Amatér

Opravdový film o opravdových filmech. (12.11.2019)

Z Amatéra sme sa dozvedeli, prečo točil filmy Zanussi ("Ťažko sa to vysvetľuje") a začíname tušiť, prečo začal točiť filmy Kieslowski. Nie je úplne jednoduché chápať myslenie všetkých postáv, prečo riaditeľ nesúhlasí so zobrazovaním reality na filmový pás, alebo prečo manželka žiarli na Filipove nové hobby. Časom sa však veci začnú objasňovať. Ostáva veľa priestoru na rôzne filozofické úvahy o Kieslowského využití média filmu vo filme a mne jeho prístup a priebeh deja pripadal do značnej miery autobiografický. Btw Jerzy Stuhr vyzerá s mustážou ako Pavel Zedníček. (29.11.2015)

Velmi chytlavý příběh, který skrývá pod pokličkou pořádnou hloubku. Kieślowski se zde dotkne spousty existenciálních otázek, hledání smyslu života, nezdravého zápalu pro věc, který přeroste v posedlost, strastí rodinného života či třeba kritiky cenzury totalitních režimů. Zároveň film působí jako vzdání holdu filmařskému řemeslu a ukazuje, kolik toho často musí takový filmař obětovat. Hlavní hrdina tohoto filmu díky pozorování světa skrze kamerový objektiv postupně nachází sebe sama, ale za jakou cenu. [80 %] (07.07.2022)

Zprvu se film tváří jako obyčejná sonda do života dělnické vrstvy obyvatelstva. Jenže každou přibývající minutou pociťujete, že jde o mnohem důležitější záměr. Zajímavé je, že režisér využívá prostředků, které používá i hlavní hrdina snímku. (01.06.2006)

Zajímavý film s velmi dobře typizovanými postavami (zvláště komunističtí funkcionáři). Pokud měl na mysli Kieszlowski v závěru divákovi sdělit, že každý, kdo chce něco zlepšovat, musí vždy začít u sebe, pak jeho poselství platí vždy, bez ohledu na režimy. Tyto polské filmy socialistického období jsou zajímavé tím, že sice přímo neodkazují na otázky víry a zodpovědnosti před Bohem, ale vedou k hlubokému zamyšlení... (07.09.2007)

V poslednej dobe som sa nedostával k filmom, ktoré som chcel vidieť, iba k filmom, ktoré mi boli na rôznych kanáloch ponúkané. Amatér je výnimkou. Nie je to film, ktorý ohromí príbehom, skôr stvárnením procesu postupného pohlcovania človeka niečím, čo v človeku hypertrofovalo z počiatočnej neškodnej myšlienky a kvôli čomu sa postupne mení celý jeho život a hierarchia hodnôt. Film má úžasnú atmosféru, ktorá sa divákovi dostane pod kožu, i keď to tak spočiatku vôbec nevyzeralo. (13.06.2021)

(2x) ,,Amatéri nič nemusia. Môžu si robiť, čo chcú, kedy chcú a ako chcú." Hlavným konfliktom príbehu na úrovni zapálu pre amatérsku prácu v umení verzus postupnej straty rodinného zázemia mi táto poľská snímka trochu pripomínala Kachyňovo Dobré světlo. Sympatický protagonista si zakúpením vlastnej kamery v čase novomanželstva nachádza novú záľubu, ktorá sa mu stáva radosťou a prieklatím zároveň, stáva sa prostriedkom ovplyvňovania (nielen) vlastného života. Kdesi na pozadí tejto psychologickej drámy vnímam i zaujímavú kritiku spoločnosti - na začiatku má kamera slúžiť ako aparát na zachovanie pamätných chvíľ, v rukách realisty ale zachytáva život plný všetkých možných negatívnych útržkov. Mószove filmy majú zachovať spomienky, ale zároveň odhaľujú nedostatky a neresti medzi ľuďmi. . . . Počas sledovania filmu som si k nemu ľahko vybudoval "osobný vzťah", okrem iného preto, že sám som bol nejakých 6-7 rokov dozadu amatérskym kameramanom: začalo to narodeninovým darčekom v podobe kamery, pokračovalo natáčaním v umeleckej škole na dramatickom krúžku, ktorý som navštevoval, až som to dotiahol na miestneho kameramana kultúrnych slávností v našom mestečku v jednu sezónu, počas týždňa mestských slávností snáď 5 až 6 udalostí v týždni. Ako záujmová aktivita počas stredoškolského štúdia to bolo určite fajn, ale dnes môžem byť rád, že som dokázal včas a dobrovoľne odstúpiť. :-) (95%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (05.06.2018)

