matka!
Mother!
Mother!
Mother!
Mother!
Réžia:
Darren AronofskyScenár:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHrajú:
Jennifer Lawrence, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeiffer, Domhnall Gleeson, Brian Gleeson, Jovan Adepo, Raphael Grosz-Harvey, Andreas Apergis (viac)VOD (4)
Obsahy(3)
Najhorší zvuk, ktorý môžete počuť v raji, je zaklopanie na dvere. Jennifer Lawrence a Javier Bardem hrajú v thrilleri matka! manželský pár. Ich idylické spolužitie v krásnom dome v lone prírody naruší príchod nezvaných hostí, ktorých počet neustále narastá. (Cinemart SK)
Recenzie (861)
Existenciálny horor podľa Aronofského. Slovami klasika "není to nic vo čem by jste psal domů," ale rejža umne graduje napätie a má cit pre atmosféru. Zároveň intenzívne cituje/vykráda Polanského, Bunuela i Kubricka. Obsadenie slušné (včetne Jennifer Lawrence), ale hlavne Bardem a špeciálne jeho ksicht. ()
Čokoľvek dobré a čokoľvek zlé, čo ste o tomto filme počuli, všetko je to pravda. Aronofsky zobral matku(!) Zem, znásilnil ju Bibliou a zasypal tonou symboliky, niekedy lacnej, niekedy menej. Je to obžaloba ľudstva za to, že ničí túto planétu a obžaloba Boha za to, že mu to je jedno. Ale celé to vnímame optikou "matky," ktorá nechápe, prečo sú všetci takí nevďační, bezohľadní idioti a prečo ju "manžel" nechá prevalcovať k absolútnej bezmocnosti a do pozície pasívneho svedka vlastnej devastácie. A hej, celé je to dosť nabubrelé a in-your-face. Ani až také objavné to nie je. Ale ani sa to neberie vždy úplne vážne (že, Michelle Pfeiffer). A je tam dosť podnetov a motívov aj mimo tejto základnej kostry (celé to môže byť aj o rozklade jedného dysfunkčného manželstva). A Jennifer Lawrence, prítomná snáď v každom jednom zábere, je jednoducho skvelá. A subjektívna kamera Matthew Libatiqua v spojení so zvukovou stopou efektívne pracujú na tom, aby nás všetky tie šialené výjavy (a čakanie na ne) pohltili rovnako ako "matku." Aronofsky hovorí, že chce robiť filmy, pri ktorých budú ľudia buď tlieskať, alebo pískať, nič medzi tým. mother! tento cieľ spĺňa. ()
Nejrozporuplnější film roku a zároveň nejrozporuplnější film Darrena Aronosfkého, který se vždy pohyboval na tenkém ledě mezi artem a filmem pro "běžného" diváka. Je těžké o matce cokoliv napsat, protože by to buď byl spoiler, nebo to nebyla pravda. Matka má mnoho vysvětlení a každý si v ní najde něco jiného a vše co se zde děje, nejde úplně logicky vysvětlit ani pochopit. Chápu, že film někdo odsoudí jako nesmyslné podobenství, které je tak WTF, že divák neví co si o něm myslet. Zároveň chápu, když to někdo označí za nejlepší Aronofského film. Já ani nevím k čemu bych se přiklonil více, co však můžu napsat je, že se jedná o film, který tu ještě nebyl a jak je u Aronofského zvykem, jedná se o audiovizuální pecku, kterou je nepříjemné sledovat, ale zároveň je úžasné na ní koukat. Neustále cítíte zvláštní mrazení, které vás nutí, dokoukat film do konce, ačkoliv nevíte co si o něm myslet a není vám z toho mnohokrát dobře. Nevím, jestli to chci vidět znovu (jako svého času Requiem za sen, který jsem do té doby viděl ještě několikrát) ale film jsem si užíval po celou dobu, ačkoliv nevím o čem, že to vlastně bylo a teorií mám asi tak 10. Jedna z nich je, že tvůrci měli k dispozici nějaký hodně dobrý zboží. ()
