Whiplash

Jsem rád, že si i nezávislé filmy, před chodícími autoroboty, hobity a nestvůrami ve vesmíru, dokáže udělat taky jméno. Sice ne tak velké, aby je finančně dostal, ale i pořád slušné. Stačí k tomu povedený trailer, dobré ohlasy o povedeném filmu nominace na Oskara a má na úspěch zaděláno. A jaký film vlastně je? Skvělý. I z celkově nezáživného prostředí ( hudební škola, koncertní sál, garáž s bubny a nějaká kavárna) se dá udělat něco vcelku zábavného. A asi nejvíce za to může J.K.Simmons, představital Fletchera. Jak už jsme z traileru viděli, je to správný cholerik, který nechodí pro nadávky a židle daleko. Dokáže studenty seřvat za každou hloupost, správně je buzeruje a kdyby se odvážili argumentuvat, tak je nehorázně setře (od opic, po buzernty, až po troly). Každopádně Simmons je jako Fletcher skvělý a můžu říct, že jsem na to koukal hlavně kvůli němu. Je to prostě jeho životní dílo a jestli ten člověk nedostane Oskara (a má k tomu nakročeno) tak sežeru klobouk (sice ho nemám, ale snad mi ho Fletcher půjčí). Pak tu máme toho kluka, který se až moc snaží, ke svému cíli jde přes krev, pot, slzy (doslova a možná ještě tvrději), a chvílemi mu z toho trochu hrabe. Zkrátka je to takový sadista, který si zbytečně ubližuje a na rozdíl od Fletchera si mě moc nezískal. Příběh se klidně odvíjí, občas přijde nějaký zvrat a zajímavý je až na konci, kdy se odehraje intelektuální souboj na několika dimezních mezi Neimanem (tím klukem) a Fletcherem. Je velmi dobrá záležitost s chytlavou hudbou a uječeným Simmonsem. Takže pokud vás už ti roboti serou a hledáte něco jiného, tak tady to je. 75% (18.01.2015)

Pecka! :) 80% (21.01.2015)

Nejvíc se mi na Whiplash zamlouvalo, že nešlo o jízdu po tradiční lince from zero to hero a po celou dobu divák váhá, jestli je hlavní hrdina víc zero nebo víc hero. J.K. Simmons je úchvatný, jeho přístup a metody mi leckdy připomínaly Dr. House a stejně tak jsou výtečné detailní záběry a samozřejmě hudba. Ačkoliv nemusíte být milovníky jazzu, tady vám to vadit nebude a film si užijete. Alespoň na jedno shlédnutí doporučuji. 80 % Oblíbená část- vybírání z trojice bubeníků při zkoušce (27.01.2015)

Nominácia na mieste - J.K. Simmons (01.02.2015)

Whiplash for Oscar. Z dosavadního viděného tohle jediné mě dokázalo zvednout doslova ze židle, tleskat a mlátit do vzduchu. Jasně, trochu podmínka, že milujete hudbu a videoklipy a motivační kurzy v duchu Full Metal Jacket :-) (13.02.2015)

...neuvěřitelné... to nejlepší, co jsem z hudebních filmů kdy viděla... ještě teď mám jazzující tep... nechápu, jak tohle natočili, ale to je jedno... bomba... exelentní a ještě jednou poklona... a že u toho budu mít víc nahnáno, než u jakéhokoli thrileru je na tom to nejlepší... tajemství dobrého jazzu je mystérium... (05.03.2015)

Whiplash is quite (in) my tempo. Rychlá a dechberoucí válka dvou vášnivých a tvrdohlavých bláznů do muziky za doprovodu magických bubnů. Poprvé v životě jsem dostal možnost ocenit, do jakých výšek může snímek vynést perfektní zvuková stránka. Ne, že by excelentně ozvučené scény byly všechno, co film nabízí. J.K. Simmons sestoupil na filmové plátno přímo ze samotného pekla, kde připravil o trůn samotného ďábla. Jeden z nejintenzivnějších „home“ zážitků minulého roku, který mě naučil, co se může stát, když získají emoce, vášeň a srdce navrch nad chladným rozumem. (13.03.2015)

mno, milovníci jazzu si snáď prídu na svoje ja skôr vyznávam ten tradičnejší, aj keď najmä v druhej polovici malo niečo "do seba" aj to hudobne podfarbenie. Výborný výkon Simmonsa, v jednej chvíli som ho tak nenávidel, že byť Andrevom, tak Fletcher už chodí bez odhryznutého ucha. Teiler hral bubeníka troška kŕčovite a bez emócie, (emócia nie je iba krvavý otlak na rukách). Páčila sa mi myšlienka "radšej zomriem v 32 známy a obklopený priateľmi, ako na starobu v 90-tych zabudnutý a sám". (03.04.2015)

