rok natočení. Skutečnost, že by mohl horor po více jak padesáti letech od natočení tak nekompromisně sejmout moderního, zhýčkaného diváka, jsem si zkrátka nepřipouštěl. Opak byl pravdou a já po naskočení závěrečných titulek jen zadýchaný z vytřeštěnýma očima koukal co že se to právě stalo. Film se nepyšní záporákem ztělesňujícím nejhorší noční můry. Stejně tak bychom tu nenašli brutální výjevy a gore, dokonce ani infarktové lekačky. Ale samotné podání jdoucí ruku v ruce s šílenou hudbou je na nervy normálního diváka prostě moc. A to jsem si uvědomil až zpětně po pár dnech od zhlédnutí. Situace, kdy vám něco až příliš věrně připomene hororový kousek, vy to z úsměvem zaregistrujete, po dvou vteřinách mozek secvakne a vy nevíte, jestli z vás chce vyskočit srdce nebo cosi z dolní části zad, jen divákovi dokáže, jak moc na něj vlastně film zapůsobil. A nevím čím to je. Jestli tím dlouhým odpíráním, subjektivním strachem z babiček, nervy drtící hudbou či nejlepším závěrečným monologem ever, ale na Psycho jen tak nezapomenu. Vědomí razantně odmítá opakovačku, podvědomí by na něj koukalo nejradši denně, tak uvidíme, jak se s tím nadjá vypořádá. Každopádně Hitchcock válel a kdo ví, jestli mi Anthony neotevřel dvířka k jeho filmové tvorbě. Spoilerové P.S.: Nejděsivější scéna - vražda detektiva. V momentu výběhu maminky z pokoje jsem myslel, že chcípnu. Nejlepší soundtrack z filmu: Murder. 100 % ()
LEGENDA!!! ()
Keď si po niekoľkých desaťročiach pozerám film z mojich obľúbených šesťdesiatych rokov, nezriedka bývam sklamaný. Bola to iná doba a mnohé z toho, čo som obdivoval, už vybledlo. Klasické filmy sa snažím pozerať v optimálnych podmienkach, aby hodnotenie vyjadrovalo môj konečný vzťah k nim (ktovie, či sa k opakovanej projekcii ešte dostanem). V prípade Psycha niet rozdielu medzi pôvodným a súčasným dojmom. Je to úžasný film, na ktorom ako malú chybičku krásy vnímam iba vysvetľovanie duševného stavu Normana Batesa. To mi pripomína Sherlocka Holmesa vysvetľujúceho pomalšie chápajúcemu Watsonovi peripetie práve vyriešeného prípadu. ()
Geniální Hitchcock předvádí jak se má točit horor, atmosféra tohoto snímku, svělá sprchová scéna a mnoho dalších aspektů bylo v budoucnu použito v mnoha dalších filmech, nikdy se už však nevyrovnaly originálu. Anthony Perkins coby Norman Bates je předobrazem pro množství filmových psychopatů, Skvělá kamera a hudba dotvářejí úžasnou atmosféru tohoto klenotu ()
Hororová škola, takhle to má přesně vypadat, o tomto to je...žádný střeva a litry krve, ale promakaný scénář, pocit strachu a napětí. Od tohoto by se měli dnešní rádoby hororový tvůrci učit. ()
Legendární filmové dílo je perfektní ukázkou režijního mistrovství Alfreda Hitchcocka. Každý záběr má své přesné místo, délku, úhel záběru, svícení... všechno je dokonale promyšlené, aby si film pohrával s divákem, jak mistr pískal. K tomu (už také legendární) hudba Bernarda Herrmanna. Z herců byli nejdůležitější Anthony Perkins (který už se ze stínu Normana Batese nikdy nedosatl) a Janet Leigh (kterou většina diváků pokládala za hlavní postavu filmu – a sprchová scéna musela těmito očekáními notně otřást). ()
Hitchcock nemá žádný pořádný a důvěryhodný film. To mě mrzí. Jako dítě, neznalé, nepoučené jsem to ještě bral, ale dneska už je to jen pro filmové historiky. Dobový režisér. ()
