Lachtaan

“Práce všeho druhu!” Jedna z těch výjimek, kde jsem po té letité odmlce od posledního sledování velmi vděčný, že si ústřední písničku už příliš nepamatuju. Protože již kdysi mi po nějaké době lezla krkem.

Je obrovská škoda, že se Pavel Koutský nevěnuje seriálové či filmové tvorbě ve větší míře. Protože já tu animaci naprosto zbožňuju. A v kombinaci s tak poutavým edukativním obsahem bych si ji mile rád dopřál po letech znovu, jen samosebou v něčem novém.

Až si vzpomenu, budu si muset úvod profilu doplnit o nejoblíbenější Večerníčky. Seriál Do pohádky tam bez debat musí patřit.

Pohádkový seriál, který v případech rozhádání hlavních hrdinů až moc tlačil na emoce, jinak byl ale nádherně stvořený.

LEGENDÁRNÍ seriál. Forman Šejtroček by si měl podat ruku s panem Krbcem. Kdybych teď skládal moje nejoblíbenější postavy z Večerníčků, zajisté by se mezi nimi objevovali oni dva.

Jako přírodopisný dokument z prostředí mnou milované Šumavy by Méďové i jemu podobní fungovali ještě o něco lépe, než formou rodinných seriálů. Ale ve vzpomínkách na mé dětství figurují pořád jako hezké zpestření dne.

Sice byl Tuláček chronologicky první, my se k němu dostali až později a na Vydrýska nebo třeba Méďy zkrátka neměl. Zpětně bych si raději pustil některý z původních Večerníčků, než kterékoli Chaloupkovo dílo.

Ty hrané Večerníčky už neskýtaly takové kouzlo, ale i pro nás konzervativní jedince dokázal Václav Chaloupek stvořit milá nekomplikovaná dobrodružství.

Večerníček, co zapříčinil, aby si celé Československo zapamatovalo jméno města Jičín. A také malebný název lesa Řáholce.

Když se řekne jméno Kajetán, celému národu se vybaví pan Tyl a naše hymna. Jen mně se díky klukům ušatým vybaví hroch Kajetán z jednoho z jejich nezapomenutelných dobrodružství.