Whiplash

Nejlepší hudební film, co jsem viděl - tempo, hudba, emoce, herci, kamera, scénář.... - jsem uchvácenej. (27.01.2015)

Dokonalé! Jednoduchý a přímočarý příběh a zápletka, ve které jde o "souboj" učitele a žáka. Kouzlo filmu tkví především ve střihu, který přesně pasuje do hudby (nebo naopak), vyvolá v divákovi kýžený pocit napětí a vtáhne ho do děje tak, že není schopen spustit oči z plátna a z obou hlavních představitelů. Během projekce jsem místy zadržovala dech a prožívala všechny emoce spolu s herci, jako by se jednalo o nějaký akční thriller. Ani jedna z postav není ukázána jako kladná, ale ani jako záporná postava, což je sympatické, že celý příběh není černobílý. Každá z postav má svoje pohnutky a motivace, tak jako každý v reálném životě a nelze jednoznačně říct, jestli jsou dobré nebo špatné. Je na divákovi, aby se vcítil do obou postav a pochopil, o co jim jde. Závěru nemám co vytknout, protože divákovi nechává prostor k tomu, aby posoudil, jak to vlastně celé dopadlo a čeho vlastně učitel i žák dosáhli či nedosáhli. Démonický Simmons podává mrazivě úžasný výkon, za který bych ho bez váhání odměnila Oscarem. Pozadu nezůstává ani Teller, který velmi překvapil svým výkonem - po všech jeho rolích lehkovážných mladíků v teenage komediích. (02.02.2015)

Hlavní hudební motiv mi zněl v hlavě ještě několik hodin. Ze Simmonse (fakt je to ten směšnej šéfredaktor ze "Spider-Mana"?!) jsem se sama skoro rozbrečela jako malá holka, taková z jeho postavy šla hrůza. Z letošních/loňských oscarovek rozhodně nejlepší zážitek, teda hned po "Birdmanovi". Přes všechny klady si ale nemůžu odpustit pochybnosti nad tím, zda by si učitelovo abnormální chování nechali studenti tak dlouho líbit... (01.04.2015)

Doháním oscarové resty. Whiplash není typický hudební film potažmo hudební drama, což mě na něm zpočátku bavilo. Měl drive a energii, zajímavé kompozice obrazů a zajímavý střih, napětí. Jenže když se dostal za polovinu, jako by se ve mně něco přepnulo - a hrdina mi začal být protivný stejně jako nekonečné hlasité bubnování (možná jsem barbar, ale nekončící mlácení do bicí mi opravdu lezlo na nervy). Takže ve výsledku vidím formální kvality, ale nemůžu hodnotit lépe, protože mě to nebavilo a místy až iritovalo. (17.06.2015)

Znáte ten pocit, když naběhnou závěrečné titulky a vy víte, že jste právě viděli něco extra? Ne? Tak si pusťte Whiplash. (1 114.) (03.03.2016)

Film z prostředí "symfonického" školního jazzu, který se (teď už po celém světě) pěstuje od té doby, co jazzmany posedla touha vyrovnat se s evropskou klasickou a romantickou hudbu a následně ji překonat. A pokud budeme brát tento film za bernou minci, potom jde o toto "překonávání" pořád. Rozhodně více než o samotnou hudbu, která tu hraje až druhé housle. Tedy, je zaměnitelná za jakoukoli jinou emoční činnost. Stejně tak diskuse a omílání známé historky o "hodu činelem po Charlie Parkerovi" patří spíš k mýtům než k hudbě. A Louis Armstrong ve skladbě The Beat Generation z roku 1959 navíc předpovídá všem těm bebopistům a jiným jazz-novátorům, že stejně skončí zas u bluesu. Jinak jde o neortodoxní film, plný napětí, nepředvídatelných dramatických zápletek a divácky očekávaně úspěšný. (20.09.2016)

95% Dechberoucí sólo Milese Tellera a především J.K. Simmonse. (15.05.2018)

Během svého dospívání jsem byl také muzikantem. Závodně jsem jezdil po soutěžích a hrál na stéblo od trávy. Takže přesně vím, jaký je to dril a co tu hlavní hrdina prožívá za peklo. Poté když jsem ale dosáhl svého maxima a stéblo profouknul, tak jsem se chtěl naučit hrát na varhany, akorát problém byl v tom, že se nám nevešly do bytu přes futra. Vyřešil jsem to tak, že jsem si těsně před Silvestrem (abych nevzbudil podezření) koupil na internetu lavor napalmového nukleárního molotovu, pár desítek dekagramů radioaktivního odpadu, pěknou sadu tužek, kandelábr, sněžné dělo a rukáv - a futra jsem tužkami proboural. Jenom škoda, že jsem přitom přišel o levou a pravou ruku a teď musím na hraní i na psaní používat ruku prostřední. (04.08.2023)

