Lachtaan

Pixarovská pocta nádherné italské riviéře i vtipné intonaci místního jazyka s milým příběhem, který v porovnání s předchozí Duší zasáhne spíše mladší obecenstvo, kdo ale miluje animáky stejně silně jako já, přijde si i zde jistojistě na své.

Hugh Jackman a Rebecca Ferguson stvořili už perfektní duo v jednom z mých vůbec nejoblíbenějších filmů a jejich další spojení bylo hlavním lákadlem jinak tajemstvím zahaleného snímku. O Reminiscenci jsem věděl dost dlouho a zároveň o ní netušil skoro nic a po zhlédnutí mnou cloumají poněkud rozporuplné pocity. Hrátky s časem/vzpomínkami mě na filmovém poli asi nikdy neomrzí, je k nim ale potřeba hutná zápletka a ta mě tady zase tolik neuchvátila. Obecné hodnocení silně odpovídající, další případné klesání už filmu ale nepřeju.

Ze začátku to chátrá a drhne, aby se to posléze rozjelo ne úplně v horor, ale v silně podmanivý thriller o jednom zvráceném samotáři, který si všemi možnými nevšedními prostředky dokáže zařídit lidskou společnost. Kdekdo by čekal, zda se dojde k momentu, kdy bychom s ním mohli ve finále soucítit, jediné v co jsem ovšem doufal, bylo to, aby pravda vyšla najevo. Jakým způsobem k tomu nakonec film dospěje, nechám už bez spoilerů. [viděno v Edisonline 23.8.2021]

Vinterberg se mi zaryl do paměti už před 3 lety, kdy jsem ronil slzy u jeho nejúspěšnějšího filmového Honu, loni mě o svém umu přesvědčil i skvělým Chlastem. A aby toho nebylo málo, dostal jsem se trochu náhodou k jedné z jeho prvotin, která svou výpovědní hodnotou strká do kapsy kdejaké upovídané drama a stejně jako výše zmíněný Chlast zase jednou divákovi potvrzuje, co vlastně znamená zaběhnutá fráze "chlastat jako Dán". [viděno v Edisonline 21.8.2021]

Po boomu s nedávným Prvokem, který přinesl náznak pro pomyslnou renesanci mezi českými komediemi, jsem u ukázek na toto dílo doufal, že pod hlavičkou Novy nevznikne další paskvil. Ona se už ale bohužel kvalitativně dost blíží konkurenční Primě a časy, kdy se jí podařilo podpořit dneska už klasiky jako Rafťáci nebo Probudím se včera, jsou tytam. S Jirkou Mádlem můžu už od malička vidět skoro cokoli, ale tahle stominutová infantilnost mě ani trochu neoslovila. A není to tím, že ještě nejsem rodič. Jsem ze tří dětí, co se narodily velmi blízko sobě a recenze naší mamky by zněla skoro totožně. [viděno v Letní kino Klatovy 18.8.2021]

Shawn Levy nikdy kromě Real Steel nesplácal pro mé oči hodnotný kousek a obavy, že ani Free Guy nebude výjimkou, byly na místě. On si ale ku štěstí všech vzal pod svá křídla stále nepřekonaného borce Ryana Reynoldse a stvořil s ním podívanou, která je pro mě osobně svou překypující originalitou zdařilým nástupcem Deadpoola. Nikoli po stránce vtipu, ale skrze vynalézavost samotného filmu, skrze revoluci, kterou celková vizáž a vliv Free Guye na diváka dokážou představit. A Jodie Comer je mým novým crushem mezi neznámými herečkami. [viděno v Cinema City Plaza Plzeň 17.8.2021]

Severské filmy v sobě skrývají prazvláštní vibe, který asi nikdy nebudu schopný racionálně popsat, o to víc je ale žeru a udělal jsem správný krok v podobě měsíce s videotékou Edisonline, kde se jich budu moct pořádně nabažit. Začal jsem na osobní doporučení jedním z těch stále známějších kousků s Madsem Mikkelsenem a třebaže normální obyčejný divák by už v polovině lámal hůl, já se snažil chápat, soucítit i zasmát se. [viděno v Edisonline 16.8.2021]

K Základně jsem se po výročním 14denním filmovém deficitu dostal příznačně v době, kdy se Afghánistán po vzoru Sýrie stává oficiálně zemí nikoho a hnutí Talibán není neodbytným nepřítelem jen v tomto snímku, ale i v realitě. U Outpostu jsem už v době prvního traileru čekal, že nebude mířit mezi hodnotné válečné kousky, kterých je v těchto časech jako šafránu, ale že se budu v jeho průběhu až nudit, mě nenapadlo. Lákadla v podobě Orlanda Blooma a Scotta Eastwooda vskutku rychle vyšumí do ztracena a zbytek postav i příběhu už nedokáže diváka příliš ohromit. [viděno na HBO GO 15.8.2021]

Povedená krátkometrážní komedie, která správným způsobem paroduje ikonickou českou (ne)lidskost v nečekaně kruté době. Najbrt stvořil věc, kde největším plusem je samozřejmě přítomnost samých známých tváří. On sám si ale mohl odpustit potřebu všude tlačit přehnanou lásku k divadlu. Jinak veškeré džouky i rozesmutnění byly opravdu na místě. [viděno na Mall.TV]

Ozark jsem zkusil už loni na jaře, aby jej nakonec předběhl fenomén La Casa De Papel, který byl momentálně na výsluní. Ovšem po nedávných zkušenostech s Breaking Bad i Narcos jsem dal na doporučení a k vážné roli mého oblíbence Jasona Batemana se vrátil a už teď vím, že se od něj jen tak neodtrhnu. Takhle pochmurný a přitom poutavý seriál by si zasloužil mnohem vyšší čísla i pozornost. Ještě že disponuje alespoň i češtinou a dostane se tím u nás do většího povědomí. [viděno na Netflixu]