dubinak

Tohle byl neskutečný zážitek. Něco tak úžasně originálního a osobitého jsem nečekala. Kubrick byl samozřejmě už předem zárukou dobré zábavy, ale až v takové nadšení jsem nedoufala. Malcolm McDowell odvedl za celý snímek naprosto brilantně svou práci a je veliká škoda, že se dříve v podobných filmech nevyskytoval v takové míře, jak bych si třeba přála, protože bych ho aspoň mohla objevit už dříve a řádně ho ocenit. Nevidím důvod, proč tomu nenapálit celou pěst. Klaním se.

Tohle je pro mě už prostě australský kult. Když jsem tento film objevila, byla jsem nadšená a všem jsem snímek horlivě doporučovala. Krásné zobrazení téměř obyčejných příběhů. Postavičky mě ohromily a bavily, protože s takovýmto zpracováním se setkávám velmi málo. Ani bych nevěřila, co se mnou udělá dramatický animák. Přesvědčila jsem se, že do drama žánrů se klavírní hudba hodí naprosto dokonale a vlastně mě to i víc deprimuje. Vypravěč naprosto skvělý. Mnohem lepší volba než aby tam přes celou stopáž mluvily neustále hlavní postavičky. Zkrátka a dobře tento film je jeden z nejlepších filmů, jaký jsem zatím měla tu možnost vidět.

Když se řekne Pulp Fiction, okamžitě se mi vybaví skvělý Samuel L. Jackson a jeho neprůstřelné hlášky. Tarantino je král gangsterských a násilných témat a dokáže nabídnout skvějící zábavu, tak hrubou, ale zároveň potěšující. Pro mě se tento režisér stává bohem dialogů, jehož talent je vždy cítit na dálku a i přesto, že nějaký jeho film není zrovna můj šálek čaje, dialogy ocením vždycky. Pulp Fiction je ale diamant mezi filmy a s ničím podobným, ba lepším už se na toto téma nesetkáme.

Mad Max: Fury Road prostě nemá obdoby. Je to absolutně nejzběsilejší, nejakčnější, nejefektivnější a nejdrsnější jízda, jakou jsem kdy v životě viděla. Vůbec tomu nemám co vytknout. Vážně bych si nevzpomněla ani na jednu hovadinu, která se mi na tomto filmu nelíbila. Je dokonalý prostě přesně tak, jak byl natočen. Nikdy jsem nezakusila tak originálně zpracovaný námět a scénář a 120 minut jsem seděla přikovaná v sedačce s otevřenou pusou a chtěla jsem prostě ještě a ještě mnohem víc. Původní filmy jsem neviděla a myslím, že po tomto skvostu bych se jim asi už trochu chechtala. Každopádně je pro mě Miller ode dneška dalším filmovým bohem a tento jeho brilantní remake u mě zkrátka zabodoval nehorázným způsobem a s radostí ho uvítám v mé topce. Společně s It Follows je to nejlepší film roku 2015 a troufnu si říct, že ve svém oboru je to nejlepší film ever. 100%

Pro mě jsou Pelíšky opravdu nejlepší český film všech dob, i když mi to spousta lidí vyvrátí. Tohle ale dokázalo mojí generaci přiblížit situaci ČSR v šedesátých letech vtipným a zároveň emocionálním a dojemným způsobem. Hřebejk prostě zvládl nasadit do tak citlivého téma porci nadsázky a satiry, že by si člověk jen těžko pomyslel, jak těžké časy to pro náš národ byly. Každé Vánoce na tento film koukám a nikdy nevynechám jedinou scénu a nejednou jsem zadržovala u závěru slzy. Myslím, že tento snímek si obzvlášť zaslouží být v mých TOP 10.

Tak tento film mě opravdu rozbrečel. Nejdřív si myslíte, že to bude komedie a to s opravdu dobrými hláškami, ale pak děj obrátí směr a začne se dost dramatizovat. Skvělé herecké výkony filmu nechybí a obdivuhodný Kevin Spacey mi na jeho roli opravdu seděl a ten jeho kukuč jsem si hned zamilovala. Naopak u Meny Suvari, která měla roli opravdu sebevědomé Angely, se mi svírali pěsti skoro celý film. Závěr byl dost smutný, ale opravdu doporučuji ho zhlédnout.