Neskutečný film, brutální emociální nářez, brada dole celou dobu… Napínavé, originální, místy vtipné, ale především dokonale zahrané. Přesně tak má vynikající film vypadat, nemám jedinou výtku, seděla jsem jak na jehlách a ten pocit, co to ve mně ještě další den nechalo, k nepopsání… Po dlouhé době film, co mě (když to trochu hloupě řeknu) kompletně omráčil. Pět hvězd jak vyšitých a velikánský potlesk. (27.01.2015)

Film o cestě k neskutečnému sólu na bicí? Zatraceně proč ne? Dlouho se mi nestalo, abych byl u filmu nervózní za herce a přál si, aby ještě pokračoval. Hudební snímky mě nikdy moc neoslovovaly, ale když už byl tenhle nominován na Oskara, podrobil jsem ho drobnohledu a kritice svého vytříbeného vkusu. Sám příběh není nic závratného (a jeho kostru můžete vidět v každém druhém ... ne, v každém anime). Především jde o to, že ti herci a celý ansámbl něco předvádí, hrají! Což je něco, co se nám v poslední době z filmů vytrácí a v éře, kdy stačí strčit ptáka do objektivu nebo vyvalit prsa na kameru, je Whiplash přímo nebeským úkazem. Za mě paráda a někdy si to zopáknu. (30.01.2015)

Bohužel ani další letošní oscarová nominace mě nijak neuchvátila. Ne, že by to byl film špatný, to vůbec a veřím, že znalci a milovnící jazzu museli být v sedmém nebi. Jenže to já nejsem, film má několik zbytečně táhnoucích se pasáží, některé scény, které by si na druhou stranu zasloužily více času jsou po pár minutách střihnuty. Miles Teller, kterého jsem viděl asi poprvé mé symptaie také nezískal. J. K. Simmons to je jiná liga a nominaci má naprosto oprávněně. Avšak abych zde jen nekritizoval, chtěl bych vezvednout konec, který se opravdu povedl a vyeskaloval celý film. Celkový dojem přesto není nijak velký. 65% (12.02.2015)

Hudobne filmy rad nemam... ide totiz z pravidla o nasilne curakovanie nesympatickych drsonov, ktori maju pocit, ze kazdy z nich je strejda Lemmy....nehovoriac o tom, ze mam dodnes traumu a spavam pri rozsvietenej lampe kvoli hudobnemu majstrsiku Mamma Mia. Preto sa tomuto druhu filmov vyhybam a davam prednost vytekajucim vnutornostiam a nasiliu. Kazdopadne raz za niekolko dekad sa natoci hudobny film, ktory dokaze zaujat aj chlpateho, nevystylovaneho, nenagelovaneho neksiltovjkara s pivnym bruchom ako som ja. Co k tomu treba ? Jendoduche... Do hlavnej ulohy treba obsadit normalneho skaredeho a zakomplexovaneho trotla - presne takeho, ktory je schopny prihlasit sa na hudobny kruzok. Napisat scenar, ktory nebude stat na neopatovanej laske 15 rocneho zivotom skusaneho a vyspeleho kokota s ucesom Dzastina Biibera.... a obsadit do vedlajsej, ale dolezitej ulohy J.K. Simmonsa... Ten chlap si ukradol cely tento film pre seba a mna majstrovsky bavil skoro dve hodiny... uz len kvoli nemu by som dal plny pocet. (23.02.2015)

Neni to úplně z mýho šálku hudební kávy. Bonzo to prostě neni :-). Ovšem herecky i námětem chytlavé. Nebýt toho (ne)konce, respektive až kýčovitýho završení filmu, uvažoval bych i o ... Ale Birdmanovi, který je o chloupek lepší, jsem taky maximum nedal, takže **** jsou akorát. (09.03.2015)