Motorem tohoto skvělého hudebního kousku je bezpochyby výborný J. K. Simmons, který, dá se říct, hraje defakto záporáka. Neuvěřitelný psychický teror přicházející od učitele, ačkoliv jde "jen" o hudbu, dělá z toho snímku něco víc. Je to skvělé drama, která má svou přidanou hodnotu. Nicméně přesto neopěvuji až tak, ono vychvalované finále. Přišlo mi až moc dlouhé malinko, 4 hvězdy. (12.07.2015)

Je Fletcher záporná postava? Trochu mě mrzí, že scénarista (a režisér) dost tu jeho manipulativnost přehnal, a udělal z něho nemocného člověka, aby bylo o čem hrát a přiběh dostal ten správný drive. V dobách mého učitelování byla u žáků populární průpovídka "Buď jsem geniální, a tak se nemusím učit, nebo nejsem, a pak je mi to k ničemu". Že za skvělými výkony je krev a pot se v západní civilizaci nesluší říkat, natož aplikovat v praxi (to by si vás maminky, babičky, a celá školská inspekce podaly k obědu). Ale divácky úspěšný film musí vždy být tak trochu mimo realitu, a tak je Fletcher až moc ďábelský. (04.11.2015)

Whiplash jsem už viděl pětkrát a ještě hodněkrát se na něj podívam. A to mi tenhle typ hudby vůbec nic neříká. Tellerův výkon je naprosto strhující a těch posledních 10 minut je k*rva tak dokonalejch, že už to snad víc ani nejde... (09.10.2018)

Prakticky klasicky vystavěný film o cestě na vrchol. Máme tu kluka co chce na vrchol, máme tu zloducha co mu vrcholu chce odepřít, máme tu pády a vzestupy a především tu máme ohromnou poctu té branži, kde ten vrchol má být. Damien Chazelle natočil strhující hudební drama s neuvěřitelným filmařským řemeslem a neuvěřitelnou kamerou (tu především), s úžasným zvukem a nádherným jazzem (já jsem teda spíš na metal, ale vrcholu hudebníka se dostane skutečně jen a pouze u jazzu!). Miles Teller by si toho Oscara za to co předved zasloužil (proč mi jen jeho postava tak strašně připomínala Zuckerberga ze Sociální sítě?), stejně jako si ho vysloužil J.K. Simmons. Neuvěřitelně ďábelskej film s hromadou f-word. Muzikanti z filmu mají můj velký obdiv. Cítím, že poslední hvězdička k absolutní dokonalosti není daleko. (27.02.2023)

Kam až může člověk zajít a kde je ta hrana, kdy už je to příliš? A co může člověk obětovat, aby neztratil sama sebe? Na tyhle otázky si každý musí odpovědět sám. Každopádně já bych Fletchera zabila už v prvních minutách filmu a svět by tak přišel o nadanou bubenici (anebo nepřišel, nemám hudební sluch:-)). (31.12.2014)

Když nejsou slyšet bubny - patrně nikdo nebubnuje. (12.01.2015)

Hudební orgasmus. Film, kterému stačí dva neskutečné herecké výkony, podpořené krví, potem a úžasnou hudbou. Držím palce v Oskarech, konečně film, kterému mohu letos držet pěsti. (15.01.2015)