Jeden z nejlepších animáků, co jsem kdy viděla a to animáky fakt nemusím. Celé zpracování je úplně úžasné. Krásný vizuál hraje všemi barvami, no a ta vařící krysička... :33

Naposledy jsem byla u hororu podobně vystříkaná asi vloni v květnu, konkrétně u Wolf Creek 2, ale to nadšení, které jsem u něj měla by těžko dohnalo to, které jsem prožila dnes po projekci It Follows. Popravdě řečeno, jsem z toho měla šíleně dobrý pocit už, když jsem si ho dávala do Chci vidět a jakmile skončila první scéna, ten pocit se zhruba ztrojnásobil. Jsem strašně ráda, že jsem na to hnala do kina, protože doma by mě to těžko takhle položilo. Vím, že teď je moje reakce asi možná trošičku přehnaná, ale fakt se z toho musím tady vypsat, jinak dnes neusnu. Nemám si v podstatě vůbec na co stěžovat. První věc, která si zaslouží asi úplně nejvíc vyzdvihnout je stoprocentně hudba. Kdykoliv začal nějaký soundtrack hrát u děsivé scény, po zádech mi přejel mráz a do očí se mi vhrnuly slzy. To mi zvládal vždy vyvolat v podstatě jen James Wan, ale nejspíš má u mě ode dneška konkurenci. Další ohromné plus je to, že se skoro žádná hrůzostrašná akce nemusela konat v noci. Vážně ve mně dokázal Mitchell probudit šílený strach, i když se ten určitý moment odehrával na denním světle. Za třetí tu je výhodou pro Mitchella i to, že určitě ušetřil na maskách. To mi právě vrtá nejvíc hlavou, přízrak má mnoho podob, ale žádná není taková, jaká se vám vybaví, když se řekne právě slovo přízrak. To jsou asi tři věci, které se určitě musí velice pochválit. Dále tu jsou výborní herci, příjemně osvěžený příběh a celková uchvacující skromnost. Co tomu filmu asi později vytknu, je to, že s blížícím se koncem už nemá skoro čím překvapit, i když se velice snaží. To mě teď ale vůbec netrápí. Zkrátka Mitchell stvořil něco fakt neskutečného, tleskám mu ve stoje a na jeho snímek budu ještě určitě pár týdnů myslet, protože tolik pocitů, které ve mně zvládl vyvolat ve sto minutách, jsem snad u hororů neměla dohromady za celý rok. 95%

Na matku už dlouho hledám správná slova a stejně asi budu muset používat spíše superlativa, protože pro mě je těžké se k tomu jinak vyjadřovat. Matka byla jedním z mých absolutně nejočekávanějších filmů a radši jsem si o něm nic nezjišťovala a doufala, že trailer neukázal moc. No, vlastně neukázal nic. Tohle se prostě přes trailer odhadnout nedá. Matka je totiž film gigantických rozměrů, ač se na první pohled tváří opravdu malebně a skromně. Ke všemu vám postačí jen pár hlavních postav a obrovský dům. Aronofsky je mistr obrazu a diváka nechává po celou stopáž v opravdu nepříjemné tísni z důvodu, že z 90% snímá pouze výraz Jennifer a působí tak opravdu depresivně a klaustrofobicky. Párkrát jsem se přistihla, že je mi až fyzicky nevolno z toho, jak nevidím, co se děje kolem. Celkově vlastně můžu podotknout, že matka se pro mě stává asi nejdepresivnějším a nejvyčerpávajícím filmem za posledních pár let. Abych to ujasnila, záleží hodně na tom, s jakou postavou budete víc soucítit. Abych se přiznala, s postavou Jennifer jako kdybych byla jedno tělo, jedna duše. Zažívala jse úplně stejné pocity jako ona, bylo mi nepříjemně pokaždé, když jsem z jejího výrazu vyčetla disharmonii a stres. Tím se dostávám k tomu, že za tohle bych Jennifer přála klidně Oscara, protože se vypracovala na neskutečnou hereckou úroveň. Přítel se naopak vcítil do postavy Javiera, takže opravdu záleží z jaké strany tento film uchytíte. Proto je asi označován za kontroverzní. Nebudu prozrazovat děj, ale ještě bych řekla, že nikdy jsem neviděla lepší podobenství a opravdu lituji, že nemám tolik vědomostí, kolik bych chtěla k tomuto snímku mít. Zároveň chválím Aronofskyho za úžasně zpracovanou mytologickou i metaforickou linii. Je neskutečné jak dokázal z poklidného, téměř opuštěného domu na venkově udělat přelidněné, zoufalé a násilné peklo. Ten obrat byl opravdu neskutečně intenzivní a z kina jsem vycházela psychicky vyčerpaná. Navíc každým dnem jsem si na matku vzpomínala víc a víc a znovu prožívala ty stísněné pocity, jako kdybych pořád seděla v sále. Matka si tudíž zaslouží být v moji topce, protože to nebyl film, to byla noční můra.