Psycho je sice filmem, jehož záměr vyděsit a šokovat funguje na diváka nejvíc u prvního zhlédnutí, přesto jeho kvality ve mě dozrávají až s dalšími reprízy a opětovnou vzpomínkou na to první setkání, kdy jsem i přes jistou nechuť k samotnému příběhu u toho strachy ani nedutal. Tehdy mě zklamalo, jak film v závěru uprostřed hlavní pointy úplně zahodil dlouho řešený motiv ztracených peněz, podruhé jsem zase bojoval se znuděním během první poloviny i pocitem samoúčelnosti celé té hrůzy. Včera jsem do třetice už nic neřešil a na luxusně velkém plátně v letním kině jsem si užil mistrovsky budované napětí s umně provedenými zkratkami, řadou jedinečných vizuálních vychytávek (z nichž u mě vede asi voyeursitický detail na sledující oko z profilu přes dírku ve zdi) i atmosféricky přesnou hudbou Bernarda Herrmana. Celkově to není ten film, který bych si pouštěl každý rok či dokonce opakovaně během jeho průběhu, není to pro mě ani to nejlepší z filmového horroru 60. let a ani vyloženě můj favorit z Hitchcockovy tvorby. Rozhodně ale jde o působivý snímek s řadou nezapomenutelných scén a zvratů, které se dokážou divákovi snadno vrýt do paměti, zůstat v ní dlouho a přesto pokaždé znovu se stejně sugestivním účinkem zapůsobit. O kolika současných počinech v rámci žánru by se tohle dalo říct? **** PS: V druhé polovině mě potěšila i přítomnost herců ze soudobé první série Twilight Zone: Martina Balsama (The Sixteen-Millimeter Shrine) a Very Miles (Mirror Image). [80%] ()
Konečně jsem doplnil základní vzdělání..a na plátně. Hitchcock je pan režisér a přesto mi jeho opus magnum unikal. Čím déle se dařilo utíkat, tím rostla moje očekávání, ale s přehledem byla všechna naplněna. Konečně jsem se setkal s legendárním Normanem Batesem. Takovéhle filmy já můžu. Typické Hitchcockovské záběry, jednoduchý, úderný název, kultovní scény a dokreslující muzika. Psycho je síla, Psycho je základ a Psycho je psycho. Hurá na dalšího Alfréda. ()
Po mé projekci Vertiga jsem měl trochu obavy z tohoto filmu. Zbytečně. Psycho je temný, mrazivý, inteligentní, psychologický film obdařený velkou porcí napětí a poutavosti. A bravurně zvládnutou práci pana Bernarda Herrmanna, díky kterému je místy tento majstrštyk opravdu děsivý, musím nadmíru vynachválit. Legendární scéna ve sprše mi sice nepřišla až tak děsivá, jak mi bylo řečeno, ale určitě zapůsobila. Ještě pár takovýchto filmů od Alfreda a budu muset poupravit svou režisérskou topku. 85% ()
Psycho je moje prvé, ale nie posledné, stretnutie s Alfredom Hitchcockom. V tom 1960 to musela byť naozaj sila. Aj napriek tomu, že som veľmi skoro odtušila aká bude pointa, aj tak ma to dokázalo vtiahnuť do deja a muzika nádherne vytvorila atmosféru. Ja osobne si ale myslím, že Psycho stojí a padá na 28 ročnom Anthony Perkinsovi a jeho výkone. Bola radosť sa na neho pozerať. Skvelé. ()
Myslím že najdôležitejšie je hodnotiť Psycho vzhľadom na dobu vzniku. Cink. A teraz je jasné prečo je ten film údajne taký strašidelný. Nebite ma, ale podľa mňa sa na označení horor podpísala akurát tak Herrmanova hudba. Režisér nám však podáva filmík prostrednictvom tých najlepších nápadov a šikovne zahalený do nečakaného rozuzlenia. A hlavne pri klamaní diváka sa Hitchcock naplno prejavil ako génius. Celkovo patri Psycho medzi tie neuveriteľne pomalé filmy, ktoré rozhodne niesu pre fandov popcornu. A nesmiem zabudnúť na výkon Anthonyho Perkinsa, ktorého Norman Bates sa stal najlepším psychošom, na ktorého dosiahli len Hopkins, Hrušinský a Spacey... ()
Jedna s klasik filmového hororu. ()
Súvisiace novinky
Zemřela herečka Patricia Hitchcock
Ve věku 93 let v pondělí v kalifornském Thousand Oaks zemřela herečka, producentka a spisovatelka Patricia Hitchcock, jediná přímá potomkyně legendárního režiséra a mistra napětí, Alfreda Hitchcocka.… (viac)
Soudce Downey Jr. a jeho lotrovský fotr
„Komediální drama" The Judge, kterým se vrací na scénu režisér Nesvatbových a Rytířů ze Šanghaje David Dobkin, už loni v dubnu získalo do hlavní role Roberta Downeye Jr. Téměř po roce začíná projekt… (viac)
Karlík a továrna na mrtvoly