Kieslowski je svůj a tak výsledné hodnocení "Amatéra" je hodně závislé na tom, jak diváka zaujaly jeho předchozí snímky. "Amatér" má v sobě vše dobré i špatné, jako jiné režisérovi filmy. (07.05.2013)

Naprosto geniálni : Kieślowski a Stuhr, od prvého pána režiséra, som už niečo videl, a vždy to bolo za plný počet, druhého pána herca z počutia poznám, ale ešte som s ním žiadny film nevidel, myslím si, že tento, je jeho najlepší ? Raz Lenin povedal zaujímavú myšlienku : „Film, to je to najdôležitejšie umenie” ! , a postava 30. ročného Filipa, je toho názorným príkladom. Kúpil si za dva mesačné platy, 8 mm kameru, s ktorou chcel priblížiť prvé chvíle novonarodeného dieťaťa, ktoré je predo dvermi. Chýry sa rýchlo rozšíria, že Filip disponuje novou kamerou, a tak ho šéf podniku, kde pracuje, požiada, aby nakrútil akýsi dokument k 25. výročiu založenia firmy... Od tohto okamihu, to pôjde s ním z kopca, načisto podľahne tomuto umeniu, že sa postupne odcudzuje všetkým, s ktorými bol v kontakte, najmä so ženou, ktorá nemá pochopenie pre jeho novú vášeň. Filip je filmom strašne posadnutý, až mu to prerastá cez hlavu, a ja to pozorujem nevídaným, strhujúcim priblížením cez režisérske OKO + samotného Filipa, ktorý sa na svet okolo seba, pozerá oveľa kritickejšou optikou, ako tomu bolo dovtedy. Skrátka, zoznámenie sa s niečím, čo zo začiatku vyzeralo úplne neškodne, len zachytiť zábery dieťaťa, rodiny, sa postupne vyvíja do čohosi, čo má naň fatálne následky... V snímku si zahral samého seba, slávny poľsky režisér K. Zanussi. Extrémne pôsobivý film, ktorý som mal vidieť, už pomerne dávno... (11.12.2016)

Na Amatérovi je nejzajímavější, jak spojuje dvě zdánlivě protikladné tendence – tendenci symbolické a realistické filmové tvorby. Existují mnohé filmy symbolické, které se odvolávají na jakousi vyšší, duchovní realitu - na časoprostorovou rovinu „nad časoprostorem“ - nejlepším příkladem budiž Andrej Tarkovskij. Ten hledá pravou podstatu člověka v duchovním, transcendentálním určení – v poměru člověka k vlastnímu bytí, ke kosmu, či k Bohu. Pak jsou zde však filmy, které jsou tvořeny za cílem doslova vyseknout kus z běžné, fádní reality. Filmy jež netvoří komentář, ani se nesnaží o filozofickou disputaci na téma podstaty bytí, ale jejichž tvůrci zastávají názor, že bytí lze postihnout/vyjádřit právě a jedině v jeho absolutní nezkrášlenosti – podstata člověka, i pravda jako taková jsou k nalezení v banalitách, doslova leží na ulici – povalují se mezi projíždějícími auty, náhodnými chodci, jsou k nalezení mezi včerejšími odpadky. Za příklad by nám mohla sloužit takzvaná „kuchyňská dramata“ natáčena v Anglii v šedesátých letech, či první filmy Miloše Formana. A ačkoliv tyto dvě tendence se nutně „ideologicky“ nevylučují (Tarkovskij naráží ve svých příbězích vždy na ideál „pokory“ - na obyčejnost a každodennost – kupříkladu v jeho posledním snímku, v Oběti, nechává hlavní hrdina doslova a do písmene shořet vše, co bylo v jeho životě nadbytečné). Avšak často tyto „dvě školy“ - škola symbolická a realistická – užívají hodně rozdílné stylistické prostředky. „Realističtí“ filmaři mají své specifické kódy - používají ruční, "roztřesené" kamery, neherce, spíše se snaží o estetickou neokázalost, mnohdy vychází i z dokumentárních konvencí – což je samozřejmě opak celého stylu takového Stalkera, s jeho složitými kamerovými jízdami, mizanscénou přehlcenou významy a precizně vyšperkovanými dialogy. Kieślowski však udělal hrozně zajímavou věc – narouboval na velmi „asketické“ filmové prostředky narativ s přesahem a smísil tím v Amatérovi velmi důmyslně realitu běžnou s jejím „vyšším významem“. A aby toho nebylo málo, zamotal do této kombinace obohacující vhled na téma samotné reprezentace reality filmem, jako takovým... (09.06.2017)