Konečně! Konečně se Aronofsky skutečně utrhl ze řetězu, vysral se na pokusy o to se zavděčit divákům, hrát si na artového režiséra a přitom se snažit být zároveň přístupný a srozumitelný většině. Konečně udělal – v mých očích poprvé od své brilantní celovečerní prvotiny Pí – něco skutečně odvážného a nekompromisního. Obraz utrpení umělce, tápajícího při hledání v sobě počátek každého nového díla a námětu, obraz nástrah slávy a bezmezného obdivu, zmatku a marastu, který umělce, když má úspěch, pronásleduje, obraz sociálních realit, které vstupují do vztahu k jeho tvorbě, možnost zneužití toho, co chtěl sdělit k zjednodušování, až po riziko až náboženského obdivu a (dnes všudypřítomného) kultu celebrit. Krvavý zrod nápadu a útrpné vyhoření, nekončící kruh nutnosti pokračovat i přes vyčerpání a zdánlivou neschopnost nic říct. Matka! je brilantní věc – nejen námětem, ale i provedením – která se k mnoha lidem nedostane a zůstane nepochopena – nicméně možná v tom já vidím její největší devízu – protože Aronofsky se tentokrát opravdu nesnaží – a konec se blíží k začátku – nikomu zavděčit. Ten film je prostě výpovědí pro samotného tvůrce, potřebou dostat ze sebe ustrnutí a krizi. A tak je to někdy potřebné a tak to má někdy být... ()
Snímek končí návalem násilí a utrpení. Přitom ze začátku to vypadalo na meditativní a tiché dílko. Děj je opravdu neuvěřitelný. ()
filmová anarchie a rozbíjení diváckého vkusu a očekávaní. matka! je čitelná jen tehdy, když si o ní divák přečte před zhlédnutím snímku – v opačném případě jde o jakýsi průsečík Aronofského tvorby, v němž se zrcadlí vlivy a postupy ze všech jeho předchozích filmů. jednoduchý příběh vztahové rutiny, avšak gradující do nečekaných apokalyptických souvislostí, sice není intelektuální stimulantem, ale přesto za sebou nechává velkou spoušť. ()
Po první hodině jsem myslel, že to vypnu a nasolím Aronofskymu odpad. Ale to, co se stalo v druhé půlce, najednou začalo dávat smysl a pak už jsem jen čekal, kdy je všechny zabije. Derren si vzal neskutečně těžkou látku, ale myslím, že ji dokázal velmi dobře vystihnout. Podobenství planety Země a chamtivého ničitelskeho lidstva, do toho kritika náboženství, ale postavená na samotném křesťanství. Jako musím říct, že je to těžká abstrakce a pravděpodobně se brzy dostaví WTF efekt, který vás může odradit. Ale já doporučuju tu první hodinu vydržet, ikdyž vás budou všichny postavy na plátně prudit a užít si ten závěr, kde všechno docvakne tak, jak má. Z nuly se to vyhrabalo až na 70%. ()
V očekávání, kdy se napíše první dizertačka o tom, že Matka je přiblblou, nesmyslnými symboly přeplácanou verzí Nitě z přízraků. (I když i ta v jistém momente do alegorie vstoupí, dle mého již trochu zbytečně.) A opravdu, že je. Co je na tom zajímavé, je, že oba tvůrci jsou asi ve věku a rozpoložení, kdy se začínají "kát" ze své spupnosti a trápení jiných. Což je celkem sympatické. ...Jak na ty (temné) filmy koukám, asi je z čeho. (Na další úrovni se vynořuje otázka, proč se tohle téma současne zjevuje na více místech a co to svědčí o současných patvarech vztahů generace tvůrců těchto filmů. A že se to za "dobovku" ani za psycho-horor-absurdní drama neschová. Abychom se přes ten extrémní individualzmus, sadomasochizmus, vztahové vampírství a vydávaní to za lásku nedostali k nějakému Lipovetskému a jeho ponurým apokalpytickým vizím současné společnosti...) ()