Dlho som uvažoval či dať filmu štyri alebo päť hviezdičiek. Nakoniec som sa rozhodol udeliť plný počet. Prečo? Whiplash je už na oko odlišný projekt od iných tohtoročných kandidátov na post filmu roka a dáva to poznať každú možnú chvíľu.___ Hudobne zastaralé čo sa týka vymierajucého žánru no zmodernizované vďaka živelnému mladíkovi, ktorý vkladá do polomŕtvej hudby najviac zo seba a nevadí mu pri tom ani fakt, že sa stráca sám pred očami a pevná zem sa zdá byť preňho nestabilná. Ak však prekoná tieto psychické ilúzie pokory čaká ho vytúžený obdiv. ___ Ak by som mal vybrať najlepších hercov uplynulého roka, spomedzi mužských rolí by určite najviac zabodoval J.K. Simmons a "Hawking". Práve spomínaný J.K.S. podáva výkon tak brilantný, že si musím mädliť ruky od radosti. Proste skvelý, charakterovo výbušny, arogantný a pravý učiteľský typ, ktorý urobí z nuly niekoho. Ak však čo i len na minútu žiak poľaví, môže si hodiť doma v kubále slučku okolo krku. Hudobný svet, ktorý Fletcher uznáva nie je pre naivné bábovky ale pre skutočných záchrancov polomŕtvého žánra. A J.K. ho zahral viac než nadľudský.___ Režisérsky prepracovaná dráma od neistého začiatku až k vynikajúcemu záveru, ktorý pribíja všetky ľahkovážnosti na pevno k stene. Ak ste počas niektorých momentov prechovávali v sebe pochybnosti, záver vás odomkne a vezme si vaše starosti na vlastnú zodpovednosť. Však nie každý film sa končí takto brilantné___ Zhrniem všetko ku koncu dokopy a vyjadrim svoju spokojnosť jedinou vetou. Skutočne živá hudobná dráma zahraná efektívnou dvojicou, režisérsky a scenáristický majstrovské, okorenené tou najlepšou hudbou, ktorou film môže v dnešnej dobe disponovať. 90% (11.03.2015)

Scénář v zásadě nebyl hloupý, a kdo má rád jazz, dostal obrovský bonus navíc. Ale co dál - co na tom bylo tak skvělého? Nejsilnější a nejzajímavější tam byl jedině ten extrém jménem Fletcher. Naprosto nepravděpodobná figura. Pak už zbylo jen to stádo údajně nejlepších muzikantů široko daleko. Kdyby se nechal takhle neuvěřitelným způsobem šikanovat jeden, dva, dobře pět, dejme tomu, ale všichni?? A nikdo by proti tomu za celé roky neřekl ani popel? Blbost. Je sice pravda, že pouhé plácání po zádech zřejmě ještě nikoho k lepšímu výkonu nevybičovalo, ale tohle bylo za limitem. Hlavně ta scénka, jak Andrew vystřelil okamžitě po bouračce hrát, celý zkrvavený a ani to mu nepomohlo - to už jsem si klepala na čelo. Ono je citové vydírání a citové vydírání. Ale na druhou stranu za zdařilé považuji, že i ta druhá ústřední postava - tedy ten mladý a chorobně ctižádostivý Andrew Neiman - byla také tak apartně nesympatická. Sice dalo práci mu alespoň trochu fandit, ale snímku to dodalo bezesporu šťávu. (30.05.2015)

Jak moc dramatickej a zábavnej může bejt film o Jazzu? Dost, až tak, že je z toho Oscar. (09.01.2017)

Na Whiplash jsem musel čekat více než tři čtvrtě roku, rozumíte, tři čtvrtě roku. Po ve všech ohledech dokonalém traileru a nadšených ohlasech ze Sundance jsem musel čekat přes devět měsíců, než se ke mně dostal film, jenž v takové míře podal dva fantastické herecké výkony, dvou výborně napsaných postav, zakomponovaných do tak svižné vizuální podoby a podkreslených neskutečně podmanivou hudbou. To jsou pak ty atributy, co mě ponoukají u sledování ani nedutat, hypnotizovat pohledem plátno (obrazovku) a mít následně pocit, že jsem právě zhlédl něco neobyčejného. Btw. J.K. Simmons si toho Oskara zasloužil všemi minimálně jedenácti. (16.01.2017)

Hodně emotivní a geniální snímek, který vám neustále čím dál tí víc trápí psychiku. Hlavní hrdina je celkem sympatický a role mu, řekla bych, sedla přesně. J. K. Simmons mi pořádně pil krev, což je jedině dobře, protože to je známka toho, že svou práci odvedl skvěle. Co se mi teda na filmu nelíbilo byl ten začátek, bylo to stále to samé dokola. Už jsem měla i nutkání film vypnout, ale nakonec jsem vydržela, a udělala jsem dobře. Potom se to celé rozjelo a fakt mě to začalo bavit. Jen na můj vkus to bylo místy až krutý, a konec byl také takový zvláštně useknutý. Toto jsou jediné tři věci, které mi zde opravdu vadily. (09.10.2018)

Ani ne tak minimalistický, jako spíš vyloženě jednoduchý pohled do života hudebních masturbantů (čti "jazzmanů"), kteří se za každou cenu řídí heslem "be PRO od die tryin' ", je až podezřele dobře koukatelný. Dokonce mám pocit, že si Vy-pleš budu muset dát znovu, abych odhalil, proč mě tahle (téměř dvouhodinová) kratochvíle vlastně tak bavila. Bude to mít asi něco společného s obsazením. Či scénářem. Možná kamerou. Ale hlavně s hudbou. 4* (19.01.2015)

Být nejlepší chce být každý, ale ne každý to v sobě má................. aneb jebáním ke hvězdám. (27.01.2015)