Kieslowski opäť prejavil svoj filmársky cit a za pomoci úžasného Jerzyho Stuhra vzniklo ďalšie dielo ktoré sa v jeho skvelej filmografii nestratí (hoci "Krátke Príbehy" sú neprekonané:). Inteligentným spôsobom podaná kritika cenzúry, pojednávanie o životných hodnotách a značná sebareflexia filmového nadšenca. 4,5*/5 (14.04.2007)

Príbeh o sile obrazových vyjadrovacích prostriedkov a osobnej statočnosti poukázať na nešváry na pozadí reálneho temného socializmu. Amatér je sondou, v ktorej sme žili i my a dotýka sa nás všetkých. (21.07.2021)

Škoda, že má film poněkud přepálenou stopáž a že Kieslowski v jednu chvíli honí hodně zajíců, rozuměj témat, takže se mu poněkud rozplizne to konečné řekněme prozření. Jinak jsem čekal spíš větší problémy hrdiny v závěru, než jen, že odejde manželka, ale tady je to geniálně podané, že za naše chyby, byť nevědomé, mohou platit i druzí. Film má pro mne vlastně dva vrcholy - jeden je na tom festivalu ("Takže ty vlastně točíš to, co je") a druhý je rozhovor s ředitelem v přírodě (Na téma, že každá věc má víc stran pohledu, a nelze vybrat správný, i když si myslíme, že máme pravdu a odhalujeme nějaký zlořád. No jo, ale kvůli vnitřní neopravené zdi se mohla postavit školka, a cihelna sice nevyrobila ani cihlu, ale lidi mají práci a mohou žít. A pak to suďte.) Potěšila mne účast Zanussiho, ale tohle už bylo právě to rozmělňování o tom, proč lidé vlastně točí filmy. Víc se mi líbilo to hlavní téma, že točí svět před sebou, ale zapomíná na ten kolem sebe a že točí prostá dramata, ale zapomíná i na to milé, příjemné a veselé. Než tedy začne točit sám sebe. Herecky je to naprosto dokonalé a všem těm hercům jsem jejich role naprosto věřil. Stuhr jako zapálený amatérský filmař je dokonalý, jak se o vše zajímá, chce o tom vědět co nejvíc, jak fungují kamery, střih, ano, takhle se chová někdo, koho jeho vášeň a koníček pohltí. Mimochodem, pobavila mě scéna, jak na festivalu v komunistickém Polsku v zákulisí popíjí Pepsi. jinak je pravda, že film nabízí spíš otazníky, které se nejspíš honily hlavou i samotnému Kieslowskému, než odpovědi, ale ono je to jak u Bergmana, kterého filmy mi to v jednu chvílu připomnělo - takové to hledání sebe sama skrze výpověď, zpověď, říkejme tomu jakkoliv. (01.08.2022)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: F1 = 5.10.1990, v pôvodnom znení s titulkami (15.11.2016) (15.11.2016)

For Me 84% (29.03.2010)

Film o opravdové touze filmovat a říkat pravdu, což ovšem v totalitním režimu není možné. Zvlášť když je vaším vzorem Krzysztof Zanussi a jeho Ochranné zabarvení. A jak se na vlastní kůži přesvědčí hlavní hrdina Filip, není to slučitelné ani s poklidným rodinným životem. Říkat pravdu zkrátka něco stojí a je na každém člověku, zda je ochoten takovou cenu zaplatit. (27.03.2008)

