Lachtaan

Stejně jako se mi kdysi líbilo Ztracené město Z, mě i Eldorádo kvůli svému obecnému kultu nějakou tu dobu lákalo a přestože jde tady o dobrodružný animák s notnou příměsí komedie, to prostředí snoubené s historií Jižní Ameriky na vás dýchne z nejedné strany a budete chtít do oné džungle vyrazit taky. Jeden z těch správných animáků z přelomu tisíciletí, co stál ještě na staré dobré 2D animaci, pohrával si se stereotypy prostředí (pásovec ftw) a obsahoval balanc mezi nosným příběhem a poutavou akcí. [viděno na SkyShowtime 18.4.2024]

Cronenbergova cesta mezi uznávané režiséry a horor, co nastolil směr sci-fi hororům, zakládajícím si na precizních praktických efektech. Moucha možná disponuje v jádru banální synopsí, ta tu ale ve všech směrech tak dobře funguje, že za celou hoďku a půl nepřemýšlíte, že je tu něco na víc nebo naopak cokoli citelně chybí. Jeff Goldblum si tímhle nejspíš také široce otevřel vrátka, rozhodně je jeho úspěchem posedlý vědec snesitelnější než většina komediálních rolí, které bere nyní, v pokročilejším věku. [viděno na Disney+ 17.4.2024]

Párová terapie podle Wirkoly aneb jak se dokázal norský režisér katapultovat i mimo evropské měřítko mezi ty, na jejichž filmy se budeme s radostí těšit. Protože po boku všech ostatních bláznivin, co už stačil vytvořit, ani Cesta za smířením nezapadne a budete na ni vzpomínat jako na dost brutální, ale dost zábavnou kravinku, která minimálně u mě vzbudila mnohem větší sympatie k Noomi Rapace. Dobrá práce, už se těším, co se vyklube z připravovaného The Father. [viděno na Netflixu 12.4.2024]

Dev Patel si vydobyl tak skvělé renomé, že se mu dostalo příležitosti přiblížit nám kulturu své domoviny zaobalenou do zápletky, která bezpochyby osloví masy západního světa a skrze nabitou akčňárnu, co si bere leccos z Johna Wicka, nenudí ani na chviličku. Sice jde o dost generický příběh pomsty, ale ta technická stránka je tak vypiplaná, že místo toho, aby mě to svou špinavostí odradilo, jsem spíš o to víc nalákán jednou tu Indii zažít na vlastní kůži. [viděno v Cinema City Plaza Plzeň 8.4.2024]

Poznali se jako kamarádi, slíbili si, že to tak navždy bude a stejně tomu osud chtěl jinak. Vždy skvělá Anne Hathaway a snaživý Jim Sturgess v romanťárně, co se s divákem ve svém konci vůbec nemaže a servíruje trpkost života samotného. Novější Netflix verzi vidět nepotřebuju, ale tohle budu řadit mezi ty hezčí romantické filmy, co jsem kdy viděl. [viděno na Netflixu 7.4.2024]

Naivní pohádka, co vznikla v době, kdy se dala její sláva vystavět na té nejnesmrtelnější hudbě a pro lásku v nejeden song, co bude navždy s Flashdancem spjat, téhle krátké romanci s notnou příměsí tance odpouštím všechny neduhy, kvůli nimž by s dnešními nároky jako dobrý film absolutně neobstál. Tehdy to musel být fakt hit a What A Feeling já prostě zbožňuju. [viděno na SkyShowtime 5.4.2024]

Když jsem teďko zkusil seriálový prequel na SkyShowtime, všiml jsem si, že mi u původního Médi nevisí žádný koment. Tak tu snad jen nechám poznámku v podobě toho, že mi tenhle druh komedií svým způsobem chybí, byť bych nechtěl, abychom zase žili v záplavě takových braků, jako se točily právě v časech Médi. On byl světlou výjimkou mezi těmi, kde se směju i tomu nejjednoduššímu, mnohdy až fekálnímu humoru.

Na pozadí krásné zlidovělé písničky, kdy má snad každá země svou verzi, postavený milý anime film o nelehkostech dospívání a klasickém vzdorování povinnostem za cenu toho, aby mladý snílek dosáhl svého cíle. Já jsem ale bohužel přes všechny tyto klady čekal od filmu nějakou větší emocionální nebo alespoň zvratovou bombu, on ale místo toho prostě jen hezky plynul a nic extra zásadního se v něm vlastně nestalo. [viděno na Netflixu 4.4.2024]

Moje nejoblíbenější gulity pleasure ožilo v ryze čínském remaku, kdy soudruzi z Dálného východu získali od studia Sony práva na to vyřádit se na jednom z nejznámějších filmových monster z ranku béčkových hororů. Vzhledem k tomu, že první dva díly Anakondy mám fakt rád, jsem tomuhle chtěl šanci dát, byť kromě fakt povedených efektů, kde je vidět, že Číňani na to ty prašule mají, není o co stát. Téměř krok po kroku totožná reimaginace 97kové Anakondy s pár vykrádačkami té druhé je totiž také naprosto stejně hloupá. A taky jsem tak trochu naivně doufal, že konečně někoho napadne, že anakonda a krajta mřížkovaná není jeden a ten samý had. Ale záběry na snejkse se tu nešetřilo a to zkrátka musím ocenit.

Nick Cage se spojuje s vystupujícím studiem A24 a přináší neotřelou potemnělou komedii, která sice před diváka servíruje několik úsměvně bizarních situací, mnohem víc je ale děsivá tím, jak pohlíží na tenkou hranici mezi tím, co se nám honí hlavou, když sníme a tím, jaký to má na náš život dopad, když se probudíme a pamatujeme si to. Dream Scenario je neotřelý zážitek, kterým jsem si rád z(ne)příjemnil dopoledne. Paula Matthewse bych totiž ve svých snech opravdu nechtěl. Byť by za to chudák nemohl. [viděno v KVIFF.TV 3.4.2024]