Lachtaan

Svět se probouzí k životu a s ním i lukrativní nabídka kin, která se už neskládá jen z polozapomenutých evropských pokusů o film, dva roky starých menších amerických kousků, co už všichni zpirátili nebo Avatara, který se rozhodl opětovně dobýt příčku nejvýdělečnějšího snímku všech dob. S restartem filmového průmyslu přesně tak, jak jsme na něj byli zvyklí ještě před 16 měsíci, jsem totiž mohl na velkém plátně vidět jeden z nejvyhlíženějších filmů loňska a ani nevím, kdy naposledy jsem byl s nějakým zástupcem mého největšího koníčku takhle spokojený. Jediná výtka, kterou můžu k pokračování Tichého místa směřovat, je na stopáž. Takhle intenzivní hororové dobrodrůžo chcete prostě co nejdelší. A ten konec?! Nutně potřebuju trojku. [viděno v Cinema City Plaza Plzeň 18.6.2021]

Duo Cooper a Bale mě akorát před dvěma lety totálně odzbrojilo westernovými Hostiles a nedávno jsem zjistil, že brzo splácají další pecku. Jejich vůbec první spolupráci jsem zahlédl už v dubnu na Voyo, abych se k ní konečně dokopal teď a vůbec nelitoval, že jí má pozornost na nějakou dobu utekla. Já nikdy nepřišel na chuť filmům o jakémkoli druhu bojového sportu, plus začínám být přesycený klasických honů za pomstou. Oba tyto faktory Out of Furnace obsahuje a tím parkuje u oněch 65 % na správném místě. [viděno na Netflixu 16.6.2021]

Určitě se nejedná o gangsterský film, jak se snaží popsat někteří v recenzích a jak se rozhodla česká distribuce osvětlit doprovodný název prostého amerického Traffic. Jinak ale jde o výborné dílo o prohnilém světě narkotik, jehož zdejší předobraz mě vyloženě děsí. Jestli se v Americe dokáže k tomuhle svinstvu dostat prakticky kdokoli takhle lehce, tak je svět vyloženě v řiti. [viděno na Netflixu 10.6.2021]

Klusák nezahálí a po fenomenálním úspěchu dokumentu V síti se vrhá do dalšího enormně důležitého společenského tématu, které mně osobně hýbe žlučí ještě o něco víc, než to doposud dost tabuizované, zobrazené právě ve výše zmíněném předchozím projektu. Osvěta o tom, že pokud člověk nezná svoje limity a schopnosti, neměl by za volant vůbec sedat. Jeden z aktérů, co si myslí, že je pán světa a rychlosti, má obrovské štěstí, že jediný nezpůsobil smrt. Jinak bych mu za jeho chování přál shnít v pekle. [viděno v iVysílání 12.6.2021]

Neprávem polozapomenutá totální feelgood roadmovie z jednoho silně parného léta roku 94 a ke všemu převážně z našich pošumavských končin. Reklama na léto přesně takové jako jej zbožňujeme my, milovníci roadtripů, krásného počasí, koupaček a absolutní svobody. Z mnou viděných Svěrákových filmů zatím nejhodnotnější zážitek. [viděno na Netflixu 7.6.2021]

Naprosto špičkové obsazení, schopný a spolehlivý režisér, dobrodružný žánr a náhled na to, jak je troufalé soupeřit s matkou přírodou utvořili dohromady působivé drama o tom, jak pravděpodobně vznikl jeden z nejklasičtějších výpravných románů. Škoda, že to velryby nedokážou (nejen) japonským velezmrdským společnostem takhle vracet i v dnešní době. [viděno na Netflixu 5.6.2021]

Moje hororová slina zůstává stále neukojena a začíná se strachovat toho, že vyjmo univerzum Conjuringu nebo Insidious se už skutečně nedočká zdařilého zástupce žánru, po němž budu mít husinu ještě den po zhlédnutí. Exorcismus Emily Roseové jsem měl v merku velmi dlouho a vkládal do ní nemalé naděje, stejně dlouhou dobu jsem se ale tolik nespálil. Soudní dramata mám rád, ale ne na úkor hororového námětu, pro který jsem po tomto snímku sahal primárně. Z necelých dvou hodin strašidelné prvky vyplňují asi 5 minut stopáže.

Svět se snad pomalu vrací do normálu, pro filmové maniaky jako jsem já to indikuje hlavně otevření alespoň menších kin, která můžeme jít podpořit návštěvou prozatím menších nebo už dávno na net vypuštěných filmů. New Mutants mě přestali lákat už kdysi dávno během zvěstí o jejich přetáčkách. A když s filmem není spokojené studio, jak mohou být ve finále spokojení zákazníci. Jelikož se ale jedná o vůbec první letošní film viděný na velkém plátně s patřičným obrazem a nenahraditelným zvukem, průměr zanechávám. [viděno v Kino Šumava Klatovy 28.5.2021]

Žádná z evropských či amerických konverzaček by mi neměla utéct, od dob Naprostých cizinců tenhle formát absolutně žeru. A přesně proto mi nevadilo zavítat ani do filmově velmi neprofláklého Finska, jehož filmy jsou už jen pro velmi specifickou finštinu v našich končinách skoro až tabu. Na pro mé uši netradiční jazyky jsem si už ale za ty dva tisíce nakoukaných snímků dokázal zvyknout, na až příliš melancholické dramedy ale nikoli. Oproti výše zmíněnému italskému klenotu a řadě jeho remaků je Víkend na chatě konverzačkou, která divákovi nedokáže ve finále doručit vlastně vůbec žádné emoce. Skoro jsem se nezasmál a neměl ani s kým soucítit. A to by měl být účel takového druhu filmu. [viděno v MojeKinoLIVE 27.5.2021]

Na světě se pohybuje spousta akčních herců, které pro jejich neměnnou prkennou tvář nemůžu skoro až vystát, naštěstí je tu ale stále Jason Statham, který se po celou svou kariéru tváří stále stejně a já ho stále žeru. Jeho nejnovější spolupráce s Guyem Ritchiem silně zapadá do jeho nastavené filmografie, do té rejžovy už ale příliš ne. Neříkám, že mě jeden z nejoriginálnějších režisérů tentokrát jakkoli zklamal, ale čekal jsem, že nám doručí zase záležitost, na kterou budu vzpomínat i rok poté přesně tak, jako to mám s Gentlemany. Wrath of Man je jen další akční film o pomstě, naštěstí velmi zdařile udělaný.