Čierna labuť

Jednoduše řečeno. Když bych vyměnil Natálii Portman za Mickeye Rourkeho a přejmenoval film na Wrestler. Tak uvidím totožný film. Tedy, v jeho nejzásadnější podstatě. Morální hodnoty jsou úplně jiné, životní příběh je také jiný a důležitá část režisérývhc filmů, povahy jednotlivých hereckých rolí, jsou také naprosto jinde. Celý ten film je vlastně neskutečně jiný, ale uvidíte sami, že až ten film dojedete, budete nad tím přemýšlet uplně stejně jako nad Wrestlerem Mickey Rourkem, který minulý rok za naprosto odzbrojující výkon Oskara nedostal. Uvidíme tedy, jak to bude s Natálkou, která podle mě po Leonovi předvedla svůj druhý, životní výkon. A takových výkonů za život tolik není. Škoda, že se Černá labuť podle mě hrozně dlouho rozjíždí, ale postupem času jsem se do filmu dostával hloubš a hloubš a závěrečná scéna mi v srdci pulzovala ještě chvíli po shlédnutí. Darren Aronofsky to natočil přesně tak, jak to natočit umí. Clint Mansell mu opět "složil" muziku nejlíp, jak dokáže a ve všech ohledech to představovalo další rys jedné lidské povahy v koláži filmů samotného režiséra, se kterou se setkáváme každý den. A tou je protentokrát dokonalost. (27.01.2011)

Celosvětově divácky úspěšný film. "V souboru nenajdeš oddanější tanečnici." Nová psychicky labilní labutí královna se musí naučit plnit i smyslné domácí úkoly, aby se mohla stát i dokonalou černou labutí. Pro mne zatím nejlepší Aronofskyho snímek, i když komplikovaná filmová díla tohohle pána až zas tolik nemusím. Trailer: http://www.csfd.cz/film/229692-cerna-labut/videa/ (16.02.2014)

Ačkoli se Černá labuť zdá být uhnětena ze stejného těsta jako Wrestler, je to pravda pouze na půl. Ano, povrchově to celkem sedí - pojetí je vlastně podobné, intimní kamera na tělo, nemilosrdné detaily, dlouhé tracking shoty, výjevy mrzačení ve jménu pošetilé touhy (opět je to touha vyjádřená burácejícími davy). Nelze ale přehlédnout, že Černá labuť je v jednom důležitém ohledu film Wresterovi protikladným. Zatímco Wrestler byl filmem, kde nitro hrdiny zůstávalo skryto a šlo o až dokumentární záznam pozvolné zkázy, v Černé labuti je všechno vnějškové, bolest se vepisuje do hororově expresivních scén, hrdinčiny psychózy jsou až "freudovsky" zesílené a akcentované různými snovými chimérami. Všechno, co je uvnitř se děje zároveň navenek a divák je tak lapen v osidlech nespolehlivého vypravěče. Kde končí skutečnost a začíná Ninina fantaskní projekce je občas složité dešifrovat. Některé scény jsou až podezřele konvenční (dobře je to vidět na všech těch hororových lekačkách a zjeveních) a nemohl jsem se zbavit dojmu že pro všechen mutující povrch uniká Aronofskému to, co ve Wrestlerovi nebylo vidět, přesto to bylo až fyzicky cítit - intimní rovina bolesti "z touhy" vedoucí k závěrečnému velkolepému gestu sebezničení. Labuť je v závěru takřka antická, ale ani zdaleka mě nezasáhla tak, jako Randyho poslední "ram-jam". Všechno je tu na svém místě (famózní kamera, zničující Natálka i skvostný hudební doprovod), přesto se extáze nedostavila. Myslím, že Aronofský dokázal v minulost jít hlouběji - i bez teatrálních rekvizit. (17.01.2011)

"It was perfect." Strhujúce. A obdivuhodne odvážne - natočiť adaptáciu Labutieho jazera ako mainstreamovo-oscarovo sa tváriaci eroticko-paranoidno-schizofrenický thriller... Ufffff, kto na to dal Darrenovi prachy? Psychologicky hutné, sexy bizarné, s šikovnými hororovými fintami a famóznymi hereckými výkonmi (vo všetkých úlohách, ale Natalie si ide pre Oscara). Gradujúce s každou ďalšou minútou a v závere už priam extatické. No a samozrejme geniálna réžia a fantastická práca s kamerou (hoci niektoré ťahy už poznáme z Wrestlera - čo je zároveň jediná drobná výhrada). Krásných čistých 10/10. (23.12.2010)

"Nikdy jsem nebyl na baletu. - Tak to rozhodně nejsi gay." Nemohu tvrdit, že bych očekával, že po zhlédnutí Aronofského baletní fantazie pocítím touhu zmasakrovat si svou tvář líčidly, vecpat se do elastického trikotu, na své ploché jedenáctky natáhnout sedmičky cvičky a začít ladně poskakovat po pódiu znamenajícím svět. Spíše jsem, jako individuum doživotně traumatizované návštěvou Labutího jezera v deseti letech, očekával plný zásah uměleckého odpadu, takže ty tři hvězdy jsou malou poklonou zmalované anorexii. (04.12.2011)