Bandleader Vypleš z rodu pravověrných kapelníků - nástupců Jana Vostrčila - dělá naplno svou práci a protože ne každý z adeptů má ego Lízy Simpsonové, aby s grácií odtančil a šel studovat medicínu, je kolem toho trochu potu a slziček. Režisér s kameramanem mají k bigbandu bohužel vztah jako A.Sedláčková ke středním tratím a tak naděje na přiblížení jazzového idiomu v kolektivní verzi mládežníkům zůstává na půl cesty. Tomu, co se děje v orchestru, pramálo odpovídá to, co se děje na plátně a ve zvuku a tak vzájemně. Z výsledku nadějného námětu aby si potom producent rval vlasy. Kvalita Simmonsova kategorického rejstříku (s jeho motivačními schopnostmi u ŘSD by byla celá Země opletená svetříkem dálnic raz dva - tři čtyři) je nezpochybnitelná, ale v jemnějších pasážích se i on projevuje coby stejná lama jako Tellerova postava v osobním životě. A i když leprikón v závěru rozezvučí svoje zlatonosné kotlíky v rytmickém doprovodu elinktónovky nadějně, s diváky v kině to trestuhodně nepohne. Oba kadeti se schopností spolknout nějakou tu křivdu tak mají našlápnuto ke kariéře u mariňáků nebo v rockové kapele, jejíž jméno vybere někdo s kreativním potenciálem českého distributora filmu a možná pomůže i mířeně pohozený činel z be-bopové mytologie. "Škola ro(c)ku" pro čerstvě dospělé, podle zdejších hodnocení možná i vyjádření ideálního vztahu učitel-žák šéf-podřízený á la Kancl. 3a1/2* (26.01.2015)

SPOILERujeme! Síce som sem už svoje napísal, ale CSFD mi ho neuložilo, tak skúsim napodruhé: PECKA! Sprvu som mal na základe prečítaného dojem, že pôjde o fanatický debakel. Aj na základe jednej z úvodných scén, keď sa Simmons jasne definuje ako ten, čo bude terorizovať a Teller ako ten, kto sa nechá zničiť. Ale ako v živote (alebo spravidla v každej jazzovej kompozícií...) NIKDY NEVIEŠ! A tak aj bolo! Simmonsova kosa narazila na kameň a my sme svedkami vyrovnaného fanatického masakru dvoch šialencov usilujúcich o to isté - dokonalosť. Je až neuveriteľné koľko potu (a krvi) môže byť za niečím, čo pôsobí tak pohodovo. Pri záverečnej scéne som sa dokonca zapotil ako pri nadpriemernom akčnom filme. Bravúrne finále, tleskám! Akurát by som možno vytkol... Nejak som nepochopil prečo bol ten Simmons tak zaťažený práve na bubenníkov. Ale to je možno len moja nechápavosť :-) Každopádne 5 * musí byť! (16.02.2015)

Rytmicky strhujici finale tohoto filmu patri k tem opravdu silnym zazitkum. Zvukove i strihem. Naprosto ciste a nabijejici energii. Kombinace skveleho herectvi, psychologicke hry a fantasticke hudby, co vic si prat! Potesil i nekompromisni konec. Zadne pateticke pofnukavani nebo poplacavani po ramenech, precizni gradace nacasovanim pripomina presny chirurgicky rez. (01.04.2015)

Film je pro mne čistým zklamáním. Asi jsem očekával příliš. Příběh jak z turecké telenovely, myslím tedy složitostí, hudby si užijeme až na závěr, jinak řešíme spíš duel bubeníka s dirigentem. Bubeníkovy ambice a mindráky jsou de facto hlavním námětem, takže je jedno, jestli bubnuje, hraje fotbal anebo maluje obrazy. Dějová šablona tohoto typu se dá aplikovat na cokoliv a tady zrovna padla do jazzu. Chlapec tedy vyhecován šéfem kapely vyrostl v muzikanta velkého formátu, svět se kvůli tomu nezhroutil, ale lidská dovednost a um, a hlavně síla vůle zase dokázala pohnout skálou, poručit větru dešti a změnit koryta řek. Patetické až na půdu, jen kvůli hudbě dávám 55% (07.06.2015)

Zaměřeno na postupně vygradovaný vztah mezi mladým cílevědomým bubeníkem a jeho učitelem, který se nebojí jít za hranu. Nechybí mezi nimi dost peprných dialogů. Slyšet jak si profesor se žákem nadávají do uhuleného hovnaře apod., asi bych se dost chechtal. Děj směřuje přímo, postupným probíjením až do určitého závěru, kde bych možná čekal trochu velkolepější cíl - ten výkon byl bez chyby. Fanoušci hudebních filmů a jazzu si můžou klidně přidat hvězdu navíc. (08.03.2022)