Rozhodnutí čím dál úspěšnější kabelové stanice A&E (letos masivně zabodovala westernovou detektivkou Longmire) natočit seriálový prequel k slavnému Hitchcockovu Psychu zpočátku neznělo jako… (viac)
Psycho v televizi
Mohl by to být povzdech nad programovou náplní českých a slovenských komerčních stanic. Jenže tentokrát jde o Psycho s velkým „P“. Americká kabelovka A&E se původně zaměřovala hlavně na dokumenty… (viac)
Nic nenasvědčuje tomu, že Hitchcockovo nadžánrové dílo je "starý" film, cokoli, co dnešní divák pokládá za jakousi slabinu, že je to film černobílý, bez počítačových blbin, jezdící kamery, s tradiční střihovou skladbou, je něco, co je zcela logické, silné, a veškeré odchylky od jakéhosi běžného primitivního stylu hororové narace je třeba (a zřejmě se to historicky daří) řádně obhájit. Už jen z tohoto pohledu je vlastně zbytečné, že natočil Gus van Sant před deseti lety remake, protože kromě možná jiné vizáže bankovek či aut, nebo toho, že si postavy nemohly telefonovat mobilem, není nic, co by vybízelo k novému přetočení, byť je třeba tato verze Hitchcockově dílu poctou. První věc už je třeba jen to, jak Hitchcock invenčně pracoval s hudbou: doporučuji najít analýzu o hudbě Bernarda Herrmanna k Psychu vydanou Cinepurem v nějakém 19. čísle. O hudbě a zvucích. Netuším jistě, ale snad nikdo s auditivní složkou do té doby tak nepracoval. A pak je tu velká řádka věcí, která se týká filmového scénáře a obrovsky, promiňte, vymakané podoby vypravěčského stylu. Diskurzu, tedy toho, jak je příběh s kriminální a psychologickou zápletkou (zápletkou okolo narušené duševní situace centrální postavy) podán. V první řadě nejde o žádný horor, byť zde najdeme veliké množství tzv. zneklidňujících scén a prvků, které se posléze v dalším vývoji staly archetypálními děsícími znaky efektních, ale čistě žánrových titulů (napadl mě třeba Kruh - v závěru se Marionina sestra sklepem přibližuje k jakési postavě sedící zády na sedačce, dyť úplně jako promoklá Samara). Komplexnost filmu je vyjádřena v názvu Psycho, kde se propojuje pocitová interaktivní působivost na diváky s čistým zneklidňujícím napětím - thrillerem - děje, obrazu, podporovaným hudebními motivy (a samostatnou hudební dramatizací a dramaturgií), překvapivými a zcela nepředvídatelnými dějovými zvraty, až s "psycho" zápletkou. Nekonvenční je například to, že film nemá jednoduše hlavní postavu(y), v druhé řadě také žádnou, se kterou by se divák chtěl ztotožnit (jíž by v napjatém příběhu chtěl "fandit"). Postavy vstupující do děje se střídají a velice snadno ze scény mizí, přičemž další taková je ihned zblížena natolik, že se na vlastní ploše stává zřetelným terčem a cílem jak vypravování tak diváka, což v metafoře můžeme formulovat jako přenos potenciální pozornosti vraha o svou oběť na filmového (extradiegetického) a skoro autorského (hitchcockova) vypravěče, což následně sledujeme my, diváci. Zde se objevují jedinečné hodnoty a filmově-teoretické "poklady" umělecky osobitého a velice radostně vypracovávaného tvaru díla, které je v tomto skutečným chef-d'oeuvre ve všech směrech. Za analýzu stojí veliké množství věcí, třeba už jenom se zaměřit na příkladné a přitom variabilní využití klasického kontinuálního střihu, hollywoodský systém nastříhání dialogu systémem - záběr, protizáběr a tato pravidla. Ale velice zajímavá problematika se nachází v tematické rovině z hlediska přednesu a přesně logického a pečlivého dávkování jednotlivých motivů (např. rekvizit) v obrazovém narativu. Jádrovou sekvencí je zřetelně ta prostřední, ale stojí za to se zabývat jistými znaky: rád bych to nakreslil, ale stačí, když si lze pustit jednotlivé záběry bates-motel epizody postupně. Marion sedí v obývací místnosti s Normanem za hovoru, který je příznačný - o vycpávání