Whiplash

Tak a je to tu! Žiadne siahodlhé, kvázi inteligentné dialógy, ktoré spôsobujú u filmových kritikov mokré sny a u bežných divákov liečia nespavosť. Žiadna hra na umenie, ktorou sa tvorcovia snažia zakryť svoju chorobnú túžbu po filmových cenách, ktoré vďaka tomu strácajú v očiach verejnosti lesk. Whiplash je kúsok, ktorý si hrá svoje, pričom nezáleží na tom, že hlavná postava nie je tým typom hrdinu, ktorému by ste mohli úprimne držať palce od začiatku až do samotného konca. Jednoducho vás strhne vírom pútavých udalostí, excelentnými hereckými výkonmi a parádnymi hudobnými pasážami. Pri tom všetkom takmer dokážete zabudnúť na malé chybičky krásy, ako napríklad tuctový a predvídateľný zvrat so zmiznutými notami. (90%) (29.01.2015)

Skvelá dráma, kde Simmons hviezdi, kde je pekne ukázané, aké to majú bubeníci ťažké, kde Teller mohol konečne ukázať niečo zo svojho hereckého umenia. Ale určite nie na film roka. Už len kvôli scéne v bare nie, aj keď záver bol dych berúci. 3 z 5 (04.02.2015)

Úderné a značně nekompromisní! Výborné vygradování souboje dirigenta a bubeníka. Excelentní výkon J.K. Simmons a brilantní finále. Všechna čest! (04.02.2015)

Naprosto úžasná a pohlcující podívaná, ze které stříkají emoce víc jak pot a krev z Milese Tellera při hraní na bicí pod taktem J.K. Simmonse. Celý snímek je opatřen perfektními záběry kamery, gradujícím dějem a v neposlední řadě perfektní režií Damiena Chazelle. Hudební filmy nevyhledávám, ale tohle je ultra nářez i pro lidi jako já. A dost možná si začnete vážit pravé hudby, protože úsilí které je do ní vloženo, stojí mnoho slz, potu a odhodlání. 107 naprosto úderných minut, které vám film o hudbě může dát - berte, nebo nechte být. (09.02.2015)

Andrew je nadaný, sympatický a hlavně ochotný se neustále zlepšovat, přičemž je vystaven úmorné psychologické a fyziologické masáži svého učitele podobně jako svého času Vtipálek. J. K. Simmons je skvělý, a věřím, že si postupem času vydobude svoji pozici v žebříčkách "zlích" mužů. Spojením všech těch bubnů, smičců, čel, zkrátka hudby, charakterů, kamery a střihu vzniká vypjatá dramatická nálož. #Moby Dick# (12.02.2015)

Velmi intenzivní dílo, při kterém jsem často napětím ani nedýchal. J.K. Simmons ztvárnil jednu z nejděsivějších filmových postav, co znám (a to je to "jen" dirigent). Celý film se vlastně točí okolo něj a jeho žáka, který je schopen udělat pro hraní na bicí doslova vše. Právě tento až naturalismus mě u snímku tohoto ražení velmi překvapil. V hudebním prostředí se nepohybuji a jazzu neholduji, přesto mě ani poměrně dlouhé hudební scény, s mimochodem výtečnou kamerou a střihem, ani chvilku nenudily. Vše bylo skutečně vypipláno k dokonalosti (což jde ostatně ruku v ruce s hlavním tématem filmu) a gradace klíčových scén byla obdivuhodná. Damien Chazelle je opravdu slibný mladý režisér a scénárista. Pravděpodobně nejlepší hudební film, co jsem dosud viděl. (22.02.2015)

Hodně nepříjemnej film o tom, jaký to taky může bejt muzikantem. A plivnutí do ksichtu všem alibistům, co se oháněj tim, že talentovaný lidi to maj všechno jednoduchý. Oscar pro Simmonse je naprosto zaslouženej - celej film si mě omotával kolem prstu, jednou jsem ho miloval, o minutu pozdějc zase nenáviděl jako bezcitnýho tyrana... aby se nakonec ukázalo, že to má všechno promyšlený víc, než by se mohlo zdát, a že ty jeho Machiavelliovský metody můžou i v hudbě dávat smysl. Věrohodnost a uvěřitelnost hudební (tzn. tý hlavní) stránky filmu ani neni třeba komentovat, byla absolutní - klobouk dolu jak před kapelou, tak samozřejmě před Tellerem samotnym. A musim přiznat, že v plný síle na mě film dolehl až náběhem závěrečnejch titulků - pořád jsem podvědomě čekal nějakej další vývoj, ale když přišel konec ("Už?!"), začaly se mi najednou pospojovávat jednotlivý nuance, který jsem do tý doby nevnímal jako podstaný a došlo mi, jak promyšlenej film to je a jak moc je silnej v tý svý formální jednoduchosti (bez velký výpravy, složitýho scénáře nebo efektních scén). (04.03.2015)

Baleťáci mají Černou labuť, hudebníci zase Whiplash - v mnoha směrech trochu vzdálené realitě, ale paradoxně lidem z hudebního prostředí bude možná tento snímek nejbližší. (17.06.2015)

Any given sunday meets Flashdance... (21.06.2015)

Skvelá hudobná dráma s precíznymi výkonmi hercov na ktorých bolo radosť sa dívať. A hudba tomu dodala pravé grády. (26.06.2015)

Were you rushing or were you dragging? (08.10.2015)