Snímok brutálnym spôsobom reflektuje na súčasný svet. Všetko čo je človeku bytostne blízke, ako číry fanatizmus, bezbrehé uctievanie, davová psychóza či nekontrolovaná manipulácia sa silne vpísali do nevšedného príbehu a podrobuje tieto vlastnosti a slabosti drvivej kritike. Spočiatku to robí sofistikovane, časom však okázalo a tvrdo. Divák je vtiahnutý do idylického sveta mladej ženy, manželky, a sleduje príbeh jej očami, nerozumie a nechápe, čo sa okolo nej deje a sám sa poľahky stáva rukojemníkom deja. Geniálne na tom je, že kamera je neustále v pomalom pohybe a desivým spôsobom dotvára jej rastúcu neistotu, obavy a strach. Záverečný nátlak na diváka je absurdnou šialenosťou, kam dokážu zdémonizované vlastnosti človeka prísť. Jennifer Lawrence vdýchla snímku uveriteľnú nevinnosť ale aj pevnú silu, jej výkon je obdivuhodný. Tento film sa pre kontroverznosť a šokujúce spracovanie nedá odporúčať, dá sa vykladať rôznymi spôsobmi a mnohým nepovie nič, lebo mu proste neporozumia. Pre mňa je matka! desivým podobenstvom o ľudskej spoločnosti a nikdy sa nebudem obávať, že nenájde svojho diváka. ()
Psychologické exploitation, na aké sme zvyknutí od Hanekeho či Lanthimosa, no ich filmy ma nikdy takto nepohltili. Jedná sa o masaker biblických rozmerov, ktorý nemusia za rúhanie považovať len veriaci, ale aj ateisti majúci aspoň trochu radi život. A to je pre mňa horor ako má byť. Surrealistický trip, kde nočná mora a prebudenie znamenajú rovnaký teror. Niečo ako dvojhodinová poukážka na schizofréniu. ()
Komentář píšu ihned po zhlédnutí filmu a ještě jsem v šoku, že ani nevím jak začít. Zhodnotím nejdříve prvních 75 minut – máme zde zajímavý příběh, kdy básník a jeho žena bydlí ve velkém domě na samotě. A tu se tam objeví host, pak hosté a básník je vesele ubytuje a je mu jedno, že jeho žena je tam nechce. No já být na místě Jennifer Lawrence, tak bych je vykopl z domu, co si tam vůbec dovolovali bejt. Tak jak postava Jennifer Lawrence byla totálně vystresovaná, tak i já měl po celou dobu hrozný nervy, úplně jsem s ní soucítil. No a po těch 75 minutách přijde totální šílenství, to jsem jenom čuměl, co se to děje. Já jsem asi dosud nikdy nic tak šíleného neviděl. Ještě pořád mám udivený výraz a říkám si WTF? ()
Myslím, že rádoby biblická podobenství by neměl někdo, kdo stojí na opačné straně barikády, navíc evidentně posedlý "vnadami" hlavní herečky (nejenom, že holka nesleze z obrazu, ale kromě velké prdele a koz jsme snad neviděli jen její vagínu). Nechápu, že do tohohle šla taková spousta fajn herců. Jinak i jako alegorie je to nuda a hnus, a jestli to mělo něco předat, tak předalo jen tu nudu a hnus. Ještě že existují skutečně dobrá biblická podobenství, ale tohle k nim rozhodně nepatří. Už jen proto, že Bůh je primárně naděje, víme?, a ta v tomto filmu chybí zcela a naprosto. ... Jo a málem bych zapomněl, nevykrádá to jenom Rosemary má děťátko, ale především Burning Offerings, a to jak názvem a motivem matky, tak způsobem "obnovení" domu. ()
