Arrow

Barevný superhrdinský kostým si už obléklo snad celé obsazení vyjma kapitána Lance. Což s sebou bohužel spíš než geekovskou radost nese pocit trapnosti, zvlášť u amatérských bojových scén některých herců (Willa Holland, Katie Cassidy). A to ani nemluvím o nechvalně proslulém „křiku Black Canary“. Postavy už navzájem neodhalují své tajné identity (všichni všechno vědí) a tak nastoupila vyložená telenovela – žádosti o ruku, nenaplněné lásky, plánování svatby atd. Ponuřejší atmosféra temného rytíře se tady zase navozuje únavným kruhem sebeobviňování, v němž se střídají snad všechny postavy. Damien Darhk a nadpřirozené ladění celé řady působilo jako pěst na oko, přesto je potřeba tvůrcům připsat pár plusových bodů za to, že se snažili o něco nového, místo aby použili dalšího, tolik oblíbeného symetrického záporáka (Arrow vs lučištník, Flash vs rychlík, Iron Man vs další chlap v exoskeletu…). A ve flashbacích na ostrově se už vyloženě vaří z vody. Asi nejsvětlejším bodem minulé řady bylo hostování Matta Ryana jako Constantinea. (18.04.2020)

Pátá série ale lákala na větší návrat ke kořenům. A minimálně zčásti se to opravdu povedlo. Scenáristicky jsou to vesměs kroky k lepšímu, zejména ve srovnání se čtvrtou řadou. Koncept Arrow ještě unese mysticismus Ligy asasínů a Lazarovy studně, loňský mág Damien Darhk už ale byl příliš. Letos je záporák zase realističtější, jen škoda že v hlavách autorů Arrow (i komiksového) je zřejmě jednou z mála možností zase další lučištník. Alespoň má ale dobře napsanou motivaci, jež organicky zapadá do Oliverovy minulosti a jeho charakterového vývoje, a když se říká, že „tentokrát je to osobní“, nejsou to jen otřepané slogany. Zdejší fikční svět se snad ze všech adaptací nejvíc začíná přibližovat k běžnému fungování v řadových DC komiksech. Kostýmovanou identitu tu má už opravdu téměř každý, scenáristé mají k dispozici už hodně slušnou řádku dříve představených padouchů a jiných vedlejších postav, které se příležitostně vracejí, z bývalých superpadouchů se postupně stávají „jenom“ antihrdinové, v pozadí operuje tajná vládní organizace, jež hrdinům někdy pomůže a někdy hodí klacek pod nohy, a když hrozba převýší superhrdinovy síly, občas dojde i na crossover. Kromě toho se po těch více než sto epizodách pod některými maskami a kódovými jmény vystřídalo více identit, v jednom případě už dokonce tři. Přesně jak je to v DC komiksech zvykem (a u Marvelu – k nelibosti fanoušků – poslední dobou taky). S vedlejšími postavami je to asi tak stejně jako celou dobu – občas se ten převod na obrazovky úplně nepovede a zavání to až trapností, občas to zase pomáhají táhnout nahoru, zejména když si je tvůrci půjčují od Batmana, jehož stejně nemohou využít (letos Talia). Fanoušky akčních filmů zase potěší několika-epizodní role pro Dolpha Lundgrena v ruských flashbaccích. U nich vůbec prospěl přesun do nového prostředí oproti plácání se na nápadově vyčerpaném ostrově. Úplná dřeň seriálu je ale vlastně pořád stejná. Problémy se řeší úměrně chytře k tomu, jak dlouho mají postavám vydržet, vztahy mezi nimi jsou tak trochu mýdlová opera, tím spíš že už se pěknou řádku epizod spíš jen točí v kruhu. A Stephen Amell pořád není právě oskarový herec, byť se od první série pomaličku zlepšuje. Pořád je to zkrátka nenáročný komiksový výplach. (18.04.2020)

Po pěti řadách se vyčerpalo pět let Oliverovy minulosti na ostrově (a mimo něj), v šesté řadě se místo nějaké vykonstruované obměny tématu od flashbacků logicky a vcelku rozumně upustilo. Ostatně, od dob první řady značně nabobtnal počet stálých postav a s nimi i počet vedlejších příběhových linek, takže zaplnit těch čtyřicet minut epizody je o to snazší. A když už je řeč o týmu… jeho členové nejsou nudní, ale chtě nechtě je musím srovnávat s týmem z Legends of Tomorrow, který je o třídu zajímavější a zábavnější. Jistě, je to i tím, že Legendy si z DC komiksů berou druhořadé superhrdiny, zatímco Oliverovi sidekickové patří spíš k těm třetiřadým (ty áčkové pochopitelně až na výjimky blokuje filmová sekce). I z toho sice schopný scenárista dokáže vykřesat hodně, v Arrow se ale nejde nad rámec toho, co je nutné. S hlavními záporáky to letos bohužel šlo trochu dolů, oproti loňskému dobře motivovaném Prometheovi a jeho osobní vendetě vůči Oliverovi. Nejdřív sice nastoupí vcelku slušný „miniboss“ v podobě hackera Caydena Jamese v podání schopného Michaela Emersona (Lost, Person of Interest). Pak ho ale vystřídá Ricardo Diaz, který vlastně není víc než obyčejný bouchač, co se vypracoval a zaplatil politiky i policii. Je fajn, že nejde o dalšího lučištníka, ale snad všichni větší záporáci v Arrow byli charismatičtější a zajímavější. I kvůli Diazovu představiteli Kirku Acevedovi, který je takový o něco lépe hrající a podstatně méně zábavný Wentworth Miller. Jinak se ve významnější roli objeví znovu i Oliverův (bývalý) ruský kamarád Anatoli a díky využití multiverza a dvojníků z jiných realit se naplno vrátila i Katie Cassidy. Její antihrdinka Black Siren jí bohužel dává prostor pro tu horší část jejího hereckého rejstříku (tu teatrální, přehrávající), ale zase má celkem zajímavou příběhovou linku se svým nepravým otcem Quentinem i s Oliverem. Potěší opět pár návratů nebo cameo rolí, třeba Deathstroke (Slade) nebo Nyssa. Celkově se Arrow snaží o obměnu, o průběžné změny statu quo. V seriálu Oliver v průběhu několika sezón postupně rozšiřoval svůj tým, během aktuální řady pak vcelku organicky dochází k čím dál tím větším interním konfliktům, jež vedou až k rozštěpení týmu a lučištníkově návratu k úplným začátkům. Ve výsledku se ale seriál víc než v jednom smyslu točí v kruhu a v globále si vlastně jede více méně pořád to stejné. Je to samozřejmě i tím, že Green Arrow jako postava je jednoduše scenáristicky míň flexibilní než Flash nebo časoprostorem cestující Legendy. Telegraficky: herecké výkony jsou takový ten použitelný CW standard, stejně tak i kamera a hudba, bojová choreografie je stále nacvičená dost na to, aby zúčastnění vypadali, že vědí co dělají, ale ne dost na to, aby to vypadalo skutečně. Podtrženo sečteno, s mírnými odchylkami nahoru i dolů dostanete přibližně to samé, co v minulých letech. Jestli to u komiksové oddychovky i po víc jak 130 epizodách ke spokojenosti pořád stačí, to už je na vás. (18.04.2020)