Lachtaan

Když už se synopse rodinných animáků točí stále kolem stejného mustru podobou hledání cesty mezi rodiči a jejich dospívajícími dětmi, je třeba zaujmout diváka alespoň po technické stránce a tu nový Netflixácký animáč představuje absolutně bezkonkurenční. Kombinace vymazlené počítačové animace s kreslenými prvky tu totiž byla zatím jen jednou skrze Paralelní světy a už tehdy to byla v kině fakt bomba. Samotný příběh Rodiny na baterky mě neodzbrojil tolik jako většinu těch, co už stačili hodnotit přede mnou. [viděno na Netflixu 2.5.2021]

Poměrně klasické postapokalyptické dobrodrůžo pro teenagery, které by mě mnohem víc vtáhlo opravdu v těch 13-14. Takhle je to pro mě jen připomenutí časů, kdy jsem vyrážel do kina na první Labyrint. Dylan se od té doby totiž vůbec nezměnil a nejspíš ani jeho herecké ambice. [viděno na Netflixu 1.5.2021]

Tvorbu internetové televize MALL.TV sleduju poměrně pravidelně, baví mi zkoumat, co všechno za formáty na této platformě vzniká. Už jen díky tomu mě v nemalé míře zaujal koncept, který se prostřednictvím slavnějšího zástupce dané sociální sítě snaží publiku přiblížit tato zákoutí internetu. Některé sítě jsou samosebou pozoruhodnější, avšak semtam se nepodaří zvolit příliš adekvátní tvář zvolené "aplikace". Jako dokumentární experiment se zajímavými statistikami o Facebooku a jemu podružných je ale Hra o lajky důstojným pořadem.

Sice pořad stále jede, ale epizody jsou točeny dle stejného mustru, tudíž si mohu dovolit hodnotit už teďko. Dabingu se ve filmech i seriálech straním, děkuju bohu všem streamovacím službám, kde si jej mohu vypnout (velká chyba Voya) a jet originální znění. Ovšem jako velký fanda všeho, co se ve světě kinematografie a televizní tvorby děje, mám velké ponětí i o sféře dabingu a baví mi sledovat, jaký zahraniční herec či přímo jaká postava dostávají jaký český hlas. A proto mě tento pořad extrémně zaujal, někteří hosté mě samosebou baví méně, jiní podstatně více. Uvidíme, co přinesou další rozhovory.

Já musím jít tentokrát trochu přísnější cestou, jelikož už u Wandy s Visionem jsem byl po celkovém dojmu velmi shovívavý. Falcon a Winter Soldier byly perfektními vedlejšími postavami v marvelovských filmech, zejména v Capovi dvojce a trojce. Jejich vlastní mise po událostech Endgame se ale už ze začátku tváří, že neví, co dokáže divákovi nabídnout a tak začne řešit opravdové nesmysly a tvořit extrémně otravné záporáky. Diskuze nad tím, že nemůže být Cap černý, silně kreténistický Wyatt Russell a ohromně nesympatická Erin Kellyman mě přesvědčily, že si Sam s Buckym nezaslouží nic jiného než prachprostý průměr. Ale věřím, že na filmovém poli to zase pořádně rozjedou. Tak snad ten čtvrtý CA vznikne.

Jako fanoušek ujetostí stylu Rick a Morty či Brickleberry jsem si nemohl na Netflixu nechat ujít ani tuhle sprostou jednohubku a i když ve svém jádru nemá opravdu co nabídnout a většina jejích epizod je vlastně silně nesmyslná, já se místy od srdce zasmál a několika dílům jsem dokonce dopomohl k červenému číslu. Ale je rozhodně dobře, že seriál nebude pokračovat, to už bych asi ani nesledoval. [viděno na Netflixu]

Tak už jsem se i já na doporučení ze všech možných stran konečně dokopal k tomuto seriálovému fenoménu a třeba rovnou uznat, že se vůbec nedivím jeho extrémně vysoké příčce tady v žebříčku seriálů. Zapracování velmi ožehavého skutečného příběhu do tak intenzivní televizní podoby si totiž jiná čísla ani nezaslouží. A já jen doufám, že budu mít konečně víc času se vrhnout na zbylé dvě série, případně na mexický spin-off/sequel. [viděno na Netflixu]

Nečekaná pecka všech pecek v moři všemožných televizních kriminálek si během svých 38 epizod vydobyla v mém srdci tak právoplatné místo, že jsem už během prvních intenzivních řad příliš neváhal, zda ji nepřidat mezi mé seriálové favority. Zásluhou cizího jazyka, kterému nerozumím jediné slovo, jsem u celičké stopáže seděl jako zařezaný, hltal každý detail a nepřestával se divit, jakým dalším šokujícím zvratem mě tvůrci totálně odzbrojí. Na féra rovněž přiznávám, že jsem v rámci žádného z případů nedokázal předem odhadnout, kdo je nakonec tím hlavním strůjcem. Obzvláště v jednom postranním hledání ztracených postav z minulosti je divák dlouhou dobu veden absolutně jiným směrem. A tohle matení udělalo z Mostu televizní klenot, který ve mně bude ještě nějaký ten pátek rezonovat.

Počátek poslední řady mě mátl natolik, že jsem začal uvažovat i nad tím nejčernějším scénářem v podobě dokoukání čtvrté sezóny z pocitu setrvačnosti, nikoli naprostého omámení seriálem, jako tomu bylo v předešlých sériích. Jakmile si ale poskládáte pět a pět dohromady a uděláte si pořádek ve všech zapojených postavách, z nichž se po vzoru předešlých případů spousta nakonec stane jen nadstavbovými pro zmatení diváka, dostanete další úžasnou nálož všemožných emocí, pro které se Most stal takovým fenoménem. Saga a Henrik mi budou šíleně chybět, to pouto mezi nimi nedokáže trumfnout kdejaký romantický snímek. [viděno na Voyo]

Měl jsem poměrně silné obavy o to, zda seriál neztratí na kvalitě, když došlo k výměně jedné z hlavních postav. Opak se stal ale hned záhy pravdou, Henriku Sabroeovi netrvalo příliš dlouho a dostal se mi tak pod kůži, že jsem začal přemýšlet nad předchozím tvrzením, zda je opravdu Martin Rohde tím nejlepším poldou na seriálovém poli. Úhlavní hon na nového nekompromisního sériového vraha opět na jedničku, mnohem větší tah na branku zde ale tvoří koncentrace na hlavní dvojici, na jejich komplikované sbližování a zejména na jejich drsnou minulost, která v celém seriálu sehraje ještě důležitou roli. [viděno na Voyo]