Chápu, že někomu nesedí, muset se dívat na film a poté si dohledávat vysvětlení mnohých scén. Jenže pokud vám již některé alegorie dojdou během sledování, je to jen doplnění úžasné skládačky, kterou tu Arronofsky staví během dvou hodin za porušení veškerých pravidel současných filmů. Naprosto geniální gradace šílených a fantaskních scén ze snových pásem, brutální podívané a opět geniální Jennifer Lawrence. ()
Ak má Aronofsky v pláne sfilmovať celú Bibliu, tak to má ešte veľa, veľa materiálu na niekoľko desaťročí. Moje prvé kino roku 2018, divnejší filmový úvod som si asi nemohla vybrať. (Lumiere - 4.1.2018) ()
Tenhle snímek je za poslední dobu tím nejdivnějším, co jsem viděl. Nevím, jestli to není až moc silné vyjádření, ale... asi... snad... možná... i rozumím tvůrcově snaze absurditou scén ukázat na sobeckost Bardema. To, že k tomu používá naprosto jinou formu než ostatní režiséři ho činí sice zapamatovatelným, nevím však, jestli zrovna tím nejlepším způsobem. Na můj vkus trochu nabubřelá filmařina. A přitom má i civilnější filmy (Černá labuť a Wrestler). Docela by mě zajímal opravdový tvůrčí úmysl a do jaké míry je (i náročnějším) divákem plně pochopen. Chvalte Ježíše a požírejte jeho sémě. 58% ()
Nejhorší film za dlouhá léta. WTF? Co to mělo být? ()
Totální blbost, hloupý a nudný film. Jennifer nevím kdo tě k tehle roli přemluvil ale byla to katastrofa. ()
V první polovině filmu jsem se dost nudil a celkově mě snímek spíš iritoval, než že by mě udržoval v napětí. Nemůžu si pomoct, ale připadal jsem si jako při sledování invaze barbarů s rádžastánskými kořeny do obydlí běžných, přizpůsobivých obyvatel. Stále jsem čekal na velký zvrat v závěru, ale k mému překvapení film skončil tak, jak se podle všech indícií dalo očekávat. ()
Byl jsem na netradiční horor hodně zvědavý, když jej předcházela taková rozporuplná pověst a zavinil rozpad partnerského vztahu mezi režisérem a hlavní herečkou. První půlhodina ve mně udržovala nejasné napětí a předtuchu něčeho děsivého a oplývala poměrně slušnou atmosférou. V druhé polovině filmu děj zamířil do totálních bažin a závěr se mi vysloveně zhnusil. Myslím, že každý zvláště čerstvý otec či matka závěrem musí být zhnuseni. Nemám nic proti jakýmkoli filmovým prostředkům ,sebevíce šokujícím či kontroverzním, ale zde mám vážné pochybnosti o trapné účelovosti. ()
Súvisiace novinky
Darren Aronofsky našel svůj další projekt
Režisér Darren Aronofsky (Requiem za sen, Fontána) prostřednictvím své produkční společnosti Protozoa Pictures spojí síly se studiem A24 při natáčení dramatu pod názvem The Whale. Snímek bude… (viac)
Zemřel hudební skladatel Jóhann Jóhannsson
Pokud vás fascinovala hudba u Zmizení, Sicaria a Příchozích, začínáte číst velmi smutnou zprávu. V pouhých 48 letech nás totiž opustil její autor Jóhann Jóhannsson, jeden z nejvýraznějších hudebních… (viac)
TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů
Hrstka nejoblíbenějších uživatelů ČSFD.cz tradičně vybrala osobní trojku nej filmů, uvedených do české a slovenské distribuce nebo na filmových festivalech v roce 2017. A někteří dali hlasy taky svým… (viac)