Sympatický ansámbl v čele s dokonale maniakálním J. K. Simonsem rozjíždí dobře natočené hudební drama ála Rocky Balboa. Konflikt, kolem kterého se příběh točí, je místy až moc surový a přímočarý, ale to vůbec nebrání si tenhle film řádně vychutnat. (24.12.2015)

Music wins! (14.04.2016)

Asi nejlepší hudební film, co jsem kdy viděl. Kde jinde graduje film jen s pár větami a devítiminutovým sólem na bicí? Výkony hlavních představitelů jsou strhující. Jeden válí za bubnama a druhý perlí svým ksichtem a dokonce bez taktovky. Škoda že mě zajímalo i spousta dalších věcí okolo. Klidně mohl mít film o 30 minut delší stopáž a věnovat se víc i postavám okolo. (12.08.2016)

Rozhodně uznávám, že tenhle pro mnohé bravurní kousek mířil tak vysoko. Hudebních dramat, která mají větší produkční základnu, dostanou se do kin a tím i do širšího podvědomí veřejnosti, opravdu není mnoho. Zvláště ne tolik autentických, neutichajících, zajímavě napsaných a bravurně zahraných. Miles mě nejen po nedávném Only the Brave přesvědčil, že už se vyprostil ze spárů prapodivných rolí (série Divergence) a začínám si ho pomalu ale jistě oblibovat. Jen ten, který držel ty nejdůležitější otěže, bude muset ještě dlouho kočírovat, aby si mě získal. Damien Chazelle se právě díky oceňovanému Whiplashi i loňské přímé oscarovce La La Land vyhoupl na světlo světa. Ale možná jeho zásluhou mě jeho dřívější dílko neuchvátilo natolik, aby se mi zarylo do paměti jako nezapomenutelné. (16.02.2018)

Dlouho jsem tento film odkládal a fakt se za to stydím, že jsem film viděl teprve až nyní. Začínající režisér Damien Chazelle natočil na přelomu své kariéry snímek, kterému by záviděly zkušenější režiséři. Film má od začátku úžasný spád a ani na chvíli film nezačne nudit. Celý film vlastně stojí na herecké dvojici Miles Teller a J.K. Simmons. Teller nám tady předvedl svůj obrovský talent, kdy v následujících letech potvrdil, že patří mezi herce, který možná nepatří mezi ty nejsympatičtější herce na světě, ale je to někdo koho je radost sledovat. Je vážně skvělí ve všem v čem jsem ho viděl. Na druhé straně Simmons za mě odvedl asi svůj nejlepší herecký výkon v kariéře a přiznám se, že nikde jsem ho neviděl hrát líp. Popravdě on je super všude. Chazelle celý snímek sebevědomě vede a ani na chvíli jsem necítil, že by tady bylo něco na víc, něco co zaostává za ostatním. Ne. Po kameru, střih je to úžasná podívaná. Whiplash má neskutečně pohlcující atmosféru, že se musím přiznat, že v několika momentech jsem byl v takovém napětí, že jsem se na to nemohl skoro až dívat. Bál jsem se, co postava Simmonse vyvede. No a když přišlo na posledních 15 minut, tak jsem si musel film stopnout a vydýchat to. To, co následovalo potom byla čistá dokonalost a vrchol celého filmu. Damien Chazelle natočil mistrovské dílo, které osobně řadím mezi to nejlepší, co jsem za posledních několika let viděl. Nepopsatelně silný zážitek. 10/10 (22.01.2023)

Podruhé ještě o hvězdu lepší podívaná. Chazel jako debutant naprosto zabíjí. A Simmons je naprostej král, který celý film krade pro sebe (07.04.2023)

Vynikající ode dna až po okraj, převážně pak Teller a Simmons. (07.01.2015)

Zajímalo by mě jaký byl vztah mezi Teller a Simmonsem během natáčení. Jejich výkony jsou opravdu vyhrocené a z obou pozic věrohodné. I když je celý příběh jen banální karikatůra a mazané klišé, které se maskuje za levné scénáristické akrobacie, můžu s klidem říct, že artově film je působivý. Jakoby si někdo řekl, že od teď budeme dělat snímky s Oscarovým potenciálem, jen lahodící na oko a ubohý příběh se za to hezky zastrčí. Závěr je umělý. Avšak dramatické rozuzlení čerpá právě z artovosti. Není všechno zlato co se černí labutího peří chlubí. 70%. (13.01.2015)

Terence Fletchera můžete buď milovat, nebo nenávidět. Úsměv - facka - každodenní "láskyplné" přivítání, jeho nečekané výbuchy nálad daly zabrat nejen celé kapele, ale i mým emocím. Ten chlap mě fakt štval. :-) Na druhou stranu z něho vyzařovalo obrovský charisma a uznávám, že byl profesionál, který na to měl. Andrew Neiman se zprvu zdál být zakřiknutý, ale jak vzal paličky do ruky a rozbalil to, cítila jsem tu sílu, která ho poháněla být nejlepším bubeníkem. Ten oheň v něm potřeboval pořádně rozdmýchat, takže kdyby nepotkal Terence, možná by ještě dlouho obracel noty. Miles Teller & J.K. Simmons předvedli herecký koncert, včetně finálního bubnovacího nářezu, který byl úchvatný! :-) Whiplash = Život není o tom, kolikrát padneš na hubu, ale o tom kolikrát se dokážeš zvednout a jít dál. (15.01.2015)