Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (776)
Jeden z nejzvláštnějších a nejzajímavějších filmů co jsem kdy měl tu čest zhlédnout. Nádherné filosofické umělecké dílo s naznačenými i ucelenými myšlenkami a na divákovi je, aby přemýšlel. Po celý film je hmatatelná velmi specifická depresivní atmosféra, tajemno a účinky Zóny na člověka dýchají ze všech stran, občas i za doprovodu úžasně pasující mystické hudby. Kdo tenhle ruský (a zřejmě i světový) skvost o filozofických otázkách ještě neviděl, byl ochuzen vskutku o velmi nevšední zážitek, který jsem si já neskutečně užil. ()
"Tvrdost a síla jsou společníky smrti, slabost a pružnost jsou projevem svěžesti bytí". Myšlenka lidské pokory proti víře ve vlastní neomylnost, moc a výlučnost - která se ukáže být vratkou a nejistou v okamžiku, kdy se musí skutečně vyjevit, co je uvnitř, na čem se opravdu tato víra zakládá. Film obsahující nepřeberně podnětů k zamyšlení, ze kterého si každý může na konci odnést něco jiného, každopádně nebude stejný jako když k filmu na začátku přišel - stejně jako Stalker, Spisovatel a Profesor po návštěvě "Zóny". ()
Tohle je opravdu strašně těžké - ten film je naprosto úchvatně natočený, má úchvatné exteriéry, silnou atmosféru, úžasné hlubokomyslné dialogy, je to překrásné, ale... Ale ta postava Stalkera. Každý, kdo četl literární předlohu od bratranců Strugackých ví, že Stalker byl hrdina, neohrožený macho, vlk samotář, vůdce/průvodce do neznáma, do Zóny. To, co z něj Tarkovskij udělal, se mi nelíbilo. Jurodivý ufňukaný strašpytel, to je v kostce Tarkovského Stalker. Stalker, který se schovává za člověka, kterého má vést, fuj. Mně je hodně blízká Tarkovského duchovnost, o to nejde, chápu co chtěl vypovědět, jde o to, že si myslím, že to šlo zkrátka natočit lépe. Kdyby Stalkera hrál třeba Oleg Jankovskij takovým stylem, jakým hrál v Nostalghii, bylo by to dokonalé, takhle je to bohužel místy spíš protivné, což píšu nerad. ()
Dal by som 5*, pretože je to vyrozprávané brilantne. Presne ten typ vedenia príbehu, kedy sa na povrchu zdanlivo nič nedeje, ale od obrazovky (plátna) sa ako zhypnotizovaní nedokážete odpútať ani na sekundu. Má to obsah, má to váhu, niekam to evidentne smeruje... tak prečo len 4*? Pretože v tomto konkrétnom prípade sa mi s príbehom nepodarilo splynúť na plných 100%, pätina myšlienok či postrehov išla tak trochu mimo mňa alebo vo mne vzbudili chuť si poriadne zapolemizovať, rozvinúť a zoširoka či do hĺbky ich rozobrať (až kým sa nezačne brieždiť). Potiaľ super fajn, akurát som nemal pocit, že pán Tarkovskij na práve popísané vymedzili aspoň nejaký priestor. A práve v tom to je! V tej požiadavke rozprávača, aby som jeho príbeh prijal taký, aký je... alebo neprijal, je mu to jedno. Veľmi rád o pár rokov zistím, že sa v tomto svojom postrehu mýlim, DVD od požehnanej Zóny je ostatne už navždy poruke a ako píšem v úvode, k tomuto typu filmov nie je problém sa vrátiť. Naopak. ()
Kdo říká, že nelze udělat záběry na několik okamžiků, aby to mělo tempo, lže nebo neviděla Stalker! Impozantní dílo génia Tarkovskijeho. Je mi stydno, že jsem ho stále přehlížela a jsem hrda, že mohu sledovat jeho díla! Mléko to asi podtrhlo! ()
Nevšední filmový i smyslový zážitek, tajemná lyrická báseň na plátně. Metafora jsoucna. ()
Málokomu se podaří naložit s takovým textem jako je novela bratrů Strugackých, tak aby výsledkem nebylo "jen" sci-fi. Snad jen Kubrickovi v jeho 2001. Jedná se totiž o text s filosofickým přesahem, který se naopak v tomto případě daří Tarkovskému dále rozvíjet a dokonce obohacovat o další filozofické, existenciální a jiné roviny, to ovšem pak pro škodu příznivců originální předlohy a vesměs tohoto literárního žánru vůbec. Zóna zde dokonce připomíná Becketova Godota, kterého se všichni obávají, nikdo ho neviděl, nikdo neví nic konkrétního, ale na kterého všichni čekají, jako na rozhřešení a na spásu. To všechno a mnohem více vnímáno v několika perspektivách: rozumem (profesor), citem (spisovatel) a vírou (stalker). ()