Na úvod si treba uvedomiť, že americký režisér, scenárista a producent v jednej osobe - DARREN ARONOFSKY, zásadne nenakrúca žiadne zbytočné komédie, a la Judd Apatow, alebo trebárs dobrodružné filmy, typu Pirátov Karibiku, to znamená, že sa taktiež nevenuje pokračovaniam svojich filmových diel, vôbec, považujem ho za zásadového autorského tvorcu, akými boli velikáni : Hitchcock, Kurosawa, Antonioni, Bergman a Fellini, a veľa iných, ale nie zase takých excelentných. Skrátka, Aronofsky nakrúca veľmi ťažké, až extrémne, existenciálne snímky, ktoré nie sú pre každého. 100 ľudí, sto chutí... Svojsky tvorca, ktorý má svoj typický rukopis, podľa ktorého poznám, že sa pozerám na film od Darrena Aronofskeho. Pozerám sa na jeho, už v poradí siedmy film, a konečne zaznamenávam aj prvý zhliadnutý v kine, čo som tak nadšený, že konečne som v tomto, nie príliš plodnom roku, videl bravúrny, zaslúžený, ohodnotený, päť - hviezdičkový F-I-L-M, s vynikajúcou mladou herečkou v hlavnej úlohe, Jennifer Lawrence, ktorá podáva svoj všeobecne najlepší herecký výkon kariéry ! Sugestívne, surovo, nekompromisne a strhujúco je vtiahnutá do blížiacich sa udalostí, ktoré čakajú na veľký dom, ktorý obývajú bezmenné postavy, manželský pár sa volá : Matka ! a On. Onedlho na dvere zaklope : Muž. A to je poznávacie znamenie, že od tohto momentu budú všetky vnútorné okolnosti domu naberať EXTRA prudký b-i-b-l-i-c-k-ý charakter, ktorý si odskáče najmä „m-a-t-k-a” , pretože musí akceptovať, že po mužovi, prichádza žena, potom ich nevyrovnaní synovia ( bratia i v skutočnosti ), a následne sa počet začína vymykať spod kontroly, keď je to už tak strašne neúnosné, že i ja, ako zainteresovaný divák, zažívam niečo, čo som ešte doteraz nikdy v živote nezažil ! Silná káva, ktorú na vlastnej koži mám odskúšanú, a viem, čo ňou chcel jeho tvorca naznačiť, dokonalo a perfektne preniesol myšlienky napísané na papieri, do unikátneho pohyblivého OBRAZU, aj vďaka atmosferickej kamery, dvorného Matthewa Libatiquea som totálne priklincovaný do sedačky, a mám k tomu nepríjemný pocit, ktorý sa mi dostal až pod kožu ! Ansámbel je na vysokej úrovni. Bardem, Harris a Pfeiffer sú par ecellence. Ale „naozajstný” PAR EXCELLENCE je MATKA ! V tomto filme som videl to, s čím sa v praxi bežne stretávam, alebo takto to funguje odjakživa, a inak to nebude, lebo POVAHU človeka len tak nezmeníš, je to v každom z nás zakorenené, v niekom VIAC, v niekom menej. Zatiaľ som videl najlepší film v roku 2017 ! Podotýkam, že prvý ! Jeho režisér sa nebojí ísť hlavou „proti múru”, a to je už, čo povedať. Bodaj by v budúcnosti mala táto zaujímavá herečka podobné filmové úlohy + teším sa na to, s čím príde režisér Aronofsky nabudúce... ? Jedna vec je istá. Rozumel by si excelentne s rakúskym kolegom Michaelom Haneke, a tak som sa rozhodol, že im niekedy dohodnem stretnutie, aby sa pri šálkach kávy ( áno, to je konverzácia na dlhé časové obdobie, a tak vysrebú množstvo tohto lahodného, kofeín nápoja... ) mohli strašne dlho porozprávať o človeku, ako takom. Vo všeobecnom ponímaní... Som si 100 %, že ich filmy majú niečo spoločné !!! () (menej) (viac)