Lachtaan

Pro milovníka mountainbikingu absolutní povinnost. Naprostý souhlas s jednou frází zobrazenou ve filmu, která vypovídá o tom, že s cyklistikou je velmi úzce spojená i láska k cestování. [viděno na Netflixu 3.4.2021]

Neuvěřitelně rozvleklá kriminálka, která sice stojí na ústřední dvojici, jejíž chemii jsem sednul na lep, ale vzápětí na to bohužel padá kvůli nekonzistentnosti velmi dlouhého děje. První hodinu se neděje téměř vůbec nic, poté dojde k loupeži, o níž má film pravděpodobně primárně pojednávat a následně se již řeší jen její dopady. Zahler mě poměrně potěšil Bone Tomahawkem a dlouho odkládám i Blok 99. O Dragged Across Concrete jsem slýchal jako o jeho nejpřístupnějším kousku, s tím ale teďko rozhodně nemůžu souhlasit. [viděno na Voyo 4.4.2021]

Za celý březen jsem neviděl žádný novější film (loňský, letošní) a to se musí po vyhlášení oscarových nominací během dubna napravit, jak už mám každoročně před cenami akademie ve zvyku. Z nominovaných na nejlepší film roku jsem zatím zhlédl jen Chicagský tribunál a dle ohlasů jsem žil v domnění, že zrovna Promising Young Woman mu bude silnou konkurencí. S takovým dojmem se já osobně ale ztotožnit nemůžu, přestože jsem si výkon Carey Mulligan ohromně užil a tu sošku by mohl film urvat spíše v kategorii Nejlepší herečka v hlavní roli.

Začínám se trochu obávat, že jsem opravdu už vyčerpal ty nejpoutavější hororové kousky a i když semtam sáhnu po něčem, co na první pohled indikuje pravý děsuplný zážitek, ve finále se vůbec nebojím nebo dokonce i začnu nudit. Toho je velkým příkladem španělský Sirotčinec, který dobře vypadal a divně skončil. Musím holt hledat dál.

Sci-fi blockbusterů je díky covidu jako šafránu a v našich končinách potrvá ještě dlouhé měsíce, než si tenhle druh filmů budeme moct vychutnat v kině. Rozhodnutí Warnerů poslat jejich letošní kousky rovnou na HBO Max celému světu zpřístupnilo alespoň vyvrcholení rozporuplné monstr ságy, nad kterou jsem já osobně ještě nezlomil hůl a udělal jsem dobře. Ostrov lebek ani souboj veleještěrky s Ghidorahem a dalšími mě extra nevzaly, první godzillí dobrodrůžo a její střet s “králem ztraceného světa” toho ale dost vyžehlily. Herce tu není třeba příliš řešit, hlavní aktéři se ale počítačově až nečekaně vyvedli a veškerá zdejší destrukce mi navrátila pocit euforie, kdy jsem kolem roku 2014 s radostí sledoval výplachy jako Pacific Rim.

Futuramu tvůrci Simpsonů utli dříve, než z nim mohl vzniknout brak jako z výše zmíněného projektu a už jen proto ji mám možná radši než jejího slavnějšího předchůdce. Ve svých začátcích totiž neoplývala jediným špatným dílem. Nejlepší epizody: Vesmírný pilot 3000, Konzerva za všechny prachy a Zkáza Titaniku.

Jeden z nejprestižnějších večerů české kultury se letos stal snad nejprázdnějším a díky tomu nejsmutnějším pozitivním ceremoniálem, který jsem kdy sledoval, taková je ale bohužel doba. Zásluhou absence diváků ztratili Lvi svou významnost a kouzlo, ale pár ocenění šlo směrem, který jsem si vymodlil a to je pro mě to hlavní.

Je fakt, že tohle umělé natažení pořadu nepřineslo absolutně nic nového, mě ale prostřihy do obou řad, které jsem sledoval rád, nevadily a vzhledem ke stopáži alespoň rychle utekly.

Kniha My děti ze stanice Zoo je jednou z nejpoutavějších, které jsem předloni přečetl k maturitě a nemálo mi zaujalo i její až surové převedení na filmové plátno. Nedávné oznámení o nové seriálove verzi, které ke mně dorazilo zčistajasna, okamžitě upoutalo mou pozornost a všech osm dílů jsem smlsnul v poměrně krátkém čase. Samozřejmě lze dohledat spoustu much, finální dojem u mě ale zůstává dost kladný. To, že herci vypadají na svých reálných 20, je terčem nejčastější stížnosti. Ale představte si ten společenský humbuk kolem toho, že 13 letí herci hrají feťáky. [viděno na HBO GO]

Rok 2020 byl po dlouhých 11 letech první rok bez jediného Marvel projektu a třebaže mě už ty “obyčejné” marvelovky ve stylu druhého Ant-Mana nebo Black Panthera příliš nebaví, stejně už výplody tohoto megalomanského studia pekelně postrádám. Expanze streamovacích služeb nám v téhle nelehké době umožnila návrat do světa Marvelu alespoň prostřednictvím seriálů a i když je WandaVision hodně jiná oproti klasickým konzumním filmům, na které jsme byli v sérii zvyklí, já jsem s ní ve finále celkem spoko. Ale už teď cítím, že další letošní projekty ji nesměle zastíní.