Dvě hvězdičky za to, že to ze začátku bylo zajímavý a byla jsem zvědavá, co z toho vyleze. Nakonec z toho nevylezlo vůbec, ale vůbec nic. A ještě to bylo totálně nudné bez jakékoliv akce. ()
Absolutně ojedinělý zážitek. Zážitek, který vám vezme hodně energie. Zážitek, který možná nebude moc příjemný, ale zcela jistě bude fascinující. Zóna, do které vás Stalker zavede, nejde popsat. Jde o ní říct snad jen to, že byste do ní nikdy neměli chodit sami, nekratší cesta není vždy ta nejlepší a na dosah ruky znamená sakra daleko. ()
Stalker je pre druhé tvorivé obdobie Andreja Tarkovského to, čím bol pre prvé obdobie Andrej Rubľev. Tarkovského zručnosť v komponovaní lyrických záberov, ktoré podobne ako všadeprítomný element vody, plynú a umožňujú postavám prezentovať svoje najtajnejšie myšlienky, ktoré sú hlboké, poznačené minulosťou a túžbou objaviť šťastie, tvorí základnú premisu Stalkerového príbehu. Stalker je vlastne príbehom o hľadaní šťastia v prostredí, kde je ho buď ťažké nájsť, alebo sa tam vôbec nenachádza. Filozofovanie nad vierou a zmyslom života, nad tým čo pre človeka znamená šťastie a čo všetko je jeden podstúpiť aby ho dosiahol, je základným kameňom na ktorom postavil Tarkovský svoj bezútešný futuristický svet. Film sa samozrejme – podobne ako iné Tarkovského filmy- dá interpretovať rôznymi spôsobmi. Rovnako ako pri iných filmoch aj tu zaváži, v aktom psychickom rozpoložení film pozeráte a na čo z komplexného sveta siahodlhých záberov a lyrických myšlienok upriamite svoju pozornosť. Obhliadnuc od toho Stalker je filmom, ktorý definuje tvorbu tohto režiséra a ktorý tu používa svoje typické filmové rozprávanie – od horizontálnych kamerových pohybov, statických záberov ladených do divadelnej drámy, alebo symbolizmov, ktoré sú skryté, ale zároveň všadeprítomné. Rozhodne sa jedná o silný intelektuálny zážitok. A rozhodne jeden z vrcholov ruskej kinematografie. ()
Kto nepochopí, neuverí :) Jeden z najhlbších a najzmysluplnejších filmov, aké som v živote mala česť vidieť. Každá nahlas vyslovená úvaha by stála za to vytesať do kameňa. So Stalkerom sa hlboko stotožňujem v názoroch na ľudskú apatiu a s jeho ženou zase v pohľade na lásku a jej absolútnu moc nad človekom. Osud si nevyberieme, poslaniu sa nevyhneme a pred tým čomu veríme-neujdeme, tak ako neujdeme pred sebou samým. Každý z nás by mal navštíviť zónu, ktovie, ako by sme zniesli pohľad do svojej duše a jej najhlbších kútov. Nemyslím si, že je možné úplne konkrétne vystihnúť o čom snímok vlastne je, pretože je podľa mňa mienený ako impulz a to veľmi subjektívny. Rozhodne je však mierený smerom k zodpovednejšej, emocionálnejšej a morálnejšej existencii človeka a živote smerujúcom k sebapoznaniu a snahe byť lepším. Výkrik do tmy. Aj keď to nebude jednoduché, nahliadnite do zóny a skúste na chvíľu otvoriť svoju myseľ, uveriť a pochopiť. ()
Tak za prvé - nevím co je pravdy na tom, že Tarkovskému těsně před dokončením filmu shořel v laborce celý materiál a film musel natočit kompletně znovu z nízkého rozpočtu, tedy bez efektů. Jestli je to tak, klobouk dolů - ale po pravdě, ta původní verze by možná neměla to kouzlo, co má ta finální. Za druhé - kdo četl předlohu "Piknik u cesty" od bratří Strugackých, bude mírně zklamán, že film si bere z tohoto námětu jen kousek a zbytek nechává ukrytý. V knize navíc Stalkeři ze zóny kradli tajemné artefakty, které pak venku prodávali - odtud i název knihy - mimozemšťané přistáli na planetě zemi na jakýsi "piknik", po kterém po sobě nechali bordel a odletěli pryč, aniž si všimli, že je tady vůbec nějaká vyšší forma života (tak jako si lidé v lese nevšimnou mravenců...) To byla hlavní nosná pointa knihy a ve filmu chybí... Nicméně (teď už k filmu) - film je geniální! Tajemná atmosféra procházením zóny - kde už foukání větru přináší něco zdánlivě zlovolného... Těžce filozofické debaty členů skupiny, která se snaží dobrat "smyslu života", splnění nejvnitřnějšího přání + kamera + takové lahůdky jako závěrečná scéna s děvčátkem a sklenicí. Možná trochu rozvláčně, pravda, ale úchvatně zpacovaná lahůdka! Doporučuji přečíst knížku AŽ PO FILMU. Je to asi lepší. 10/10 ()