ptáků. Spisovatel románu, podle něhož Hitchcock sepsal scénář Psycha, tento motiv vycpaných ptáků používá zcela záměrně - pro diváka, který dosud zápletku Psycha nezná, je tématem poprvé zneklidňujícím. A zde začíná pásmo polo-doslovných, polo-implikovaných znaků, které mají navést k prozatím jednotnému řešení, které se vystříbří po zkončení vraždy a utonutí auta v bažině: Při rozhovoru v obývací místnosti je důležitá mizanscéna kontinuálních protizáběrů - zatímco u Marion je záběr běžně centralizován, Norman Bates má nad sebou na zdi visící ptačí vycpaninu, protože je kvůli tomu snímán lehce zespodu, a hovoří o ptácích (a o matce, a o tom, že on pouze ty ptáky vycpává, nezabíjí). Chceme si vsugerovat dojem, že Bates je ve spolčení, nebo že přímo je ptákem (vycpaninou), ale podle jeho slov je to spíše matka. A vtrhneme-li nyní přímo do pekla sprchy, uvědomíme si, že tzv. tajemná vraždící postava má na hlavě delší vlasy a kabát, byť více nevidíme, ale i toto nám stačí, abychom si domysleli, že je to Batesova matka. Což nám následně Hitchcock potvrdí nepřehlédnutelným detailem, kdy vrah na odchodu nešetrně - ovšem pro narativ zcela záměrně - shodí ze zdi obrázek ptáka. Kouzlo je v tom, že divák si prozíravě bude myslet, že matku jako vraha prohlédl právě díky tomu, že byl tak bystrý a tohoto ptačího znaku ve spojitosti s předešlými si všiml. Těžko si pak chce přiznat, že byl takto nachytán, až se vše na závěr ještě znovu potvrdí a následně vyvrátí a následně zcela vysvětlí (Marionina sestra běží do sklepa, kde je - jak jsme se dozvěděli - Normanova matka, čekáme, že ji potká a tušíme další matčinu vraždu, jenže na křesle sedí pouze kostra s parukou, kde je matka?, ukáže se vzápětí za zády, s parukou a poprvé zepředu ve světle, s výrazem zabijáka, ale není to matka, na poslední chvíli vyběhne bývalý Marionin přítel a odhalením Normana v převlečení vše zachrání). Trik (narativní trik) je v tom, že Hitchcockův filmový vypravěč se již od úplného úvodu filmu prezentuje jako vševědouci, a také pozorující, pronikne všude, z panorama města přímo do okna kanceláře, dokáže sledovat počínání dosud hlavní postavy (Marion) i mimo pravidla hlediskového záběru, ukazuje a pozoruje (v pohybu, švenkem) i to, co se právě nestává centrem pozornosti postav(y), a máme proto pocit, že je relevantní, objektivní, a jinými slovy, že záleží na tom mu věřit. Jenže ono se postupně začíná ukazovat, že s tou vševědoucí narací a objektivitou to je možná úplně jinak, nebo alespoň do nějaké míry. Scéna, kdy Norman před závěrečným dějovým vyvrcholením odnáší matku ukrýt do sklepa, je nám přednesna z ptačí perspektivy - a my přece přesně nevíme, jestli to skutečně matka byla, či jestli byla živá. Ano, je jasné že velikým tématem tohoto filmu je tajemství. A je dobré o zápletce nic nevědět, aby Hitchcockův narativní trik, který je tu předveden, efektně fungoval. To, že jsme si totiž po Marionině vraždě cosi poskládali, se najednou neuvěřitelně lehce začíná rozpadávat mezi prsty (šerif mluví o tom, že Normanova matka je přeci 10 let mrtvá, kdo byl tedy v rakvi?, jenomže my stále slyšíme ve zvukové stopě matčin hlas a takřka jsme si jisti, že jsme ji "viděli"). Pokud toto všechno tedy platí, tak v tom, co jsme si dosud uvědomili, k čemu jsme byli vedeni samotným obrazovým vyprávěním tedy filmovým vypravěčem, co jsme viděli, musí být něco divného. A zřejmě byl tedy Hitchcockův vypravěč tak trochu lživý, neboli nespolehlivý. Nakonec je velice zneklidňujícím zjištěním, že jedním z hlavních příčin napětí a "psycha" v tomto filmu je něco, co vychází z autorovi umělecké vzdělanosti a co tak výborně využil, aby diváka překvapil či nachytal. (skoro prázdné, klidné kino, Art, Brno, 26.5.09) () (menej) (viac)