Lachtaan

Na pozadí krásné zlidovělé písničky, kdy má snad každá země svou verzi, postavený milý anime film o nelehkostech dospívání a klasickém vzdorování povinnostem za cenu toho, aby mladý snílek dosáhl svého cíle. Já jsem ale bohužel přes všechny tyto klady čekal od filmu nějakou větší emocionální nebo alespoň zvratovou bombu, on ale místo toho prostě jen hezky plynul a nic extra zásadního se v něm vlastně nestalo. [viděno na Netflixu 4.4.2024]

Moje nejoblíbenější gulity pleasure ožilo v ryze čínském remaku, kdy soudruzi z Dálného východu získali od studia Sony práva na to vyřádit se na jednom z nejznámějších filmových monster z ranku béčkových hororů. Vzhledem k tomu, že první dva díly Anakondy mám fakt rád, jsem tomuhle chtěl šanci dát, byť kromě fakt povedených efektů, kde je vidět, že Číňani na to ty prašule mají, není o co stát. Téměř krok po kroku totožná reimaginace 97kové Anakondy s pár vykrádačkami té druhé je totiž také naprosto stejně hloupá. A taky jsem tak trochu naivně doufal, že konečně někoho napadne, že anakonda a krajta mřížkovaná není jeden a ten samý had. Ale záběry na snejkse se tu nešetřilo a to zkrátka musím ocenit.

Nick Cage se spojuje s vystupujícím studiem A24 a přináší neotřelou potemnělou komedii, která sice před diváka servíruje několik úsměvně bizarních situací, mnohem víc je ale děsivá tím, jak pohlíží na tenkou hranici mezi tím, co se nám honí hlavou, když sníme a tím, jaký to má na náš život dopad, když se probudíme a pamatujeme si to. Dream Scenario je neotřelý zážitek, kterým jsem si rád z(ne)příjemnil dopoledne. Paula Matthewse bych totiž ve svých snech opravdu nechtěl. Byť by za to chudák nemohl. [viděno v KVIFF.TV 3.4.2024]

Jeden z mála českých herců, co se dokázal prosadit i za velkou louží se po letech vrací s pořádnou rolí v našich luzích a rovnou asi tím nejlepším, co kdy předvedl. K tomu ve velmi silném námětu, který je ze života více, než se na první pohled může zdát. Každý, kdo se kdy musel někdy starat o nemohoucího příbuzného, aniž by šlo přímo o Alzheimerovu chorobu, se zde musí cítit sklíčeně celou délku filmu, ale zároveň být dojatý, jakou citlivou věc nám loňský, filmově bohatý rok nadělil. [viděno na Netflixu 31.3.2024]

Za ceny pro Němá tajemství jakožto jeden z nejlepších českých výtvorů loňské tvorby nechávám průměr, možná i za tu super trapnou kauzu s naší tádžickou režisérkou, která byla (bohužel) po zásluze zesměšněna před celou republikou. Ale za ten přehršel cen pro zbytečnou Volhu na tenhle ročník radši co nejdřív zapomenu. Zvlášť když ostrouhaly tak osobité snímky jako Úsvit. Hanba akademii.

Dodneška se mi tomu nechce pořádně věřit, ale tvorbou dost prokletá Prima už loni vytvořila dílo se všemi aspekty, co by měl splňovat koukatelný seriál. Bohužel si jeho renomé trochu zazdila tím, že jej umístila pouze na svou stále dost trapnou VOD odnož a dokud je nenapadlo zařadit seriál i do lineárního vysílání, neměl jsem chuť jej zkoušet. Teď jsem konečně dostal možnost zhlédnout a těšit se na každý nedělní večer, protože ten postupný přerod Aničky Malé z holky z hospody mezi proradnou ženu v nejvyšších vrstvách české společnosti jsem hltal skoro každou minutu. Chybky to mělo, ale v repertoáru Primy jde o zlatý klenot.

Poslední z té první várky opěvovaných Sheridanových výtvorů pro Paramount+ mi nakonec trval zhlédnout skoro více než rok od doby, kdy se u nás objevil legálně, ale jak se říká - na to nejlepší se vyplatí si počkat. Jeremy Renner si rozhodně vydobyl svou prozatím nejlepší roli a to prohnilé prostředí Kingstownu, kde ani jednu z postav nelze považovat za kladnou, je extrémní trefou do černého v mém seriálovém vkusu. Trochu se bojím druhé sérky dle velmi povadlých čísel, ale stejně ji co nejdřív zkusím. [viděno na SkyShowtime]

Na fantaskně vypadající seriál z viktoriánského Londýna, kde se mísí všechny možné postavy tehdejší “popkultury” jsem se těšil už nějakou dobu, vůbec jsem ale nepočítal s tím, jak budu mít víc než jednu epizodu problém naladit se na to občas dost zmatečné skákání v čase a že mi bude trvat to nejdůležitější - sžít se s postavami a být zvědav na jejich další vývoj. Ale nelámu nad vším hůl a vrhám se do zbylých dvou řad. [viděno na SkyShowtime]

Stejně jako kolega pode mnou jsem měl až přehnaná očekávání od poslední štace seriálových pohřebáků, kdy i zdejší čísla slibovala pořádnou nálož emocí, za oněch 90 % u série jako celku ale jednoznačně může až samotné finále, které je právoplatně považováno za jedno z nejdojemnějších vůbec. Ústřední song z toho krásného loučení už sjíždím skoro denně na Spotify a tu závěrečnou ždímačku jsem rozhodně neviděl naposledy. [viděno na Netflixu]

Tak jak jsem Fisherovy a jejich denní útrapy zbožňoval v jejich začátcích, tak mě začaly až iritovat v řadě čtvrté, která nejen že dost polevila v bizarnosti epizodních smrtí a následných konsekvencích, ale i v celkovém vývoji jednotlivých postav. Několikrát už jsem se těšil do poslední řady a to by se dít nemělo. [viděno na Netflixu]