Ghoulman

Nedávno jsem četl životopisnou knihu Schwarzeneggera a je fascinující, kolik toho jeden cílevědomý mladík z vesnice v Rakousku může dosáhnout, pomocí vize, odhodlání a dřiny. Dokument mohl být delší, protože materiálu z Arnoldova života je skutečně kvanta a mnohé z něj stojí za zfilmování. Ale jinak se mi moc líbilo jak zpracování, tak archivní záběry, hudba i hosté alá James Cameron nebo Danny Devitto.

Tak tohle mě dostalo. V nějakém náhodném videu na youtube jsem na The Invitation narazil ve zmínce, že se jedná o méně známý a celkově nedoceněný horor. Nicméně nečekal jsem až tak skvělý, napínavý, v detailech propracovaný a vygradovaný film. Pro mě kvalitou a konceptem nejistoty, zda všeprosycující strach vychází z nitra postavy a nebo je objektivní realitou, je The Invitation dokonce srovnatelné s Rosemary má dětátko. Opravdu skrytý klenot mezi hororovými filmy, jehož projekci si rozhodně ještě několikrát zopakuji. (A Logana Marshalla-Greena budu mít po Upgradu a tomhle od nynějška v hledáčku).

Celkově moc dobré. Akorát mám tedy jednu zásadní výtku k samotné logice filmu, kterou jak se tak dívám nikdo moc nezaregistroval. Ale je to SPOILER, takže jen pro ty, kdo film už viděli. Hlavní "záporák" nemohl časově stihnout předávkovat služebnou tak, aby se k ní dostala hlavní postava a ona byla ještě na živu. A to protože byl s hlavní hrdinkou mnohem déle než deset minut - bavil se s ní o dopise vyděrače, byl s ní u laboratoře a pak si s ní ještě střihl honičku s policií. Nakonec byl sám detektivy odvezen. Jak víme téměř od začátku snímku, podle hódně explicitního popisu - dávka, kterou vpravil do žil služebné ji měla odpravit v podstatě přesně do deseti minut, tak jak to hlavní hrdinka vysvětluje spisovateli. Vzhledem k tomu, že spolu antagonista a hrdinka trávili v reálném světě řekněme půl hodiny, možná i déle, nemohla být služka po příjezdu hlavní hrdinky ještě na živu. Natož aby jí něco vykládala. Tento hrozně zásadní nedostat v jinak tak promyšleném filmu je až do očí bijící a strašně kazí zážitek celkové promyšlenosti, což je škoda. Jinak moc výtek nemám.

Docela mě překvapilo, jak je to vlastně celé nudný film - na to o jak zajímavé téma a hudební scénu se jedná. Možná je to osobností, stylem monologu i celkovým vystupováním vypravěče. Celou dobu jsem si popravdě ani nebyl jistý, zda rámec vyprávění Manchesterského nadšence do hudby, který odcestuje do Německa a prozkoumává Berlínskou hudební scénou je reálný nebo čistě fikční. Jistě, mám rád mockumenty i pohrávání si s "realismem" v rámci fikčních nebo dokumentárních filmů. Ale v tomto případě bylo toto mé přemýšlení nad tím, zda jsou záběry na hlavního protagonistu autentické nebo se jedná o nějakou bizarní snahu dát tomu všemu narativní strukturu, spíš rušivý element. Co mě ještě vadí je neucelenost a skákání od jednoho k druhému bez ladu a skladu. Nemá to žádnou kompozici a určitě to není záměrně "anarchistický" přístup. Jen je to prostě nepromyšlené.Tu se objeví nějaký muzikant, tu mluvení o dobových reáliích, tu zmínka o tom, jak to vše bylo odvázané, strašně cool, svobodné a dokonalé (a já tak nemám rád naivní nostalgii týkající se dávno uplynulých let nebo dějinného období). A k mé smůle se ve filmu vůbec nejčastěji objevuje nesympatický ksicht hlavního "protagonisty", často v nepadnoucí uniformě, která je vám úplně šumák, protože stejně musíte koukat na jeho obří nos nebo obří oči těsně před vypadnutím z důlků. Není to vyloženě odpadní film, to ne. Ale promarněný potenciál je obrovský. Einstürzende neubauten, mladičtí Die ärzte, experimentátoři s elektronickou hudbou, postpunkový guruové, Nick Cave (i se svou bouchačkou a gotickými obrázky), etc. - tihle borci za mlada - tvůrčí, odbojní a hypnotičtí - to je prostě neuvěřitelný potenciál... Vždy, když se na kameře objeví třeba Blixa Bargeld nebo jiná hudební osobnost, byl jsem ve svém živlu a v těchto momentech má dokument tu správnou atmosféru, údernost a je hrozně zajímavý, poutavý, strhující. Jenže to není žádným dílem tvůrců, ale osobností, které stojí zrovna před kamerou. A takových momentů je ve filmu až zoufale málo. K čemu má člověk většinu stopáže poslouchat nezajímavého průměrného anglána, jak pořád dokola opakuje, jak úžasně zajímavý byl západní Berlín, když místo toho mohlo být více zobrazovaná a zachycená jeho zajímavost a neotřelost?!