Nikdy nekončící cesta za pravým poznáním..a končí samozřejmě zklamáním. (z lidstva, ne z filmu ;) ) ()
ultradepresivní záležitost, která je napěchovaná tíživou atmosférou, setsakramentsky těžko se vstřebává a možná ještě hůře popisuje.. dávám palec nahoru, ale podruhé to vidět nechci... ()
Téměř tříhodinová stopáž filmu je u Tarkovského adaptace Pikniku u cesty velmi odvážný krok, jelikož ještě před zhlédnutím (a nemluvě o tom, že i nesčetněkrát během sledování) může působit jako velmi odstrašující prvek. Když se ke stopáži přidá ještě forma – několikaminutové záběry té stejné (ne)činnosti, vozítko kodrcající do Zóny či hlavní hrdinové prostupující ‚‚mlýnkem na maso‘‘, troufám si tvrdit, že v pomyslném kině zůstávají jen ti nejodolnější a nejodhodlanější diváci, zatímco doma valná většina běžných diváků Stalkera zkrátka vypne a jde se věnovat (ne)činnosti jiné. Označit Stalkera za dílo přeceňované by tak bylo až příliš jednoduché, nicméně do kategorie filmů kultovních, které prostě musíte vidět, než umřete, bych ho řadila taktéž nerada. Stalker je bezpochyby něco výjimečného a něco opravdu dává jen určité skupině lidí, určitému typu diváků. Odpustíme-li zdlouhavé záběry, můžeme si všimnout taktické barevnosti filmu, která dotváří atmosféry jednotlivých lokací – v obyčejném světě černobíle sépiová, která z ničeho nic v Zóně vybarví, ovšem takovým způsobem, který umně v divákovi vyvolává po celou dobu pocit tísně a neurčité bezvýchodnosti. Stejně tak hudba, filmaři strategicky propracovaná, dodává filmu jemně hororový nádech a ždímá z diváka poslední zbytky optimismu. Jedna z koncových scén se Stalkerovou ženou čelně nabourá cosi, co bylo takřka celý snímek zarputile dodržováno, v úplném závěru se objevuje telekinetické děvčátko hrající dle mého názoru jednu z nejdůležitějších rolí, avšak cíleně umístěno až na konec, na jehož dosažení musí divák skřípaje zuby usilovně pracovat. Poselství, které je divákům celé ty tři hodiny sdělováno, by se stejně efektivně dalo vyjádřit šikovným sestřihem použitých scén, a film by tak pravděpodobně získal více opravdových a méně pseudointelektuálních fanoušků. Něco mi ale říká, že o to Tarkovskému při tvorbě tohoto snímku opravdu nešlo. Dokonce mám pocit, že bojuje všemi možnými i nemožnými prostředky, aby diváky roztřídil do skupin ANO nebo NE. Bohužel mu v tomto procesu přibývá skupina NE, ALE BUDU SE TVÁŘIT ŽE ANO, ABYCH NÁHODOU NEVYPADAL HLOUPĚ. ()
jedinecna atmosfera ()
Hroznej obal, ale úžasnej film. Ty barvy, no to je nádhera. ()
Vlastně ani nevím, čeho jsem se tak bál. Nejedná se o nic nestravitelného, ač to mnozí říkají. Naopak je to krystalicky čistá filmařina, která umí navodit napětí a hutnou atmosféru i bez speciálních triků, čistě jen obrazovou kompozicí (ty detaily!) a zvuky. Minimalistické dobrodružné putování mixnuté artovými dialogy, které jsem ne vždycky úplně chápal, ale většinou se jednalo o zamýšlení se nad vlastním údělem, nad tím, co si vlastně člověk v životě opravdu přeje a co pro něj vlastně znamená to pravé štěstí. A nebo možná úplně něco jiného. ()
Zbožňuju Tarkovského... Stalkera uctívám... Nejzvláštnější "nescifi" mého života, nádherné obrazy se střídali s filosickými úvahami o lidské víře, o víře v člověka vůbec. Pitva lidského přání, jeho pojetí viděného skrze pragmatismus, čistý úmysl a nejasné podivínství filosofujícího průvodce - Stalkera. Viděl jsem ho nejmíň desetkrát a vždy u něj pociťuji zvláštní katarzi až osvícení. Mystérium mých dní byla, je a bude Zóna... ()
