Lachtaan

Většina z posledních seriálů či minisérií ze stáje České televize mě znechutila natolik, že jsem je odsoudil po první či dokonce ani žádné epizodě, jen na základě extrémně negativních recenzí. V případě Boženy mnou předem zmítaly obavy dost obdobné, naštěstí neoprávněné. Oběma představitelkám nejslavnější české spisovatelky jsem nikdy nepřišel příliš na chuť, tady mě překvapila zejména Anna Kameníková, která s černými vlasy vystoupila ze stínu otravné herečky na světlo té zdařile hrající. Aňa za ní nikterak nezaostávala a jako celek se tenhle historický náhled do trpkého osudu první české feministky vyvedl velmi dobře.

Já tuhle dvojku měl během seriálu natolik rád, že jsem se na jejich poslední strávený čas nesmírně těšil a do teď nechápu, proč tu visí tak nízká čísla. Možná se tvůrci rozloučili s představitelkou Nadii až moc kýčovitě, dokud jednou ale na Elitu celkově nezapomenu, vždycky mi bude štvát, že tihle dva neměli osudem dáno skončit spolu. [viděno na Netflixu]

Jestli mě Elita něco naučila, tak opravdu mírné toleranci pro homosexualitu, jelikož duu Ander/Omar se prostě nikdy nedalo nefandit. Bohužel se mezi ně vetřela postava jménem Alexis, která mi ve třetí sérii přímo pila krev i navzdory tomu, v jaké nelehké dějové linii sehrála důležitou roli. Jejich zdejší loučení se ale naštěstí podařilo vykonstruovat tak dobře, že jsem si protentokrát nezanadával, ale skoro se dokázal dojmout. [viděno na Netflixu]

Guzmána jsem měl jako postavu rád už ze začátku seriálu, kde se jevil jako jeden z hlavních antagonistů. Rebe jsem si oblíbil v okamžiku, kdy se přidala do seriálu. Ovšem s Cayetanou jsem měl dost dlouho velký problém a má obrovské štěstí, že si u mě letos ve velkém upravila reputaci. Nejen v hlavní dějové lince ve 4. sezóně, ale i tady. [viděno na Netflixu]

Ještě než na Netflix vtrhla plnohodnotná čtvrtá Elita, tvůrci nám doručili pár krátkometrážních předskokanů, kde jsme se mohli kromě postranních linek mimo školní rok a s ním trable spojené i naposledy vidět s postavami, jejichž participaci už v klasickém pokračování nemůžeme očekávat. Jednou z takových postav je právě Carla, která bude kvůli její představitelce chybět snad každému mužskému divákovi tohoto seroše. Kvůli její povaze, na kterou jsem povětšinu seriálu nadával, ji ale už tak postrádat nebudu. Přesto jsem si její nelehké loučení se Samuelem celkem užil. Zejména prostřední část. [viděno na Netflixu]

První lednová polovina byla schválně otevřena natolik, aby se minimálně celá Evropa (netuším, jak si seriál vede ve zbytku světa) těšila na finální rozuzlení. Já se přiznám, že mi tenhle seriál ve svém uvedení vůbec nelákal, boom kolem jeho nynějšího návratu mě ale zlákal natolik, že mi netrvalo příliš dlouho jej dokončit. Všehovšudy je první část rozhodně poutavější, Omar Sy je ale takový borec, že bych bral jakékoli pokračování klidně zase do maximálně půlroku. [viděno na Netflixu]

Lupin je takovým francouzským pokusem o národního tahouna na nejpopulárnější streamovací službě a já musím říct, že mu tenhle status vůbec nemůžu upřít. Více než scénáristicky promyšlený je Lupin hlavně divoký, svižný a neutichající a přesně po tom konzumní společnost zejména prahne. Zastánci promyšlených a opravdu kvalitních kousků tady budou hodně remcat, ti, co se ale chtějí pobavit a odpočinout si, se budou jedině kochat. [viděno na Netflixu]

Je mi líto, že mi kvůli školním povinnostem trvalo tak urputně dlouho zhlédnout jeden z nejlépe hodnocených seriálů vůbec. Mluvím tedy o jeho ústřední dějové linii, která končí v jeho druhé třetině, poslední série na mě stále čeká. Ta prostřední je ale úctyhodným televizním kouskem, který mě sice neposadil na zadek jako jiné geniální kousky s drogovou tématikou, budu na něj ale vzpomínat jedině v dobrém. [viděno na Netflixu]

Po urputném čekání konečně na Netflix dorazil jeden z jeho populárních kousků, které jsem já v době jejich objevení dal téměř na jeden zátah. První tři řady byly obrovská pecka z prostředí problémových teenagerů, jejichž nekompromisní peripetie dokáží zabavit i diváka, co by si jinak středoškolskou "telenovelu" už vůbec nepustil. Čtvrtá řada otevírá takovou pomyslnou druhou část celého seriálu, už jen proto, že nám z původní sestavy zbyla jen hrstka oblíbenců. Nově příchozí postavy jsou sice extrémně otravné a pochybuju, že s nimi budu sympatizovat v očekávané páté sezóně (kterou by to klidně mohlo skončit), naštěstí se ale zasloužily o úctyhodnou tajemnou dějovou linku, s jejímž rozuzlením jsem v porovnání se zdejšími čísly dost spokojený. [viděno na Netflixu]

Po včerejším F9 fiasku v kině bylo co nejdříve na čase spravit si chuť po pořádném filmovém zážitku a naštěstí jsem jako milovník postarších kultů u veleslavného útěkářského kousku nesáhl vůbec vedle. Eastwood je (nejen) herecká legenda a já se už teď těším, až mrknu na něco dalšího z jeho bohatého repertoáru. Druhý Shawshank se sice v Escape from Alcatraz nekoná, příznivci vězeňských dramat si tu ale zajisté přijdou na své. [viděno na HBO GO 30.6.2021]