Kieślowského tvorbu mám veľmi rád. Ako jeden z množstva celosvetových filmárov má osobitý prístup k postavám, dobre sa mi na jeho filmy pozerá - aj napriek tomu že sa dotýkajú sociálnych tém a celkovo mi po nich zostáva pozitívny pocit. Amatér je skvelou ukážkou nadšenca v súboji s vysokopostavenými ľuďmi. Jeho láska k filmu je to v opozícií s láskou v rodine a s obidvomi témami narába Kieślowski takmer bezchybne. Jerzy Stuhr je výbornou postavičkou v celej plejáde tvorcovho univerza. Pre mňa skvelý film, fungujúci aj po rokoch, kde nedávam plný počet len preto, lebo jeho neskoršie filmy boli významovo tvrdšie a emocionálne trefnejšie. (30.11.2014)

Amatér je především film o podobě normalizace, kterou známe i u nás. Snímek s těžkou, dusivou atmosférou, která ze všeho nejvíc vypovídá o bezejmenném strachu z politického významu zcela nepolitických kroků. Zároveň ale film vypovídá - a to je sympatické - o posedlosti filmovým médiem a umanutosti hledáčkem kamery zachycovat nepřikrášlenou realitu okolo nás. Douglas správně zmiňuje pozoruhodný rozpor, v němž je téma filmové realističnosti předestředno v rámci hraného (inscenovaného) filmu. Kieslowski po celou dobu nevyužije pohledu amatérské kamery (tedy point of view postavy filmu), aby je deklaroval jako součást struktury svého filmu....až na jediný případ, a tím je interpretačně nejzajímavější konec snímku, kdy Filip obrací kameru proti sobě. Pro diváka se jedná na konotační rovině o zprávu o hrdinově sebereflexi. Zároveň jde ale o záběr, který vlastně relativizuje striktní chápání filmové pravdy (Filip začíná vyprávět příběh odznovu a přidává nové podrobnosti, které byly v Kieslowského filmu do té doby vynechány - vypráví tedy zprostředkovaně o selektivnosti filmového vyprávění, které si na narativní rovině vyzobává jen úlomky reality). (07.08.2011)

Krzysztof Kieslowski není v mé top10 náhodou a ne náhodou zaujímá jedno z nejvyšších míst. Ten kdo se rozhodne žít v pravdě, riskuje bolestné ztráty. Je pochopitelné ,že pokud se okolí nepřizpůsobí změněné pozici jedince, nemůžou spolu vzájemně existovat. Konec konců vždy ztrácíme jen to, z čeho už jsme vyrostli a vytváříme tím prostor pro nové. Tak o tom je pro mne Amatér, o "žití v pravdě". (27.09.2008)

Amatér je film o zásobovači z malého městečka, který si za dva měsíční platy koupí 8mm kameru, aby mohl natáčet svojí právě narozenou dceru Irenu. Následně je ale svým nadřízeným přemluven, aby natočil film pro svůj podnik, a právě tento snímek odstartuje jeho cestu za úspěchem. Hrdinu filmu Filipa Mosze ale jeho nově objevená vášeň tak pohltí, že se začne vzdalovat své manželce i dítěti. Přestože film je primárně právě o morálních hodnotách a o vyrovnávání se s úspěchem, jedná se o filmově vysoce reflexivní dílo. K této reflexi dochází na mnoha úrovních. V první řadě samozřejmě objektem, který uvede do pohybu všechny následující události, je kamera a na ni natočený film. Ve filmu se objevuje proces natáčení, pořizování rozhovorů, promítání i sledování televize. Hlavní hrdina chodí do kina, čte filmové časopisy a nechává se inspirovat. V jedné části filmu například zmiňuje scénu, ve které žena hází po muži věci, ale v záběru je vidět pouze on, jak kolem něj lítají házené předměty. O několik minut později vidíme jednu z hádek manželů snímanou právě tímto způsobem. Ve filmu se dokonce objevuje film Ochranné zbarvení i jeho režisér Zanussi.___Velice zajímavé je také pozorovat, jak se Kieslowski stylem přibližuje stylu natáčení hlavního hrdiny. Rámování nebývá vyrovnané, záběry jsou někdy roztřesené a také dalšími prvky připomínají amatérsky pořízené záběry. V mizanscéně převládají šedivé barvy, což také hlavnímu hrdinovi také vytýká ředitel podniku. (20.02.2012)