K Stalkerovi už bolo mnoho povedané, no rád by som pridal niečo aj ja, napriek tomu, že toto asi neprečíta veľa ľudí a napriek tomu, že som od neho videl zatiaľ len film Andrej Rubľov, ktorý ma zaskočil a rozšíril mi moje obzory o iný druh umenia, ktorý zrejme v tvorbe Andreja Tarkovského vrcholí tu. Ako človek, ktorý je obkolesený samou komerciou, samým hlavným prúdom som potreboval si tento film pustiť po väčšinu jeho času dvakrát zrýchlene. Slúži to pre mňa často ako prostriedok ako vniesť posun v kinematografii za tie roky do starších diel a odstrániť tak akúkoľvek nudu a zbytočné zábery. Po konci tohto predlhého filmu mám však pocit, že som sa mal radšej nechať uniesť a viac sa zahĺbiť do myšlienok. Povrchne sa môže zdať tento film ako nezmysel a dumanie nad ničím. Ak sa však človek na to pozrie z inej perspektívy, zistí, že každý záber je prepracovaný, má svoj skrytý význam, necháva človeka premýšľať, lebo je len na ňom, aký záver z toho vyvodí. Nie je to film pre každého alebo inak povedané, nie je to film pre každú situáciu, každé zmýšľanie. Má aj nejaké chybičky, no svojou technikou zvýrazňuje záležitosti ohľadom kontrastu ľudských dogiem a panenstva sveta, slobody a útlaku, rodinných problémov, spoločenských problémov, či mnohého iného. Tento film akoby ani filmom nebol, je to umenie, ale svojou zvláštnosťou je to niečo svojské, ktoré podáva rôznu filozofiu, poetickosť, psychológiu, snovosť, symbolickosť, či mystickosť tak, že aj keď si počas deja budete myslieť, že ste prišli na to, o čom to je, zistíte, že výkladov tu je mnoho, že prístupov ako sa na to pozerať a čo sa v tom dá nájsť je tiež mnoho a že v ničom môžete nájsť mnoho. Opäť mi to zmenilo život, lebo je to o snahe hľadať, snahe myslieť a to u mňa docielilo nielen povrchne, ale skutočne sa na veci už teraz začínam pozerať aj inak a hľadať viac do hĺbky, analyzovať. Paradoxne je tento film presne tým, čím je jeho samotný obsah, čo je ďalšia prazvláštnosť, ktorá mi nedovolí sa na to pozerať inak ako na umenie, ktoré má veci meniť a vylepšovať. Som veriaci a mám veľa dilem o svete, zmysle života a takéto filmy mi padnú vždy vhod, lebo skutočne hľadajú a veľa aj odovzdávajú, navyše Tarkovskij je veľmi hodnotovo založený vo svojich filmoch, lepšie povedané hodnoty a určité konzervatívne zmýšľanie jeho filmom nechýba. Na logickosť tohto filmu si musíte nájsť odpoveď sami, tak ako skoro na všetko, no ak sa vám to zapáči, zrejme nebudete len povrchný jedinec a spoznáte niečo zo skutočného nekomerčného prúdu, ktorý svojím odkazom, technikou a hĺbkou sa snaží niečo vytvoriť, na niečo dať odpoveď alebo na tú cestu naozaj ľudí naviesť. Ono je to niečo zvláštne, niečo svojské, neobyčajné, zároveň je to istý zážitok a preto mi je ťažké hodnotiť niečo takéto nejakými hviezdami. Veci majú totiž viac podôb než tie ako sú nami ľudmi ohraničené, pomenované a určené. Radiť toto akési rozjímanie, akési experimentovanie mi je ťažké. Objektívne môžem prehlásiť, že je to niečo nadčasové, že je to niečo vnútorne silné. Subjektívne môžem zas prehlásiť, že ma to vytrhlo z povrchnosti a napriek tomu, že mám pocit, že ničomu nechápem a pri hľadaní odpovedí som len na začiatku, tak ma to nakoplo správnym smerom. Možno som totálny blázon a celé je to nezmysel, tak ako veci v ktoré verím a ktoré mi ohraničenie tohto sveta ukazuje ako nezmysly, no ja verím a cítim, že to môže byť všetko inak, všetko môže dávať zmysel. Tiež si myslím, že tento film je neobyčajný a je niečím, čo za to stojí, napriek tomu, že som neprišiel na chuť mnohým umeleckým dielam, ktoré sú príjmané otvorenejšie a sú ľahšie pochopiteľné, či sú aspoň trochu pochopiteľné. Pripadá mi to ako by som oceňoval záhadu samotnú, len preto, aby to nebola nuda, no skôr si myslím, že oceňujem aktivitu, ktorá chce tým, ktorí chcú, ukázať cestu a podnietiť ich mysleniu. () (menej) (viac)