Lachtaan

Asi budu u tohoto výroku v českém rybníčku v menšině, ale zastesklo se mi po poslechu němčiny a zabrousil jsem k něčemu, co už si skřížilo mou pozornost během své letní premiéry, aby to rychle zapadlo prachem a nátlakem dalších tun obsahu. V ráji je dystopické sci-fi, které je přesným prototypem cesty po schodech. Bohužel ale té, kde začínáte nahoře a míříte střemhlav dolů. Na začátku filmu jsem byl extrémně zaháčkován, žral každý detail, nechal se unášet vizuálem i podmanivým soundtrackem a fandil ústřednímu páru. S každou další desítkou minut ale všechna výše zmíněná pozitiva začala upadat a u toho roztodivného konce jsem jen doufal, že tím tvůrci nenaznačují ambice jakkoli pokračovat. Ale cením mezinárodní spolupráci s Litvou, státy jako tento to potřebují. [viděno na Netflixu 28.4.2024]

Nelehké téma o nelehké době, které na svých bedrech nesou téměř vždy stoprocentní Radek Brzobohatý a Jiřina Bohdalová. Mě ale další z reflexí těžkostí předchozího režimu zase úspěšně minula a to bez pomyšlení, že bych byl vůči této části českých dějin jakkoli zdrženlivý. Chápu tehdejší potřebu se těmto špatnostem věnovat, já jsem ale všemi těmi soudruhy přehlcen z mnohem odfláklejších, ale frekventovanějších děl a tady jsem ocenil spíš výborné technické zpracování než ústřední příběhovou linii. [viděno na Voyo 27.4.2024]

Aniž to Roman Polanski před těmi více jak 50 lety tušil, stal se průkopníkem jednoho z mnoha subžánrů hororu a vytvořil kult, na němž jsem já osobně ani po takové době nezaznamenal jediný zub času. Naopak jsem se nechal hned ze začátku vtáhnout do toho nepříjemného činžovního domu, z jehož trpké a tajuplné atmosféry se mi až skoro ježily chlupy po těle. Dlouho se mi totiž nestalo, že bych měl u filmu konstatně zvedlou tepovou frekvenci a to je znakem toho, že jsem stanul tváří v tvář poctivému hororu. [viděno na SkyShowtime 25.4.2024]

Obyčejnému zpracování možná trochu nadhodnocuju, ale tomu ožehavému tématu z mnou tak obdidované Afriky a další odnože její těžké historie, která se bohužel stále promítá i do dnešních dní, musím dát za plný počet. Jak moc je zdejší příběh založený na pravdě (ujít bez úhony 1250 km východoafrickou savanou), nechávám na soudu jiným, já především cením, že se tvůrcům podařilo obsadit skutečné Jihosúdánce. I to je malicherná cesta ku pomoci jedné z nejchudších zemí světa. [viděno na Voyo 21.4.2024]

Ty prachobyčejné romantické komedie, co vznikaly za oceánem ještě 15 let nazpátek jako na běžícím páse a dodneška je jich plné sobotní odpoledne na Nově, bych si jen tak nepustil, ale jakmile se do nich přimíchá zajímavý fantasy prvek (Mezi námi děvčaty), rád tomu tu šanci dám. A s až nečekanou spokojeností jsem se sešel i u profláklé romanťárny, kde neexceluje jinak poněkud kontroverzní Mel Gibson, ale hlavně až nečekaně půvabná Helen Hunt. A samozřejmě spousta trefných džouků na konto situací, co by se asi tak dělo, kdyby chlap dokázal číst ženské myšlenky. [viděno na Voyo 20.4.2024]

Stejně jako se mi kdysi líbilo Ztracené město Z, mě i Eldorádo kvůli svému obecnému kultu nějakou tu dobu lákalo a přestože jde tady o dobrodružný animák s notnou příměsí komedie, to prostředí snoubené s historií Jižní Ameriky na vás dýchne z nejedné strany a budete chtít do oné džungle vyrazit taky. Jeden z těch správných animáků z přelomu tisíciletí, co stál ještě na staré dobré 2D animaci, pohrával si se stereotypy prostředí (pásovec ftw) a obsahoval balanc mezi nosným příběhem a poutavou akcí. [viděno na SkyShowtime 18.4.2024]

Cronenbergova cesta mezi uznávané režiséry a horor, co nastolil směr sci-fi hororům, zakládajícím si na precizních praktických efektech. Moucha možná disponuje v jádru banální synopsí, ta tu ale ve všech směrech tak dobře funguje, že za celou hoďku a půl nepřemýšlíte, že je tu něco na víc nebo naopak cokoli citelně chybí. Jeff Goldblum si tímhle nejspíš také široce otevřel vrátka, rozhodně je jeho úspěchem posedlý vědec snesitelnější než většina komediálních rolí, které bere nyní, v pokročilejším věku. [viděno na Disney+ 17.4.2024]

Párová terapie podle Wirkoly aneb jak se dokázal norský režisér katapultovat i mimo evropské měřítko mezi ty, na jejichž filmy se budeme s radostí těšit. Protože po boku všech ostatních bláznivin, co už stačil vytvořit, ani Cesta za smířením nezapadne a budete na ni vzpomínat jako na dost brutální, ale dost zábavnou kravinku, která minimálně u mě vzbudila mnohem větší sympatie k Noomi Rapace. Dobrá práce, už se těším, co se vyklube z připravovaného The Father. [viděno na Netflixu 12.4.2024]

Dev Patel si vydobyl tak skvělé renomé, že se mu dostalo příležitosti přiblížit nám kulturu své domoviny zaobalenou do zápletky, která bezpochyby osloví masy západního světa a skrze nabitou akčňárnu, co si bere leccos z Johna Wicka, nenudí ani na chviličku. Sice jde o dost generický příběh pomsty, ale ta technická stránka je tak vypiplaná, že místo toho, aby mě to svou špinavostí odradilo, jsem spíš o to víc nalákán jednou tu Indii zažít na vlastní kůži. [viděno v Cinema City Plaza Plzeň 8.4.2024]

Poznali se jako kamarádi, slíbili si, že to tak navždy bude a stejně tomu osud chtěl jinak. Vždy skvělá Anne Hathaway a snaživý Jim Sturgess v romanťárně, co se s divákem ve svém konci vůbec nemaže a servíruje trpkost života samotného. Novější Netflix verzi vidět nepotřebuju, ale tohle budu řadit mezi ty hezčí romantické filmy, co jsem kdy viděl. [viděno na Netflixu 7.4.2024]