L_O_U_S

Na Mašíny jsem nikdy neměl vyhraněný názor a nezměnilo se to ani po projekci tohohle filmu. A zase jsem měl bordel ve vedlejších postavách. (1 425.)

Nemůžu říct, že by se jednalo o nejlepší kinozážitek za poslední roky, spíš bych řekl, že pro mě vychází kvalitativně nastejno s prvním dílem. Mrzí mě, že byla odbouraná linka kolem Gildy. Po formální stránce jsem spokojen. Giedi Prima byla svým minimalsmem rozhodně zajímavá. (1 424.)

Pro mě dost příjemné dohnání dalšího z filmových restů. S nadsázkou ztvárněné to, co by nejspíš opravdu zažíval člověk, který by byl nucen prožívat jeden den znovu a znovu. A navíc – neříkejte to mé manželce, ale Andie MacDowell pro mě v tomhle filmu představuje ideál ženy se vším, co k tomu náleží. (1 423.)

Jsou jistě obdivuhodné všechny ty role, se kterými si musel James McAvoy poradit, nicméně jako rekreační divák, který má od Shyamalana nakoukaný tak možná Šestý smysl, úplně neocením ten jakože zvratový závěr. (1 422.)

Seriál jsem zalomil někde u čtvrtého dílu, takže jsem nebyl úplně v obraze, na co film navazuje. Nevadí, dalo se na to dívat i tak. Je mi trochu líto, že tvůrci sklouzli k šablonovitému vývoji děje po hollywoodském vzoru, ale i tak jsem se jakž takž bavil. (1 421.)

Film, který sbírá kladné body hlavně za to, že se natočil ve zdejších podmínkách. Což o to, po tom všem, čím česká kinematografie prošla, se to dá celkem pochopit. Na druhou stranu je mi trochu proti srsti ten vyloženě schematický, šablonovitý děj à la Hollywood (včetně dost podivně znějících frází jako „zatímco mluvíme“, jak zde kdosi vypíchl). Když si vzpomenu na českou sci-fi klasiku Ikarie XB-1, říkám si, že to kdysi dávno šlo bez imitace a za daleko menší peníze. Nu což, šedesátá léta jsou pryč. A i když si konec možná budu muset pustit znovu, páč si nejsem jistý, jestli jsem ho správně pochopil, vysoké hodnocení ponechám. Proč? Přesně pro to, co jsem zmínil v prvním souvětí. Protože to někdo zvládl natočit. A dodal českým divákům naději, že to příště třeba bude ještě lepší. (1 420.)

Hodně jsem se pobavil a nasmál, nicméně jestli v téhle cestě za emancipací něco nehraje, je to především poslední část, která (včetně motivů záporáka, který je až groteskně krutý a zlý) působí dost jako pěst na oko. (1 419.)

Pokud se budete snažit pětadvacet let života jedné z nejvýraznějších osobností novověku vtěsnat do dvou a půl hodiny, musí to dopadnout zákonitě takhle. Nicméně ta avizovaná(?) prodloužená verze by mohla zacelit spoustu děr. Jsem rád, že Ridley Scott konečně zatočil s mýtem o nízkém vzrůstu Napoleona (byl na tu dobu normální výšky), i když jiným klišé kráčí naproti (barevné filtry). Dost zvláštně působí vyobrazení sexuality ve vztahu Napoleona a císařovny (co by na císaře lezoucího pod stolem asi řeklo tehdejší služebnictvo?). I přes veškeré nedostatky ale hodnotím tuhle velkolepou věc vysoko a modrá čísla mi nepřijdou úplně spravedlivá. (1 418.)

Asi ne tak výrazně zapamatovatelné jako jednička, ale i tak beru jako plus, že mě tahle pohádka neurazila. Kubařové s Vetchým jsem docela fandil. Je ale vidět, že Klus s Janovičovou i přes vlastní podzápletku hrajou už jen druhé housle – co taky v pohádce s párem, který už jen dožívá „šťastně až na věky“. (1 417.)

Příjemně ztvárněná nepříjemná kauza, kterou si dobře pamatuju. Včetně toho, jak do naší oblíbené karvinské hospody v pátek 14. září 2012 zavítal policista a oznámil obsluze zákaz podávání tvrdého alkoholu. Víc mě bavil asi první díl, kdy sebranka vychcaných hovad míchá smrtící směs a prodává ji dál. Zaujala mě především pro mě neznámá Kristýna Ryška (i když Zlatou labuť jsem už díky manželce po oku sledoval). Soudní výpověď její postavy o tom, že za otravu může finanční situace obětí, které si nemohou dovolit kvalitnější alkohol, poukazuje na mentální chudobu, která podle mě dokáže napáchat více zla než chudoba materiální. Přece si nikdo normální nedonese ze stánku a nevypije atrapu rumu za pár korun, proboha… No, asi nemá smysl předstírat, že tomu tak není. (1 416.)