rockwoman

"Ty nezůstáváš napůl cesty viď hochu? Měl jsem dobrého učitele." Rychlý jako blesk a nejen to, měl charisma, talent a neměl by být zapomenut. Brandon Lee 1.2.1965 - 31.3.1993 ......"And you can't make choices in your career or your life based on other people's expectations. You have to make choices based on what your heart tells you to do. The character in this movie - Jake - is trying to come to some kind of peace with his father. That's something every young man needs to do in the process of growing from boy into man, and if you don't have your father around to give you that affirmation, then you just have to find that affirmation inside yourself, whether it's through visiting his grave or talking to his friends, or whatever. "‪ - Brandon Lee ( From A. Magazine Rapid Fire 1992 )

Mačo s něžnou duší ッ rančer, fotograf, kovboj, zaříkávač koní, pohodář, gentleman tím vším je tu nazýván Patrick Swayze a já bych ještě dodala, že také skvělý Dalton z Road House, nebo Bodhi z Bodu Zlomu, tady ho já mám nejraději a po tom všem co tu zaznělo, ještě více oceňuji jeho snahu nenechat se zastupovat kaskadérem, dát do svých rolí vše, aby to bylo opravdový, aby si to i divák mohl jakkoliv užít, pobavit se a zpětně se k tomu rád vracet. Marshall Teague a Sam Elliott, tak tihle dva sympaťáci mě tu zaujali nejvíce, respektive jejich vzpomínky na Patricka. Povedený a zajímavý dokument, ani na chvilku jsem se nenudila... Adiós Amigo.ッ

"Čekám na svojí vlnu. Život má zvrácenej smysl pro humor." Skvělá hudba, pořádná dávka adrenalinu, krásný záběry na mořský vlny, napětí, surfování, láska, přátelství. Nespoutaný živel Patrick Swayze tentokrát "tančí po vlnách".ッ Parádní podívaná, která nestárne, neztrácí jiskru, neomrzí a stále mě baví!

Shodou okolností jsem se nedávno podívala na originál z roku 1989 a opět se u toho bavila. Asi to bude tím, že tyhle nenáročný akčňáky z osmdesátek a devadesátek měly fajn atmosféru, vtipný nezapomenutelný hlášky, chytlavý songy, občas i nějaký ten příběh, který diváka víc vtáhnul do děje a dal mu tím prostor víc se přiblížit všem jeho trefným záporákům a sympatickým klaďasům jako byli tenkrát Patrick Swayze a Sam Elliott. Někdo tu zmínil, že Swayze neměl tak perfektní postavu na roli Daltona jako Gyllenhaal. Naopak Swayze v té době a na tu roli měl dokonalý tělo, stačí vzpomenout na jeho tai-či v přírodě atd. Gyllenhaal je tu sice ve formě, ale to je tak asi vše. Jinak absolutně žádná chemie mezi ním a doktorkou. Žádný parťák z minulosti. Tak abych to shrnula, nebudu se tady rozplývat diváckým nadšením, není totiž nad čím. Zůstávám věrná originálu, ať už byl jakkoliv jednoduchý, pořád se dá na něj dívat a člověk se opravdu zasměje a hlavně je to všechno víc opravdový, tím myslím akční scény atd. Swayze udělal dobře, že tuhle roli tenkrát vzal, protože do toho dal hodně, aby se odprostil od role tanečníka a dokázal, že na to má zahrát si byť třeba i jen takovouhle malou nenápadnou roli vyhazovače.

Hudba je věčná jak zde bylo řečeno, stejně jako oni, stejně jako ♪ ♫ ♪ We Are the World ♪ ♫ ♪. Sledovat je, poslouchat jejich zpěv, pocity a vše okolo natáčení bylo zajímavé. Ta atmosféra tam musela být tenkrát fakt super, jak si to všichni užívali a chovali se přirozeně. Povedený dokument a pátou hvězdu sypu pro mého oblíbence Bruce Springsteena! ッ

Kdykoliv si ho pustím, mám chuť zajít do baru Double Deuce, poslechnout si fajn muziku, dát si panáka a hodit tanec se sympatickým Samem Elliottem.ッ Oblíbená VHSková nostalgie a společně s Bodem Zlomu je tohle pro mě nejlepší Patrick Swayze!

Nabitá emocema, tak jsem se cítila, protože Freddie Mercury byl, je a vždy bude mou srdeční záležitostí co se hudby týče. Zajímavé, občas emotivní vyprávění zbývajících členů kapely Queen, sestry a přátel Freddieho Mercuryho. Povedený dokument, který mimo jiné také zaznamenává záběry, fakta a zpovědi lidí, kteří procházeli buď přímo, nebo byli jinak spojení s nemocí, na jejíž následky zemřel Freddie Mercury. Záběry z natáčení klipů kapely včetně toho posledního, kde jsem cítila obrovský smutek. Úžasně zachycené momenty z neskutečné atmosféry nabitých koncertů Queen ve Wembley v roce 1986 a rozlučkovém v roce 1992. Spousta hudebních ikon přijala pozvání od Queen vzdát hold nenahraditelné hudební a pěvecké hvězdě. A ještě nesmím zapomenout zmínit krásné zakončení slovy jeho sestry Kashmiry. Dokument sice není jen o Mercurym, na druhou stranu to nepříjemné v něm souviselo i s ním, s jeho životem, takže to dává smysl, proč se tak jeho tvůrci rozhodli. "Všechno o tom, co jsem zač, uslyšíš v písničkách."

Smolaři dospěli, ale dětské strašáky si stále nosí v sobě a skvělý Bill Skarsgård vypouští další nášup červených balónků. Obě kapitoly stojí za vidění, přesto tato se mi líbila o hvězdu víc.  "....lidé, kteří si postaví svůj dům ve vašem srdci." 

Skvělé herecké obsazení, hudba, atmosféra. Tenkrát se točily fakt nádherný příběhy a Jestřábí žena mezi ně rozhodně patří. Nostalgie, která nikdy neomrzí.

Skvělý výběr herců, atmosféra, nepříjemné pocity a snad jen sluneční paprsky jako naděje, že zase přežili další den v mrazivém bílém nekonečnu k zbláznění. A v ten moment, kdy někteří z nich měli to štěstí obejmout zase své blízké, tak i slza ukápla...Stejně jako Přežít z devadesátek, tak i po třiceti letech tentokrát ve španělském podání pro mě rozhodně působivé...