Možná by stačilo prostě zmínit, že Matky jsou film nevkusný, nevtipný, afektovaný a celkově hloupý. Nicméně možná bych uvedl ještě pár konkrétnějších důvodů, proč tak nízké hodnocení z mé strany. Za prvé - ačkoliv se film někdy tváří, že chce řešit vážná témata, ve skutečnosti se tomu vyhýbá, dělá to hodně povrchním způsobem a míchá do toho "humor", který spíš než smích vyvolává pocit trapnosti. Celá tato tendence tvůrců řešit něco jiného než banality a jít trochu pod povrch je  nakonec navíc shozena sadou nedůvěryhodných happyendů. Za druhé, ačkoliv je film vyplněný banálnostmi a spoustykrát člověka nudí, máte pocit, že jeho ukončení je až příliš brzké, říkáte si "zrovna, když se začíná něco dít, je konec?" Autoři zde rozehrají v podstatě čtyři samostatné linky z života čtyř hlavních hrdinek (velmi ambiciózní narativní plán), ale ani jedna z linek není pořádně vystavěná, rozvinutá nebo završená - což je docela paradox, že divák se u filmu nudí a zároveň má pocit, že jeho konec přišel moc brzy a uspěchaně. Za třetí - miluji hudbu, filmovou nevyjímaje - ale když hraje ve filmu jedna písnička za druhou, bez ladu a skladu, smyslu pro kompozici, tematickou provázanost a ještě navíc technicky nepříliš zvládnutě (neustále jsem musel korigovat hlasitost, kdy dialogy nejsou slyšet, zato hudba naopak řve), máte pocit, že po třicáté nemastné-neslané písničce budete raději sledovat Matky bez zvuku a nakonec i bez obrazu. Protože ničemu nepomáhají ani nevýrazné herečky v hlavních rolích, ani nevýrazný režisérský rukopis. Jediný kdo má z hlavních přinejmenším nějaké charisma je Sandra Nováková a sem tam herci/herečky ve vedlejších rolích, ale nikdo z nich tento myšmaš stejně nemá šanci zachránit.

Nezajímavý film od začátku do konce. V různých obdobích hollywoodských blockbusterů se projevují různé stále se dokola opakující klišé. Jakmile nějaký film má bezmyšlenkovitou sadu těchto prvků, které už pár let trvají, stává se pro mě nesnesitelně nezajímavým, neoriginálním a veskrze hloupým produktem své doby. A je jedno, jestli je to přiznáně bezduchá zábavná jízda nebo umělecký snímek určený pro intouše. Tento film je jako zástupce modelů dnes populárních filmu - cynismus, nic není vážné - včetně vážných scén, všudypřítomné, přehnané a nesmyslné ultra-nasilí, etc. Jediné co bych vyzdvihl jsou herci, potažmo některé charaktery. Jinak ničím zajímavý film ztrácející se ,,v davu,, obdobných filmů.

Trochu méně akce a trochu méně teatrální a dramatické vymítání a neměl bych moc co vytknout. Atmosféra je totiž výborná a funguje, stejně jako postavy jsou parádně zahrané a dost zajímavé (zvláště pak ,,nekněžský,, charismatický kněz, ale i ústřední detektivní dvojka).

Pět hvězd hlavně za první tři série, které jsou vážně pure gold v rámci seriálové produkce. Ty další už pokulhávají a v kvalitě se pohybuji mezi docela fajn zábavou a příšerností. Nicméně právě díky struktuře, kdy krom minipříběhuv jednotlivých dílech je každá série vlastně soběstačným delším příběhem, který spojují ve všech případech skvělé vypracování ,,zaporácí,, (vrah z chlaďáku, ohnivá femme fatale, Miguel Prada), vám vlastně ke spokojenosti první tři série stačí (a jsou pro mne takovou srdcovkou, jež funguje i na opakované shlédnutí, že odpouštím v hodnocení chyby i těm ostatním). Možná je potřeba jen v nejlepším přestat, pak si užijete promyšlenosti, atmosféry, skvělých postav i morálních dilemat vrchovatě...

Až překvapivě dobré - nápadité co se týče akčních scén, s báječnými hláškami, padnoucím výběrem herců a fajne rock'n'rollovým soundtrackem. Pro ty, kdo četli předlohy od Mignoly navíc spousta pomrkávání ne pouze po jednom, ale celé řadě jeho komiksových příběhů s Hellboyem, ať už těch delších nebo povídkových. Což je další moje chvála - vše je složeno do docela fajn příběhové mozaiky, která dává smysl navzdory množství motivů - za to patří tvůrcům respekt. Pár děr v jinak super akčním bijáku - nevyvážená konstrukce tempa (v některých pasážích by mohl film být rychlejší, v jiných si naopak dát více na čas), boje sice perfektní, ale občas zbytečně gore (záležitost vkusu hádám, ale původní komiksy nikdy tak násilné nebyly). A na závěr, ačkoliv film není bez atmosféry, rozhodně postrádá nevyslovitelně brilantní vyváženost a precizní výběr barev, prostředí, kostýmů a mizanscény jako v případě Del Torovi adaptace. Za mě spokojenost, nechybělo mnoho do pěti hvězd a kdyby nebylo právě Del Tora, jehož Hellboye považuji takřka za geniálního, tak těch pět bych i dal.

Lepší film než jsem podle hodnocení čekal - trošku mi to připomíná případ Deváté brány - možná, že to má jednodušší scénář a nepříliš komplikovanou zápletku, ale atmosféru tenhle film umí vytvořit setsakra hustou, temnou a výborně vyladěnou - na té jsem se svezl především a užil si to - Gabriel Byrne je navíc výborný Satan - možná v lehce béčkovém filmu, ale svým výkonem a charismatem bych ho klidně zařadil po bok výkonů Pacina (Ďáblův advokát), De Nira (Angels heart) nebo Stormara (Constantine).